Toyota Landcruiser 120 3.0 D-4D Wagon 2004

Nuže písnu sem i já jakous recenzi auta. Léta páně 2004 jsem si z různých důvodů pořídil nový vůz. Nový znamenalo nový, tedy auto na objednávku u místního dealera. Volba padla na Toyotu Landcruiser 3.0 wagon (tedy J12 či J120 případně mimo Evropu Prado).

Důvodem byla poctivá 4-kolka a robustní provedení. Cílem bylo získat univerzální auto i na dlouhé cesty a denní menší přesuny s možností užitkového využití, čili snesitelně velký kufr (firma, pes, chata). Na závodění nejsem, takže výkon prémiovek ze SRN jsem neocenil, navíc mi tehdy většina přišla celkem fórová a pověst nevalná. Přitom výbava Toyoty je slušná, mimo navigace (tehdy to stejně nebyl standard) to má kůži s vyhříváním a dobovou „přepážku N1“ (dnes samozřejmě stojící v garáži). S ohledem na možné horší časy jsem upustil od automatu a vzduchového podvozku. Jako jedinou variantu jsem uvažoval chvilku Nissan Patrol, nicméně ten už měl problémy s tehdy docela novým 3.0 motorem. Navíc byl na můj vkus příliš velký a čtyřkolka je pouze přiřaditelná (kromě toho na předku poruchové náboje). Auto se mi líbilo, nebylo jich tolik a ani to nebylo tak profláknuté jako tehdejší X5 či ML (holá lebka se zlatým řetězem), takže jsem se nebál negativního vnímání (zejména u zákazníků). Kromě toho, co si budeme povídat, Toyota není zrovna ikonou top-class segmentu a nikoho moc nedráždí. Rovněž variantu většího Landcruisera 100 jsem zavrhl, byť se mi moc líbil, ale spotřeba byla o 2-3 litry výše a cena byla rovněž mimo mé možnosti. Prodejce byl seriózní a slušný, nic co by se dalo srovnat s některými jinými značkami, kam jde člověk pro auto této ceny a je vnímán jako otravný hmyz.

Nyní mám možnost bilancovat po téměř 13 letech a cca 250tkm (střídal jsem mezitím i jiná auta ve firmě, ale má stálice byl Landcruiser). Hned úvodem: auto je opravdu robustní a pohodlné a bez větších problémů drží dodnes. Má své výhody i nevýhody, ale to je o tom, co kdo upřesdnostňuje. Mně to takto vyhovovalo. Nebudu popisovat techniku, to přenechám fundovanějším, ale spíše se zaměřím na používání.

Zpracování a denní použití
Zpracování je top, jak už se od Toyoty (alespoň tehdy) dalo čekat. Dodnes vše celkem drží. Pár detailů se najde, ale to asi všude. Jedním z nich jsou různé plastové kryty pod sedačkami řidiče a spolujezdce, které časem odpadnou či se ulomí pomocí věcí, které člověk vozí na podlaze u zadních sedaček. Celkem hezké, ale náchylné jsou měkčené plasty a také plexisklo tachometru. Kufr se časem trochu odrápe, což občas někdo vyřešil oblepením koberci. Od toho jsem upustil, seškrábaný plast jde stále otřít hadrem a je klid. Protivné jsou gumové koberečky, které jsou praktické, ale s rastrem proti klouzání a tedy se velmi rychle prošlapou a začne skrz ně téct voda z bot (což jde vyměnit, bohužel se prodávají v sadě, nebo zalepit). Nešťastné jsou hlavně 2 věci. Zadní dveře se otevírají na opačnou stranu (problém japonců) a k tomu jsou díky zavěšené rezervě hodně těžké. Otevírání však nemá píst (jako např. Vitara), tak je třeba dát pozor, aby se dveře vlastní váhou nekurvily při stání na kopci či silnějším vichrem. To se majiteli nestává, ale párkrát jsem dveře včas odchytil, když je pustil nějaký kolega, který o tom nevěděl. Slabší jsou světla, to musím přiznat. Auto nemá xenony a ty normální H4 fakt nejsou zázrak. Nutno přiznat, že nějaké lepší jsem nezkoušel a vystačil jsem vždy se standardem.

Silnice
Samozřejmě na silnici nelze od 4-válce 3.0 D4D s 122kW/410Nm očekávat na zázraky, nicméně o tom toto auto není. Je to docela pohodlné, nenucené cestování. Dálnici zvládá ideálně kolem 150-160kmh, mimo město někde kolem 90-120kmh, přičemž má motor stále rezervy. Pro město je pak logicky výkonu až až. Modely s automatem jsem si zkusil a tam mi to přišlo celkem líné, automat to většinou docela přidusí. Výhled je vynikající, ale to je dáno vysokým posezením nad rámem. S ohledem na tuhou nápravu neodskakuje tak, jak by se dalo čekat, ale asi je pravda, že komfort ala S-Klasse to není. Smyky na mokrých kostkách nejsou obvyklé. Samozřejmě musí člověk vědět, že to auto nezastaví na fleku, neboť má přes 2 tuny. I tak bych řekl, že brzdy jsou dostatečné, ač jsou někdy kritizované. Je to ale více o fyzice, než o brzdách. Obecně, chování na silnici je možná více než u běžných aut ovlivněné pneumatikami a osobně bych nedoporučoval celoroční (jako např. tovární obutí levnými ATčkami). Kvalitní zimní zvládnou i zimní terén (tedy pořádné závěje), na léto jsem si vystačil s normálními silničními (térénní vlasnosti jsem řešil prakticky jen v zimě). Co do značek pneu, držel jsem se Nokianu, Dunlopu a Uniroyalu (co vím od známých, zejména některé noname nebo ameriky občas nešly ani vyvážit). U tak vysokých pneumatik je navíc málo pravděpodobné odřít disk o obrubník. To je ale obecně podceňovaná výhoda takových aut. Ve městě se parkuje všelijak a když člověk nechce nechat kus auta na obrubníku, nekupuje sporťáka. Další výhoda (podle mně alespoň) je, že auto je čitelné, tedy blížící se smyk či jiný problém je pocitově čitelný, zatímco u ultra moderních SUV jsou všechny limity potlačené elektronikou až na hranici, ale pak přijde zlom ve prospěch fyziky, který je často neřešitelný.

Terén
Zde je auto ve svém živlu. Přes vyjížďky do terénu jsem zapadl pouze 2x. Jednou s přívěsem, pod kterým se nahrnul sníh a zabrzdil mně. Následně jsem vystoupil oknem, odpojil příves a vyhrabal se bez velkého odhazování. Jindy jsem zapadl na jazyku sněhu přes polní cestu na jaře, kdy už jsem měl přezuto na letní. Těžký mokrý sníh zanesl profil a byl konec. Auto má standardně závěrku mezinápravového a zadního diferenciálu (to ale není pravidlem u všech modelů, myslím, že automaty to mají jinak). K tomu pak dobrou redukci (nevím přesný poměr, ale je to jinde, než Subaru či Němci, ale zase to není Wrangler, i když koho jsem potřeboval, toho jsem vytáhl, dokonce občas i pařezy na zahradě aneb je-li trakce, jde skoro vše). Trochu nepochopitelné je, že redukce je řaditelná přes polohu mezinápravového diferenciálu, tedy musí být uzavřen mezinápravový diferenciál, má-li být redukce. To je nešikovné, když člověk potřebuje ranžírovat s přívěsem bez likvidace diferenciálů. Jeden německý úpravce na to má přestavbu, která toto řeší, ale zkušenosti s tím nemám. Druhá taková pastička je, že zadní uzávěrka je zapojitelná rovněž pouze s redukcí. Ani toto není zrovna technický hit, byť chápu v obou případech rozhodnutí výrobce udělat ta alespoň trochu blbuvzdorné (při redukovaných rychlostech je malá šance, že to někdo vytáhne na asfalt a zkurví diferenciály). V případě zadního diferenciálu vidím problém ve sněhu, kdy docela silný motor utáhne hodně, ale i zadní závěrka přihodí nějakou trakci navíc. Naopak s redukcí a následně s uzávěrkami trakce je, ale chybí „švung“ pro svižný průjezd závějemi. Jinak jsou terénní schopnosti Lanďáku spíše o kvalitních pneumatikách, což platí i o silnici. V terénu je pak třeba mít na paměti, že pokud někdo někde opravdu zašije takové auto (a nemusí jít jen o Landcruisera) a není po okolí pevné podloží pro záběr jiného auta s redukcí, tak buď to bude v lepším případě půl dne odhrabovat, nebo rovnou zavolá traktor. Vytlačit ručně Landcruisera, co sedí na břiše v bahně by byla nereálná akce i pro slovenské gentlemany, kteří chtěli pomoci soudruhu Ransdorfovi nosit kufry papírů z banky ve Švajcu.

Spotřeba
Můj dlouhodobý průměr za ty roky je kolem 9,4, což je na tak velké a těžké (a staré) auto fajn. Je to možná tím, že jsem spíše pohodový řidič, na závodění jsou jiná auta. Druhá věc je, že manuál s 6 rychlostmi lze použít pro velmi lehké brždění motorem, kde by normálně pětka byla moc na zpomalení. Pokud člověk opravdu spěchá a má nohu na podlaze, spotřeba se klidně vyšplhá k 15 litrům. S hraním na spotřebu mimo město se lze dostat k 8 litrům či mírně pod. Takže asi průměr kolem 10 u ostatních je obvyklý. Spotřebu také nežene povinný tuning v podobě vynuceného DPF. V terénu spotřebu nevím, logicky spotřeba naroste, nicméně já byl vždy v kuse max. 10km v terénu, tedy nemohu poskytnout spolehlivou informaci. Obecně srovnání s dnešními auty stejné velikosti ukazují podobnou spotřebu, byť o něco větší výkon. Proti tomu nový Landcruiser má 2.8 4-válec, ale dle informací z různých koutů internetu v praxi jezdí za průměr cca 10 (ale s automatem). Zlepšení tedy spíše žádné, co se týká spotřeby. Vinu má mimo jiné snaha dusit motory díky emisním normám samozřejmě s DPF a dalším kurvítkům. Mimochodem, tehdy nabízený benzin se moc neprodával, bylo to tuším 4.0 6-kýbl, ale tam byla spotřeba prý kolem 12 litrů, což však nemám odzkoušené. Benzínu bych se vůbec nebránil, ale provoz je pak někde jinde. Přece jen 3 litry jsou 3 litry a to už je rozdíl, který ani dnes člověk jen tak nenažene levnějším servisem u benzínu (to už by bylo nutné rovnou počítat s větší opravou na dieselu, tedy vstřiky příp. DPF), nejezdí-li jen 5000km ročně.

Komfort
S ohledem na pneu 265/65/R17 je základem pohodlí pořádný balón, když není pneumatický podvozek. Kritiku případného houpání a naklánění bych odsunul, fyzika Toyoty je jinde než u BMW X5 a podobných aut. Navíc to auto má poctivý rám a zadní tuhou nápravu. Sportovnost tu fakt nelze hledat. Sedačky jsou dobré, kůže se musí udržovat, nicméně extra dlouhé cesty nejsou ideál (třeba 2000km se v kuse ještě dá, samozřejmě s točením řidičů). Nejdelší trasa, co jsem jel sám na jeden zátah, byla 1300km. To bylo fakt na hraně (možná ne autem, ale mou ne-trénovaností). Většinou jezdím ale sám, přičemž zbytek auta bývá zasypaný vším možným (od zboží, vzorků až po nákup ve stavebninách). Mimochodem vnímám kufr jako celkem praktický, neboť Landcruiser není tvarovaný jako designovka a tedy jde o celkem kvadratický prostor (mimo kapes s uchycením 3. řady sedaček, což nebyl můj případ z důvodu přestavby na N1). Z hlediska hmotností to je taktéž nadprůměr, protože jednou jsem vezl paletu plovoučky (možná ne celou, ale kolem 600kg) a podařilo se naložit opatrně paleťákem do kufru a odvézt cca 15km po městě. Auto přežilo, i když na zadku to hodně sedělo. Dobrý pocit jsem z toho neměl, následné škody nebyly.

Problémy
Auto je vcelku bezproblémové. Háček je, že servis je vesměs značkový, resp. já si na jiný netroufl, i když to kde kdo považuje za vyhozené peníze (stejně jako koupi funglovky). Pravidelný servis á 15000km jsem držel, přičemž střídavě šlo o malý a velký servis, tedy o otázku cca 6000-7000 resp. 12000-13000 Kč. Jak říkám, pro někoho vyhozené prachy, já to akceptoval. Neoficiálního specialistu na Landcruisery neznám (kromě fanoušků hardcore přestaveb starých J4/6/8) a pro běžné servisy je to docela ořech. Ti slušní alespoň dají od některých věcí rovnou ruce pryč. Vloni mi chcípl alternátor a ten je zazděný tak, že to noname servis vzdal, aby nenapáchal více škody než užitku, tedy podle mého solidní přístup. Jediný největší problém, co byl a vyřešil se jako dodatečnou záruku, byly injektory. To byla otázka cca 80tis. To ale je problém všech moderních dieselů, dle všeho díky babosračkám v naftě. Jinak jen drobotina, kromě alternátoru (repas s výměnou tuším 12tis, ale přesně si to nepamatuji-ten je zamontovaný tak sqěle, že výměna je otázka na několik hodin), nějaký senzor na redukci (2tis), utržená manžeta na poloose, baterie (po 10 letech provozu). Ještě k těm bateriím. Landcruisery mají 2, přitom stále 12V, takže i zdechlý alternátor znamenal klidný dojezd nejen do servisu. Podvozek by mohl mít lepší antikorozní úpravu, ale doteď to vypadá slušně, rez tam je, ale prstem nic nepropíchnu. Stejně tak je orezlé tažné, které ob 2 roky přetřu. Pak jsou tu tečky po kamínkách, které reznou a občas je zakapávám opravným lakem. Velká výhoda bezesporu je homologace na Euro 3, čili doba těsně před zavedením DPF, močovin apod. Navíc, Landcruisery jsou docela oblíbené v Austrálii, Americe (prodává se jako Lexus), u arabáčů a samozřejmě v Rusku. Výsledkem je pestrá nabídka různých modifikací a doplňků do terénu. Ty jsou vesměs stejné a použitelné i na „naše“ modely (kdo toto příslušenství potřebuje), i když v uvedených zemích většinou frčí benzíny, čímž větší, tím lepší. Při nákupu ojetiny pak je třeba sledovat, co a kdo s tím autem dělal. Landcruiser je držák, ale kupovat si ho po autobazarovém mágovi, co s tím tahal vleky aut není moc dobrý nápad.

Příští auto
S autem jsem dodnes spokojený, nicméně dnes už je jiná doba a čeká mě výměna za auto, které bezesporu tolik nevydrží. Ale podle mne by toto nevydržel tak bezproblémově ani nový model Landcruiseru. To vše vím, nějak mně to nepohoršuje. Doba taková prostě je a výroba fungovat musí. Výměna u mne není o tom, že by autu něco bylo, ale více se toho v mém případě změnilo a navíc neocením už tolik jeho térénní schopnosti. K tomu je sem tam nějaká méně estetická odřenina (moje tedy jen jedna, ostatní mi uštědřili chtíc nechtíc ostatní parkující a to nemám ve zvyku parkovat přes 2 místa). Naopak jezdím nyní kolem 40tkm ročně, takže více ocením vlastnosti na silnici a komfortní sedačky. Čili z kategorie offroad měním dobrovolně na SUV a nestydím se za to. K tomu ocením některé dobové vymoženosti jako bluetooth handsfree (já tam měl kolébku, která skončila před mnoha lety podporou telefonů) a kvalitní navigaci, což jsou fíčury, které můj postarší Landcruiser nemá. Psa i nějaké krámy tam také naložím, na dálnici je to svižné a spotřeba pod 10 litrů je stále zachována. Jezdit 250 není můj cíl ani s jiným autem, ale pohodlně jezdit delší trasy ano. Kritika této kategorie aut je mi volná, dokud lze jezdit (pro mne) hezkým a užitečným autem, tak to budu dělat. Navíc tam vidím výhodu provozu jen jednoho auta, čili nepotřebuji auto na chatu a k tomu navoněnou limuzínu na žehlení německých dálnic. Nehaním ostatním volbu jejich aut, každému vyhovuje něco jiného a je mi zcela fuk, kdo čím jezdí. Bohužel tak liberálně k tomu ostatní nepřistupují. Shrnul bych to asi tak, že Landcruiser je výborné auto, ale ne každý s ním bude spokojený a není to z důvodu závad, ale z důvodu konstrukčních. Hlavně ale to je auto z dob, kdy ještě auta byla auta a šlo je udržovat i déle, než je obvyklý leasingový cyklus.

09. 07. 2017 f1981

Související články: