Veřejný sektor utržený ze řetězu - zpět na článek

Už jsem to tady jednou psal.
Nechal jsem si od prarodičů z obou stran o té době vyprávět. A poměrně hodně, odjakživa mě zajímaly staré věci, události, ten minulý svět, se kterým jsem se potkával v těch starých věcech – zajímalo mě, jak, kdy a za jakých podmínek to kdo vyrobil, z čeho, čím a tak podobně. Stejně tak miluju starou technickou literaturu, je to prostě úžasný, s jak primitivní technikou tenkrát dokázali vyrobit i velmi složité a perfektně funkční věci a stroje. Je to asi svého druhu úchylka, mé vrstevníky tyto věci nezajímaly.
Taky mi to prarodiče řekli: „Proč nejsi s děckama venku, čučíš pořád tady, vytahuješ staré rozumy a hrabeš se ve starých věcech? Proč tě to tak zajímá?“ :D

Je to s podivem a my to už dneska těžko chápeme, ale obojí prarodiče zřejmě měli pro své kategorické tvrzení: „Za Němců tady byl aspoň pořádek, tito komunisti, to je jeden hrozný bordel“ nějaký, zřejmě velice závažný důvod, který my už nechápeme a byl to zároveň názor, za který vás v padesátkách spolehlivě zavřeli, kdyby to někdo práskl.
Však také – každá taková diskuse u babiček a dědečků končila z jejich strany „A opovaž se to někde vykládat!!“ a současně moji rodiče na své rodiče vrčeli: „Už byste mohli mět rozum a neblbnout klukovi hlavu. Nevíte, co se ve škole učí dneska“.
Připomínám, že to byli obojí prarodiče, kdo se na tomhle faktu shodovali. Ostatně i rodiče, přitom ale z mírně rozdílných sociálních skupin a moji rodiče přece jen už trochu jinak, za války byli furt děcka, třebas odrostlejší.
Děda s babičkou z tátovy strany, byli živnostníci se čtyřmi dětmi, děda byl vážený, respektovaný kovářský mistr – jednak díky svému umu, zkušenostem a také neskutečným schopnostem účinné a funkční improvizace, to jsem nějak přes jednu generaci a geny, který nevychčiješ, zdědil po něm.
Vyučil tím i tátu, k tomu byly zahrady a políčko, které vždycky někdo dědovi rád zoral a obdělal jako protislužbu. Takže byli fakticky i za války, nechci říct přímo za vodou, ale žádnou nouzí netrpěli a netrpěli by jí ani později, nebýt komunistů.
Naproti tomu děda s babičkou s mamčiny strany, ostatně i mamka sama, byli všichni jakoby typičtí „dělníci“ – podle pozdějších bolševických kritérií údajně „vykořisťovaní“ kapitalistou.
Zajímavé na tom je to, že sami ti „vykořisťovaní“ neřekli nikdy ani čtvrt křivého slova proti svým „vykořisťovatelům“, vůbec nikdy.
Přesně naopak to bylo – i jako dělnická třída neměli ani jednoho dobrého slova pro garnituru, nastoupivší po r. 1948.
U toho kapitalisty si mohli vydělat tolik, na kolik měli fyzických či duševních sil, jít do práce třeba i v sobotu – a kapitalista jim za to férově platil. Kdo byl šikovný a na vykořisťovatelově vodní pile s mlýnem, kde pracoval děda, třeba udělal víc, nebo kvalitněji či s nižším nákladem, vydělal si víc a nikdo mu tu možnost neupíral – a stejně tak tomu bylo, když pilu zkonfiskoval Němec. Nebyl to blb, nechal to běžet v zaběhnutých pravidlech a výsledkem bylo, že truhláři, stolaři a tesaři, též pracující pro Třetí říši, dostávali kvalitní řezivo. Dělat naschvály, nedejbože nějaký sabotáže, to se nemohlo vyplatit nikomu a taky by to v tomto měřítku vůbec nic nezměnilo – leda k horšímu.
Komunisti je po válce hodili do jakési podoby hodinovky, což v důsledku znamenalo jen to, že ať dělali co dělali, nemohli a ani nesměli si vydělat víc. Jak prarodiče, tak moji rodiče.

Moji rodiče už měli na ty Němce poněkud odchylnější názor, ale shodovali se se svými rodiči v tom, že jediný, kdo na tomto území kdy udělal opravdový pořádek a kdy všecko fungovalo, jak mělo, byli právě ti Němci.
Případ s německým školním inspektorem jsem tady už popisoval také.
Naše vlastní, česká zemská/školní správa, by se prostě na mrznoucí děcka v zimní škole mohla akorát vysrat, měli to na háku. Jen řídící ze školy, do které chodil táta, byl schopen dosáhnout akorát toho, že řekl žákům, aby doma poprosili svoje rodiče a každé děcko každý den přineslo z domu jedno polínko na topení ve škole. Tak fungovala školní správa za války a jak už říkali naši, všude okolo bylo lesů a v nich soušek, jako nasráno.

Je v tom rozdíl názorů generací, kdy i dvě po sobě jdoucí, mají na tutéž věc sice mírně odlišný, ale v jádru shodný názor.