Tři roky od akce českého šíleného střelce

Uplynuly tři roky od akce našeho domácího šíleného střelce a nebylo by od věci si akci připomenout a vzpomenout na oběti.

Pohled veřejnosti na tuto událost se dosti liší od názoru státních orgánů. Veřejnost poukazovala na zbabělost místní policie, která zůstala takřka nečinná a nevyvinula žádnou snahu o pacifikaci či likvidaci střelce a také na neuvěřitelnou dobu, než byla na místo dopravena elitní přepadová jednotka, než byla zkompletována a pustila se do akce. Veřejnost a média tak zahrnuly policii mnoha nepříjemnými dotazy, na které nebylo snadné odpovídat.

Po kritice na postup policie, byl na podporu správnosti postupu, povolán i loajální státní zástupce. Byl to odborník na slovo vzatý, který dokázal posoudit, že všechna zranění byla neslučitelná se životem a tak by ani okamžitý zásah údajně nebyl nic platný.

To jaká zranění jednotlivé oběti utrpěly, se zřejmě nedozvíme. Každopádně, pří tomto pojetí máme co do činění s excelentním střelcem, který dokáže i na utíkající a schovávající se aktéry uprostřed chaosu, střílet naprosto přesně a zasahovat je tak, že by nepřežili ani při včasné zdravotní pomoci. Alespoň podle tvrzení státního zástupce. Jednalo se zřejmě o mistra světa ve střelbě pistolí na pohyblivý terč.

On ale zase tak dobrý nebyl, protože jedné postižené se podařilo utéct ven, i když s jednou dírou v těle navíc. A co ostatní? Nebylo by možné, že několik takto zraněných zůstalo i uvnitř domu?

Trochu odhlédneme a podíváme se k armádě. V normální bitvě je poměr mrtví a ranění tak 1 ku 3 až 4. Při těžkých střetech se počet mrtvých k raněným může zvýšit až na 1:1, tedy například z deseti jsou 4 mrtví, 4 ranění a 2 nějak přeživší. To je ovšem už mimořádný masakr, kdy padá jeden voják za druhým.

Samozřejmě mohou existovat i horší výsledky. Při vylodění v Normandii na pláži Omaha přežili první výsadek jen dva z deseti. Na druhou stranu ani zde, přestože byli vojáci vysazováni do vody s obrovským batohem, s kterým se pak museli ploužit po rovné, písčité pláži bez možnosti krytu, nebyla úmrtnost stoprocentní. A ani zde se již nedovíme, kolik bylo smrtelných zásahů a kolik vojáků se po zranění utopilo, kolik vykrvácelo a podobně.

Chtěl jsem tímto jen naznačit, že ani pokud jdete hrudí proti kulometům, není možné očekávat, že všichni padnou přesnou ranou a nezůstanou ranění, kteří by nepotřebovali lékařskou pomoc. Pokud se dostaví včas, naděje na záchranu životů zde je.

Proto tvrzení soudruha prokurátora beru jako účelovou lež, která měla podpořit policejní verzi o zbytečnosti rychlého zásahu.

I když na druhou stranu soudruzi, pokud by se podařilo zachránit byť jen jeden lidský život, vždyť víte.

Přestože u šílených střelců je počet obětí vždy vysoký, nikdy to není stoprocentní. Proto je tvrzení orgánů o nemožnosti přežití nedůvěryhodné. Těžko se ale někdy dozvíme pravdu, když policie má u státního zastupitelství bezpodmínečnou podporu a krytí.

Počet obětí v těchto případech vždy záleží na času, který má střelec k dispozici, než je eliminován a na rychlosti zdravotní pomoci.

Mohou být střelci lepší či horší, ale dokázat každou střelou zabít není možné ani pro robokopa. Můžeme tedy jen odhadovat, kolik zasažených v Uherském Brodě zemřelo jen proto, že se jim včas nedostala zdravotní péče a zemřeli na vykrvácení, stresovým faktorem či jinak. A dále proto, že bylo střelci dopřáno dost času, aby zraněné dorazil. Jakási analýza nám v tomto případě chybí a kritika veřejnosti je zcela na místě. S takovou přesností, kterou nám státní zástupce předkládá, nestřílí ani popravčí četa.

Jen bych připomenul, že v té době se odehrály ve světě zajímavé momenty. Jakýsi izraelský ministr projíždějící okolo autobusové zastávky si všiml, že na cestující zaútočil mladík s nožem. S řidičem vyskočili z auta a útočníka pomohli odzbrojit a zadržet.

Nějak si nemohu pomoci, ale těžko se mi vybavuje představa ministra Chovance z vozidla vyskakujícího a zasahujícího.

Další případ je ze Spojených států, kde probíhala výstava jakýchsi protiislámských výtvarných děl. Zde se chtěli proslavit také dva ortodoxní vyznavači tohoto náboženství a na výstavu si přinesli pár automatických kvérů. Než se ovšem rozhoupali k předvedení svého umění, leželi děraví na podlaze. Tamní ochranka neměla pro jejich výtvarno příliš pochopení a zřejmě je nezatěžoval ani § o přiměřené obraně.

Porovnáme-li tedy tyto dva příklady, je zcela zřejmé, že přístup může být i poněkud jiný než ten, který nám předvedli naše složky.

Aby nám ale česká policie ukázala, že natrénováno má, rozhodla se předvést ukázkový přepad na invalidní důchodkyni, tedy ženě onoho šíleného střelce.

Přestože policii byly nabídnuty klíče od jejího bytu a dokonce i to, že příbuzní půjdou s policií, byt otevřou a umožní tak policii vstup, nestalo se. Elitní policisté mají své postupy. Nejsou sice v souladu se zákonem, morálkou ani logikou, ale pro vytvoření dojmu o skutečné policejní elitě je třeba něco předvést. A tak v bytě důchodkyně explodovaly granáty a vyraženými okny a dveřmi se elita nahrnula dovnitř. A co byste řekli, no fakt tam ta invalidní důchodkyně byla.

Věnoval jsem tímto malou vzpomínku obětem i jejich pozůstalým v naději, že se nám budou podobné případy vyhýbat. A zároveň jsem si přisolil na policii a státní zastupitelství. Jejich výstupy jsou divadélkem, které má zakrýt kritiku zbabělého chování a neschopnosti dopravit policejní posily na krizové místo. Tam také včas zasáhnout a umožnit tak zdravotníkům poskytnout zúčastněným osobám co nejčasnější pomoc.

Obětem klidné spočinutí a pozůstalým upřímnou soustrast.

20.03.2018

Stanik hroznej manik.

Související články: