Tento článek se prezentuje mužský pohled na jednu (nebo dvě) části ženského těla a ženy by jej neměly číst. Dále by jej neměla číst 4% menšina, protože tady nenajdou nic, co by je mohlo zajímat. Neměl by je číst Gurzigost, protože by to na něj mohlo přijít. Vlastně by jej neměl číst nikdo.
Doktor Cvach se podobně jako většina lékařské komunity nedovede vyjádřit k tzv. syndromu torzní redundance prdele.
Tento jev spočívá v tom, že se hýžďová část nejprve otočí o 180° kolem svislé osy těla a pak se přesune těsně pod klíční kosti. Původní prdel přitom nezaniká, takže horní přední prdel je redundancí zadní dolní prdele. Uvedený jev postihuje pouze ženy a v současných teplých dnech je pozorovatelný pouhým okem.
Ano, mluvím o zvedacích podprsenkách. Stal se z nich fenomén takového rozsahu, že se k němu musím vyjádřit. Yemi ye tepley a nemusí ho to zajímat, ale nás fujtajbl většinový heteráky to řekl bych zajímá. A taky rovnou řeknu, že se mi zvedačky nelíbí a jsem připraven proti nim bojovat!
Někdo z nás, pánové, sem zavlekl názor, že čím větší prsa, tím lepší. Je to stejná fikce jako moderní sociální stát. Například ministr Škromach má na svědomí oboje. Když si ministryně Buzková nechala chirurgicky zmenšit její pozoruhodné airbagy č.6 neurčitého tvaru na nějakou racionální velikost kvůli zdravotním obtížím, které ji takové hrozné vaky musely způsobovat, nechal se biftek Škromach prý slyšet, že se mu Petra zamlouvala víc tak, jak byla předtím, protože on prý má velké ruce. Musel jsem se tomu zasmát. Představa vzniku i průběhu jakéhokoli sexuálního aktu mezi poměrně vitální Buzkovou a vzducholodí Škromachem mi připadala zcela nereálná. Pokud tedy Šromach nechce strávit zbytek života přístrojích, měl by na podobné představy rezignovat, věnovat se budování moderního sociálního státu a ohledně sexuálního vyžití vložit důvěru do své velké ruky.
Jak taková zvedačka funguje? Zvedačka realizuje několik funkcí.
– změnu pozice ve vertikálním směru. Prsa, původně zavěšená někde mezi hrudním košem a koleny, se ocitají velmi přirozeně někde pod bradou. Hned na první pohled nepochybujeme, že tam prostě odjakživa byla a taky že tam patří. To je právě podstata takzvaného push-up efektu a právě díky jemu umí většina blondýn alespoň dvě slova anglicky.
– změnu pozice v horizontálním směru. Push-upka má ještě featuru push-together, která vede k vytvoření intenzivního prdelního looku. Výsledkem působení push-together efektu má být dojem, že psa jakoby přetékají z podprsenky ven, což je bezesporu to, o čem většina majitelek takovýchto šajsek od devíti let snila.
– změna objemu. Bohužel, efekty push-up i push-together došlo k tomu, že zmizela kubatura z míst, kde jsou očekávána prsa. Tyto náhle vyprázdněné prostory je zapotřebí vyplnit. I přicházejí ke slovu různé vycpávky na bázi textilní, polymerní a vodní. Zde právě vzniká největší prostor pro kreativitu. V poslední době se zcela prosadil trend, že devadesát je nejmíň. Čeho devadesát? Ne kilometrů v hodině, centimetrů přes prsa. Kdo to stanovil? Proč ne třeba osmdesát sedm? Ptal se vás někdo? Mě se nikdo neptal.
Výsledkem takových přiblblých definic tedy zpravidla je právě to, že mladé dámy i starší nosí na hrudi redundantní prdel podivných tvarů a z různých materiálů, které s původním provedením nemají skoro nic společného.
Osobně jsem toho názoru, že používání zvedaček s vycpávkama jest :
– nepřirozené. I když to z magazínů typu Spy nevyčtete, příroda to zpravidla zařizuje tak, že velikost poprsí je v určité relaci k typu postavy. Při respektování různých odchylek vypadá nereálně, když dívenka rachitické postavy vyzáblého typu má pětky dudy a kromě toho, že to vypadá nepřirozeně, je to navíc všechno jiné než sexy. Ale hlavně, na malých prsíčkách není nic špatného. Právě proto, že existují malá prsa, bylo možno zadefinovat prsa velká, velké i malé kubatury tedy koexistují spolu a ve vzájemné relaci. Osobně se domnívám, že malá hezky tvarovaná jsou neporovnatelně lepší než jakési vaky připomínající situaci z písně z písně Běží liška k Táboru, nese pytle zázvoru.
– neefektivní. OK. Vezměme si tedy příklad, že jste Škromach. Nebo někdo takový, kdo má „velké ruce“. Hledáte si partnerku s dmoucími ňadry, která splňuje kubaturou požadavek na vyplnění vašich erotických představ i velkých rukou. Neprohlédnete ten fake se zvedačkou a prsatou slečnu sbalíte. Auto, domu, zamknout, láhev, knoflíčky, háčky, jedničky, vycpávky, cože?, co se to stalo?, kde to má?, prd z toho, odvoz domu. Bude někdo po takovém večeru spokojený, kromě výrobce podprsenky? Pravda vždy dříve nebo později vyjde najevo a lež má malé kozy.
– antisexuální. Nevím, jak jste na tom vy, ale já mám z velkých medvědích měchů respekt až obavy. Nehledě na to, že pubertu už mám za sebou a vím, že partnerky mají i jiné atributy na rovině povahové i fyzické, které odsouvají kubaturu těch boulí tam vpředu na nevýznamné místo. Není vyloučeno, že se někomu velká prsa skutečně líbí, ale pak mu stejně push-up podprsenka není k ničemu, protože jednak je její použití na první pohled poznat, jednou bude odhalena, ale především – co mi je po tom. Já mám svoje preference a ty s medvědími měchy nemají co dělat. Proč mi vnucují vkus někoho jiného?
Během svého sexuálního života jsem měl co do činění s partnerkami z obou konců pomyslného spektra, abych nyní štastně zakotvil někde u průměru. Z uživatelského hlediska to nemělo vůbec na nic vliv. Domněnku, že větší jsou lepší, nemohu potvrdit. Podle mě tyhle řeči šíří pubertální nevyskákanci, pro které byl dosud nejsilnější sexuální zážitek, když se dívali na Pobřežní hlídku, a pak přiblblí vidláci s velkou rukou, kteří tímto chvástáním kompenzují reálné deficity na poli sexuality. Šíření podobných bludů je podle mě důsledkem frustrace a zároveň i její příčinou. Dohnalo to ženy s malým poprsím a nízkým sebevědomím, aby používaly jakési potupné vycpávky.
A co je horší, zdaleka to není u konce. Hrozí vznik závodů ve vycpávání a prohlubování prdel efektu. V okamžiku, kdy se majitelky malých poprsí díky přídavným vycpávkám dostanou na úroveň majitelek poprsí velkých, budou ty reagovat rovněž vycpáním, aby udržely dosavadní náskok. Budou se přetahovat o každý decilitr vycpávek jako Reagan s Brežněvem o atomové bomby a průměrná velikost fake redundantní prdele přitom poroste nad přirozené meze. Svět přestane být normální a večer s náhodnou známostí bude spojen se stejným napětím, jako dezintegrace Kinder vejce. Má je tam nebo nemá?
Vůbec tady nehovořím ještě o jiném způsobu tvorby redundantní prdele, a to sice montáží silikonových implantátů. To se musím přímo držet za hlavu. Chápete to? Jak se cítíte, když máte jít do nemocnice na nějaký banální zákrok? A nechat do sebe řezat a vycpávat se plastovými náhražkami jako husa nádivkou jen proto, že nějaké nemyslící hovado s velkou rukou prohlásilo, že čim vječí dudy tim lepčí samice? Nehledě na to, že je to taky na první pohled poznat a nedá se to undo. Řeknete si, co na tom. Jezdím umělohmotným autem, jím sójové špekáčky, piju instantní kafe z kořínků, sladím ho umělým cukrem a míchám plastikovou lžičkou, a tak můžu taky osahávat plastová prsa? Dá se tohle nazvat uspokojující životní vize uprostřed Evropské Unie?
Dámy, které nosí fake redundantní prdel, říkají s oblibou, že jim to zvyšuje sebevědomí. Já tomu nerozumím. S pojmem „sebevědomí“ souvisí pojem osobnost. Jen skutečná osobnost s vlastními originálními postoji a názory si může dovolit luxus zvaný sebevědomí. Blbá slepice, která musí čerpat moudra z Cosmopolitanu, není osobnost a tak taky nemá žádné skutečné sebevědomí, ale sebevědomí předstírané a falešné, tedy stejných kvalit, jako ty jejich vycpané přednosti. Mezi vycpáváním podprsenky výplněmi a vycpáváním hlavy cizími myšlenkami a instantním „životním stylem“ z časopisů lze tedy zdařile najít analogii.
Další skutečnost, na kterou musím poukázat, je skryta v následující otázce: Jak se partnerka, která se sama nedovede vyrovnat se svou od přírody nadělenou postavou, bude vyrovnávat se životem a takovými věcmi, jako stáří, nemoc a smrt její nebo vaše? Nejsou náhodou vycpávky a implantáty cosi jako artefakty hnutí jásavých blbů a zhmotnělé představy o světě, že člověk je takový, jak vypadá zvenčí? Asi vás napadlo, že i u zdánlivě veselého a bagatelního tématu někdy dojdete k myšlenkám, kterým se už nedá smát.
Umělé kozy jsou zdrojem umělého sebevědomí a obojí lze velmi rychle odhalit.
S pozdravem „zachovejme přírodní tvary!“
(4x známkováno, průměr: 2,00 z 5)