Co řekl ředitel do očí Usainu Boltovi
Ředitel: „Pane Bolte, nemám pro vás dobrou zprávu. Budeme vám muset snížit odměnu, tedy krátit startovné. Vaše vystoupení se řadě diváků nelíbilo.“
Bolt: „Nerozumím. Copak jsem nevyhrál rozdílem tří tříd?“
Ředitel: „My posuzujeme výkon běžců komplexně, jako celek. Náš oddíl i náš stadion má totiž certifikaci kvality ISO. Jednou z podmínek ISO je, že po každém mítinku rozdáváme všem divákům hodnotící dotazník, kde se mohou vyjádřit nejméně k pěti parametrům výkonu atleta. K jeho běžeckým dovednostem, k jeho image, k chování, k ustrojení a tak dále. Hodnotí se známkami jako ve škole. Ke každému bodu dotazníku pak může divák přidat ještě svůj slovní komentář.“
Bolt: „No a? Jistě mám od všech samé jedničky – jak jinak, vždyť jsem vyhrál a byl nejlepší! A kdybych neměl, co by pak museli mít ve srovnání se mnou ostatní běžci? Známky šestky? Nebo osmičky?“
Ředitel: „Ano, jistě, řada vašich hodnocení je s jedničkami. To však považujeme za samozřejmost, to nám mnoho informací nedá. Máte prostě mezi diváky svoje zhlouplé lidi, kteří vám spolknou i kdejakou chybu ve výkonu.“
V Boltovi to hodně zabublalo vztekem. Ale ovládl se a poslouchal, co ředitel říká dále.
Ředitel: „Více než ty obligátní chvalozpěvy nás zajímají kritické ohlasy. A mám tady jeden velmi kritický: Rychlost běhu sice známka 1, ale umělecký dojem 3, chování 4. Divačka má připomínky, že jste dělal obscénní gesta, kterými byla uražena. Kombinaci barev vašeho tílka a trenýrek dala také známku 3 mínus. Na chodbě u toalet jsem zaslechl další hlouček lidí, který vás kritizoval. To prostě nemohu nevzít v úvahu. Pane Bolte, musím vám zkrátit startovné na polovinu. A buďte rád, že to není o více. Příště se podobných excesů vyvarujte.“
Chudák Usain uvažoval, přemítal, čím že si mohl takovou kritiku zasloužit. Pak jej napadla myšlenka – ale hned ji zavrhl – byla příliš šílená. Nicméně, stále se vracela. Že by ta zmalovaná divačka na něj žárlila, že políbil její kamarádku a ji ne? Hm, zhrzená žena je schopna velkých podrazů a pomluv, pro lež nejde daleko, její pocit je pro ni více než matematický důkaz. Zejména, když si myslí, že je nejlepší na světě, ale myslí si to jen ona sama. Jistě to psala ona. A v těch kuloárech to mohl být někdo podobně zhrzený, nebo třeba blízká osoba té zhrzené nepolíbené ženské.
Usain nevěřícně zakroutil hlavou. A na schodech vytáhl z kapsy leták, který mu ředitel strčil do ruky na závěr jejich mrazivého rozhovoru. Byly tam podmínky, jak se stát certifikovaným běžcem. Certifikovaní prý mají podle posledních ředitelových slov daleko více možností běžeckého uplatnění – je to prý známka jejich vyšší kvality a spolehlivosti.
Podmínky Unie certifikovaných běžců
V podmínkách stálo, že nejdříve se musí každý běžec přihlásit do Unie jako řadový člen a zaplatit vstupní poplatek a roční poplatek na první rok. Bez výjimky. Zakladatelé té unie se tvářili, že oni jsou těmi nejzkušenějšími běžci a cítí se nejvíce oprávněni rozhodovat, kdo běhá dobře a kdo ne. Usain si však v oficiálních internetových běžeckých tabulkách zjistil, že nikdo z šéfů té unie nikdy neuměl stovku za méně než 11.0. A že se před pár lety samozvaně prohlásili za zakladatele běžecké profese v Česku.
Usain si v podmínkách unie zatrhl řádky, které mu připadaly nejvíce absurdní. Byly to tyto:
– Běžec postupně prochází čtyřmi stupni certifikace, od nejnižší po nejvyšší. Vždy musí mj. zpracovat odborný text o svém stylu běhu – nejméně 20 stránek. Také cvičně uběhnout třicet metrů před zkušební komisí. Jak rychle, to se tam nepsalo. Ale dalo se tušit, že to klidně může být i rychlostí, která by na stovku vydala čas nad 12 vteřin.
– Posuzuje se úhel sevření loktů, mimické výrazy během běhu, stupeň přivření víček, délka běžeckého kroku – a zhruba deset dalších podobných ukazatelů, z nichž každá má stejnou váhu jako dosažený čas.
– Mimořádný důraz je kladen na image běžce. Certifikovaný běžec se prakticky nemůže objevit na dráze bez kravaty uvázané kolem krku. Běhání bez kravaty se považuje za vysoce neprofesionální a neuctivé ke členům komise.
– Každý běžec certifikovaný v úrovni druhé a vyšší musí mít na hlavě helmu se zabudovaným dataprojektorem. Ten během běhu vysílá na dráhu kousek před běžcem jednotlivé snímky powerpointového pásma s šipkami, zda běžet více vlevo nebo více vpravo. Běžec musí pravidelně co půl vteřiny sklonit hlavu, aby paprsek z dataprojektoru dopadl těsně před něj. Běhat jen tak s holou hlavou bez helmy je prý opět vysoce neprofesionální a nebezpečné. Aspoň unijní komise k tomu jednoznačně dospěla.
– Je absolutně nepřípustné, že by běžec neměl pro diváky vždy připravené písemné podkladové materiály neboli manuál ke svému běhu. V manuálu je mj. vždy nadepsáno „prvních 10 metrů“, „druhých 10 metrů“ atd. a ponechán kousek místa, aby si divák mohl průběžně zapisovat dojmy z jednotlivých úseků. Při chybějícím manuálu je kolonka „úroveň podkladových materiálů“ v diváckých dotaznících spokojenosti automaticky hodnocena pětkou.
– Každý běžec musí mít připravenu referenční listinu, tj. seznam stadionů, na kterých už startoval. To je důležité zejména tehdy, účastní-li se výběrového řízení na start u nového pořadatele. Kdo má poctivě vyplněno třeba dvacet stadionů okresního formátu a běhá stovku za 10.8, ten samozřejmě má při výběru přednost před tím, kdo sice zaběhl stovku za 9.58, avšak referenční listinu sepsanou nemá. Každý personalista každé certifikované atletické pořádající firmy jej z výběrového řízení vyřadí už předem, před hlavním assessmentem.
(Zatím nikdo nehlasoval)