Besip je jedna z nejzbytečnějších organizací v tomto státě. Její výstupy jsou naprosto tragické. Většinou to nestojí ani za komentář, protože jsou to prostě pitomosti a lidé, kteří se pod to podepisují, to snad ani nemohou myslet vážně.
Veledílo se jmenuje „Už ani jedna.“ Stránky lze najít zde.
Po otevření webu se vám zobrazí text, ve kterém Besip sděluje, že říká stop a už ani jednu:
BESIP říká STOP a vyhlašuje novou iniciativu pro všechny, kteří se chtějí zasadit o snížení výše uvedených statistik. Zahajujeme akci TAHLE BYLA POSLEDNÍ… RUKU NA TO! Všichni totiž máme možnost předejít zbytečným dopravním nehodám, které jsou často zaviněny lhostejností a hloupostí. Jdete do toho s námi? RUKU NA TO!
Bohužel jsem z úvodního textu nepochopil, čeho už ani jednu. Vzpomínám si, jak jsem kdysi zaslechl sám sebe říkat tuto větu v souvislosti s jakousi otřesnou ořechovou pálenkou vyrobenou v Bavorsku.
Až dalším studiem textu se dopracuje trpělivý fanoušek Besipu a jeho idiotských kampaní k tomu, že si Besip nepřeje už ani jednu dopravní nehodu. To je jistě férový postoj. Dovolím si tvrdit, že všichni lidé na celém světě nechtějí už ani jednu dopravní nehodu. Sami od sebe, bez dopomoci Besipu, protože dopravní nehody ve skutečnosti nechce vůbec nikdo. Experti z Besipu zřejmě žijí v představě, že nehody páchají silniční pyráťy jen tak pro svůj plezír.
Na uvedeném webu se návštěvníci mají upsat k tomu, že nezpůsobí už ani jednu nehodu. To je provázeno jakýmsi slibem jako z dob pionýrů a jisker. Konkrétně tak má obdivovatel Besipu učinit dodržováním pěti zásad. Zejména mě zaujala poslední z nich, kde se píše:
Řidič, nejdražší příslušenství
(Slibuji, že svému autu dodám to nejcennější příslušenství – svou osobnost, svůj rozum a znalosti dopravních předpisů.)
Besip zde asi poprvé za celou dobu své existence připustil, že řidič má rozum a dokonce jej předřadil před znalost dopravních předpisů. Tohle si někdo šeredně odsere. Přesně tak to mám rád. Dopravní předpisy sice znám, ale nedodržuji je, protože se řídím raději rozumem.
Největší perlou ovšem je, že Besip spočítal, kolik stojí jeden člověk.
Je důležité uvědomit si, že dopravní nehody mají dopad nejen v rovině osobní bolesti, ale také v oblasti ekonomické. Finanční ztráta v důsledku usmrcení jedné osoby je vyčíslena na cca 18,7 milionu korun, což každoročně přináší nezanedbatelné zatížení státního rozpočtu ve výši přesahující částku 52 miliard korun.
Toto tvrzení vychází z materiálu výzkumné státní organizace CDV nazvaného Výše ztrát z dopravní nehodovosti na pozemních komunikacích za rok 2012. Tam autoři stanovili na základě neurčených vstupních údajů, že jeden člověk stojí 18,7 miliónu korun. Stejnou logikou vypočetli, že lehce zraněná osoba „stojí“ 413 tisíc a nehoda jen s hmotnou škodou 226 tisíc korun.
Jak se dobrali právě k částce 18,7 miliónu korun? Opět cituji ze strany 4 materiálu CDV:
Nejvyšší položka – ztráty na produkci má dopad na příjmovou stránku státního rozpočtu. V důsledku vzniklých ztrát na produkci (usmrcená, nebo zraněná osoba není schopna vyprodukovat určitou výši hrubého domácího produktu) se snižuje výše hrubého domácího produktu (HDP). Dochází tak se snížení příjmové stránky státního rozpočtu. Ztráty na produkci tvoří cca 42% celkových ztrát z dopravní nehodovosti!
a dále
Celkové ztráty z dopravní nehodovosti za rok 2012 činily 52, 06 mld. Kč, což je cca 1,35% hrubého domácího produktu za rok 2012. Dopad ztrát z dopravní nehodovosti na pozemních komunikacích je velmi podstatný, a to jak na samotné viníky a oběti dopravních nehody, tak v podstatné míře na stát a pojišťovny. Za rok 2012 měly ztráty z dopravní nehodovosti na pozemních komunikacích dopad na státní rozpočet ve výši necelých 26 mld. Kč (což je cca 49 % celkových ztrát). Tato částka činí přes 25% schodku státního rozpočtu.
Myslím, že tohle skutečná perverze v myslích osob, jejichž myšlení zcela ovládl stát a žijí v představě, že nejvyšším posláním každého člověka je od narození do smrti generovat HDP. Člověku pak skoro připadne líto, že nemůže produkovat věčně a zatouží se po smrti stát alespoň mýdlem, kterým by se umyl nějaký upocený úředník z ministerstva dopravy nebo stínítkem na lampě, kterou si bude svítit při přípravě dalších hodnotných kampaní.
Když pomineme morální, pardon, amorální rozměr celé úvahy, číselně je to obrovská pitomost. Autoři zprávy zjevně předpokládají, že čtenáři zprávy budou stejně dezorientovaní jako oni sami, což je do značné míry oprávněný předpoklad, protože takové věci normální člověk prostě nečte. Tedy:
„Celkové ztráty z dopravní nehodovosti“ je velmi ošidný pojem. Je závislý na ocenění těch ztrát. Státomilové z Besipu postupoval takto. Vzali HDP na hlavu (v ČR asi 27000 USD na hlavu a rok, tedy dejme tomu půl miliónu korun, ať se mi to dobře počítá). Celkové ztráty z dopravních nehod určili jako počet smrtelných dopravních nehod x HDP per capita x (Průměrná délka života – Průměrný věk oběti dopravní nehody) = 742 x ca 500.000 x (76 – 40) = 13,7 miliardy Kč ročně. Stejně tak by postupovali i v případě zranění. Kravín přece ale nezanikne proto, že se ošetřovatelka dojnic Vomáčková rozstřelila na kole o strom. Bohužel neuvážili, že i když jeden občan vypadne v důsledku dopravní nehody ze své role a přestane na čas nebo na věky produkovat HDP, začne jej nejspíš produkovat někdo jiný.
Další problém celé úvahy je v tom, že autoři opomněli, že každá mince má dvě strany a v ekonomice je každý výdaj něčím příjmem. Tak například 13 miliard hmotných škod je sice nepříjemných, ale na druhé straně bylo zničené statky třeba nahradit a to zase táhlo HDP nahoru (odtahové služby by mohly vyprávět). Je to sice perverzní, ale (anti)ekonomické úvahy státomilů prostě takhle fungují. Příkladem budiž likvidování fungujících automobilů v rámci programu „šrotovné“. Do úvahy je zapotřebí započítat i jiné benefity z dopravních nehod (například výrobci aut se pomocí nich učí dělat auta bezpečnější, lékaři si odladí postupy, které využijí i v jiných oblastech apod.) a jakkoli je to cynické, dopravní nehody nejsou pouze zlo, ale také příležitost a morální korektiv.
Finální a nejzásadnější problém Besipácké úvahy spočívá v prolínání HDP a státního rozpočtu. Státomilové z Besipu si prostě řekli, že 49% našich peněz odevzdáváme státu a tak i 49% všeho, co vyprodukujeme, patří státu. Státní rozpočet je takový hrnec s penězi, který vyjadřuje míru přerozdělování ve společnosti, jedni do něj sypou a druzí z něj berou. Rozpor spatřuji v tom, že statisticky průměrná Vomáčková do rozpočtu nejen přispívá, ale taky z něj čerpá. Kdyby při dopravních nehodách hynuli pouze lidé, kteří do státního rozpočtu přispívají, byla by besipácká úvaha správná. Pokud ale uvažujeme, že s potenciálními oběťmi dopravních nehod má stát nejen příjmy, ale i výdaje, celá úvaha o 25% schodku státního rozpočtu shoří jako povinné zimní gumy v pekle. Mimoto mám při pohledu na neuvěřitelnou demenci, se kterou se někteří zejména ocyklení účastníci silničního provozu dokáží sprovodit ze světa, že mezi oběťmi dopravních nehod bude převažovat rozpočtově negativní složka a na někteých dopravních nehodách stát skutečně výrazně ušetří.
Při úvahách o motivací autora takových úvah musíme nutně dojít k tomu, že jejich autorem je úředník, kterého krajně znepokojuje, že někteří občané dokáží být tak podlí a místo odevzdávání daní na jeho mzdu raději umřou.
Tento originální výmysl je na webu nazýván virální kampaň (asi tvůrce kampaně sužoval nějaký virus).
Po proklikání na konec stránky se má spustit jakási facebooková aplikace, ale nepřišel jsem na to, co se v ní má stát. Například zda dojde k navýšení morale, health, shield a ammo v silničním provozu. Škoda že toho nevyužil Pavel Procházka z filmu Rychle a zbjesyle.
Já jsem celkem pochopil, že vznikl něco jako potravní řetězec, na jehož konci je řidič. Besip dělá kampaně, na kampaně jsou třeba peníze, peníze přijdou jen když jsou nehody, zaplaťbůh za ně.
(10x známkováno, průměr: 3,00 z 5)