„Lídr světového automobilového trhu“ Toyota čelí nebývalé blamáži kolem kvality svých výrobků. Stalo se, co muselo.
V USA má Toyota malý problém s pedálem akcelerátoru, který zůstává zaseknutý o hranu gumového koberečku v poloze „plný plyn“.
Toyota. Nejen spolehlivá, ale i bezpečná. Hold on. Pray.
Jeden hrdý majitel Toyoty, který se asi taky nachytat na tu pověstnou spolehlivost, stihnul ještě před nárazem zavolat 911. Škoda, že neměl po ruce praktický Toyota flowchart, aby se cítil ještě bezpečněji. Chyba není v koberečku, jak se snažila Toyota vyvolat dojem, ale ve špatném designu pedálové skupiny, což je patrné na první pohled. Nikdy není dorazem pedálu přímo plocha podlahy, ale mechanický doraz je vždy buď na pedálu, nebo někde v ústrojí pedálu, nebo v podobě kolíku vetknutého do podlahy tak, aby mezi dolní hranou pedálu a podlahou zůstaval nezbytný prostor a různé předměty, jako například okraj boty, nečistoty nebo právě kobereček nemohly ovlivnit činnost pedálu. Tedy tak to bývá u normálních aut, u Toyoty asi ne.
Toyota. Ověřená kvalita.
Za zmínku stojí i způsob opravy, který Toyota použila při svolávací akci – přidělala rohožky k sedadlům zdrhovacími sponami. Podle servisního pokynu Toyoty musí být zdrhy UV resistentní – světový leader si ve své fušařině zachoval smysl pro detail.
Toyota. Kvalitu máme v genech.
Problém s koberečkem představuje celkem normální opomenutí, které se může stát kdekoli, například při pokusu skamarádit starý plynový pedál s novou podlahou. Stačí improvizovaně upravit kobereček, čalounění nebo cokoli, a pedál bude zase fungovat, možná dokonce i správně. Toyota však paralelně řeší ještě jeden problém, který je dle mého názoru závažnější a který ukazuje na to, že pověstná kvalita výrobků firmy Toyota je pouze pohádka pro naivní konzumenty:
„U některých mechanizmů pedálu akcelerátoru ve výše uvedených modelech může v ojedinělých případech dojít k mechanickému uvíznutí pedálu v částečně sešlápnuté poloze, případně se pedál může do klidové polohy vracet zpomaleně. K této situaci dochází proto, že některé mechanizmy pedálu akcelerátoru se časem opotřebují. V důsledku tohoto postupného opotřebení v kombinaci s některými provozními podmínkami a prostředím může dojít k nárůstu tření v mechanizmu pedálu. Občas pak může docházet k tomu, že pedál klade vyšší odpor při sešlapávání, vrací se jen pomalu do klidové polohy, příp. v nejhorším případě zůstává zaseknutý v částečně sešlápnuté poloze.“ (Z webu firmy Toyota).
Běžný elektronický plynový pedál, pokud to tedy není nějaký šmejd z Toyoty, má přesně určenou silovou charakteristiku. Na pedálu vzniká tzv. silová hystereze, tzn. síla z nohy na pedál při sešlápnutí je větší než síla z pedálu na nohu při jeho uvolnění.
Pro vývojáře z Toyoty. Takto funguje plynový pedál u normálních aut.
Tzn. pedál musí být při vratném pohybu něčím brzděn – nejčastěji jednoduchou třecí „brzdou“, která je někde vevnitř pedálu a o které drtivá většina motoristů neví. Tato vlastnost je důležitá pro ovladatelnost auta a pocit při řízení. Síla na sešlápnutí i návrat pedálu je určena s nějakou tolerancí, a tato tolerance je předem navržena tak, aby se i při nepříznivé kombinaci všech faktorů pedál vrátil.
Silová charakteristika pedálu je u každého výrobku měřena a musí po celé dráze pohybu pedálu směrem nahoru i dolů odpovídat předem dohodnutému průběhu. Aby se předešlo změnám této silové charakteristiky během provozu, provádí se periodicky i zkoušky dlouhodobé, kdy na pedál zkušební automat šlape podobně jako řidič – opět je přesně stanoveno, jak často, jak moc a jak rychle bude šlapat, a to tak dlouho, až se nasimuluje ujetí například 160.000km. Po celou tuto dobu musí pedál bezvadně fungovat – tedy se i bezvadně vracet. Některé automobilky dokonce požadují, aby se pedál při tomto testu posypal pískem (opět definovaným) nebo se měnila teplota. Tyto postupy představují pro solidní dodavatele elektronických pedálů standard a nemůže se stát, že by pedál během provozu změnil své parametry tak drasticky, že zůstane sešlápnut.
Aby automobilka nebyla zcela závislá na testech dodavatele, provádí navíc ještě testy svoje. Technologický prototyp nového auta, nejčastěji tzv. mula, má v sobě nový komponent a za určených provozních podmínek najede například dvěstě tisíc kilometrů. Pak specialisté příslušné komponenty z „muly“ vyndají a zkoumají je. Především se snaží najít známky nadměrného opotřebení.
Pokud Toyota má problém s pedály v provozu, pak to znamená, že a) Toyota si našla dodavatele, který neumí vyvinout funkční pedál b) její dodavatel nezkoušel svoje výrobky správně c) dodavatel neprováděl testy životnosti správně d) Toyota odbyla testy svého prototypu. Na firmu, která se tak usilovně ohání kvalitou za každým slovem, je to zarážející série selhání.
Aby toho nebylo dost, tak ekoikona Prius, modla zastánců „šetrné dopravy“, která dovede jezdit se stejnou spotřebou jako každé druhé moderní nehybridní auto, se zase nemůže několik desetin vteřiny rozmyslet, zda bude rekuperovat nebo brzdit. Patrně se jedná o extrémně ekologickou fíčuru, která odstraní z přechodů pro chodce pomalejší kousky podle pravidla, že když chodec, který nedovede utéct před ošklivým hybridem by stejně společnosti nebyl nic platný. Hybridně sražení důchodci přestanou produkovat CO2 a metan, v neposlední řadě nebude třeba porážet stromy k výrobě jejich holí.
Toyota postupně své šmejdy stahuje do servisů. Jedná se patrně o největší svolávací akci v dějinách. Spekuluje se o tom, že tato událost poškodí Toyoty obchodní jméno. Nemyslím si, že by se tak stalo. Musíme posuzovat kroky Toyoty v širším kontextu její produkce. Automobily Toyota se dají zařadit do skupiny výrobků jako Dacia Logan, Renault Thalia nebo Škoda Octavia Tour. Jsou to auta smontovaná ze starých komponent, které jsou díky zvládnutým výrobním procesům spolehlivé a kvůli amortizovanému vybavení relativně levné. Ve výsledku jsou pak levná spolehlivá mírně zaostalá auta. To neznamená, že by to byla špatná auta, naopak, někdy jsou lepší než jejich pokrokovější následovníci, ale pro většinu automobilek představují pouze doplněk výrobního programu určený pro nenáročné zákazníky. Toyota udělala z této nouze ctnost.
U Toyoty přestavuje používání zastaralých komponent firemní strategii a Toyota se dokonce honosí tím, že minimalizuje počet změn na svých výrobcích, tedy brání dodavatelům zavádět pružně kvalitativní či nákladová zlepšení. Kromě nemnohých pozitiv to přináší i negativa v podobě celkové zastaralosti, takže toyotí auta jsou low-tech a navíc také poněkud dražší. Zákazníkům to evidentně nevadí, protože si nechali vnutit, že jsou tato auta spolehlivá (což nelze ničím doložit). Pro zákazníka, který upřednostní při výběru auta spolehlivost natolik, že toleruje úděsný diletantský design, omezené možnosti volby výbavy a používání součástek z minulé pětiletky, patrně nebude zpráva o svolávací akci špatnou zprávou. Naopak bude šťastný, že je o něj postaráno.
Nemohu souhlasit s konspiračními teoriemi, že „jiné automobilky mají stejné problémy, jen je veřejně neřeší“. Nevím o žádné jiné automobilce, která by byla nucena stahovat svoji produkci za čtyři roky nazpátek, protože jiné automobilky mají různé kvalitativní mechanismy k tomu, aby podobný problém odhalily podstatně dříve a nenechaly jej přerůst v celosvětovou blamáž. Patrně k tomu přispívá fakt, že rozumně fungující automobilky usilují o partnerství se svými dodavateli a otevřenost, což není případ firmy Toyota s její rigidní politikou vůči svému podnikatelskému okolí.
Jak jste asi vytušili, od automobilky Toyota bych si nekoupil ani plechový nočník, natož automobil. Vede mě k tomu špatná zkušenost s Toyotou jako firmou a jejími zcela nekompetentními zaměstnanci, ale to je nakonec vedlejší. Poslední problémy Toyoty jsou především krásnou ukázkou korporativního zmrdího lhaní.
Dodatek: Jak jsem sestavoval Aurise v konfigurátoru na Toyota.cz
Auris je Yaris, který trpěl nadýmáním tolik, že se celý nafoukl. Auris nemá žádný výrazný rys, vypadá mdle jako nenalíčená popová zpěvačka. V zatáčkách se 1275kg těžký Auris hrozivě naklání. Je to mizerné auto a musel bych brát drogy, abych si ho koupil.
V prvním kroku konfigurátoru jsem si mohl vybrat z neskutečně široké palety pohonných jednotek: motor 1.33 benzín, 1.6 benzín a motor 1.4 diesel. K dané motorizaci existuje jen jediný stupeň výbavy, označovaný poněkud trapně jako akční. Co asi budou nabízet, až ta akce skončí? Vzpomněl jsem si na Moskvič, který v nabídce za Toyotou zaostával jen nepatrně a nabízel motory 1300 a 1500 ccm. Zdá se, že centrálně řízená sovětská a centrálně řízená japonská ekonomika konvergují ke stejnému výsledku.
V dalším kroku konfigurátoru byla možnost vybrat si celkem z devíti barevných odstínů, z toho byly tři šedé metalízy a tři modré metalízy. To mi připomnělo legendární hlášku Henry Forda, podle něhož mohl mít zákazník Ford T v jakékoli barvě chtěl, pokud to ovšem byla černá. A abych nezapomněl, je možné si „vybrat“ pouze jednu barvu čalounění sedadel. To právě Toyota production system demonstruje svoji orientaci na zákazníka. Poté, co jsem si „vybral“, vyšplhal se „můj“ Auris s motorem 1.6 na částku 449.900 CZK. I vrhl jsem se na výběr příslušenství. Dopřál jsem si součástku „brašna na opěradlo sedadla“, abych měl kam dávat náhradní plynový pedál, kultovní gumové podlahové rohože nahrazující tempomat, samozřejmě položku „hliníkové pedály“ (správně: „pedály s hliníkovými doplňky“) a pocit luxusu v harašící plechovce navodí „kožený volant“ (správně „volant s koženým potahem“) za pouhých 14.000 Kč. Tramtadadá. A máme tady šestnáctistovku za půl mega.
Často vysmívaný vůz Dacia Logan je každopádně k mání také se třemi motory, ve třech stupních výbav a v 11 barevných odstínech, s třemi volbami čalounění, a to jsou jeho hranaté tvary ve srovnání s paskvilem od Toyoty přímo výrazem designérské geniality. Pak jsem se odebral na web Volkswagenu, kde jsem výbavou adekvátního Golfa s motorem 1.2TSi (výkonově odpovídá Toyotí šestnáctistovce, jen má menší spotřebu a je celkově modernější) nakonfiguroval za necelých 440.000 Kč. Na webu Fiatu jsem za stejnou cenu jako Toyota Auris získal auto kategorii výše, totiž Bravo s motorem 1.4 T-Jet, xenonovými světly a další výbavou, ovšem bez brašny k sedlu. A pozor, mám spolehlivě zjištěno, že pedál plynu se u tohoto auta vrací!
Takovou frašku jsem nečekal.
(9x známkováno, průměr: 2,00 z 5)