Rád bych se také pokusil přihřát svůj kotel s polívčičkou na počinech Boba a Aleffa a přispěl k očistnému procesu, který byl oběma články nainstalován.
Co se tedy stalo?
D-FENS-cz.com není, co býval.
D-FENS-cz.com je podle mínění mnohých horší.
Něco se tedy muselo změnit.
Co to bylo?
Proč se to stalo?
To jsou otázky, na které se nyní pokusím odpovědět.
Byly doby, ještě relativně nedávno, kdy jsem D-FENSe od začátku do konce včetně kdejaké maličkosti tvořil sám. Byl jsem si vědom jednoho základního omezení, na kterém je one-man D-FENS založen, a tím omezením jsem byl já sám. D-FENS jako one-man show neměl tedy šanci přesáhnout stádium amatérské hračky, byť hračky zajímavé.
Na druhé straně se v této elementární fázi D-FENSe ukázalo, že projekt vystavěný na „sebejisté neobjektivitě“ a odmítání mírně zatuchlé a zarudlé atmosféry Kocourkova, je více než dobře schopen obhájit svůj životní prostor. Protože jsem člověk činorodý, který se nespokojuje s málem a nedovede si říct „teď by to stačilo“, došlo mi, že potřebuji pomoc, a to sice technickou a autorskou.
Technická pomoc se kupodivu ukázala být jako nejmenší problém. Zní neuvěřitelně, že se v dnešní době v Kocourkově najde mnoho lidí, kteří jsou ochotni zdarma investovat kvanta svého času a poskytovat své technické prostředky pro blaho společného projektu, se kterým navíc ještě zčásti nejsou zajedno. Zbývalo najít autory. Vytvořili jsme (už mluvím v množném čísle – na funkci weblogu se od té doby podílelo více osob nepravidelně koordinovaných mou osobou) systém, ve kterém dostali příležitosti všichni, kdo o to projevili zájem. Shluk znaků D-FENS tak přestal být pouze mým nickem, došlo k paranoidnímu oddělení osoby D-FENSe od webu D-FENS. D-FENS se stal názvem technického prostředku, chcete-li weblogu, určeného k šíření názorů do světa.
Jaká sorta autorů by mohla být pro D-FENSe přínosem?
D-FENS není klasický blog. D-FENS, jakkokli se nám to nelíbí, je hodně o lifestyle, ale v jiném smyslu slova, než jsme ho poznali díky Blesku, Spyi a dalším vohnoutským potištěným papírům. D-FENS je tvořen pro lidi, kteří si dovedou tvořit vlastní názory na svět, dovedou je vyslovit bez ohledu na to, kdo je posluchačem a dovedou je také obhájit. Právě takové osoby jsem hodlal najít a oslovit, i když mi bylo jasné, že to s nimi nebude lehký.
Aplikací tohoto výběru jsem generoval první problém. Neortodoxní osoby mívají neortodoxní názory. Pokud je šíří mezi prostý lid, často si vyslouží obvinění z arogance nebo podivínství. Konflikt, který se tak často odehrává v diskusích, byl od samého začátku předprogramován. Jak se virus D-F replikoval mezi čím dál širší okruh čtenářů, narůstal také počet těch, kteří nedovedli poselství či už jen obsah článku pochopit a vzniklá frustrace je přinutila k tomu, aby otiskli své ego do diskusí nebo dokonce do mého mailu, většinou slovy nehledanými a myšlenkami prázdnějšími než nula. Prvním článkem, u kterého byly tyto praktiky povýšeny na standard, byl článek o Brně od Hanky.
Druhá chyba byla, že jsem nechápal weblog jako celek. Když jsem provedl onu konverzi, vycházel jsem z pragmatické úvahy, že na něčem podobném může čtenář pouze a jen vydělat. Kdo na web chodil jen kvůli článkům se signaturou D-FENS, najde je tam dál, a kdo má zájem ještě o jiné, tak si prostě přečte i jiné. Protože nejsem o své genialitě přesvědčen, jsem spíše lepší průměr toho, co se v oblasti weblogů dá najít – očekával jsem, že přínos pro čtenáře bude značný. Když se Čtenáři nebudou nové články líbit, tak je číst nebude, jak prosté. Přece Čtenář není idiot, aby četl něco, co se mu nelíbí či dokonce příčí! Jenže chyba. Jsou lidé, kteří vnímají web jako projekt, jako celek, který se pozestává z autorů a jejich článků. Neschopen tohoto syntetického vidění, chápal jsem svým analytickým mozkem věty typu „dříve jsem na D-F četl všechno, teď čtu jen D-FENSe a Challengera“ jako potvrzení správnosti mého pohledu na svět. A ona to byla stížnost.
Třetí chybu vidím za přemírou demokracie, kterou jsem celému webu vtiskl. Publikuji totiž všechno, co mi kdo pošle, a rozhodnutí o akceptaci autora ponechávám čtenářům. Bude to tak muset zůstat, protože nejsem ohledně literární a lektorské činnosti profesionál, živím se něčím úplně jiným. I já však vidím, že některé články, které na web nahrávám, obsahují pouze stopová množství toho, co bych v nich rád viděl. Přemíra demokracie se rovněž projevuje tím, že neprovádím pravidelné mazání diskusních příspěvků stižených extrémní porcí vulgárnosti nebo imbecility. Ačkoli jsem si vyhradil právo měnit libovolné bity a bajty, nevyužívám jej a nechávám to žít stylem laissez faire, koncentrace sraček v celé webu tak nekontrolovatelně roste a pokud tedy chceme vnímat web souhrnně jako systém, jeho kvalita se v přepočtu na jeden kilobajt skutečně snižuje. Tvrdá ruka a bič Boží by nás jistě dostaly dál, ale z dlouhodobého hlediska bychom tím web i já osobně ztratili svoji důvěryhodnost a podryli tím zásady, které příležitostně hlásáme.
Diskuse tvoří problém sám pro sebe. Je snad v mentalitě českého národa, že když je možno někam zadarmo něco vepsat, tak je tam třeba něco vepsat, ať je to jakákoli pitomost. Třeba jen Ahoj!, aby byla sranda. Bohužel, diskusní systém na D-FENSovi je podoben reálnému životu a hlas jednoho zmrda nebo vysmátého blba má stejnou či spíš vyšší hodnotu jako hlas slušného inteligentního člověka. Slušní lidé se v reálném životě často stávají obětmi zmrdů právě proto, že nejsou s to zacházet tak daleko, jako oni. Musí pak přijít nějaký „bič Boží“, který tu sebranku nemilosrdně rozežene. Tento očistný a de facto hluboce demokratický princip jsem z nedostatku času v diskusích neuplatnil a tohle jsou výsledky.
Nejméně stravitelným přístupem, který se do diskusí často promítá, je mindset zastydlého svazáka psychozmrda. Dělá se to takhle: Diskutující musí mít neotřesitelnou víru ve své magické schopnosti, které může ve volném čase prohlubovat vedením skupiny podobných dementů v rámci SSM nebo hnutí Brontosarus, případně jejich novodobé antikozumní ekoteroristické analogie. Tento kolektivní zpovykanec se v diskusi dopustí hluboce lidské analýzy autora článku zpravidla s výsledkem, že se jedná o sociopatického egoistu, a vyzve ho, aby vystoupil ze své individualistické skořápky, otevřel Svazu socialistické mládeže své zkažené nitro, vyzpovídal se ze svých hříchů, zapomněl na svůj dosavadní prokletý život a nastartoval očistný proces, na konci něhož je další svazák psychozmrd. Když tohle čtu, střídají se ve mně pocity zlosti, kdy bych by s to srát atomové hřiby, s pocity lítosti, že takové entity vůbec lezou na můj web a on jim k tomu slouží. Pravděpodobně jsou tyto emoce zbytečné, protože jak naznačeno svrchu, většina autorů je ze své podstaty proti takovým praktikám imunní a zmrdí plkání po nich zpravidla sklouzne jako kapka po skle.
Co je závěr z tohoto článku?
Nesouhlasím s tím, že by DFENS-cz.com byl horší, určitě je ale jiný, než býval „za mně“. Každá změna svou podstatou vede ke konfliktu a vyhranění názorů, jinak to nemůže být. Kdyby si změn nikdo nevšímal a nikdo si na ně nestěžoval, nebyly by to změny.
Vývoj kvality webu je proces a nikoli skokové změny. Tento proces může v kterékoli fázi ovlivnit každý z nás libovolným směrem. Skalní kritici si proto můžou vyzkoušet napsat článek a já jim ho zveřejním. Třeba by mě zajímal článek od takového Lokuta. V diskusi se každý může ztrapnit, jak moc je mu libo, a já ho za to třeba ani nezablokuji a nehodím do chlívku. Není zakázána ani e-revoluce. Revoluce jsou přesně tím, co dostává lidstvo vpřed – kdyby jich nebylo, úpěli bychom ještě pod bičem otrokáře a nežili v krásné a rovnoprávné Evropské unii. Kdo tedy kritikům zakázal založit si vlastní weblog a přetáhnout D-FENSovi čtenáře? Kdo to zakázal mně samotnému? Kde je šance, tam je příležitost a kde je příležitost, tam správný pravičák přiloží ruku k dílu!
To, co jsem svrchu zmínil jako chyby a nevýhody, se může za předpokladu správného použití stát výhodou a potenciálem pro další expanzi D-FENSe i na ten nejzastrčenější státní úřad k poslednímu státnímu úředníkovi, co pije kávu z automatu. Nejsou zde žádné meze – zatím.
Zde odpovím souhrnně na dvě otázky, které se často objevují v mých mailech.
1. Fenomén Aleff
Aleff je pravidelným autorem weblogu. Byl kooptován poté, co dostal >66% hlasů v opakovaném hlasování u článku Frontální útok. Při prvním hlasování se vyskytl problém s anketou u Blueboardu, kdy pod původním ID běžela anketa jiná. Podobně se dělo i u jiných článků a chyba byla asi na straně Blueboardu – zřejmě udělali nějakou obnovu databáze anket ze starší zálohy. Měli jsme tedy hlasování další, aleff prošel a já jsem ten poslední, kdo by toho litoval. Sice chápu, že jeho články jsou pro mnohé pobuřující, dokonce i pro mně. Odpovězte za mně na otázku, zda by se vám líbily články typu „dnes ráno jsem si uvařil kafe a jak mi zazvonil mobil, tak jsem si ho převrhl do klína, popálil jsem si přirození a nyní obviňuji Douwe Egberts a Eurotel“, standardní produkce to mnohých jiných weblogů, nebo „hluboce lidské“, ale poněkud konfliktní články impulzivního Aleffa. V případě Aleffa nastává stejný problém, jako u Hanky článku u Brně – málokdo je schopen argumenty rozstřelit článek samotný a vlastními myšlenkami podrýt jeho logickou kostru, tak se vyřádí alespoň na autorovi.
2. Fenomén Brno
Asi jste pochopili, že k jižní Moravě sympatie nechovám. Proč, to nebudeme řešit. V Brně se cítím nesvůj, protože některá naše firemní auta mají pražské SPZ a pořád na mě někdo houká. Myslím si, že Brno představuje kombinaci mentality velké vesnice se snahou být ještě hustší než „borci z Prahe“. Na člověka tam koukají, jako by byl vetřelec a přijel jim vypít ten jejich špicové hrnek, okoukat hodnotné památky, osouložit domorodkyně, přestěhovat nádraží a ojezdit šaliny. Navíc jsem nositelem přesvědčení, že vnější vzhled ulic a domů ve městě bývá často obrazem mentality jeho obyvatel – a dívejte se v Brně kolem sebe. Šedivé ulice, sešlapané chodníky, všechno pokryté prachem… nelíbí se mi tam. Hantec je mi ukradenej. V cizojazyčných prostředích se pohybuji často a už jsem si zvykl.
Kdyby se diskutují z Hantecákova pochlapili, bývali by byli Hanku rozstřelili snadno. Až na pár výjimek nikdo netrefil hřebíček na hlavičku; o to spíš se trefovali do osoby autorky a většinou byli trapně vedle, čímž dostala diskuse aspoň pro mně neopakovatelné kouzlo, protože Hanku znám osobně. Správná reakce inteligentního brněnského patriota na Hanky článek měla být podle mně taková:
„Milá Hanko! Jak píšete, byla jste na mnoha místech a potkala mnoho lidí. Jistě jste zaznamenala kulturní rozdíly. I když si všichni vyvíjíme vedle sebe a vzájemně se ovlivňujeme, určité specifické vlastnosti naší povahy daly vzniknout lokálním specifikům, které dodávají naším domovským euroregionům neopakovatelný ráz a nedovolí jim zaniknou v šedi mramoru a oceli Svazu evropských socialistických republik. Ať se jim říká hantec, šlonzáčtina, horácký dialekt nebo co já vím ještě, je to projev národní osobitosti, jehož cena je vyšší než rozlišování na úrovni líbí-nelíbí.
Možná se právě vám líbí chlapi s velkým nosem, zatímco se jim ostatní pošklebují, že mají velký frňák – a v tom je princip celé věci.
Dokud si tedy uchováme hantec, švábštinu nebo kratke zobaky, bude to fajn, ale až zaniknou, pak to bude Armageddon – a pak jsem zvědav, zda pozvednete hlas, nebo aspoň tužku!“
3. Fenomén „ankety o nových autorech“
To nejlepší nakonec.
Předtím jsem tu plkal o tom, že jsem D-FENSe koncipoval jako výběrový projekt a pak na koncích článků nacházíte přiblblé ankety, ve kterých musí autor článku dostat 66% hlasů. To mně vůbec překvapuje, že na tohle nikdo nereagoval už předtím, kromě jednoho člověka, a to byl aleff. Anketa je hodnocením kvantitativním na základě líbí/nelíbí a produkuje zkreslené výstupy. Ve finále se může najít autor, který geniálním článkem o deseti větách popíše třeba samu podstatu zmrdismu a svými unikátními myšlenkovými pochody vloží zmrdobijcům do ruky i do hlavy skutečný bič Boží. Jenže tento článek, jakkokli bude esencí tohoto webu, pochopí pouhá 2% čtenářů a autorovi budu nucen oznámit, aby publikoval jinde.
Anketky jsou z hlediska „vyššího principu“ nepřijatelné. Provozuji je jen proto, že jsem dosud nevymyslel nic jiného přijatelnějšího.
(14x známkováno, průměr: 2,14 z 5)