Dovoluji si nabídnout další after action report ze soutěže Viribus Unitis, která proběhla na Náchodsku v sobotu 18.8. a které se účastnilo vícero čtenářů DF.
Oproti minulým ročníkům došlo k několika změnám, které hodnotím jednoznačně pozitivně. Soutěž byla zkrácena na 12 hodin (od 8 do 20h) a zastávky soutěže byly víceméně bezkontaktní (Bluetooth maják nebo QR kód), takže nebylo zapotřebí něco odněkud demontovat apod. Tím nedocházelo k hromadění posádek na waypointech a hratelnost soutěže se o poznání zvýšila. Také odpadl problém „oni to tam nevrátili“. Týmy také nemohly od sebe „opisovat“, protože doba setrvání na zastávce byla minimální. Narozdíl od loňska byl použit nový systém stahování nápověd přes web, se kterým jsme neměli potíže (ale současně učinil internet obligatorním vybavením). Na druhé straně se ale nedá říct, že by soutěž byla lehčí, Monarchista rozhodně v žádném ohledu nevyměkl a drží standard.
Jako obvykle byla soutěž silně poznamenána duchem staré monarchie.
Soutěže se účastnilo podle mých informací 15 teamů. Po registraci obdržely teamy kromě instrukcí také praktický K.u.K. Fahrzeugkennzeichnungsumbausatz spočívající v samolepce, kterou se přelepilo označení čtvrté říše na registrační značce automobilu.
Podle něho bylo vozidla soutěžících snadno rozeznat. Náš tým používal černou Alfu Romeo, to aby soutěžící čtoucí tento článek měli komu nadávat, až budou řešit, kdo kde koho oprasil.
Po zhruba dvouhodinovém řešení počátečního úkolu, na který Smrtihlav nasadil metodu brute force, jsme spatřili třílevelový viadukt a obdrželi nápovědu v podobě písně pojednávající o bitvě, která se odehrála v roce 1866 na Trutnovsku, ve které došlo k ojedinělému vítězství rakouských armád realizovaného rovněž metodou brute force. Píseň samotná spadala do žánru flašinetového rapu a nakonec jsem zakázal pouštět to za jízdy. Pokračovali jsme tedy do Trutnova na místo v písni opakovaně zmiňované bitvy, ale probíhal tam právě jakýsi hudební festival, který se projevoval zvýšenou koncentrací intelektuálek v batikovaných sukních s mošničkama na trávu. Bohužel jsme si v tom okamžiku nikdo neuvědomil, že PDFko z nápovědy obsahující 28 křížů je velmi podobné notoricky známému památníku popravených 27 českých pánů, se kterými zatočila po spravedlivém exemplárním procesu evropská praunie. Tehdy se ještě popravovalo ručně, ne přes média, a jeden z odsouzených se jmenoval Kryštof Harant a jeho sídlo bylo na hradě Pecka u Nové Paky. Místo toho jsme tedy hledali nějaký artefakt, na kterém je vyobrazeno 28 křížů (alternativně jsem také uvažoval, zda se nejedná o vyobrazení sestřelů na letounu nějakého českého válečného pilota-stíhače, ale bohužel z válečných pilotů narozených na našem území dosáhl takového skóre jen Walther Nowotny, který ovšem z pochopitelných důvodů neoznačoval sestřely kříži). V Prachově se požadovaný artefakt nalézt nepodařilo a po menší nápovědě stran křížů jsme s notným zpožděním vyrazili na hrad Pecka. Mezitím jsme využili služeb restaurace Černá Perla a bavili se čtením fóra návštěvníků nedalekého hip hop campu. Ukázalo se, že nigga gangsta ve svém životě neřeší pouze problémy týkající se lowriderů, bičiz, pimpování bičiz, street byznysu a nakupování zlatých řetězů v metráži, ale i zcela prozaické záležitosti, jako overflow toi-toi ghettoblasteru či nemožnost se osprchovat, protože život v ghettu je skutečně tvrdej.
Na Pecce došlo k dalšímu politováníhodnému omylu. Nápovědu v podobě QR kódu měl mít u sebe jakýsi místní nigga dealer s buřtama, ale tento nigga předčasně relokoval svůj street business mimo hrad. Nijak zásadně nám to nevadilo, protože jsme si našli QR kód jiný. Majitelka ubytovacího zařízení paní P. bohužel dostala nápad umístit poblíž hradu Pecka webovou adresu svého penzionu v podobě QR kódu, aby nalákala sobě hosty, tento QR se soutěží však nijak nesouvisel a byl tam jen náhodou. Tento QR code jsme s radostí použili k dalšímu pokračování v soutěži, protože v nouzi je každá indicie dobrá. Zavolali jsme paní P., které jsme vyložili situaci a dožadovali se jakéhosi kódu. Asi jsme nebyli první, protože její manžel v pozadí byl již poněkud nervní, ale paní P. se nepřiznala a kód nesdělila. Pro paní P. to nemělo skončit, protože jsem s ní pak hovořil ještě jednou. No, každopádně z toho mohla paní P. a její penzion profitovat, protože jim Elzet projel kód webových stránek a shledal, že je validní.
Po napravení tohoto omylu jsme stáhli fotku následující Máni, která měla ukazovat na další waypoint. Byl jsem přesvědčený a částečně toto přesvědčení trvá, že Máňa je Havel nebo Arnoštek. Havel na Trutnovsku pobýval na chalupě a přikuloval v trutnovském pivovaře, do celého děje skvěle zapadal. Nicméně Monarchista se tomu vysmál (jeho smích byl slyšet live i bez telefonu, jak moc se smál) a prohlásil, že vyobrazená Máňa dosud bručí. Schválně, kdo si myslíte, že to je:
Další zastávkou byly tedy Valdice a kopec Zebín. Došlo ke stažení dalšího audia, obsahujícího pohádku o Rumcajsovi, kterak opatřoval zábavnou pyrotechniku 8. třídy. Dále fotku K.u.K. hydroplánové základny v Pule a obrázek se spletí čar. Audio navádělo soutěžícího na dvě místa, totiž k Valdické bráně v Jičíně nebo gun shopu jistého Halíře. Bohužel, Halíř coby hlavní dodavatel střeliva lesního teroristy a neúnavného propagátora nontox munice již živnost ukončil a tak jsme se soustředili spíše na bránu, která byla perzistentní. Až po nápovědě bylo formou waterboardingu jakési smažky zjištěno, kde původně Halíř sídlil, dnes je tam hospoda U Šamana ozdobená dalším K.u.K. QR kódem.
Stažená nápověda obsahovala fotku vojenského řádu z dob monarchie, přičemž pojetí celé medaile bylo natolik velkolepé, že musela fungovat jako částečná balistická ochrana vyznamenaného hrdiny, v případě letců pak posunovat těžiště stroje. Patrně se zde cílilo na osobu pilota hydroplánů a později stíhače v císařské armádě jménem Woseček, který pocházel z Hořic a byl jedním z mála českých nositelů tohoto vyznamenání. Do Hořic jsme také dorazili, ale protože už bylo pozdě, soutěž jsme v tomto místě nezdárně ukončili.
Bylo také možné získat dodatečný help nalezením zámku, na kterém přebývala sexuchtivá šlechtična, jejíž život později skončil mohutnou explozí zámku, kterou sama zapříčila nedodržováním středověkých bezpečnostních norem týkajících se manipulace s otevřeným ohněm.
Nevíme:
– jaká nápověda byla skryta v dlouhé písni z kategorie flašinetového rapu?
– k čemu je vyobrazení několika duhových čar na černém podkladě (nápověda z Valdic). Že by Prague Pride?
– zda spleť čar je stylizovaná mapa centra Hořic
– co se mělo najít v Hořicích
– byla fialová dodávka Mercedes soutěžícím nebo pořadatelským vozidlem?
Podle mých informací, soutěž nedokončil žádný tým. Údajně následovaly po Hořicích ještě dvě zastávky, takže soutěž nebyla enormně rozsáhlá (jako soutěže předchozí). Na zveřejnění výsledku soutěže si rád počkám.
Konec se odehrál v pevnosti Josefov. Monarchista a jeho crew provedli výstřel z děla.
Díky včasnému pokynu medicínsky vzdělaného Smrtihlava jsme před výstřelem opustili prostor střeliště, takže jsme si následně mohli vyslechnout hymnu staré monarchie na vlastní uši. Prožívání hymny přítomnými soutěžícími bylo narušeno komáry, kteří se začali stahovat do Josefova a za chvíli jich tam bylo více nežli Rómů na radnici, když se vyplácejí dávky, a podobně jako oni si šli tvrdě za svým. Poměrně dlouhé hymny využili k útoku na shromážděné poddané a ti se bránili odháněním a plácáním neodbytného hmyzu, takže to celé vypadalo jako nějaká K.u.K. techno party. Jediný, kdo si během této krvavé události uchoval důstojnost, byl právě Monarchista, který stál naprosto nehnutě a tak jako první občan EU prolil za císaře krev.
Nevyčkali jsme konce přednášky na téma rakousko-uherského mocnářství, vládnoucích procesů v něm a rivality mezi národy, protože Smrtihlav a Elzet sr. i jr. a ovšem i já jsme přijeli zdaleka a chtěli domů. Za jeden den jsem ujel přesně 924 km a při příjezdu domů v jednu v noci jsem toho měl skutečně dost. Během vlastní soutěže jsme ujeli asi 220 km.
Přišel jsem také o vyhlášení podsoutěže K.u.K. Dieselschwein, kterou vyhrával účastník, který ujede během soutěže nejvíc km na naftu. ,
Jako tradičně se soutěže účastnilo několik neobvyklých kchárů svědčících o vybraném automobilním vkusu účastníků, napoříklad dieselový kabriolet. Zejména vyzdvihnu tuto atraktivní Škodu 100.
Dále se po trati pohyboval Land Rover Defender, jehož posádka přepravovala v nákladním prostoru jakousi záhadnou dřevěnou skříň (patrně nějaký nový udělátor od Apple), velké zlé zelené béemwé f šestihrnku a nějaká volva. Alfa se ukázala být příliš velkým handicapem pro tento druh soutěže, protože neustále něčím chytá o zem, takže příští rok nasadíme nějaký jiný showcar.
Některé teamy nám zcela zmizely z dohledu. Někam se vytratilo Mitsu Colt, jehož posádka velmi rychle vyřešila úvodní úkol se Saturninem a během celé soutěže jsem neviděl ani Honzu ZZR, Paranoika, Moussu ani další konstanty soutěže. Doufám, že je nějaký third-party QR kód nenasměroval do epicentra Prague Pride.
Doporučení pro příště:
– zachovat 12-ti hodinový rozsah (24-hodinové pojetí je vyčerpávající a podle mě je to na mezi bezpečnosti účastníků, protože roste pravděpodobnost, že někdo usne za volantem nebo si něco provede během hledání cachek)
– dopředu oznámit počet zastávek (pokud je scénář lineární)
– nějak odlišit K.u.K. QR kódy od běžných QR kódů pro širokou veřejnost, pardon, poddané
– stejně tak by umístění QR kódů mohlo být více intuitivní. Například nevím, proč bych na rozlehlém hradě Pecka měl hledat QR kód právě u muže s teplými psy a ne někde jinde.
Pozitivně hodnotím i provázanost soutěžních úkolů s historií oblasti, protože je to příležitost se něco dozvědět o minulosti tohoto kraje a je to poněkud realističtější než matematické nebo logické úlohy, neřkuli Mc Gyverovská zadání typu „sestav Enigmu z kolíků na prádlo“ nebo „udělej anténu z drátu“. Rovněž změna waypointů na bezkontaktní soutěži prospěla a učinila ji dynamičtější. Rozsah soutěže byl rovněž OK a afterparty po skončení akce byla také vcelku pozitivní, škoda, že čas tak rychle plynul.
A ještě jedna zcela praktická výzva soutěžícím týmům. Řeknu to zcela otevřeně. Jednou to někdo musí vyhrát bez ohledu na složitost zadání, tak to prostě je. Pokud se hodláte zúčastnit i příště, zaznamenejte si nyní postřehy z tohoto ročníku týkající se různých technikálií (internetové připojení, bluetooth zařízení. mapy apod.), protože příští rok jako když to najdete. Udělal jsem to loni a letos jsme vstupovali do akce mnohem lépe připraveni.
(Zatím nikdo nehlasoval)