Jelikož se považuji za realistu s mírně pesimistickým pohledem na svět, dovoluji si nabídnout i svůj report na, již (by D-F) reportovanou, akci. Tentokrát ale na plnou hubu a bez leštění.
Jak již D-F ve vlastním reportu uváděl, akce byla oproti předchozím ročníkům zkrácena na polovinu, jelikož většina lidí se soumrakem odpadla. Tím jsme nicméně přišli o naši hlavní výhodu, jakožto maratonci jsme dojížděli především přes noc, a i letos nám pár hodin k dokončení chybělo.
Oproti loňsku byla zavedena bezdrátovost stanovišť, což mělo usnadnit a urychlit odbavování. Současně s tím ale paradoxně postrádá smysl nelineárnost úkolů, která měla za cíl týmy na cestě roztrhat. Díky tomu více času zabralo přemýšlení o tom, které indicie patří ke kterému úkolu, než jejich vlastní řešení. Zavádějící nejednoznačné a nelineární zadání vyústilo ve vyluštění lokace, která, jak se ukázalo, vlastně ani žádnou soutěžní lokací nebyla. Na místě jsme se setkali s dalšími dvěma týmy a je otázkou, kolik jich odjelo před námi, nebo dorazilo po nás.
Podle JJe startovalo 19 týmů a osobně bych byl rád za statistiku, případně tabulku časů hlášení jednotlivých stanovišť od týmů, stejně jako loni. Náš tým startoval v (dnes již) legendární stříbrné A6 v počtu 4 kusů, povětšinou IT postižených, jedinců, vybaveni GPS, notebooky, měničem a spoustou nepotřebného balastu. Příště bude patřit do povinné výbavy ještě náhradní baterie a kabely.
Trasu jsme zaznamenávali GPS trackerem a až na výpadek na cestě do finále je výsledek vcelku uspokojivý. Náš progress (lze srovnat s referenčním řešením):
1. Stárkov
Zadání prvního úkolu znělo „SOUČET roků, ve kterých se mohl odehrávat děj Saturnina“. Po počátečním zděšení jsme začali zbůhdarma zkoušet různé kombinace, nicméně náš řidič bleskově vyvinul bruteforce skript, který během cca čtvrt hodiny projel všechny možnosti. Bez úspěchu. Podmínkou byl totiž součet alespoň dvou po sobě jdoucích roků, což se ukázalo osudným. Díky referenci na Rapid jsme začali čistě ze zoufalství zkoušet jednotlivé roky a již třetí (1937) se chytil.
2. Trutnov
Náš palubní železniční úchyl rozpoznal železniční křížení na první pohled, takže jsme vyrazili bez zdržování. Na místě se nalézal BT maják po jehož zadání jsme získali obrázek s 28 kříži a jakousi chrchlající nahrávku zasazenou do roku 1866, kdy v lokalitě kulminovala válka. Chybně jsme se zaměřili na tuto kulturní vložku a postupným zkoušením klíčových slov skončili u kombinace „Hořiněvské lípy„, kterou jsme zvolili jako naši další zastávku. Zde jsme nenašli nic, takže jsme alespoň zlikvidovali část zásob, udělali pár fotek a přemýšleli co dál. Během dalšího pátrání jsme narazili na vcelku pozitivní stopu vedoucí k Lípě u Zámezí, což bylo nicméně téměř 50 kilometrů od současné pozice. Po přibližně půlhodinovém bloudění se vzdáváme a voláme o pomoc. JJ nás směřuje na obrázek s tím, že hudební doprovod si máme pustit posléze. Odjíždíme tedy do stínu a řešíme, co těch 28 křížů znamená. Nasměrovat nás pomohl externí tým cvičených opic, který zmínil, že provedení je podobné „čemusi na Staromáku“. Nedlouhé pátrání nás zavedlo směrem na hrad Pecka, které jsme zvolili jako další zastávku.
3. Pecka
Stejně jako dalších asi 9000 lidí. Po výšlapu na hrad jsme získali BT kód hned u vchodu, a rozhodli se nezdržovat, i když nás hlad prosil o zastávku u obžerstvení. Získali jsme černobílou duofotku, soubor s helpem a obrázek s hodinami ukazujícími půl druhé. Což byl sám o sobě mindfuck, jelikož bylo právě půl druhé. Máničku jsme identifikovali jako „nějakýho rockera“ a důchodce jako „císařpána“, zaměřili jsme se tedy rovnou na luštění nápovědy. Relativně bleskově jsme cíl identifikovali jako zříceninu Kumburk a pár chvil posléze již šplhali k torzu brány. Získáváme nápovědu, že Gagarinův bratr bručí a je filmová hvězda, císařpán bručel taky a už přes sto let čuchá hlínu. Kombinace Kájinek/Babinský nás navedla vyhlídku u Valdic.
4. Zebín
Jelikož jsme nechtěli nechávat auto bez dozoru, nekompletní tým si vyšlápl vyhlídku a získal další heslo. Po cca deseti minutách dorazil tým TParanoika a po dalších deseti minutách se okolo prořítila černá šmouha D-Fensovy alfy. Po sestupu nás čekalo nemilé překvapení, měnič, zásobící dva notesy a mobil, během těch pár desítek minut, zvládl vyžvejknout baterku pod hranici, kdy by zvládla rozjet TDI šestiválec. Jelikož jde o automat, roztláčení nepřipadalo v úvahu a řešili jsme co dál. Naštěstí se po krátkém pátrání v autě podařilo najít kabely a úspěšně jsme s nimi znásilnili pořadatelskou feldu. Finálně jsme se zaměřili na poslech kulturních vložek a další zastávku identifikovali jako poslední na naučné stezce.
5. Rybník
Na oficiální mapě byl nicméně tento bod zaznačen zeleným kroužkem, který zvládl pokrýt několik hektarů, takže zabralo další asi půlhodinu najít slušnější mapu, která ukázala skutečnou pozici stanoviště a především dostupnou cestu. I samotná bezdrátovost stanovišť v tomto případě zklamala, jelikož jsme se zde vystřídali všichni (a někteří opakovaně), než jsme si průhledného kódu na stromě všimli. Získali jsme kódovou tabulku a fotku letadla, která nás nicméně neposunula dopředu, jelikož směřovala na stejnou adresu (http://horice.safarikovi.org/wosecek.html) jako dříve získaný obrázek letecké základny. Jelikož jsme nic lepšího neměli, vydali jsme se do Hořic s tím, že cestou snad objevíme nějakou referenci na místní památník odkazovaného letce. Jelikož se nezadařilo, voláme si o pomoc a zjišťujeme, že jsme přeskočili druhou audio stopu (Rumcajse), který nás měl nasměrovat na mistra Halíře.
6. Halíř
Po návratu zpět do Jičína již jedeme na jisto, a v Halířově pekárně nacházíme QR kód téměř za jízdy. Dodané indicie nás opět směřují na pilota Wosečka a barvy na ZX spektrum. Jelikož je však již k osmé hodině, nepokoušíme se dál a míříme do Josefova.
Přicházíme o začátek přednášky, takže jí nevěnujeme zaslouženou pozornost (doufaje, že bude záznam k dispozici online). Nejspíše díky našemu návratu z Hořic zpět do Jičína získáváme cenu za rekordní nájezd a následně míříme domů.
Závěr:
Jeden velký chaos. Organizátorům se nedalo dovolat, nezastíhávali se ani vzájemně mezi sebou. Pomineme-li nekoncepčnost distribuce indicií a nutnost ptát se dodatečně na každou druhou hádanku, nezainteresovaný člověk by hádal, že půjde o porodní problémy, které se do příštího roku odstraní. Jenže obdobné problémy se opakují každoročně a namísto důkladnější přípravy se problémy řeší za chodu. Ve finále nás čekalo další překvapení … asi osm kilo různého masa (ryby, steaky, klobásy) na gril a k tomu jeden pecen chleba.
A klasické doporučení pro příště:
– Dvanáctihodinový rozsah je ok, nicméně jak jsme zjistili, tato informace byla skrytá na stránkách a ne každý se k ní dostal. Obsáhlejší start note s FAQ lze nanejvýš doporučit.
– Zachovat bezkontaktní charakter stanovišť, ale zabránit disinformování, například (předem neznámým) jednotným provedením, nálepkou (což půjde těžko u BT majáků).
– K úkolům přidávat detailnější instrukce, ideálně v rozsahu jako u helpu dodaného na Pecce. Ideálně s infem o nájezdu k další zastávce, co se tam hledá.
– Rezignovat na nelinearitu a umožnit účastníkům zaměřit se na řešení úkolů než řešení co řešit a v jakém pořadí.
– Nahradit sms hlášení skriptem, který se bude starat i o distribuci archivů. Tím by odpadl stav, že se některé týmy nehlásily vůbec (případně se zpožděním), ošetřilo by se brute force testování hesel (skript by například akceptoval jedno heslo za 10s od týmu), a bylo by možné celý systém zautomatizovat včetně například informaci o průběžném pořadí.
Pozitivní bylo rozhodně provázání s historií oblasti, nicméně vzhledem k nedostatku času byla možnost skutečně nastudovat (nebo například udělat si kolečko na hradu Pecka) nereálná. Jedinou možností by tak bylo například povinné zpoždění po nahlášení kódu u některých zastávek – např. po zadání kódu bude možné soubor stáhnout po hodině od jeho vložení, což dá dostatek času na studium, nebo například oběd.
Stejně jako loni jsme opět o něco zkušenější, víme na co se připravit, na co si dát pozor a co nastudovat předem. Ale ono to stejně nepomůže, protože JJ přijde s nějakou úchylárnou na úplně novém levelu …
A na závěr, pár fotek.
(Zatím nikdo nehlasoval)