Týčr Madrfakr

Featured Image

Má přízvuk jako v nadpisu, v horším případě anglicky vůbec neumí a o to omezenější pohled na svět předává svým žákům.

Babička je krásná kniha, říkal zasněně na začátku hodiny pan učitel. Diktáty míval brutální, servítky si nebral ani při zkoušení z českých pisálků z doby národního obrození, o kterých zbytek světa neví nic a Češi, kteří už nechodí do školy, nakonec taky ne. S Boženou Němcovou strávil už snad polovinu školního roku a třemi testy a zkoušením každého žáka proložil i výlet do Babiččina údolí. Tenkrát ve smrdutém keři u kontejneru na bioodpad se domlouvali Tonda, Marek a Pavel, že jakmile vyjdou devítku, počkají si na učitele s punčochou na hlavě a dají mu pořádnou deku. Jenže pak přišel Pavel s nápadem – hned o víkendu podpálíme ten zkurvenej skanzen! Sirky a benzin nebyl problém koupit. Bohužel zahlédla je Adélka bonzačka a z oblečení i jen lehce načichlého benzinem se nevykecali. Médii proběhl lynč na ničitele národní památky, i přesto, že řada lidí ze školních let babičku taky nesnášela a dostali 10 let natvrdo. Jenže pak našel prezident koule a udělil žhářům milost. Navíc učitele osobně zažaloval za psychické týrání žáků. Pak se Marek celý zpocený probudil. Ještě pět minut po probuzení byl ze snu zadýchaný a viděl na stropě pozvracený index.

Jak se kurvadoprdele vzdělávat, přemýšlel, a strašně ho sralo, že ve svých třiceti letech nevěděl.

ŠvP

„Šuky vole, mrdy vole, prcy vole,“ pronesl Pepa, aby dal naplno na odiv své alfasamectví. „Co myslíš, vole, jak dlouho je vůbec možný se mrdat,“ vznesl důležitou otázku. Chvíli se dohadovali, házeli minutama, čtvrthodinama i hodinama. Pak řekl Marek: „Ty vole, představ si, že se bavíš s nejhezčí holkou, jakou jsi viděl, ale že se s ní nechystáš píchat.“ Najednou všichni zmlkli, zřejmě museli tuto představu chvíli zpracovávat. Co pak zaznělo na škole v přírodě, zůstalo na škole v přírodě, ale teprve po patnácti letech Markovi naplno docvaklo, jaká hluboká moudra dokázal se svými spolužáky prodiskutovat již v předpubertálním věku.

2024?

Marek si sedl do křesla, že si rychle přečte noviny a pak půjde běhat, aby mu už nikdy nenarostla ta pneumatika jako během VŠ studia a psaní diplomky. K čemu mám kurva studovat nějaký zkurvený Ruchovce a Lumírovce, dyť existují jen v učebnicích a nikde jinde, vztekal se Dan den před testem z literatury. Před testem, který se za poslední čtvrtstoletí vůbec nijak nezměnil. Během posledního čtvrtstoletí vymřely foťáky na film, pevné linky, bezdotykové displeje a papírové knihy. Ale s testem z literatury poslední čtvrtstoletí nehnulo vůbec nijak.

Marek věděl, že tento moment přijde. Věděl to od chvíle, kdy jeho manželka začala jíst místo jedné večeře tři večeře a jemu bylo jasné, že ji úspěšně oplodnil. A tak si mnoho let rozmýšlel tu správnou odpověď. Mohl ho jednoduše odbýt tím standardním bullshitem, co slýchal od babiček a dědů, vychovaných v komunismu. Namátkou: protože to je ve školních osnovách, patří to ke všeobecnému vzdělání, uč se abys něčeho dosáhl… Syn by se znechucen dál neptal, případně by chvíli diskutoval, pak by zjistil, že to nemá cenu, dál by se neptal a byl by klid. Dočasný klid se šrámy na duši. A teď přišel ten moment, kdy Marek mohl Danovi odpovědět lépe. „To jsem rád, Dane, že jsi správně vyhodnotil, že Ruchovci a Lumírovci jsou úplně k hovnu. Bohužel ale, abys dokončil střední školu, bude nutné se jejich studiu trochu věnovat. Víš co je to 80/20 rule? 80% prodeje firmy tvoří 20% obchoďáků, 80% tvého úspěchu docílíš díky 20% tvých aktivit (Luchovci a Rumírovci to nebudou, bude to zejména to, co se naučíš mimo školu)… Marek se v duchu zapotil, ale byl rád, že Dan si bez úšklebků vyslechl jeho umírněnou odpověď.

Ještě tu byla radikální odpověď, třeba: „Máš pravdu, Rumírovci jsou k hovnu. Právě jsi došel ke zlomu, kdy formální vzdělání je k hovnu a dobrý jen pro ty všechny učitele, které živí. Máš plnou moji podporu, když učitele pošleš do prdele a se školou sekneš. Už zítra se můžeš začít živit reklamou na internetových stránkách/programováním/prováděním turistů … a za pár let se vypracuješ víc než na škole. Nebo můžeš třeba odjet na ropnou plošinu, tam zmoudříš víc než na škole a po návratu z vydělaných prachů můžeš založit jakýkoli byznys. Jenže na to neměl kdysi Marek koule a tak ani neměl koule říct to Danovi.

Má Marek najít koule i na radikální odpověď, nebo kurvadopíči ne?

 


13. 08. 2017  Oskar Kratochvíl


Související články:


12345 (150x hodnoceno, průměr: 4,26 z 5)
10 710x přečteno
Updatováno: 13.8.2017 — 20:25
D-FENS © 2017