Minulý týden publikoval Big Brother svoji malou zpověď. Stalo se tak téměř oficiálním kanálem, provládním a vzhledem ke své vlastnické struktuře prorežimním listem DNES, což je prakticky stejné, jako by Big Bro učinil vlastním jménem oficiální prohlášení.
V článku v deníku byly popsány prostředky, jakými systém polapil veřejného nepřítele Pitra. Ono by bylo samozřejmě předmětem delší diskuse, jak Pitr ke statutu veřejného nepřítele přišel, v celé kampani k jeho osobě zaznělo pouze, že se znal s prostřeleným vekslákem a podnikatelem Mrázkem (ale už neřekli, jak moc se s ním znal) a že nezaplatil státu daně, což mi nepřipadá jako zločin (pouze okradl zloděje). Nicméně Pitr se stal legendou a policie musí vykazovat činnost.
Rozšířenou verzi článku najdete zde. Ocituji jeho nejvýznamnější části.
(…) 17. června, zadali kriminalisté do celého bezpečnostního systému žádost na monitorování Kanaloše přes bezpečnostní kamery a kamery městské policie.
Myslím, že tato věta je z celého článku nejzajímavější. Veřejnosti je poměrně známý program, kdy ministerstvo vnitra přispívalo obcím dotacemi na instalaci kamer, které měly zajistit pořádek v problémových místech. Pak se ale ukázalo, že jen část těchto kamer je v problémových místech a většina je jich tam, kde prochází hodně lidí. Tedy poblíž dopravních uzlů, jako jsou třeba nádraží nebo na velkých křižovatkách silnic procházejících městy, kde jaksi z principu k pouliční kriminalitě nedochází. Lidé tomu asi docela nerozuměli a říkali si – to je ale hodné ministerstvo, ono přispívá našemu panu starostovi na kamery, aby bylo u nás ve městě bezpečno. Nyní se ukázal pravý stav věci. Ministerstvo asi nenabízelo dotaci tak úplně zadarmo, ale kamery v rámci ní pořízené musely mít fíčury potřebné k tomu, aby je systém mohl centrálně propojit použít ke svým účelům. Ze starostů se tak stali důvěrníci BIS.
Jedním z hlavních prostředků, který se k tomu (sledování – pozn. D-F) využívá, jsou mýtné brány. Co se příliš neví a na veřejnosti se o tom zatím ani tolik nemluví, dokážou pořizovat kamerové záznamy, z nichž se dá zjistit typ i značka projíždějícího auta a vyfotit jeho řidiče.
Tohle hodně lidí překvapilo, ale ve skutečnosti to žádné překvapení není. O tom, že mýtné brány mají nadstandardní fíčury, jsem psal již několikrát a nyní se to pouze potvrdilo. Zajímavé to teprve být začne:
Stejně tak lze „kapschový systém“ (provozuje ho firma Kapsch) využít k monitorování mobilů. Když máte zapnutý mobil a projedete s ním pod branou, systém ho dokáže rozpoznat a identifikovat. I to pomáhá k určení pohybu sledovaných lidí, třeba jen spolujezdců. V Německu se třeba donedávna informace z mýtných bran také využívaly pro policejní práci, ale po velké diskusi tam Ústavní soud takovou možnost zrušil, protože to podle něho až příliš narušuje svobodu člověka. Takzvané „rastrové pátrání“ se tam tedy už nepoužívá.
Myslím, že popis funkce sledovacího systému není úplně přesný. Takhle by to nefungovalo. O odposlechu a lokalizaci v síti GSM jsme již psali. Využívá se přitom vyrovnávání výkonu celulární sítě, kdy se telefon připojuje na ten z vysílačů ve svém okolí, kde má nejlepší signál. Pokud je signál úměrný vzdálenosti a vysílače tvoří topologickou (to jako místně rozloženou, nikoli související s Topolánkem) síť, pak lze s určitou přesností lokalizovat telefon. Tato přesnost je naprosto dostatečná k sledování vozidla. Mýtné brány v tom mohou hrát podružnou roli, stejně dobře by vyhovělo jiné zařízení na „přenos dopravních informací“ nebo klacek zaražený do země. Zato je nezbytná spolupráce všech tří mobilních operátorů. Mýtné brány mohou být užitečné jako nosiče kamer pro snímání tváří řidičů a komunikační systém mýtných bran je výkonnou datovou linkou k přenosu těchto záznamů tam, kde je lze automaticky – nebo poloautomaticky – vyhodnocovat a přiřadit jim konkrétní identitu.
Spíš než na nestandardní možnosti mýtného systému ukazuje tato věta na vysokou míru organizovanosti systému Velkého Bratra. K vybavení mýtného systému fízlovací fíčurou byla nutná spolupráce nejméně dvou ministerstev a několika velkých korporací. Nicméně zadařilo se, systém existuje, je provozován, a desítky drobných oddaných slídilů na různých manažerských a referentských místech se starají denodenně o jeho provoz. To vše za naše peníze, respektive za výnosy z mýtného, které je pak promítáno do cen dopravních výkonů a tím do ceny přepravovaného zboží. Docela síla, že? Platit si fízlování vlastní osoby v ceně rohlíků k snídani? Nezbývá než se zeptat – když žijeme v té demokracii – kdo pro to zvedl ruku?
Mýtné brány se dají dokonce nastavit tak, že sledují, která auta jezdí za sledovanou osobou například do vzdálenosti sta metrů, tedy zjistit, zda dané auto někdo nepronásleduje.
Mýtné brány dozajista není třeba nijak nastavovat. Jsou pouze pasivním prostředkem. Sbírají data a část z nich je pak podle potřeb aparátu vyhodnocena, například k zmapování, jak jezdí auta za sebou, zda jedou nějaká auta pospolu. Věta ukazuje na další fenomén. Velkého bratra nezajímají pouze jednotlivci, zajímají ho sociální sítě a vztahy mezi lidmi. Dovede zjistit, že různí lidé jedou na stejné místo, a na toto místo směrovat další operativní prostředky tak, aby získal maximum informací o zájmovém subjektu.
Tajné služby se dokonce podle znalců celé kauzy napíchly i na počítače sledovaných lidí, takže věděly, co si kdo píše v mailu nebo co hledá na internetu. A dokázaly odposlouchávat i spojení přes Skype, což je z hlediska právního velký problém. Na takové odposlechy ještě neexistují příslušná povolení a opora v zákoně.
Informace o tom, že VB šmejdí lidem v počítačích, není nijak nová. Že odposlouchávali Skype také není nijak zásadní překvapení. VB touto větou sděluje něco jiného. VB v tomto případě fízloval „bez opory v zákoně“. Jinými slovy, státní bezpečnostní složky překročily svoje pravomoci, protože smějí fízlovat jen v rozsahu oprávnění, které jim dává platná legislativa. Není žádný rozdíl v tom, když policista bije děti metrovým obuškem nebo když jiný o něco inteligentnější policista takto fízluje, oba jednají mimo rámec zákona. V podstatě nám oznamuje, že porušuje a nadále bude porušovat zákon, a my máme být rádi a dokonce mu za to tleskat, protože jinak by nemohl zatýkat „veřejné nepřátele“. A veřejný nepřítel je ten, o kom média řeknou, že je veřejný nepřítel. Jednou je to nějaký Pitr, podruhé to může být nějaký Koudelka, kterého prohlásí za pedofila a jindy to můžete být třeba vy.
Ještě bych se vrátil k pojmu „rastrové pátrání“. Shodou okolností byl tento pojem v roce 1980 v Německu zvolen slovem roku. Jedná se o pátrání po neznámé osobě definované určitým souborem vlastností prováděné v sítích představovaných tokem dat nebo třeba automobilů. Něco jako právo na soukromí a ochrana osobních údajů jdou přitom stranou. Zatímco tedy posloucháme v televizi žvásty o podmíněném trestu pro žárlivé manžely, co četly ženám esemesky, policie se nerušeně činí. Kromě fízlování skrze „dopravně bezpečnostní“ systémy patří k jeho metodám online prohlížení obsahu osobních počítačů, data mining v databázích bank, analýza telefonních hovorů (kdo komu kdy volal), ale i další netriviální zdroje, jako evidence vozidel, platby za energie nebo využití dat ze sčítání lidu. Fízli usilovali na proklamativní rovině o přijetí legislativních úprav, které by jeho použití umožnily, podobně jako v Rakousku, Dánsku, Nizozemí, Francii a Anglii. Jenže pak asi zjistili, že zákonný rámec by je zbytečně svazoval, a tak si poradili jinak. Případ hledání Pitra je právě ukázkou použití metod rastrového pátrání, které se obecně považují za něco, co je někde na hraně.
Přesto je třeba zprávu v deníku DNES ocenit jako součást popularizačního úsilí Velkého bratra. Jeho nenapádné selfpromo umožní neovčím a dostatečně vnímavým občanům pochopit, kde jsou hranice systému, jakým způsobem neposkytnout údaje systému nebo je dokonce zkreslit a učnit nepoužitelnými. Je to trochu paradoxní situace. Vohnouti si na jedné straně uvědomují, že něco takového existuje, ale raději volí nevědomost, nežli krutý pohled do zrcadla demokratické společnosti, ve které stát usiluje o čím dál preciznější kontrolu nad zvyky, postoji a názory jednoho každého prvku stáda. Místo primitivního zapisování postřehů na manžetu rukávu Brettscheiderovy c.k. košile nastupují teorie sítí a her v podání absolventů absolventů matfyzu pracujících pro demokratický stát.
(6x známkováno, průměr: 1,67 z 5)