O cyklistech byly již napsány MB článků, tudíž tento berte jen jako bonus.
Článek jsem rozdělil na dvě části. V první bych vypsal typy cykloidu, jak jsem měl čest je poznat o letošní dovolené, a v druhé nějaký ten zážitek. Máte-li zkušenosti s jinými, zde neuvedenými typy, budu vděčen, ozvete-li se komentářem.
Typ „Stealth“ – většinou osamocený, řítící se černočernou nocí bez jakéhokoliv osvětlení, spoléhající se jen na instinkt a na to, že někdo někde nevybagroval jámu. Asi každý ho už potkal, někteří i vícekrát (třeba D-FENS?). Pravděpodobně přechodný stupeň mezi sebevrahem a netopýrem, Darwinem bohužel blíže nezdokumentovaným.
Typ „Závodník“ – Na hlavě pár svařených VUMLů tvořících šiškoidum držící jen pomocí gumy či řemínku. Jendoznačně rozpoznatelný podle různobarených trikotů navozujících myšlenku, že se ztratil z Tour de France a nějakým omylem zabloudil do polabských nížin. Celým zjevem jak vystřižený z yupee magazínu. Za celou soupravu („všechno mám spešl vod Šimána…“, snad i image:-) by se dal pořídit Mercedes nižší třídy. Je-li jich více, neštěstí není daleko, protože díky nějakému zkratu pod svými šiškoidy se na silnicích řadí vedle sebe a tudíž se před předjíždíněním doporučuje kontaktovat místní pohřební službu a domluvit si podíl na hromadné zakázce.
Typ „Bagrista“ – Nikoliv, že by ve volném čase po silnicích proháněl bagr, ale v lesích na pěšinkách na svých „horáčích“ má stejné účinky. Ti jsou v dnešní době „IN“, o to více nebezpeční. Kdo si občas vyjde do lesa, může mluvit o štěstí, vráti-li se bez stopy drapáku na zádech či v úsměvu. Vyjel-li a nevrátil-li se, leží někde ve strži či již na áru s mnohačetnými zlomeninami. Většinou řádí v počtu od dvou do sedmi. Mimořádně nebezpečni – bohužel povětšinou i pro ostatní.
Typ „Babka – stěhovák“ – To je ten, co si plete kolo s přívěsem na stěhování, pojízdnou králikárnou a holí bravurně potírající fyzikální zákony o těžišti a točivém momentu. Povětšinou se vyskytující na jižní Moravě. Nezřídka za celým tím cirkusem táhne ještě kozu na provázku, nůši na zádech a v ruce kosu nebo vidle, čímž je image dokonalý.
Typ „Číňan/dělník“ – Tihle se v našich zemích moc nevyskytuji (maximálně tak u Břeclavi a nebo u Nymburku, Kolína a Poděbrad), kde kolo s nezbytnou bandaskou zavěšenou na řidítkách nahrazuje univerzální dopravní prostředek k přesunům do práce. Málokdy se vyskytující osaměle. Povětšinou tvoří šedou řeku jezdců o kapacitě šířky silnice a zásadně tekoucí stejným směrem (proti větru se blbě chčije) a zastavujícím dopravu na dobu, než všichni zapadnou za brány místní fabriky. Viděni brzy ráno a pak až odpoledne po šichtě.
Typ „Fakan“ – Viděn zásadně na chodnících rychle se proplétající mezi chodci. Věkem mladším a pravděpodobně i inteligencí. Zajímavé je, že tato „dětská“ kola jsou k tomuto účelu snad již vyráběna, protože horní rám má zkosený od řidítek dolů a sedlo je tudíž těsně nad zemí, proto v davu snadno přehlédnutelný. Pozoruhodné je, že ačkoliv by dítě mělo problémy na tom šlapat, aniž by si koleny vymlátilo stoličky, oni to dokáží (povětšinou ve stoje), i když vypadají jako cirkusáci. Převod většinou 1:1 a menší. Asi i v mozku.
Typ „Doručovatel“ – Vždy osamocen ve žluté fluoreskující vestě či uniformě proplétající se ucpanou dopravou neznajíce rozdílů mezi silnicí a chodníkem a povětšinou ignorujíce veškeré dopravní značení, protože pizza na zádech chladne hodně rychle. Mimo výšše zmíněné pizzy doručující též expres zásilky jako dopisy či pokuty za špatné parkování (to když má policie nedostatek vozů). Výskyt jen ve větších městech. Díky své bezkonkurenční mobilitě a maskování občas využíváni tajnými službami k likvidaci nepohodlných osob uprostřed zácpy či v centru města.
Typ „Cyklista“ – Kolo používá z důvodů přesunu z místa A do místa B za čas menší než čas potřebný na dosažení oné vzdálenosti pěšky, autem či jakoukoliv jinou dopravou. V noci osvětlen, ve dne viděn na silnicích poblíž postranní čáry v počtu jeden, maximálně dva. Lišící se radikálně od výšše uvedených skupin tím, že dodržuje dopravní předpisy.
Šedá je teorie a zelený strom života, tudíž přikládám jednu z mnoha příhod z letošní dovolené:
1. Nejdříve slavný Cimrmanův tzv. „skok stranou“. Před několika lety jsem při potápění v Řecku narazil na velké hejno (snad tisíce) malých rybiček, které po chvíli, když zjistili mou mírumilovnost, prokázaly jistou „vyšší inteligenci“ a zvolily zákon přírody doprovázet silnějšího pro zvětšení pravděpodobnosti přežití. Obklopily mne ze všech stran a sledovaly po několik minut, ať jsem se hnul kamkoliv. Ten povznášející pocit a „odpovědnost“ si stále pamatuji!
2. Jel jsem letos o dovolené autem a před Slavonicemi, kde se povětšinou jede z poměrně prudkých táhlých kopců několik kilometrů, jsem, se spící přítelkyní vedle sebe, potkal asi třicet cyklomamrdů typu „Závodník“, samozřejmě jedoucích v roztáhlém houfu zabírající celý pravý pruh s kopce poměrně rychle dolů.
Vepředu dobrý, vzadu dobrý, hodil jsem blinkr a jal se je (sám jsem cyklista!) opatrně předjíždět.Všechny jsem již měl téměř předjeté, když mi před auto naschvál vjel jejich „vedoucí“ (věkem něco kolem 50-60, věděl o mně!!!) a naprosto nedbal, že jsem mu mohl udělit rychlost dostatečně velkou na to, aby se dostal na „druhou stranu“ bez pomoci lodníka Chárona. Prudce jsem přibrzdil (vzbudiv přítelkyni), čímž pádem nás za okamžik dohonili i ti ostatní. Protože jsme se po chvíli přiblížili k zatáčce a nejsem sebevrah, musel jsem zprostřed silnice doprava, tudíž jsem se ocitl obklopený těmi mamrdy zepředu, zezadu, zprava (tam jich bylo asi nejvíce) a dva, tři jsem měl i po své levé straně(!?). Ačkoliv jsem byl ve stejné pozici jako v příhodě 1., místo výšše uvedeného povznášejícího pocitu jsem měl pocit měnící se v jistotu, že inteligence cyklomamrdů se vzrůstajícím počtem klesá exponenciální rychlostí a limitně se blíží inteligenci jejich kol.
Nemohl jsem se „pohnout“ a tudíž jsem byl v pěkných sračkách jako my s touhle vládou. Největší prdel z toho měl ten jejich vedoucí neustále hubu od ucha k uchu a filtrující ze vzduchové masy hmyz v množství větším než malém. Snažil jsem se usmlouvat přítelkyni, která se již zcela probudila a nechápala, aby mi podala rohlík a otevřela okýnko, ale tento návrh neprošel. Zkoušel jsem to tedy po dobrém, že si s tím vedoucím vyměním jen několik „neformálních slov“, ale též jsem nepochodil. Přítelkyně navrhla někde zastavit a počkat. Pojal jsem tedy avandgardní myšlenku zabočit rychle doprava na lesní cestu a jít se vyčůrat, ale uvědomiv si situaci, ve které se nacházím a ekonomické pasivum (slovo u socdemáků na indexu) celé té srandy, zatl jsem kolena a hubu, modlil se a „držel“. Takhle jsme s těch kopců sjížděli několik kilometrů! Dole na rovince, když jim došla rychlost, tak mě „milostivě“ pustili a mně došlo, co to znamená být na silnici „na hraně“.
V Slavonicích jsem si dal pivčo a něco sladkého na uklidnění a procházeli jsem se po městě (aby pivčo vyprchalo:-), když jsem tu tlupu mamrdů spatřil zaparkovávat na chodník. Uviděl jsem náhle rudě a má přítekyně, zachytiv mé odhodlání, mě rychle táhla pryč, zatímco já vydával zvuky jak Kopčem na Veveřici, když mu šlohla rybu. Čímž se dodatečně omlouvám místnímu obyvatelstvu; opravdu jsem neuprchl z Jedličkárny…?
A závěrem vzkaz těm mamrdům: „Jednou to může dopadnout úplně jinak…“
(3x známkováno, průměr: 1,33 z 5)