F1 posledních dvacet let příliš nesleduji. Připadá mi stejně napínavá jako vyhlašování Zlatého slavíka a divácky atraktivní jako závody v orientačním potápění. Ale nebylo tomu vždy tak. Jako dítě jsem každou neděli otáčel anténu podezřelým směrem, s nadějí, že mi atmosférické podmínky a programový ředitel dekadentní ORF umožní sledovat moje hrdiny a jejich stroje v akci.
Pokud měla strana a vláda slabší chvilku a ředitel ČST Zelenka valuty, mohli jsme záznam závodu F1 sledovat bez zrnění (to bylo analogové kostičkování) a s nezapomenutelným komentářem Luboše Pecháčka. Zvláštní, že ten si byl schopen z pražského studia, bez internetu a přes železnou oponu zjistit a sdělit nám poměrně zásadní technické informace , zatímco dnes nám Pouva pouze okomentuje, že černoch na tribuně je otec Lewise Hamiltona a mulatka vlevo je jeho přítelkyně.
Byla to tehdá svobodná doba. Na kapotách monopostů mohla být s výjimkou hákového kříže jakákoliv loga sponzorů a druh a výrobce pneumatik určovali výhradně jezdec a tým, nikoli ÚV FIA. F1 nebyla svázaná pochybnými regulemi, auto nemuselo mít nutně čtyři kola a i na černobílé televizi s úhlopříčkou 30cm jste na první pohled poznali rozdíl mezi Lotusem a Brabhamem, zatímco dnes, ve Full HD, rozeznáte od sebe stroje maximálně podle imatrikulace.
Sedmdesátá se pomalu překlopila do osmdesátých, když se tým francouzských soudruhů konstruktérů rozhodl využít „mezery“ v pravidlech a nahradit atmosférický třílitr s limitovaným výkonem, jedenapůllitrovým přeplňovaným motorem s limitem pouze „co cajk drží“. Nastalo zlaté období F1. Turboéra. Než se rada starších z FISA a FOCA stihla rozkoukat, výkony motorů se přehouply přes 1000hp, což mělo za následek značnou obměnu a prořídnutí startovního pole. Nastala doba restrikce, a to nejen plnícího tlaku.
Zatímco u nás jsme prožívali krátké období svobody a euforie, dělali představitelé tehdejší F1 vše pro to, aby F1 zničili. Pod průhlednou záminkou, aby se piloti dožili závodnického důchodu a mohli si přivydělávat reklamou na lyžařské helmy, v tichosti postupně zakázali turbomotory a ty atmosferické „zmrazili“. Richtr to v televizi vždy popisoval takovým způsobem, že si nezasvěcený divák mohl myslet, že se jedná o jakousi pokrokovou metodu kryogeního chlazení za účelem zvýšení účinnosti Carnotova cyklu.
Nedávno jsem zaslechl, že letos budou v F1 opět povoleny, respektive pro jistotu nařízeny turbomotory. V6 1,6l – to znělo slibně. Už už jsem se těšil na atraktivní souboje, plameny z výfuků, zatáčky projížděné permanentím smykem a v duchu jsem viděl ty metrosexuální ikony, jak vylézají v cíli z kokpitu se zelenými obličeji a hnědými trenclemi.Všechno bude ale asi jinak. Konstruktéři zdá se nedostali zcela volnou ruku. Letmo jsem nahlédl do propozic F1 pro rok 2014 a zaujaly mě zejména tyto fíčury:
– omezovač otáček a omezovač průtoku paliva- tak to je logické, všichni musí mít stejnou techniku, vždyť je to motorsport
– limit 100kg paliva na závod- F1 musí být zelená a ekonomická
– ERS- zajímavé zařízení- krátkodobě přidá vozidlu 160 hybridních klokanů, ale použít ho lze pouze v každém lichém kole, za sucha a s písemným svolením FIA
– výfuk může mít pouze jeden lauf a musí být opatřen stříbrnou koncovkou
– monoposty musí mít nos těsně u země- patrně má zmírnit následky střetu s chodcem. V příštím roce bude povinná aktivní kapota.
– přítlačná křídla jsou normována- jinak by to byla pěkná anarchie
– povinně osmistupňová převodovka- v příští sezóně bude nahrazena variátorem
A ještě pár vychytávek z minula:
– DRS- upraví aerodynamiku vozu tak, aby se snížil odpor vzduchu zvýšila rychlost. Ale pozor! Lze ho využít pouze v úseku mezi stánkem s popcornem a hajzlíky, pouze pokud jméno jezdce jedoucího před vámi začíná na V a opět s písemným souhlasem FIA. Na správné užití DRS budou dohlížet kamery.
– pneumatiky- na libovolná dvě kola závodu, nebo pokud lze předpokládat výskyt sněhu …. musí být použity zimní pneumatiky. Generální dodavatel pneumatik pro sezónu F1 vzejde z výběrového řízení.
– rychlost průjezdu boxovou uličkou je snížena na 80km/hod, protože se tam často motá Richtr s Turkem
– okruhy (až na jednu vyjímku, které pomalu zvoní hrana) musí být vystavěny na jakémsi gigantickém, nejlépe osvětleném, parkovišti. Tráva se do záběrů naklíčuje ve střižně.
Scénář je napsán, stařičký režisér usedá do křesla, klapka, jedem. První díl vysíláme 16. března. Tak na tenhle seriál se zase koukat nebudu.
(1x známkováno, průměr: 2,00 z 5)