Pokus o zorganizování stávek a demonstrací úředníků se v minulém týdnu nezdařil. Pokud porovnáme, jaký vliv na každodenní život občanů měla netěsná dilatační spára na Nuselském mostě a jaký vliv měla odborová kašparáda, dilatační spára jednoznačně vede. Pomůžeme odborářským bossům a poradíme jim, jak na to, aby dilatační spáru pro příště zcela zastínili.
I. Definice pojmů
Úředník – člověk, který pomáhá obyčejnému člověku vyřešit problémy, které by bez úředníka vůbec neměl
Neschopný úředník – člověk, který výše uvedené dělá úspěšně a okrádá tak ostatní úředníky o práci
Odbory – organizace, která se domnívá, že má na něco vliv
Odboroví funkcionáři – lidé, kteří jsou ještě neschopnější než úředníci, pracují ještě méně než úředníci, ale úředníci jim přesto odevzdávají část platu
Zaměstnání – místo zpravidla uvnitř budovy, kam si chodí úředníci na část dne posedět a popovídat s kolegy úředníky
Stávková pohotovost – situace, kdy si během pracovní doby úředníci nepovídají o běžných věcech (sport, seriály, rodina), ale o tom, že bude stávka a že bez nich se celý stát zhroutí
Stávka – situace, kdy úředník nepracuje a odhání otravné klienty (nezaměňovat s každodenní činností, kdy nepracuje a odhání otravné klienty)
Generální stávka – situace, kdy úředník nepracuje, protože mu to nařídily odbory, a doufá, že je jich takových hodně
Demonstrace – situace, kdy úředník nepracuje a provádí to venku, zpravidla kolektivně
Daně – peníze, které odevzdávají státu nešťastní lidé, kteří neumějí nebo nemohou zamaskovat svoje příjmy
Sociální služby – aktivita, kdy úředník občanu nejprve dvě stovky vezme a pak mu po značných obstrukcích stovku vrátí
Veřejné služby – služby, které jste si neobjednali, nevyužíváte je a přesto je musíte platit
Sociální politika – organizované financování životního stylu neschopných a lenivých lidí z kapes všech ostatních tak dlouho, až to ti druzí pochopí a přidají se na správnou stranu
Školství – kombinace neúspěšné snahy udělat z debilů vzdělané lidi a úspěšné snahy udělat ze inteligentních lidí debily
II. Plánujeme demonstraci
Při plánování odborových demonstrací je třeba držet tzv. pravidla C-Ž-S. Znamená to Cestování – Žrádlo – Sranda.
Možnost udělat si výlet za cizí peníze v pracovní době představuje vítané zpestření. Odborářské demonstrace, při kterých se nikam necestuje rezatým autobusem zpravidla utonou v šedém moři veřejného nezájmu. Cesta autobusem také stmelí kolektivního ducha demonstrantů a jsou ve svých požadavcích daleko razantnější. Veřejnost se obvykle neptá, jak je možné, že na jedné straně argumentují pracovníci veřejných služeb svým vytížením až na hranici sebezničení, ale na druhé straně mohou celé hodiny někde demonstrovat a nikomu nechybějí, což umožňuje plánovat tyto akce skutečně velkoryse.
Na demonstraci musí být zajištěn dlabanec. Možnost se zdarma nažrat v pracovní době představuje významný faktor ovlivňující účast. Kromě toho, jak zjistili psychologové, jídlo výrazně prohlubuje pocit sounáležitosti a oddanosti. Je těžko někoho kritizovat, když máte ústa zamaštěná od žvance, který vám daroval. Všimla si toho také většina církví a proto bývá součástí náboženských rituálů kolektivní přijímání potravin, redukovaných kvůli kchatování kchostů na symbolická množství. V případě odborových akcí je takovou hostií obvykle guláš nebo párek.
Nejdůležitější součástí odborové demonstrace je ovšem zábava. Obratný odborový předák zorganizuje demonstraci tak, že její účastníci ani nevědí, že demonstrují, natož aby věděli proti čemu. Pojme to jakou součást cyklu odborářských autobusových výletů zahrnujícího populární destinace jako Aquapark v Čestlicích, lázně v Bad Füssing apod. První částí programu je teambuilding v autobusu, kde alkohol odbourá zbytečné zábrany a urovná třídní spory mezi dělníky a pracujícími inteligenty na palubě (vzhledem k tomu, že jde o odboráře, berte prosím slova „pracující“ i „inteligenty“ s rezervou). Pokud je na palubě odborového cruiseru DVD přehrávač, lze cestu zpříjemnit projekcí lidové nebo angažované zábavy (napínavý major Zeman, neokoukané Slunce – seno – *, akční Copak je to za vojáka). Následuje obléhání a rabování některého z nákupních center na okraji Prahy, kde se demonstruje sociální útlak rozsáhlými nákupy veskrze nezbytných věcí. V tu dobu je už třeba, aby předák měl připraveny transparenty s údernými nápisy, např.
Jen ať lidi platí.
My jsme tady hlavně pro nás.
Je nás třikrát víc, než je nás třeba. A co má být?
Chceme vyšší daně.
Nešetřete na úředníkách, šetřete radši na opravách silnic.
Chceme více peněz za méně práce.
Potřebujeme více byrokracie.
Vaše dluhy = naše platy.
Pokud to nestihl, musí použít materiál z marketu, jako kusy lepenky z krabic a dřeva z palet, a transparenty improvizovaně vyrobit. Tyto tabule je třeba rozdat fyzicky zachovalejším a nepříliš opilým jedincům, protože se na ně budou zaměřovat objektivy fotoaparátů. Dále je třeba mít sebou nebo na poslední chvíli nakoupit píšťalky, vuvuzely a podobné haraburdí, které dodá aktu protestu šmak.
Pak následuje přeprava do míst, kde se odehrává demonstrace, vystoupení protestujících z autobusu (z pozice organizátora je třeba zajistit, aby konzumace alkoholu zvýšila razanci a výřečnost protestujících odborářů, ale neovlivnila jejich stabilitu), pak dojde k bezprostřednímu projevu politické vůle a odjezdu.
III. Nezdar
Najít odpověď na to, proč poslední odborová stávka selhala, je s vědomím výše uvedeného poměrně prosté.
Složka C byla vynechána. Úředníci a další povaleči z odborů museli demonstrovat v domovském městě, na místa masových nepokojů se dopravovali pěšky. To si pak každý odborář rozmyslí, zda se bude za peníze daňových poplatníků válet v teplé kanceláři nebo dělat bordel někde venku. Odboráři měli zajistit přesuny úředníků mezi jednotlivými městy, takže úředníci z Budějovic by demonstrovali za vyšší deficit v rozpočtu například v Kaplici.
Složka Ž se také neuskutečnila, resp. každý odborář si musel donést proviant sám nebo ho sourcovat za své. Někde jsem narazil na informaci, že si demonstrující úředníci dokonce za své opatřovali bagety a u trhovců svařák. To je šokující ignorantství organizátorů ukazující na nepochopení základních pravidel podobných masových akcí.
Složka S ovšem utrpěla nejvíce. Jakou zábavu poskytuje úředníkům streetworking ve sněhu, za teplot pod nulou a ve sněhu? Kromě pár otužilců tohle nepotěší nikoho. Navíc tohle všechno v nepřátelském prostředí, kde se pohybují normální občané, kteří většinou vědí, že průměrný plat ve státní správě je vyšší než ve sféře soukromé, zatímco odevzdávané výkony jsou zpravidla pouze jejich zlomkem? Tohle přece není žádná zábava. Jen fanatik, užitečný idiot nebo retard by na něco takového přistoupil. Kde je kulturní program, kde jsou pionýrky, transparenty, najatí animátoři z píár agentur, provolávání hesel, společné vyhrožování nepříteli, rozbíjení různých věcí a další kratochvíle, které k levicovým hromadným akcím patří? Nikde, vopruz a sníh.
IV. Fjúčr
Stávka státních zaměstnanců proti státu je jistě absurdní akt. Zástávám názor, že státní zaměstnanec by němel mít právo stávkovat ani volit. Zvolil si službu veřejnosti, je na tom tedy podobně jako voják nebo policista, a jako takový nemá co stávkovat. Také nemá co volit, protože volby jsou aktem legitimizace státní moci a na něm jako takovém by se státní moc neměla žádným způsobem podílet. S tím, jak se moderní sociální státy dostávají do čím dál větších problémů, bude docházet k dalším podobným kocourkovským aktům.
Soudruzi z odborů, nebylo by na škodu domyslet to do konce.
Dluhy vlády nejsou můj problém, nejsou náš problém, jsou problémem vlády. Nikdy v žádných volbách nedali voliči vládě jednoznačný mandát si půjčovat, nasekat dluhy a vůbec už ne financovat z toho sociální politiku a veřejné služby.
Bavíte se se s levicovou Nečasovou vládou, která má schizofrenní myšlení. Moc státu a přerozdělování jsou spojené, čím víc stát přerozděluje, tím větší moc má. Vláda se nechce vzdát moci, ale také vidí, že nebude moci přerozdělovat tolik peněz, a tak se snaží získávat dodatečnou moc tím, že bude škrtat. Zatímco nyní byli rukojmími vlády daňoví poplatníci a vláda nad nimi uplatňovala moc tím, že jim brala peníze, nyní dodatečně uplatňuje moc ještě nad konzumenty rozpočtu a vyhrožuje jim, že jim proškrtá dotace.
To, co vlastně chcete, je, aby vláda neškrtala, ale vybrala víc peněz na daních, tedy zdanila zbytek populace v zájmu udržení vašeho životního standardu. Podpora veřejnosti pro něco takového se bude shánět kurva těžko. Přesto bych se přimlouval, abyste se nedali odradit tímto zpackaným protestem a uspořádali další, nejméně měsíc dlouhý. Ze začátku by sice vládl chaos, ale za pár týdnů by se to srovnalo, vznikla by nějaká nová situace, a na konci tohoto období by se ukázalo, že vás a vaše „veřejné služby“ vlastně nikdo nepotřebuje, určitě ne v tom rozsahu, v jakém je formou nařízení, vyhlášek a zákonů lidem vnucujete.
(Zatím nikdo nehlasoval)