Před necelým měsícem začala česká televize reprízovat sedmidílný seriál Karla Kachyni, zabý vající se válečnými osudy tzv. tří králů, tedy dnes již legendárních příslušníků druhého odboje – pplk. Josefa Balabána, pplk. Josefa Mašína a kpt. Václava Morávka.
Kachyňova seriálová interpretace je sice v některých ohledech velmi přizpůsobena „divácké atraktivitě“ nicméně i tak představuje chvályhodný počin.
Tři králové patřili k hrdinům mého dětství. Už v jedenácti letech mi přišla pod ruku kniha „Tři kontra Gestapo“ z roku 1967 a podnítila můj pozdější zájem o „tříkrálovou problematiku“ rád bych proto čtenáře D- Fensova webu seznámil s příběhy těchto schopných a odvážných odbojářů. Snad nebudu příliš popisný a suše věcný…
Poprvé se ti tři dali dohromady v létě 1939, když celoprotektorátní vojenská odbojová organizace Obrana národa vytvářela svou elitní diverzně destrukční a zpravodajskou skupinu, jíž měli velet. Byli to muži zajímavých osudů. Podplukovník Josef Balabán bojoval v československých legiích v Rusku a válka jej zastihla na postu referenta ministerstva národní obrany. Balabán představoval „takticko operační centrum“ této elitní skupiny, přičemž vyjadřoval i její názory při radiokontaktu s Londýnem. Řídil sabotáže svých lidí po celém protektorátu a de facto vymýšlel „jízdní řád“ podle nějž organizace fungovala.
To podplukovník Josef Mašín byl jiná letora – Rovněž válčil v legiích a coby průzkumník se proslavil mnoha odvážnými kousky. Po válce sloužil u dělostřelectva a později velel dělostřeleckému pluku v Ruzyni. Byl typickým vojákem války, kterému mír nesvědčí. Udržoval si perfektní fyzickou kondici a pravidelně střílel, přičemž výchovu svých synů držel pevně ve svých rukou, o čemž se později přesvědčilo několik komunistických fízlů od nás i z někdejší NDR. D- Fense jistě potěší, že Mašín se – ač nevědomky – věnoval zmrdobijství. Nesnášel protekci a pofidérní kamarádšofty, takže se často dostával do konfliktů se štábními důstojníky a válečníky od psacích stolů, kde se hojně vyskytovala zmrdí klika.
Třetí z nich, štábní kapitán Václav Morávek, za sebou vzhledem k nižšímu věku neměl válečnou zkušenost, nicméně právě on se později ukázal býti největším pistolníkem. Před druhou světovou válkou velel olomoucké dělostřelecké baterii a byl několikanásobným mistrem československé armády ve střelbě z pistole.Obsah jeho kapes téměř vždy tvořily dvě důstojnické devítky a jejich mistrné ovládání mu v několika případech umožnilo probít se z obklíčení Gestapa. Jeho odbojové krédo znělo „Věřím v Boha a ve své pistole“
Kromě nich tvořili jádro zvláštní skupiny Obrany národa ještě pplk. Josef Churavý rtm.Václav Řehák, čet.František Peltán a klempířský mistr Josef Líkař. V jeho domě si „tři králové“ – jak je pojmenovalo samotné Gestapo – zřídili „cukrářství“ tedy výrobnu výbušnin nejrůznějšího druhu. Jejich pekelné stroje si připsaly na vrub mnoho destrukcí, přičemž k některým došlo i za hranicemi země. Již patnáctého září 1939 za přispění kapitána Ctibora Nováka vyhodily nálože tří králů do vzduch německé ministerstvo letectví, později se tři králové neúspěšně pokusili detonovat vlak s Heinrichem Himmlerem
Josef Mašín dokázal zřídit několik tajných skladišť zbraní, když část arzenálu „ulil“ v posledních dnech před okupací, druhou část zase získával za pomoci svých neuvěřitelných fíglů. Jednou například riskantním podvodem vymámil z vršovických kasáren Wehrmachtu plný vůz automatických zbraní.
Záběr tří králů českého odboje byl vskutku úctyhodný. Kromě diverzně destrukčních aktivit a shánění arzenálu se ještě věnovali vytváření výzvědných sítí v důležitých podnicích, vyhotovovali falešné legitimace pro odbojáře a čas od času zabrousili do propagandy a kurýrní služby. Tam jim vydatně pomáhal bývalý legionář Jan Karel, průvodčí lůžkových vlaků Mitropa. Za jeho přispění dokázali Mašín s Morávkem vyvézt za hranice odbojáře Jana Smudka, který roku 1939 zastřelil německého policistu. Smudek se dostal do Anglie a rozšířil řady RAF.
Nejdůležitější však byla zpravodajská činnost. Morávek udržoval kontakt s důvěrníkem Abwehru ( německé vojenské rozvědky ) pro Balkán a středovýchodní Evropu, Paulem Thümmelem, který již od roku 1936 pracoval pro československou kontrašpionáž pod označením A – 54. Jeho informace byly pro Londýn velmi důležité, i když z dnešního pohledu vyplývá jejich přeceňování. Thümmel každopádně dodal kupříkladu přesné datum napadení Polska, Jugoslávie, Řecka i SSSR. Thümmelovy zprávy se do Londýna dostávaly buď přes kurýry, anebo radiovým kontaktem. Samotná osoba Agenta A – 54 je velice zajímavá, nicméně v tomto příspěvku na její rozbor nemám místo.
Gestapo nemohlo nikoho z legendární trojice dlouhou dobu dopadnout, i když párkrát se tři králové museli na svobodu doslova prostřílet. První úspěch tak přišel až dvaadvacátého dubna 1941, kdy podplukovník Balabán odešel na schůzku s bývalými armádními rotmistry, mezi nimiž mělo Gestapo svého konfidenta jménem Nerad. Ten schůzku vyzradil a Balabán uvízl v nastražené pasti. Po krátké přestřelce byl zatčen a přes tvrdé výslechy ve známé „Pečkárně“ Gestapu nic důležitého neprozradil a ještě ho několikrát poslal na falešnou stopu. Popraven byl třetího října 1941.
Třináctého května téhož roku se vydali Mašín, Morávek a Peltán do nuselského bytu za účelem odvysílání zpráv do Velké Británie. Thümmel sice Morávka varoval, že Gestapo zatklo lidi, kteří o bytě ví, avšak pplk. Mašín se rozhodl riskovat. Tentokrát ho štěstí opustilo. Krátce po prvních depeších začalo na chodbě zvonit přepadové komando Gestapa. Zatímco Morávek s Peltánem rychle ničili radiostanici a depeše, Mašín vyšel se zbraní v ruce na chodbu, kde se rozpoutala přestřelka. Mašín zastavil první nápor gestapáků a dva z nich přitom zasáhl ( jednoho do břicha, druhého do hlavy ). Vzápětí byl sám postřelen, zbaven zbraně a v nastalé rvačce zpacifikován. Morávek mu vyrazil na pomoc, jeho projektily si našly cíl ve dvou dalších gestapácích, ale Morávek byl posléze palebnou přesilou donucen k ústupu. Spolu s Peltánem pak sjeli ze třetího patra patnáct metrů po ocelovém lanku hromosvodu. Peltán se lehce zranil na obou nohách, Morávka stál útěk prst na ruce.
Mašínův pobyt ve vězení ukázal, co vše je člověk schopen vydržet a jak si dokáže uchovat hrdost i v takto hrozném prostředí. Mašín dokázal na mučení věznitelů reagovat rázným fyzickým násilím, hned při prvním výslechu „knokautoval“ esesáckého sadistu Soppeho a do jeho cely se nikdo neodvažoval vejít osamocen. K výslechům byl později přiváděn ve svěrací kazajce, zpět jej často nesli na zkrvavených nosítkách. Mašín nepromluvil. Jeho život skončil před popravčí četou třicátého června 1942.
Morávek zatím pokračoval v ilegální činnosti, podařilo se mu obnovit spojení s Londýnem a nakontaktovat několik výsadků shozených z Velké Británie. S Thümmelem se nadále scházel, přestože nad A – 54 už se začínala stahovat mračna. Koncem prosince 1941 Morávka Gestapo objevilo v jednom z konspirativních bytů a pozdě v noci na něj vyslalo devítičlennou zatýkačku v čele s inspektorem Dittmarem Bingelem. Morávek se však prostřílel přímo přes devítinásobnou přesilu, přičemž gestapáci Bingel, Jäger a Lingner už druhý den do práce nenastoupili. O tomto případu se pak na jedné z porad zmínil sám zastupující říšský protektor Heydrich.
Ani pobožný střelec – jak Morávka nazývalo Gestapo – nakonec svůj život neuhájil . Jedenadvacátého března 1942 šel v doprovodu svého pobočníka, rotmistra Řeháka na schůzku poblíž Prašného mostu. Na Řeháka se najednou vrhlo několik agentů Gestapa. Znemožnili mu použít pistoli a ve rvačce jej zatkli. Morávek se mu pokusil pomoci a začal na gestapáky pálit z obou pistolí. Najednou jich však bylo plné okolí a Morávek pochopil, že vklouzl do nastražené léčky. V divoké přestřelce vypálil asi padesát rán, zranil blíže neurčený počet protivníků, načež jeho život skončil buďto gestapáckou anebo vlastní pistolí.
Okolnosti Morávkovy smrti zůstávají dodnes nevyjasněny. Neví se nic o osobě, s níž se měl sejít a z dopisu šéfa pražského Gestapa jasně vyplývá, že gestapáci na Prašném mostě nebyli kvůli Morávkovi – „Během rozsáhlých opatření, jejichž účel byl však jiný, jsme nakonec…Morávka dopadli.“ O jaký účel vlastně mělo jít ? Nevíme…
Tak zahynul štábní kapitán Václav Morávek, poslední ze slavných tří králů. Z tvrdého jádra „tříkrálové“ sestavy vydržel nejdéle četař Peltán. Padl v přestřelce na konci horkého léta 1942. Než však obdržel smrtící zásah, stihl zastřelit dva agenty německé policie. V Kachyňově seriálu je tento charakterově pevný hrdina bohužel vykreslen coby nezodpovědný děvkař a zbabělec, což považuji za největší mínus seriálu.
Opravou historické nepřesnosti tedy končím článek o třech celebritách, kterým toto označení právem náleží, na rozdíl od stupidních exhibicionistů v kamerami snímaném domě.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)