Omlouvám se za určitou neaktuálnost tohoto článku, ale noviny čtu jen při zvláštních příležitostech, například když je hážu do kotle, do popelnice a podobně, tím vzniká určitá prodleva v řádu dnů až měsíců, což ovšem nebývá na závadu, protože všechny ty zprávy jsou tak nějak podobné.
Dnes jsem sáhl po Paperfertu, protože jsem natíral zábradlí a nechtěl jsem, aby mi barva zacintala dlaždice. Při natírání jsem si skvěle početl a dozvěděl jsem se, že nějaká mladá dáma vypila v lékařské ordinaci místo rozotku glukózy Chlumského roztok, který jí byl nedopatřením podán. Na následky takto poskytnuté lékařské péče zemřela, a to poté, co sama došla domů. Zprávu jsem nyní našel i u tradičního dodavatele zkázonosných zpráv Novinky.cz, tam byla i zajímavá diskuse, kde se převážně řešilo, že viníkovi hrozí jen šest let vězení a to je málo. Jasně, jak jinak. Já bych rovnou exhumoval a zavřel i Chlumského, protože on to vlastně celé vymyslel a nese za to objektivní odpovědnost.
Ta věc je tak neuvěřitelná, že si ji ani nedokážu představit. Musela existovat ještě nějaká další významná okolnost tohoto případu, protože jinak je to kompletní scifi.
Chodil jsem kdysi s jednou zdravotní sestrou. Také jsem za ní často docházel do práce. Někdy to tam smrdělo jako kšandy Dr. Jandery, jindy to ještě docela šlo. Ty mladší sestry volily takovou desinfekci různých pomůcek nebo drobnějších ran, která nesmrdí. Nešlo ani tak o to, aby to pacienta méně zatěžovalo. Nechtěly, aby bylo poznat, kde pracují, když jedou domů autobusem. Naopak ty starší byly nositelkami názoru, že když to hodně smrdí, tak to taky hodně desinfikuje a hádaly se s těmi mladými, že jen mrhají drahými vodičkami, které už namíchané dodávají nemocnici za velké peníze farmaceutické firmy, zatímco ony mají spolehlivé řešení, kterého je za pár korun celá flaška. Tato skupina sester favorizovala právě Chlumského roztok alias chlumák. Ano, to je ten odporný smrad, který desetiletí dominoval českým nemocnicím.
Jednou jsem tam přišel právě v okamžíku, kdy chlumákové orgie dosahovaly vrcholu. Smrděla jak denní místnost, tak chodba, smrdělo to skutečně ohavně. Chtěl jsem utéct. Ptal jsem se mojí ex, co se to děje a ta mi sdělila, že si nějaká kráva si už zase hraje s chlumákem a že jí to hlava nebere, protože kromě toho, že to smrdí, tak to taky leptá různé věci, i jako dezinfekce že to je už dávno překonané jinými účinnějšími přípravky, krom toho je to jedovaté a hořlavina a vlastně by to tam vůbec nemělo ani být. Tohle všechno se odehrálo někdy před 15 lety. Tehdy ještě nemusely uklízečky kolem sebe po podlaze rozmisťovat kužely, že mokrá podlaha klouže a bezpečnostní předpisy v nemocnici byly ve velmi základním stavu.
Nepokládám za pravděpodobné, že by si sestra při přípravě roztoku nevšimla, že pracuje s chlumákem, protože to skutečně ohavně smrdí. Ale budiž. Může se stát, že zrovna měla rýmu nebo už byla na to svinstvo tak navyklá, že jí to nepřišlo. Ale co už vůbec nepokládám za pravděpodobné je, že někdo takovou věc vypije a nepřipadne mu to divné. Snad v době Energy Shocků, Red Bullů a podobně všichni víme, jak asi chutná glukóza.
Jestli to náhodou s tou důvěrou v lékaře nepřeháníme. Až pan doktor řekne, že máme skočit z okna, tak budeme skákat?
V té dávné době před 15 lety se odehrála na stejném místě ještě jedna událost. Jedna ze sester, tedy spíše chodící stojánek na vagínu jménem Dáša, šla píchnout pacientovi inzulin. Dášu doteď potkávám, nyní je profesionální zelená vdova, ale tehdy se ještě živila prací. Množství inzulínu v injekční stříkačce se neudává v mililitrech, ale v tzv. jednotkách, přičemž jednotka inzulinu je o hodně méně než mililitr, 1ml je tuším 100 jednotek. Proto se na to také používají jiné stříkačky, podstatně menšího průměru, které nejsou kalibrovány v mililitrech, ale právě v jednotkách. Aby to bylo zcela zřejmé i největšímu nemehlu, říká se jim inzulínka. Číselně se však počet jednotek inzulinu velmi podobá tomu, co je uvedeno na běžných stříkačkách. Sestřička Dáša tedy natáhla dva mililitry inzulínu do běžné stříkačky a šla to pacientovi šlehnout. Ten to viděl a sdělil jí, že tohle že je snad nějak moc? a ta stříkačka není na inzulín. Dáša tvrdila, že je to OK, řekli dvě jednotky, tak dvě jednotky. Pacient, jinak starší člověk, na to dost nevybíravě odvětil něco v tom smyslu, že je snad úplně blbá, totální kráva, co to do prdele zkouší, že ho chce zabít a ať se vrátí zpátky na zdravotku, pokud kdy nějakou studovala. Dialog, vedený poměrně emotivně, po čase slyšela jiná sestra, přispěchala tam a zhrozila se. 2 ml inzulinu by pacienta spolehlivě odeslaly expres do nebe a ani by mu k tomu nemusel teplý sestřička Zelenka píchat heparin. Pacient se tentokrát systému ubránil, protože mu apriori nedůvěřoval.
A teď jeden ode mne, docela z nedávna. Mám starší zimní auto, kterému říkám španělská Fabie. Jezdím s ním v zimě a taky s ním tahám přívěs, protože má tažné zařízení. Před časem jsem dal španělskou Fabii do značkového servisu, aby vyměnili zadní silentbloky ramen přední nápravy. Servis opravu provedl, já ji zaplatil, převzal jsem auto, pár dnů stálo auto doma, pak jsem připojil přívěs a ujel asi 20km. Během cesty se z přední nápravy ozývaly nějaké pazvuky a údery, tak jsem usoudil, že dojedu domů, odpřáhnu přívěs a auto odvezu zpět do servisu, abych opravu reklamoval, protože tam ti ocasové něco podělali. Nicméně situace se horšila, z přední nápravy se ozývaly čím dál větší rány a nakonec jsem ukončil jízdu na benzínce u Globusu, protože s tím nešlo bezpečně jet. Přemýšlel jsem co dál, protože přece není normální, aby se rozbilo auto, které bylo docela nedávno na triviální opravě ve značkovém servisu. Nakonec se ukázalo, že jsou povolené šrouby na obou předních kolech, a to tak, že je mohu dotáhnout rukou o celou otáčku. Povoleno bylo vždy všech pět šroubů na obou předních kolech. Prostě je neutáhli. Servis jsem o celé události informoval, ale neomluvili se ani nic podobného. Minulý týden dorazila ze servisu obálka, tak jsem si říkal, vida, přece jen, posílají mi omluvu podepsanou ředitelem koncernu, kde bude stát, že takové věci se stávají jen jednou za patnáct let a že podle 8D systematiky definovali komplex opatření, aby takovým věcem zabránili. Kdepak. Byl tam leták, abych si koupil „nové“ Toledo (to, co stojí na prehistorickém podvozku z Fabie starém čtrnáct let).
Takže pro ty, kdo to ještě nepochopili, tak tady probíhá válka. Sice se v té válce nestřílí, ale i tak můžete být mrtvej, když si nedáte pozor.
Je to válka s vohnoutama.
Základním návykem ve válce s vohnoutama je nikomu a ničemu nevěřit, kromě sobě samotnému. Je jedno, zda se nepřítel maskuje za doktora, sestru, automechanika nebo si nasadí jiný převlek, ale je to pořád on, terorista ve výrazně asymetrickém konfliktu, který si může vybírat, kdy a kde udeří. V jeden moment sedí u někde u piva a brblaj na poměry, za pár minut už pokládají virtuální bomby. Eurokomisař, pardon, Reichsprotektor Heydrich měl pravdu, Čech je jako cyklista, nahoře se hrbí, ale dole šlape. A vohnouti jsou kurva efektivní. Nikdo si před nima nemůže být jistý.
Nelze proto vycházet z toho, že když má někdo bílej plášť nebo montérky ze značkového servisu, že pro ně taky nedělá a že mu můžeme zobat z ruky.
Možná se ptáte, proč jim prostě neseberem hračky. Proč jim dáváme příležitost dělat takové věci. Jak je možné, že někdo dá pacientovi místo léku dezinfekci, aniž by se pořádně přesvědčil, co mu vlastně dává. Jak a kým je vedena taková ordinace a jak je vůbec možné, že tam ještě chodí pacienti? Přezkoumal někdo další prostředky a chemikálie tam uskladněné, zda jsou v pořádku? S jakým výsledkem? Nic takového jsem nečetl.
Nebo jakto že někdo nechá úplně blbou sestru píchat pacientům injekce. To se nikdo nepřesvědčil, že skutečně rozumí tomu, co dělá, než ji pustil mezi pacienty?
Jak je asi vedený servis, ve kterém je možné, aby z něj odjelo auto s nedotaženými koly?
Při bližším zkoumání se ukáže, že tohle všechno jsou stavy, kterými se nikdo nezabývá – říká se jim souhrnně bordel. V lékařské ordinaci, kde se rozhoduje o zdraví a životě, je větší bordel než v dílně nebo v hospodské kuchyni. Vohnouti totiž vytvořili důmyslnou obranu, která znemožňuje odhalovat a likvidovat bordel. Vohnouti nás přesvědčili, že když se něco někomu nepovede nebo něco zanedbá, tak je v první řadě zapotřebí ho za to potrestat. Tím, že se na někoho ukáže prstem a toho pak systém ztrestá, je to jakoby vyřešené. Ve skutečnosti to není vyřešené, protože bordel trvá dál, byla pouze a jen obětována jedna figurka. Bordel to ustál a po čase se to všechno zopakuje někde jinde a odnese to někdo jiný. Tvrzení, že je tady čím dál větší bordel, je v zásadě správné, ale reakce na něj je špatná. Určitě se po čase zase stane, že někdo vypije dezinfekci nebo někdo podepře most prkýnkem, protože většinově akceptujeme bordel výměnou za potrestání nějakých hejlů, co si včas nenašli slušného advokáta.
(12x známkováno, průměr: 2,33 z 5)