Vám zamyšlení…

Včera zde vyšel velmi smutný článek, který mě zaujal natolik, že jsem si jej přečetl několikrát; autor se v něm prezentuje jako poslušný a svědomitý občan, jenž už v životě něco zažil, vychoval děti a vždy do poslední koruny platil daně, leč politici jej podvedli tím, že #přijali uprchlíky do Evropy. Což o to, politici ho skutečně podvedli, ale mě až zaskočila jeho naivita, která je pro mě těžko pochopitelná s ohledem na to, že část svých produktivních let prožil ještě za minulého režimu; autorovo upřímné zoufalství mě přimělo k tomu, že se pokusím odpovědět na některé z jeho otázek, ač toho dotyčný v životě zažil daleko více než já.

Ačkoliv postoj dotyčného k pomoci ostatním je mi krajně nesympatický (cituji: „Jsem poslední, kdo by se bránil komukoli v nouzi pomoci, ale pomohu pouze tam, kde existuje alespoň relativní naděje, že když budu potřebovat já, tak mi pomůže ten druhý, musí zde být určitá „návratnost“, jinak jakoukoli pomoc odmítám.“) a sám se v životě řídím výrazně odlišnými zásadami, plně souhlasím s tím, že drtivá většina lidí v Evropě za problémy v Africe či na Blízkém východě vážně nemůže, ergo nemají žádnou „morální povinnost“ pomáhat uprchlíkům, pokud sami nechtějí.

Já bych se však rád zamyslel nad tím, kdo jsou ti „oni“, kteří spáchali na autorovi příkoří; ve svém článku mimo jiné píše, cituji: „Jediní, kdo tady chtěl, v rámci nějakého zvráceného multikulti, cizí element (národnostní, náboženský) jste byli vy. Ano, možná ty první generace byly jaksi v klidu, možná, že i ti lidé první generace byli rádi, že tady jsou, ale vy, a nikdo jiný než vy, jste dopustili zrod generací druhých a třetích, bez začlenění do většinové společnosti.“ Z této věty vyvozuji, že „oni“ není jen Merkel či Hollande, ale celé ty desítky či stovky nejrůznějších evropských vlád za poslední desítky let, neboť jak jinak by je mohl vinit za „zrod druhých a třetích generací“? A celé to je pochopitelně pravda.

Dechberoucí naivitu však spatřuji v tom, že hned na začátku článku autor píše, že je celkem jedno, z které země je, neboť se cítí „občanem Evropské unie“; jak to? On jasně vidí, že jej všechny ty vlády podvedly, viní je za to, ale přesto se cítí býti občanem EU? Proč? Vždyť právě napsal článek o tom, jak ho ta organizace již desítky let podvádí, ale on se stále cítí býti jejím občanem? Ale pozor, on přece nenapsal, že ho podvádí EU; podvádějí ho dle vlastních slov politici EU… a v tom spočívá ta až magická moc podobných organizací (a národní státy v tom nejsou o nic jiné): Bez ohledu na to, jaké zlo a jak dlouho svým občanům činí, obrovská část z nich prostě obviní konkrétní politiky (co na tom, že to jsou desítky či stovky vlád po dobu dvou generací), ale té organizaci samotné zůstávají loajální; to byli totiž jen špatní politici, špatné vlády, selhání jednotlivců (a těch před nimi a těch před nimi a těch před nimi a těch před nimi…), rozhodně to není chyba systémová, protože tu organizaci potřebujeme a měli bychom jí být loajální, cokoliv jiného by bylo nekonstruktivní rebelství. Je to asi jako neustále chodit nakupovat do stejného obchodu, opakovaně se vracet nespokojen s kvalitou tamních služeb a zboží, nadávat za to prodavačům, skladníkům, manažerům, přepravcům i dodavatelům, ale na obchod samotný nedat dopustit (on by byl přece skvělý, jen kdyby ho řídili ti správní lidé).

Autor se v celém článku různými formulacemi ptá, proč přichází o svobodu, když přece tak vzorně platil daně, není rebelem a konformně se cítí býti občanem Evropské unie; věc se však bohužel má tak, vážený autore, že svobodu ztrácíte právě proto – a my všichni ostatní bohužel s Vámi! Právě kvůli lidem (nejste to samozřejmě jen Vy sám), kteří „poctivě“ do koruny platí daně, cítí se občany Evropské unie a případně v referendu hlasovali pro vstup (nevím, zda se právě toto týká i Vás); o svobodu přicházíme kvůli všem těm pitomým názorům, že „zákon je zákon“ a podpoře demokratické zvůle. A vychoval-li jste i své děti k tomu, aby platily daně stejně jako Vy, cítily se občany EU a ctily zákony jen proto, že jsou to zákony, bohužel jste jim nevědomky pomohl právě k tomu, aby třeba jednoho dne psaly zprava doleva, čehož se v článku tak děsíte; jestli k tomu totiž skutečně dojde, pak na 99,99 % proto, že to přijde jako státní nařízení (případně nařízení EU) a začne se to učit ve všech školách, neboť existuje centrální plán, jak a co se mají děti učit, což je samozřejmě čiré zlo zcela bez ohledu na konkrétní podobu toho plánu.

„Podvedli jste mě, zradili jste mou víru v právní prostředí, víru ve svobodu člověka, který je tady v Evropě doma,“ zlobí se autor; a zlobí se právem, neboť jej skutečně podvedli, ale ten hlavní podvod nespočíval v tom, že sem teď Merkel bere nějaké uprchlíky a nutí nás všechny je živit (což je samozřejmě také podvod, o tom žádná), nýbrž v tom, že jste byl zmanipulován k víře, že platit daně je správné, nebo že na ně má stát dokonce nárok, že se máte řídit zákony, protože tak je to správné a že máte cítit pokud možnost hrdost na nějaké své občanství (ve Vašem konkrétním případě jde o pocit náležitosti k EU). Nyní jste prohlédl jeden malý podvod s uprchlíky a nesete to špatně; jenže to bude celé k ničemu, dokud si neujasníte, že když jsou prakticky všichni politici ti zlí, zatímco ti dobří ne a ne se objevit, asi nebude vada v těch lidech, ale v těch organizacích, kterým ti politici vládnou a ve způsobu, kterým jsou tito vybíráni.

„Co jsem provedl, že mám já trpět, bát se a platit za vaše tragické omyly?“ ptá se autor; a protože jeden ze základních principů demokracie spočívá v tom, že ti, kdo vládnou, reálně nenesou žádnou odpovědnost za svá rozhodnutí, jste provedl dost možná to, milý autore, že takový systém podporujete a jestli článku dobře rozumím, tak jste na to ještě hrdý (pokud jsem si Vaši zmínku o placení daní do poslední koruny a „občanství Evropské unie“ vyložil špatně, pak se omlouvám). On je sice na jednu stranu fakt, že když se lidí zeptáte, zda tu chtějí uprchlíky, tak většinou nechtějí, ale zjevně to pro ně není až tak velké téma, protože u obrovské části z nich lze nechuť k uprchlíkům přebít ANOkoblihou či ČSSDklobásouspivem, slušivým billboardem, slibem libovolného nesmyslu či dementním bezobsažným heslem, že bude líp a tak podobně; a hlavně jen proto, že si něco většina odhlasuje, to ještě nemusí být správné, morální, efektivní ani chytré (a praxe ukazuje, že obvykle není).

Co s tím? V první řadě se domnívám, že byste si, autore, měl uvědomit, že problém není v konkrétních politicích, nýbrž v principu fungování celých těch organizací, nad kterými mají moc (ať už jde o EU či národní státy); ostatně když neustále vládnou „ti špatní“, jaká je šance, že příště to budou „ti dobří“? Vidíte snad kolem sebe nějaké takové? Když si toto připustíte, možná se přestanete identifikovat coby „občan Evropské unie“, protože Vám z toho bude na blití; a též se přestanete divit tomu, že Vás dotyční podvedli, neboť Vám to začne připadat zcela zákonité, logické a nevyhnutelné, čímž pádem jim možná i ty daně budete platit s menší chutí a sem tam si necháte nějakou tu korunku pro sebe (což by bylo v konečném důsledku dobré i pro nás ostatní). A když o tom pak třeba přesvědčíte i své okolí, začne se z takového chování stávat norma (ono už tak tomu do jisté míry je, což vidím moc rád; snad se brzy dočkáme toho, že postoj „já vím, že by se to nemělo, ale holt tedy bez účtenky, ať ušetřím,“ bude vystřídán logičtějším „chci udělat správnou věc a ještě na tom ušetřit, takže bez účtenky“). A ačkoliv plně chápu, že tady žádné migranty živit nechcete (ani já nechci), zamyslete se nad tím, jakým způsobem toho chcete docílit; jestli rušením zákonů imigranty zvýhodňujících (různé takové ty antidiskriminační nesmysly), redukcí sociální politiky, obnovením svobody slova pro kritiky, nebo podpoříte někoho, kdo chce vymýšlet zákony další, svobodu slova a projevu ještě více omezit, případně zavádět prakticky ještě totalitnější, i když se na první pohled mohou jevit jako prospěšné… v druhém případě by se totiž mohly i Vaše děti za pár (desítek) let ptát podobně rozhořčeně jako dnes Vy, jak je možné, že byly podvedeny.

Související články: