Nedávno jsem někde zaznamenal, že pan doktor s třemi promilemi chlastu v krvi pořádal hurá jízdu v Nemocnici Královské Vinohrady.
Dr. Hotwheel přejel dítě a způsobil mu vážná zranění. Pokud vím, jeho stav lékařovi kolegové označili nejprve za kritický a dodnes prodělalo dvouleté dítě již několik operací s cílem je vrátit do normálního života.
Zajímavou okolností je, že pan doktor chlastal v průběhu pracovní doby. Zajímavější je, že to celé popírá, prý se napil až poté, protože byl v šoku. A nejzajímavější je, že se to prase ožralé vymlouvá na to, že jeho autu selhaly brzdy.
Je skutečně pozoruhodné, jaký vztah zaujímají zmrdi k brzdám v automobilu. Mají o nich velmi nízké mínění a pokaždé, když kvůli prasácké jízdě něco vyvedou, mohou za to brzdy (že nefungovaly). Třeba hérečka Chantal Poulain, jejíž autonehoda také byla opředena otazníky, také zpočátku tvrdila, že její skoro nový Ford Galaxy nebrzdil a až později, zřejmě po poradě s advokátem, zjistila, že účinná lítost je lepší strategií než neúčinné brzdy.
V případě zmrdů je to pochopitelné jednání. Každý se můžeme dopustit nepozornosti (ruku na srdce: Kolikrát vám to prošlo jen o fous? Kolikrát jste se přistihli, že se na jízdu nesoustředíte? Já mockrát.) Ale každý nedovede po průseru říct, lituji, já jsem nedával pozor, podcenil jsem situaci, udělal jsem chybu a jsem připraven za ni pykat. Tohle je právě rozdíl mezi slušným člověkem a zmrdem. Zmrd si nepřipustí nikdy nic, on je vždy ten nejlepší a jediný správný a že se „to posralo“, za to může celá zeměkoule, jen on ne.
Jak je zmrdí výmluva nevěrohodná, má ukázat následující článek. Jakožto zaměstnavatel automobilového prvovýrobce nemůžu k argumentaci o selhávajících brzdách zůstat hluchej. Uráží mě, že si každý ochlasta nebo slepice od plotny, která se za ta léta ani nenaučila správně česky, vyplachuje s naší prací hubu, protože evidentně nechápe, co všechno se dělá a kolik peněz, času a úsilí stojí zabezpečit, aby bezpečnostně relevantní systém neselhal.
Brzdy jsou považovány za bezpečnostně relevantní systém. To znamená, že během fáze vývoje, zkoušek, výroby a oprav jsou uplatňovány postupy, které minimalizují možnosti jejich selhání. Teoretickou základnou k tomu je tzv. FMEA, tzn. simulace selhání funkce systému, jeho prvků a výrobního procesu podle metodiky „co by kdyby„. Z tohoto procesu vypadne řada opatření, která se pak zavádí a tím je možnost selhání minimalizována. To jen na vysvětlenou, jak automobily přicházejí na svět.
Brzdový systém většiny osobních aut je hydraulický, tzn. sešlápnutím pedálu se v brzdovém vláci stlačí kapalina. Protože se tlak v kapalině přenáší rovnoměrně všemi směry, přenese se tlak brzdovým vedením až k brzdovým válečkům, kde se díky pístkům promění na brzdnou sílu, která přitlačuje třecí segmenty na brzdové kotouče nebo bubny, podle toho, jak je auto vybaveno. Aby bylo dosaženo strmějšího nástupu brzdného účinku, bývá před válec vřazen posilovač, který je zpravidla pneumatický a využívá podtlaku z vakuové pumpy (přeplňované motory) nebo ze sání. Aby byl nástup brzdného účinku ještě rychlejší, existuje záležitost zvaná brzdový asistent a některé z nich pracují na principu umělé inteligence, tzn. analyzují pravděpodobné potřeby řidiče a reagují na situaci, kdy je třeba urgentně zastavit. Někteří prodejci mají teď poněkud zmatek v pojmech a posilovač nazývají zmrdí haťmatilkou jako mechanický brzdový asistent.
Nebudeme si komplikovat život systémem ABS, retardérem, elektrickou brzdou apod. a budeme uvažovat klasické hydraulické brzdy s posilovačem a bez ABS. V podstatě můžeme příčiny selhání brzd rozdělit do tří skupin: Selhání mechanické vazby, absence hydraulického média a absence tření.
Selhání mechanické vazby
Pedál a mechanické vedení k posilovači: Mohl by se ulomit. Brzdový pedál je dimenzovaný asi na 3000N rázového zatížení. Museli by si na něj naskočit tři nadělaný chachaři jak z reklamy na Staropramen, aby rupnul. Dál by také mohl selhat přenos síly z hydraulických válečků na třecí segmenty, ale tyto díly jsou natolik robustní, že se tak nestane, resp. pevnost těchto dílů je mnohem vyšší než síly na ně působí. Ověřeno pokusy a kontrolováno ve výrobě.
Ztráta média
Prvním potřebným médiem k funkci brzd je podtlak na vstupu posilovače, tedy v prostoru (6). Ten může nastat jednak tím, že podtlak není přiveden (prasklá hadice s přívodem podtlaku), nebo že posilovač podtlak nedovede sám udržet – perforovaná membrána (2) nebo plášť posilovače. Závada posilovače je sice mnohem pravděpodobnější než selhání pedálu, ale nevede ke ztrátě celého brzdného účinku. Mechanická vazba pedál-válec je zachována (4) i při selhavším posilovači, takže auto nadále brzdí, ale pro stejný efekt je třeba vyvinout mnohem větší sílu.
Vedení: Netěsnost brzdového vedení je častá závada. Výrobci na to pamatují a montují do aut tzv. dvouokruhové brzdy. Znamená to, že levé přední a pravé zadní kolo tvoří jeden hydraulický okruh včetně samostatného pístku ve válci a kola protější okruh druhý. Pokud tedy jeden z okruhů netěsní a nebrzdí, druhý umožní zachovat polovinu brzdného účinku. Díky tomu vyteče polovina kapaliny a na palubní desce svítí varovná kontrolka. I bez ní podprůměrný řidič samozřejmě zaznamená selhání jednoho okruhu, auto jednak mizerně brzdí a hlavně táhne do strany, protože přední kola tradičně brzdí více než zadní a když brzdí jen jedno, je to poznat.
Válečky: S tím máme zkušenost asi každý. Váleček buď začne za nějakých okolností propouštět kapalinu, nebo se přestane pohybovat jeho pístek. Tato závada vyvolá navíc ještě ztrátu tření, protože se destičky nebo obložení bubnových brzd znečistí kapalinou. Pro detekci závady platí to samé, co v předchozích odstavcích, je to stav vznikající postupně a i průměrný řidič jej zaznamená ještě dříve, než vyteče polovina kapaliny.
Vyreznutí: Celá soustava taky může zkorodovat zevnitř. Brzdová kapalina je hygroskopická a pokud koncentrace vody v ní dosáhne nějakého stupně, začne se vylučovat na povrchu kovových dílů, které pak začnou korodovat. Problém s tím má ignorant, který jezdí šest let na jednu kapalinu, jinak se to stát nemůže.
Ztráta tření
Třecí segmenty: Ty se samozřejmě bržděním opotřebovávají. Když vynecháme to, že moderní vozy mají signalizaci opotřebení brzdového obložení, pak opotřebení destiček jistě nikomu neunikne, protože na sebe upozorní akustickými projevy a vibracemi. Jen naprosté hovado, které nejezdí na STK, prohlídky ani auto neprohlíží čas od času samo, nepozná, že má katastrofálně opotřebené brzdové obložení a pak se zákonitě vybourá, přičemž se ale vlastnosti auta nemění skokem, ale postupně a přičítat tomuto jevu náhlou ztrátu brzdného účinku je fantasmagorie.
Opotřebení bubnů a kotoučů: Vzhledem k tomu, že obložení obsahuje metalické částečky, při brždění ubývají nejen třecí segmenty, ale i to, po čem se třou. Opět platí informace z předchozího odstavce, závada vzniká postupně po dlouhou dobu a lze jí předejít údržbou.
To jsou asi hlavní závady na brzdovém systému. Mohou pak nastat ještě mnohé další, třeba zaseknutí zátěžového regulátoru, ale žádná z nich není taková, aby auto z ničeho nic ztratilo veškerý brzdový účinek. Takový failure mode nastane jen ve fantazii technicky méně zdatných řidičů, nebo se jedná o projev závady, která delší dobu latentně existovala a dávala o sobě vědět, aniž by řidič na ní adekvátně reagoval.
Jsou i pokročilejší metody diagnostiky brzdového systému. Například snímač tlaku na brzdovém válci, kontrola brzdícího efektu porovnáním dráhy pedálu a decelerace s výstupem ze snímače ABS s následným rozsvícením MIL nebo STOP kontrolky, což je ovšem záležitost moderních aut. V tom Dr. Chlast zřejmě neseděl, protože se dá předpokládat, že všechny prachy investoval nikoli do údržby a pořízení auta, ale do špiritusu.
Vlastně existuje situace, kdy se nám subjektivně zdá, že auto špatně brzdí. Třeba když se blížíme rychlostí sto deset ve dvě tuny těžkém empévéčku ke kruhovému objezdu a deset metrů před jeho hranicí si vzpomeneme, že musíme zastavit, pak jsou skutečně i ty nejlepší brzdy z hlediska efektu úplně naprd. Pak se skutečně dá říct, že to nebrzdilo tak, jak mělo a přichází ke slovu fyzika. Jelikož se v posledních letech stalo módou ignorovat přírodní zákonitosti a tím spíše přírodní vědy, na něco tak přízemního a nezábavného jako základní zákony kinematiky spoustě lidí nezbyl mezi Sámerem, hydratací, intimkami a běloskvoucí čistotou dostatečný neuronální prostor.
Jelikož se nepředpokládá, že by auta byla v dohledné době vybavena kotvami nebo přistávacími háky, jako stíhačky na letadlových lodích, bude zřejmě nutné vystačit si s různými náhražkami v podobě trapných a omezujících pravidel, jako např. nejezdit jako hovado a před usednutím za volant nechlastat. Rychlostní omezení tu nejsou pouze k imbecilnímu šikanování řidičů, jako na dálnici D1 za Měřínem, ale někdy taky proto, aby řidiči nejezdili v kritických úsecích moc rychle a nerozbili sobě a jiným frňáky.
Kdyby přesto nebylo možné tato pravidla respektovat, pak existuje ještě jedna osoba, která za to všechno může a na kterou by se to dalo hodit, tím spíše, že je dávno v pánu. Jmenuje se Isaac Newton a šikovnej advokát to u soudu nějak uhraje tak, aby se nade vší pochybnost potvrdilo, že nehodu způsobil Izák a jeho pohybové zákony.
(3x známkováno, průměr: 3,67 z 5)