Veřejnost byla rozrušena případem, kdy neznámý střelec na českobudějovickém sídlišti Máj, jmenovitě v ulici V.Volfa někde v okolí domů 8 a 10 postřeloval zdařile lidi vzduchovkou.
Zřejmě by to nikoho nezaujalo, kdyby všichni zasažení nebyli – řekněmě rómského původu. Osobně se domnívám, že to byla shoda náhod, s ohledem na etnické složení obyvatelstva ulice V.Volfa je v podstatě pravděpodobnostně dáno, že z výběru čtyř osob prováděného na ulici budou s velkou pravděpodobností čtyři rómové.
Média se každopádně mění. Za dob Havlovy kliky by to prodala jako bezprecedentní rasový útok, ale nyní díky airgun aféře vyplynula na mediální povrch fakta, která se dlouhou dobu dusila pod pokličkou pozitivní diskriminace. Sídliště Máj a především jeho část tvořená ulicí V.Volfa má parametry cikánského ghetta. Náměstek starosty Kubín pojmenoval situaci přesně, když prohlásil něco v tom duchu, že tam už dávno není za pět minut dvanáct. Místní gangstas přerostli městské správě i policii přes hlavu.
Osídlení sídliště Máj cikány má svůj historický původ na konci osmdesátých let. Tehdy si město uvědomilo dezolátní stav činžovních domů v oblasti náměstí Palackého, které přivedli příslušníci rómského etnika do stavu blízkého demolici. Za podmínek, které mi nejsou známy, byly některé rodiny z Palačáku přemístěny do nově postavených bytů na sídlišti Máj. Podle jakého klíče byly vybírány rodiny, které se přestěhují, nevím. Každopádně na Palačáku zůstala určitá část komunity bydlet dodnes a jsou to až na výjimky slušní lidé nevymykající se zvyklostem většinové společnosti. Prostředí dělá s lidskou povahou bezesporu hodně. Pak přišla velká sametová a vlna migrace slovenských cikánů. Původní českobudějovická rómská populace, která byla uvyklá alespoň občasné práci a ve střízlivém stavu nedělala bordel, byla zahuštěna mimořádně lenivými, nepřizpůsobivými a nevzdělatelnými olašskými exempláři. Domyslete si sami, kdo pak přejal čí návyky.
Když se vypravíte na místo činu dnes, rozhodně neuvidíte slum v dimenzích Chánova. Místní rómové posedávají po lavičkách nebo různě zevlují v prostoru, jsou upraveni a dobře oblečeni, je vidět, že o sebe dbají a že nemají žádný problém, který by je k smrti tížil. Děti pod dohledem svých korpulentních matek přistupují k okolí s jejich obvyklou zdrženlivostí. Je na nich poznat, že k okolnímu prostředí od malička mají vypěstovaný odpor, projevující se pohrdáním vším, co souvisí s většinovou společností, počínaje lavičkou v parku a konče školským systémem. Klany výrostků ubíjejí celodenní nudu šikanováním slabších obyvatel sídliště, povětšinou starších lidí nebo dětí. To začíná různými verbálními narážkami a končí větou typu „dej sem mobil“ případně „dej sem kolo“. O autorádio nebo disky už tak pokorně nežádají, ty si prostě v noci vezmou. Majitelé obchodů v místě museli učinit rozsáhlá opatření proti čórování. Pokřikování podivným jazykem, který rozhodně není v ČR úředním, se rozléhá mezi šedými paneláky do noci. Odkud se financuje tento ostrov pohody, mi není známo. I s přibližnou představou o hustotě české sociální sítě a zdatnosti rómského etnika v jejím využívání, kdy nepřiznání jakékoli dávky je vykládáno jako rasismus a eskalováno rómskými aktivisty do nejvyšších míst s konkrétními dopady na kariéru té které rasistické úřednice, pochybuji o tom, že tento systém je financován z veřejných prostředků, protože tolik peněz prostě nedostávají. V místě operují různí koordinátoři a aktivisté s jednosměrným myšlením, kteří etnikum vždy dokonale informují o jejich právech, ale o povinnostech vždy tak nějak pomlčí. Také mi není známo, kdo je platí.
Městští zastupitelé se celkem dlouho vydrželi tvářit, že se nic neděje. I Tetterova administrativa sáhla po osvědčeném modelu „mrtvý brouk“. Sám Tetter se v poslední době schoval za větu, že situaci je nutno řešit „krok po krůčku“, tedy zhruba stejně, jako v minulých letech. Zavání to dalšími ústupky. Hodně lidí se kvůli tomu přestalo cítit šťastně. Dominantní přečin v místě je krádež, následuje omezování osobní svobody. Kdo chce přežít, musí buď umět zabezpečit svůj majetek, nebo – to je úplně nejlepší – nic nevlastnit. Byty, které před lety nerómští obyvatelé zakoupili, ztratily hodnotu, protože kromě několika dobrodruhů se na Máji nikomu žít nechce. Realitní kanceláře jsou k zájemcům o prodej bytu na Máji asertivní a neoblomné. Kdo nemá dost peněz, aby se z Máje vykoupil někam jinam, musí se připravit na komplikované soužití s rómskou menšinou. Tato situace je obecně známa, traduje se lidovou slovesností, ale média před ní zavírají oči, protože její věrohodné popsání by znamenalo překročit nastavené meze politické korektnosti.
Airgun shooting mohlo být zvráceným projevem zoufalství jednoho frustrovaného obyvatele, stejně jako součástí nějaké rafinovanější hry místních rómských lídrů, které bude mít za následek vytvoření další sítě pozitivně diskriminačních struktur a ukousnutí ještě většího sousta z koláče. Nehodlám to řešit. Snad se nestanu předmětem policejního vyšetřování, když napíšu, že ze vzduchovkek střílím rád, z opakovacích na bombičky pak úplně nejradši. Prostřelit oblečení a způsobit povrchové poranění běžnou komerčně dostupnou zbraní v dobré kondici lze maximálně na 50m, nad tuto vzdálenost už projektil nemá dost energie a také je problém se trefit. S vědomím tohoto poznatku je určitě možno lokalizovat střelce poměrně přesně, čímž bude tento jeden případ vyřešen. Otázka je, zda to muselo zajít tak daleko.
Situace padá na hlavu městské policie. Ta je tady teoreticky přece od toho, aby řešila problémy s pořádkem! Státní tam přijede, až když je skutečně průser.
Kdykoli jsem na Máji v sektoru Volfova/Bendy byl, viděl jsem MP projíždět pouze v autech. Vypadá to asi takto: dva blbečkové sedí v tříválcové fabii, na ksichtech černý brejle a sunou se po sídlištních komunikacích. Každý je zdálky vidí a každý si jich všimne, že by takto odhalili nějakou levárnu, není příliš pravděpodobné a o to asi jde. Chůze pěšky by je asi zahubila, pěší hlídku jsem tam nikdy nepotkal. Myslím, že nějakých pět pěších dvojic na místě 24 hodin denně by situaci zvrátilo k lepšímu. Začal jsem se tedy zajímat o činnost českobudějovické městské policie.
Podívejte se třeba sem.
Zcela dominantní činností budějovických strážníků je použití TPZOV, neboli nasazování botiček. Za tři měsíce (04.-06.2006) jich stihli nandat 3.434, za stejné období roku 2005 dokonce 4.848, tedy asi tisíc za měsíc, třicet pět za den. To už je skutečně velký byznys. Když vezmeme v úvahu, že minimální pokuta za tento přestupek byla 500 Kč, dostáváme se k částce 1.717.000 Kč. Nevím tedy, jak mohla městská policie vybrat na pokutách 687.000 Kč, je to totiž nějak málo. Znamená to, že pokuta je za nějakých okolností promíjena? Ale budiž.
Za stejnou dobu byly předvedeny 2 (slovy dvě) osoby, bylo řešeno 19 případů vyhrožování, 0 případů rasismu a xenofobie, 2 případy neoprávněného používání cízí věci. To jsou čísla za tři měsíce, ale jinak by to mohl být jeden jediný den dvoučlenné hlídky strávený na sídlišti Máj.
Poznatek: Budějovická městská policie přejala funkci policie dopravní. Pořádkové záležitosti jsou pro ní okrajové.
Je to pochopitelné. Botičkování je totiž narozdíl od pořádkové činnosti výnosné. Dokonce stálo za to, aby jej MPCB ve své výroční zprávě za rok 2005 vyčíslila separátně. Dozvíme se, že příjem z této části dopravní buzerace činil v minulém roce pro mně těžko uvěřitelných 6,5 miliónu korun, což je zhruba pětina ročních nákladů na provoz celé městské policie.
Kromě nandávání botiček plní MPCB ještě další důležité úkoly:
– procházky v prosluněném parku
– projížďky na kolech kolem řeky
– projížďky v autech L.A.P.D style
– buzerování majitelů obchodů, kteří si před provozovnu na chodník postavili poutač
– hlídání, zda před radnicí na místech vyhrazených pro auta zastupitelů neparkuje někdo, kdo nemá (výjimka: místní ODS clan)
Pochybnosti o efektivitě práce MPCB čítající asi 120 zaměstnanců jsou maximálně na místě a otázku profesionality už rozebírat nehodlám vůbec.
Tato tendence zřejmě bude pokračovat. Pod obchodní známkou „Nechceme šikanovat řidiče, chceme jen bezpečné město“ hodlá starosta Tetter rozšířit početní stav MPČB tak, aby se mohla (ještě) více věnovat výnosné dopravní buzeraci. Když Tetter chce bezpečné město, proč nechává u Nádraží chodce procházet stavební jámou, na Pražské přecházet chodce přes čtyřproudovku nebo jezdit cyklisty po chodnících pod laskavým dohledem městské policie? Škoda slov pro toho člověka, jeho administrativa neodvede dobrou práci ani v maličkostech, na zlepšení situace na Máji očividně nemá šanci dosáhnout.
Myslím si, dokud se na to ignoranti ve vedení města budou dívat takhle, tak obyvatelům Máje nikdo nepomůže, kromě nich samotných. Žádná pomoc zvenčí nepřijde. Doporučoval bych jim založit si domobranu a zpacifikovat místní gangstaz. Divím se tomu, že je to ještě nenapadlo, možná jsou už natolik deprimováni a bojí se pomsty nevypočitatelného superetnika případně úřadů, které jdou etniku zjevně na ruku. Možná spojují domobranu s něčím nacionalistickým a zakázaným (viz zde, že tomu tak není). Hluboce zakořeněné povědomí, že slušný člověk se pozná podle toho, že na sobě nechá dříví štípat, zřejmě zanechalo stopy. Myslím, že i v ostatních čtvrtích by se našli friendz, kteří by na Máji rádi vypomohli a tak se možná jednou ukáže, že bez Tettera, Thomy a dalších vyžírků se obejdeme ještě lépe než s nimi.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)