V nejnovějším díle oblíbené reality show „Ano, šéfe!“ zavítal tentokrát nestor světových státních zařízení do republiky „U Kocourků“.
Republika U Kocourků se vyznačuje výhodnou místopisnou polohou a má ve svém provozu tisíciletou tradici. Před přelomem milénia změnila své politické zřízení a nyní se dvojice majitelů rozhoduje, co se svým státem podniknout dál.
Den první
Již na začátku čekaly na Zdeňka určité trable, při představování majitelů vyšly najevo neujasněné role v řízení podniku. Nebylo zcela jasné, kdo ze dvojice má při rozhodování hlavní slovo, případně jak je rozhodovací proces nastaven. Pan Bohouš se přímo před kamerami div nezačal hádat s parťákem Andrejem. To se přirozeně Šéfovi příliš nelíbilo: „Ale doprdeleklika, lidi, tyhle věci si musíte mezi sebou dohodnout úplně jako první. Je jedno co děláte, jestli se chystáte reformovat zdravotnictví, zvyšovat daně, nebo čipovat obyvatelstvo, ten staff dole v tom prostě musí vidět tu jednotu a rozhodnost!“, prohlásí nakonec ztrápeně Zdeněk.
Pro úvodní posouzení si následně Šéf objednal ukázku z jednání na úřadě, zakládání podniku, zdravotnictví a jako zákusek jednu protivládní demonstraci. S výsledky nebyl nakonec příliš spokojen, zdá se, že úřední aparát bude mít co vysvětlovat. Výjimku tvořila pouze demonstrace, která vypadala docela dobře provedená. „Hmm, nahraný je to docela dobře, policejní pokrytí včetně tajnejch taky ujde, mediální masáž trochu přihlouplá, ale na to co je tu k dispozici asi myslim docela fajn“, nechá státník promluvit své mnohaleté zkušenosti.
V dalších záběrech se Šéf vydal prohlédnout místní vládu. „Tak tady to kluci ladíte, jo?“, pokládá řečnickou otázku Zdeněk. Prostory, které má vláda k dispozici se mu zalíbily, zaujal třeba Černínský palác, pochválil i Strakovu akademii. Opět se projevila zvláštní nejednota provozovatelů republiky, a z toho plynoucí nejednotnost vize. Majitelé si nebyli jisti, kam by chtěli svůj stát do budoucna směřovat. Jeden z nich by rád policejní stát, druhý spíše korporativistickou totalitu. Pak zase změní názor a vyprávějí cosi o sociálním státu, kocourkovském Švýcarsku, aby nakonec možná raději vedli banánovou republiku. „Tak to si teda musíte pánové taky ujasnit, todle,nemůžete sedět jednou prdelí na víc židlích“, rozhoduje Zdeněk. „Nikdy nemůžete mít všechno, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Já prosazuju jednoduchou vizi, takový stručný menu, u kterýho hned každý občan ví, na čem je.“ Zadává dvojici za domácí úkol se usmířit a na druhý den připravit nějakou jednoduchou myšlenku, ke které by chtěli svůj stát v příštích letech ubírat.
Den druhý
Další den si ještě před příjezdem Šéf trochu prochází okolí. „Hm, Německo, Rakousko, Rus je daleko, ale ropu dodává, vždyť tady by to nemuselo nakonec bejt tak blbý. Vždyť ono to ani nemá nejhorší historii,“ posuzuje zkušeně Zdeněk. „Ale prostě celý je to v tý od začátku blbý koncepci, a taky v tom, že tady každej na všechno slušně řečeno sere,“ dokončuje myšlenku. Po několika legráckách na Hradčanech a u hradu Karlštejn se konečně vydává zkontrolovat pokroky U Kocourků. Ukázalo se, že rozpory mezi majiteli nadále přetrvávají, což má i negativní dopad na obyvatele státu. Ti vlivní, soudci, policisté, rozvědky, oligarchové si začínají dělat co chtějí. To do budoucna pro majitele může klidně skončit i gilotinou, jak otráveně poznamenal Zdeněk. Nakonec však svitla naděje, pánové přeci jen strávili noc společným uvažováním a do budoucna by chtěli sekulární policejní stát s prvky banánistánu. „No lepší než ten zmatek, co ste v tom měli předtim“, prohlásí náš hrdina a odpluje znovu zkontrolovat úřední aparát. Zbytek dne je poměrně perný, zdá se, že úřednictvo se úplně nepřetrhne, nevěří ve vizi svých provozovatelů, rovněž má mezi sebou rozmíšky a většinu času si stěžuje na nízký plat s nadbytkem práce. Šéf rovněž narazil s nápadem reformovat státní správu jako to udělali na Novém Zélandu. „Tady jsou jiný lidi, specifický podmínky, pane,“ oponuje mu jeden z úředníků. „My tu nejsme jak někde tam u vás v zámoří, to by se tu nechytalo“, zamítá návrh úředník a pokračuje v pití kafe. „No budou to mít pašáci těžký, zejtra“, konstatuje Zdeněk, protože to republiku čeká zatěžkávací zkouška.
Zatěžkávací zkouška
Den zatěžkávací zkoušky sestával z realizace reformy veřejného zdravotnictví podle singapurského modelu, vyjednání návratu unesených kocourkovských občanů, živelné pohromy (povodně) a zničujícího korupčního skandálu provázeného stotisícovým komparsem svolaným na Letnou. Dle očekávání se kuchyně kocourkovského státu poměrně rychle hroutí a zoufá si ve zmatku. Ani se Zdeňkovou přímou pomocí, kdy si oblékl svůj legendární purpurový plášť a osobně dirigoval přidělené úřednictvo, se nedařilo nával povinností zvládat. „A teď si představte třeba takový menší lokální konflikt“, glosuje to Zdeněk.
Aby si Šéf trochu odpočinul, jde se na chvilku projít ven na vzduch. A zde dochází k již kultovní scénce. Okolo Zdeňka v tu chvíli prochází mladý muž nesoucí velkou modrou obálku. Mistr se s ním dává krátce do řeči o politice, a co si vůbec myslí o kocourkovském provozu. Mladého pána však tohle evidentně příliš nezajímá, raději se ptá, jestli se večer uvidí v televizi Nova. „Prosimtě, to pude na Mars, přímej přenos“, informuje ho s úkoskem Zdeněk. V reakci na to se jinochův obličej zkroutí do čtverácké grimasy, začne se smát a Šéfa odpálkuje sdělením „Já sem si přišel hrát s kamením! To mě navedli támhlety,“ ukazuje někam směrem k trafice a odchází dále do volební místnosti. „Od příště už zase děláme jenom hospody, že jo?“, téměř brečí v záchvatu šílenství Zdeněk Pohlreich.
Zatěžkávací test nedopadl nejlépe. Stotisícová demonstrace se vydala na pochod ke Strakově akademii, kde se jí Policie pokusila pokutovat za překročení pěší rychlosti. V reakci na to došlo k prolomení instalovaných zábran a následné defenestraci dvou přítomných vládních činitelů. Unesení státní příslušníci raději sami zůstali nadále tam, kde jsou. To se mluvčí vlády snažil prodat Zdeňkovi jako hmatatelný úspěch administrativy. Povodně odnesly jistý chemický provoz dále do ekologicky uvědomělého Německa, které vyhlásilo následně Kocourkům válku. Celkově zkouška dopadla neúspěchem a tak Zdeněk k večeru zadal zbylým státním reprezentantům poslední úkoly a na nějaký čas se rozloučil.
Rozuzlení
Měsíc po návratu to vypadá v Kocouřím podniku v podstatě stále stejně, až na jeden detail. „Co tady sakra dělaj ty Zulukafři?“, ptá se podrážděně Zdeněk. Majitel Bohouš se snaží horečně vysvětlit, že je to vylepšení na přání Evropské unie, která údajně také slíbila podniku nějaké ty hvězdičky. Po Šéfově konstatování, že tím to doopravdy nevytáhnou, dochází opět na testovací menu. Nutno podotknout, že něco málo se sice zlepšilo (jazyková vybavenost, bílé ponožky), něco dalšího ovšem zase zhoršilo a jiné věci se snad už 10 000 let nemění. V závěru se ještě navíc jeden z vedoucích pravděpodobně pokusil Zdeňka uplatit bednou lahůdkových uzenin. „Pán Šéf, na Vašu počest sme aj svině pobili, klobásky budú…“, zkouší to Andrej. Na to Šéf už jenom obrací oči v sloup, loučí se a bez udělení nálepky odlétá vzducholodí vstříc dalšímu dobrodružství.
Váš Igráček v reality show.
(4x známkováno, průměr: 2,00 z 5)