Úřednický karcinom I

Featured Image

Tento příspěvek jsem začal psát někdy v polovině července. Nějak jsem se do toho zapletl, tak jsem to odložil. Nyní se k němu vracím, protože toto téma považuji za důležité.

Původně to měl být krátký příspěvek, ale nějak mi to nabobtnalo, jako „Státní správa“, takže abych laskavého čtenáře příliš nenudil rozdělil jsem ho na dva díly. V záhlaví je sice uvedeno úřednický, ale toto pojednání je o všech státních zaměstnancích. Kolega D-FENS nedávno popsal situaci jedné skupiny příživníků v příspěvku „Anál fiskálu“. Tato část je pouze snadno viditelnou součástí análních produktů fiskálního zažívání, jako když se vykálíte do jámy, ale vidíte pouze to co ulpělo na toaletním papíru.

Chodí rovněž velmi dobře oblečení, bydlí v luxusních domech a bytech, jezdí v dobrých až luxusních vozech, pouze zlaté řetězy a prsteny nedávají tolik na odiv a navíc mají „styky“.  Uhádli jste, jde o zaměstnance placené státem, tedy námi všemi, produktivními plátci přímých daní, mezi něž počítám i zdravotní a sociální daň. Obávám se, že jejich přesný počet je obtížné zjistit a ani si to tento příspěvek neklade za cíl. Vidět frontu před okénkem u výplaty na nějakém státním úřadě se nám určitě nepodaří, stejně jako lidi z neziskovek, či humanitárních organizací radící jim, jak na to. Je to masa lidí, kterých se netýkají problémy zvyšujících se cen vstupů, soustavného tlaku na čím dál větší odvody ze zisku, konkurenceschopnosti, osvojování si nových technologií, celosvětové krize důvěry, enormně rostoucího počtu všelijakých povinností, problémy jak udržet firmu a tím i práci pro lidi, je to masa lidí, kteří tyto problémy způsobují. Je to rovněž masa voličů napříč spektrem socialistických stran, od KSČ po TOP, proto je toto téma tabu.

Jak mohou mít lidé, kteří nepřispívají naprosto ničím k veřejnému prospěchu volební právo? Někdo může namítnout, že platí daně. Ale z čeho? Zase jen z veřejných peněz, takže se jedná pouze o návrat části peněz tam, odkud vzešly, živí se tím další úředníci, což opět zvyšuje náklady, státní rozpočet bobtná, přičemž kvalitativně se nezlepšuje nic. Nejsem expert, ale dovedu si představit, že tímto postupným způsobem začal nenápadně narůstat státní dluh, který se bude zvyšovat i za přijetí nejpřísnějších úsporných opatření. Mám několik známých českých Řeků, či řeckých Čechů, kteří svorně prohlašují, že snem každého Řeka je pracovat ve státní správě. Kam to došlo víme, jak to dopadne tušíme.

Jednou v životě, poprvé a naposled, jsem pocítil jak chutná moc. Byl jsem, ještě v časech povinné vojenské služby, úředníkem roty. Sice jsem byl na veškerou administrativu sám, práce jsem měl hodně (stavy, bojová rozdělení, denní rozkazy, rozvrhy, výplaty žoldu,vyúčtování financí, reluty, vycházky apod.), ale moc nad vojáky s tím spojená byla velká. Stačilo být zadobře s velitelem, který jen podepisoval a mohl jsem poslat do prdele i politruka. Pokušení zneužít svého postavení bylo značné. Obávám se, že takto to stále i ve státní správě funguje, ovšem v mnohem větším měřítku. Tito úředníci mají i možnost formou státní propagandy ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích utvrzovat běžnou většinu obyvatel o své naprosté genialitě a nepostradatelnosti.

Vyhledal jsem na internetu seznam státních institucí placených z našich daní.

Do tohoto seznamu se, z mi neznámých důvodů, vloudilo několik institucí, které jako státní nevypadají, no snad se pletu. Pokud se někomu podařilo se proklikat až na konec seznamu nestačí se divit do čeho všeho stát strká své špinavé zlodějské pracky. Obávám se, však, že tento seznam není zdaleka konečný.  Daleko pikantnější by byl takový seznam i s počtem zaměstnanců a náklady spojenými na jejich provoz. Takový se mi však najít nepodařilo, buď neexistuje, nebo jsem nebyl dostatečně trpělivý. Trend bobtnající státní správy, snažící se regulovat naprosto vše je demokratickou cestou nezastavitelný.

Současná euroatlantická společnost nemá možnosti ani sílu tento trend zvrátit. Dogmata multikulturalismu, politické korektnosti, hyperhumanismu, socialismu, paternalismu apod. pronikla do zákonných norem států a jakýkoliv pokus o jejich odseparování z nich je předem odsouzen k nezdaru, naopak jeho iniciátoři jsou dehonestováni.

Ke změně dojde, ale až poté co se současný systém nabalováním dalších regulací a s tím rostoucím počtem úředníků zhroutí do sebe jako „Černá díra“
Co bude následovat je nemožné odhadnout. Uznání jistě zaslouží obyvatelé Rumburka, kteří navzdory policejním komandům, vyjádřili svou nespokojenost se stále rostoucí drobnou kriminalitou přerůstající v otevřené násilí. Tito delikventi páchají své „drobné krádeže“ a násilnosti zcela veřejně a téměř beztrestně. Naproti tomu rozbujelá byrokracie páchá své „drobné krádeže“ skrytě, takzvaně naplňováním litery zákona, a tyto krádeže nejsou ani v nejmenším drobné, přičemž svou silou působí na zákonodárce aby okruh jejich zištných zájmů byl čím dál větší. Samozřejmě absolutně beztrestně, mnozí tyto aktivity dokonce podporují. Kdy dojde trpělivost všem produktivním občanům platícím chod tohoto státu a vyjdou do ulic vyjádřit otevřeně svou nespokojenost?

Domnívám se, že k tomu nikdy nedojde. Každý objekt i těsně nad horizontem událostí Černé díry vypadá pořád stejně. Co se s ním stane pak, nikdo neví.

Kritizovat je snadné, zásoba témat je téměř nekonečná a názory lidí jsou natolik rozdílné, že každý by, i v ideální společnosti, nějaké své téma našel.
Proto si dovoluji nastínit svou představu jaká společnost by měla vzniknout po velkém krachu. Nemám desítky vlastních ani externích poradců, proto si nekladu za cíl proniknout do všech oblastí života společnosti. Téma je to velice rozsáhlé, proto se pokusím být co nejstručnější. Berte, tedy, moje návrhy spíš jako náměty do diskuse.

Samozřejmě předpokládám, že budoucí společnost bude demokratická, ale demokratická bez jakýchkoliv přílepků tuto demokracii omezujících, jak je tomu dnes. V první řadě by se muselo zrušit, nebo přepracovat 99% zákonů. Tyto zákony nahradit základními kodexy počínajíc Ústavou.

Nebudu vymýšlet vymyšlené a vyjdu ze zkušeností předků. Téměř 2000 let se lidstvo řídilo „Desaterem Božích přikázání“ a fungovalo to. Domnívám se, že toto Desatero by mohlo sloužit jako základní kostra všem zákonům, které společnost potřebuje. Předpokladem je, že stát bude plnit pouze své nejzákladnější funkce a nebude se míchat do všech, i nejintimnějších, oblastí lidského života.

(pokračování)


27.8.2011  Jahl
 

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
74x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:56
D-FENS © 2017