V minulém týdnu se staly dvě zásadní události, které odhalily pravou povahu nejen veřejné správy této země, ale které by také bylo možné definovat jako cestu do hlubin vohnoutovy duše. O co jde? O stávku v dopravě z důvodu zdanění zaměstnaneckých benefitů a o zákonnou úpravu, která ruší listinné akcie na majitele. Na obou případech si ukážeme, jak se správně manipuluje DAF.
Týwoe, dépéhá z režijky
Začněme kupříkladu zdaněním zaměstnaneckých benefitů, konkrétně placení DPH z tržní ceny režijního průkazu na dráze. Jistě se všichni shodneme na tom, že daň je věc nečestná, nemravná a zavrženíhodná a že se od loupeže liší jen tím, že parlament konkrétně o tomto druhu loupeže přijal zákon, že se o loupež nejedná a proto nemáme možnost berního úředníka či prípadně exekutora vymáhajícího zaplacení této daně v sebeobraně legálně odprásknout jako špinavého psa, ač by si to pochopitelně ten dotyčný zasloužil. Pokud však stát už nějakým způsobem musíme financovat, měl by být financován všemi ekonomicky aktivními osobami (nebo ještě lépe úplně všemi svými obyvateli) na co nejférovějším principu. Hodnota zaměstnaneckého benefitu je z principu těžko vyčíslitelná, kupříkladu na té železnici ty vlaky beztak pojedou, ať už ajznboňák režijní průkaz má nebo nemá a variabilní náklady na jednoho cestujícího jsou v ekonomické rozvaze provozu takové železné obludy naprosto zanedbatelné. Nicméně pokud má jiný zaměstnanec, mající k disposici služební automobil i pro soukromou potřebu povinnost platit daň (byť v tomto případě se jedná o daň z příjmu, nikoli o DPH) z 1% z pořizovací ceny toho služebního automobilu (aniž by kdo řešil, zda dotyčný zaměstnanec to auto dostal nové nebo notně ojeté a zda jej reálně k soukromým účelům vůbec používal a ano-li, pak jak mnoho) a tato pořizovací cena jednoznačně koresponduje s tržní cenou takového benefitu, je logické, aby benefit jiný, tedy kupříkladu režijní jízdenka na dráze, byla daněna dle podobného principu (neboť jinak by ji mohla železnice poskytovat například za 1 Kč a o zbytek ceny, za kterou ji poskytuje zaměstnancům, jim kupříkladu snížit odměny či mzdy). Placení DPH ze skutečné tržní ceny takové jízdenky namísto ceny fiktivní zaměstnanecké, je tedy v zásadě, uznáme-li potřebu principu férovosti rozdělení daňové záteže mezi různé skupiny ekonomicky aktivních osob, žádoucí.
Velmi pitoreskní je, že vláda, která by měla zastupovat zájmy všech daňových poplatníků, se nechá zaměstnanci řady dopravních podniků a hlavně tou železniční odborářskou pakáží vydírat. Margaret Thatcher by jim neustoupila a to by bylo jedině správné, byť by pár dní nejezdily vlaky. Pokud nemá zájem na vyřešení celé situace zaměstnavatel (který by například mohl režijní jízdenky zcela zrušit nebo zaměstnavateli zvýšenou DPH z jízdenky kompensovat navýšením mzdy), proč by jej měla mít vláda? Protože stojící vlaky jsou politicky neúnosné? A on si toho vůbec někdo všimne?
Počítejte se mnou – roční jízdenka na všechny vlaky v ČR jménem In-Gold stojí 22000 Kč včetně DPH, DPH z jízdenek činí 10% (takzvaná snížená sazba, dále jen SS), tedy u takové roční jízdenky zaplatí ajznboňák DPH ve výši 2200 Kč. Za prostávkovaný čas zaměstnanci náhrada mzdy nenáleží. A nyní už je úkolem tak pro čtvrtou třídu základní školy (dobrá, při současné situaci ve školství spíše pro devátou třídu, v případě železničních učilišť a všemožných integrovaných a derivovaných středních škol železničních pak otázka u maturity) spočítat, jak dlouho se takovému koloťukovi vyplatí stávkovat, než výše ztráty jeho příjmu překročí oněch 2200 Kč. Jen je nechme stávkovat, jak dlouho uznají za vhodné. Třeba se nakonec také ukáže, že se v této zemi obejdeme i bez dotací do železnic nebo alespoň že moloch ČD dokáží nahradit efektivnější soukromí dopravci…
V opačném případě by nebylo od věci, aby začali stávkovat všichni ti, kteří mají od svého zaměstnavatele jako benefit služební auto. Pokud je to slušné auto s pořizovací cenou kolem jednoho milionu korun (a to není žádný zázrak, to je jen průměrně vybavené nové auto střední třídy od prémiového výrobce, tedy například Audi A6, BMW 5-er, Volvo V70 apod.), tak za něj takový zaměstnanec odvede státu měsíčně více, než koloťuk ročně za svoji režijku (ano, daň z příjmu činí 15%, ale ze superhrubé mzdy, po přepočtu na hrubou činí cca 23%). A to si ten zaměstnanec se služebním autem ještě musí hradit ze svého soukromě najeté kilometry a naopak koloťuk z režijní jízdenky platí právě jen to DPH a už ne DPFO.
(Poznámka na okraj: Autor tohoto textu služební auto z vlastní vůle nemá a z řady důvodů momentálně nechce, nelze jej tedy podezřívat z toho, že by železničářům ty režijní jízdenky záviděl…)
Akcie na majitele
Zatímco mentální nedostatečnost železničních odborářů a jejich ochota dělat potíže, kdykoli to jen jde, je všeobecně známá věc, akcie na majitele rozhýbaly mnohem širší vrstvy českého vohnoutstva. O co jde? Když si založíte akciovou společnost, máte možnost si stanovit, zda akcie této společnosti budou zaknihované či listinné. Listinné akcie mají řadu praktických výhod, například stát neví, kdo je zrovna vlastní a tak se nemohou v případě, že nezaplatíte pokutu za upadlou registrační značku či propadlou lékárničku, stát tak snadno kupříkladu předmětem exekuce. Prodáváte-li je a nepřiznáte-li daň z takového příjmu, finanční úřad se to nedozví a kde není žalobce, není ani soudce. Prostě činí život v pokročilém demokratickém fašismu evropského typu 21. století o něco málo snesitelnějším a to samozřejmě nelze připustit, protože by mimo jiné přestalo platit Mussoliniho heslo „Všechno pro stát, nic proti státu, nic mimo stát!“
Jenže ono to jde obejít. Efektivně. Existují jurisdikce, které listinné akcie na majitele připouštějí, a tyto, světe, div se, existují dokonce i uvnitř EU. Dokonce v Evropě existují takové jurisdikce, které u holdingových firem vybírají nulovou daň z příjmů z dceřiných společností. Akciová společnost v ČR je tak vlastněna společností zahraniční a v ČR ze svého zisku odvede jen daň z příjmu právnických osob (i tomu se lze ale do značné míry vyhnout), akcionáři té zahraniční společnosti by pak sice měli ze svého zahraničního zisku v ČR zaplatit ještě DPFO, ale to už není, při zachování pár jednoduchých bezpečnostních pravidel, tak snadno vymahatelné. ČR se tak efektivně odstřihne od dalších daňových příjmů. Inu, za blbost se platí, dobře jí tak.
Co je ale ještě zajímavější, to je souhlasné přijetí tohoto hloupého opatření běžným vzorkem populace. Zkusil jsem diskusní fórum jednoho z českých zpravodajských serverů a byl jsem velmi překvapen – kdokoli si dovolil toto opatření označit za hloupé, byl označen za modrého tuneláře, škůdce, reakcionáře a osobu práce se štítíci. Materiál, mající všeobecné volební právo, není schopen rozpoznat, že příčinou nepojízdnosti automobilu s upadlým kolem opravdu není ani vybitá baterie, ani prázdná nádrž.
(Zatím nikdo nehlasoval)