V Anglii s pepřákem

Featured Image

Tak vám dneska povím jednu o Jeníčkovi a Mařence. Nebo, aby to znělo zajímavěji, o panu X a slečně Y, dvou mladých lidech co se dostali do maléru aniž by komukoliv ublížili. Samozřejmě je to pohádka naprosto smyšlená a jakákoliv podobnost s reálnými lidmi, událostmi nebo místy (třeba policejní stanicí na letišti Heathrow) je čistě náhodná.

Panu X je 29 let, původem je Čech, je to vzdělaný a rozumný člověk, vystudoval dobrou anglickou univerzitu a pracuje jako slušně placený softwarový inženýr v Londýně, kam každý den dojíždí vlakem jako každý spořádaný dojíždějící. Platí ročně mnoho desítek tisíc liber na daních a od státu toho moc nechce. Nikomu úmyslně neubližuje, ba naopak, stará se o svoji přítelkyni, pomáhá stařenkám sundavat zboží z vysokých polic v Tescu a v práci dobrovolničí jako First Aider (první pomoc) pro svoje patro. A přesto je to kriminálník.

Slečně Y je 24 let a je napůl Angličanka a napůl Číňanka. Je nejlepší kamarádkou přítekyně pana X. Jako postgraduální studentka dělá vojenský výzkum společně pod univerzitou a ministerstvem obrany. Taky nikdy nikomu úmyslně neublížila a taky je teď kriminálník (-ice).

Slečna Y chodí často sportovat. Bohužel sportovní centrum je přes půl města, a v době kdy náš příběh začal slečna Y neměla auto, takže chodila pěšky. Třicetiminutová procházka není nic špatného, pokud to není pozdě večer skrz ne úplně nejhezčí část města pro samotnou mladou ženu. Což napadlo pana X a jeho přítelkyni když se jednou po tréningu neozývala. Pan X se tedy “ozbrojil” pepřovým sprejem a dalšími běžnými ale v Anglii nelegálními věcmi a spolu s přítelkyní skočili do auta a začali projíždět místa kudy slečna Y mohla procházet. Nakonec se jejich obavy nepotvrdily, slečna Y se jen zapomněla ozvat jak slíbila a na telefon se hodinu nepodívala. V obavě z opakování podobných událostí dostala slečna Y pepřový sprej jako dárek, aby měla alespoň nějakou šanci se případnému útoku bránit.

Uplynulo pár měsíců, než událost dostala novou, nečekanou dohru. Slečna Y letěla do zahraničí navštívit svou matku. Bohužel udělala tu hloupost, že zapomněla tu strašně nebezpečnou zbraň v příručním zavazadle. Už párkrát mi na letišti zabavili podobně nebezpečné předměty, kterými bych mohl zabít letušky, probít se do kabiny a unést letadlo, jako nůžky v lékárničce, zubní pastu, opalovací krém nebo USB flashku ve stylu švýcarského nože (s asi 3 cm čepelí). Tentokrát to bylo horší, protože tohle se nesmí nosit ani na ulici. Na jednu stranu je česká policie výslovně doporučuje rizikovým skupinám, o pár set kilometrů na západ už to ale není obranný prostředek ale zákeřná útočná zbraň. Prý je zločinci používali proti policii, a navíc člověka s alergií to může i zabít (což ale lze říct i o Snickers). Prostě se to zakáže a hotovo. A tak milou slečnu Y sebranka, pardon, ochranka na letišti zastavila, dokud se nedostavila místní policie. Ta ji zatknula a nahrubo vyslechla. Slečna Y bohužel neznala pravidlo č. 1, takže se nechala vystrašit a pod tlakem se rozpovídala. A když jí řekli že kdyby nebyla Britka tak by to moc nehrotili, protože vědí že jinde po světě zakázané nejsou (ale kdo ví jestli je to pravda), nenapadlo ji nic lepšího než hned říct že to dostala od českého kamaráda. Kamarád je celkem zaujal, odkud je, kolik je mu let a co dělá. Nějakou nehodou však nepadlo jeho jméno. Nakonec slečnu dočasně propustili na kauci s tím že až se vrátí tak se dostaví k pořádnému výslechu. Ještě stihla svoje letadlo a strávila dva týdny u matky. Jak by se dalo čekat, dovolenou si moc neužila.

Podobně si neužíval ty dva týdny pan X. Na rozdíl od slečny Y byl trochu proaktivnější, nastudoval si zákony a obtelefonoval právníky. A zjistil několik zajímavých věcí. Tak například, slečně Y bylo sděleno že mít pepřák je totéž jako mít Kalašnikov. Jen jí zapomněli dodat, že na zbraně podle odstavce 5(1)(b) se nevztahuje povinný minimální trest 5 let. Možná to sami nevěděli? Další důležitou informací od právníka, která se jeví jako samozřejmá, ale ve stresu by si ji člověk klidně neuvědomil (a že Y vystresovali dobře!), bylo, že pozice slečny Y nebude o nic slabší ani silnější pokud (ne)řekne jméno svého zdroje. A nakonec to nejdůležitější, že i pokud půjde na stanici sama, bude tam někde sedět právník, kterého si může zadarmo přivolat na pomoc.

Slečna Y přiletěla zpátky do Anglie. Odmítla doprovod starších, zkušenějších přátel, a na stanici se o několik dní později vypravila sama. Problém nastal když “v čekárně nebylo místo”. Ona právě dorazila přes půl světa a dobrovolně došla na stanici, takže samozřejmě se dalo očekávat, že pokud ji pošlou na pár hodin si sednou do kavárny za rohem, tak uteče. A tak ji zamknuli na čtyři hodiny do cely kde byla akorát postel, záchod a kamera na zdi. Jestli tohle není nátlak (a navíc maximální sviňárna), tak co potom je? Naštěstí si pamatovala to, co jí pan X několikrát zopakoval, že pokud se bude cítit že na ní vyvíjejí nátlak, může si vždycky říct o právníka. Což udělala hned, jak ji vytáhli z cely. Dostala možnost mu soukromě situaci vysvětlit a celý výslech potom odpovídal za ni. Znalé asi nepřekvapí, že na většinu otázek odpověděl “no comment”. Včetně té na identitu pana X.

Nevím, jestli šlo o rozhodnutí slečny Y, doporučení právníka, nebo jedno na základě druhého, ale celá událost nešla ani k soudu. Slečna Y už při prvním zadržení přiznala že sprej je její, takže moc šancí se z toho vyvléct bez poskvrny asi neměla. Odešla ze stanice s “pouhým” napomenutím a věc je “ukončená”. Obojí je v uvozovkách, protože přestože na policii nebo k soudu kvůli tomu už nemusí, věc se za ní potáhne jako vlhký prd. Tak zaprvé, má na šest let něco jako sledovací režim, kdy musí informovat korunu pokaždé když bude chtít opustit Británii. Šest let je hodně, ale časem to přejde. Má ale jiný, větší problém – záznam v rejstříku na 100 let. Jo, 100 let, není to na doživotí, 125. narozeniny může oslavit jako svobodný člověk… (Britové mají rádi mnoholeté intervaly obecně, např. leasehold) Ten záznam jí ale může znemožnit dostat víza nebo povolení k pobytu v některých zemích. Taky např. nemůže sama pracovat s dětmi pod 16 let. Už nikdy v životě. Což jí může dost zkomplikovat kariéru, protože v rámci postgraduálního studia musí dělat propagaci vědy a techniky mezi školáky – a teď navíc dokládat že má u sebe vždycky parťáka a neovlivňuje mravní výchovu mládeže svými militantními sklony. A to všecho za předpokladu, že firma která ji zaměstnává a sponzoruje ji studium, ji nevykopne hned jak se to dozví. Přeci jenom dělají vojenský výzkum a vývoj a slečně Y trvalo půl roku než získala osvědčení aby mohla vůbec začít. A aby to neměla moc snadné, v záznamu nemá jen “posession” (držení) ale kdo ví jak se tam dostal i “intent to harm” (záměr ublížit), samozřejmě naprosto vycucaný z prstu. Protože každý zloduch ví, že když chce někomu ublížit, tak musí začít tím, že zbraň strčí do batohu. A záznam se s ní potáhne všude, v půjčovně aut, pronájmu bytu, hypotéky, pohovoru o zaměstnání…

Pohádka je naprosto smyšlená, ale nese v sobě spoustu ponaučení. Tak třeba jedno klasické, že s policajty se co? Slovy anglického právníka: “no comment”. Taky to, že pokud jsou na vás milí, tak s vámi právě v ten moment zkoušejí manipulovat. Taky že se vyplatí si sehnat pomoc právníka, i když to může přijít někdy dost draho (běžně i přes £300 za hodinu). Nebo že i tak “lehká” zbraň jako pepřák s sebou musí nést větší ponaučení než “tady odklopíš pojistku a tady to zmáčkneš”. Někomu to přijde samozřejmé, ale někdo si neuvědomuje že nosit u sebe pepřák je dost podobné jako nosit opravdovou střelnou zbraň: pokud ho někdy budu opravdu potřebovat, budu ho potřebovat rychle. Pořád lepší hrabošit v batohu než čekat na policii, ale pokud ho zapomněla v batohu na letišti, tak by asi i zapomněla že ho u sebe má pokud by přišlo do tuhého.

Co dodat na závěr? Pokud se chystáte do Anglie, pepřák si vemte. Lepší když vám budou Abdul a Ahmedem půl roku v lochu (maximální trest, viz Schedule 6, Part 1 (5(1)(b)), 1968 Firearms Act) natrhávat prdel, než když vám na ulici uříznou hlavu. Samozřejmě noste skrytě a k ničemu se nepřiznávejte. Na policejních stanicích bývá právník který vám pomůže, ale vy ho neplatíte, takže možná mu bude vlastní pohodlí a touha vás mít z krku přednější než váš výsledek. Pokud vám není líto pár stovek liber, doporučil bych si najít nějakého normálního místního. A nebo to můžete zkusit uhrát na to že nic nevíte a česká policie explicitně doporučuje je nosit; odkaz stejný jako nahoře.

 


25.12.2017 Carloss


Související články:


12345 (182x hodnoceno, průměr: 1,12 z 5)
19 767x přečteno
D-FENS © 2017