….aneb Šikana zprostředkovaně a po česku.
Rád bych se s vámi podělil o jeden zajímavý zážitek z jednoho vlahého jarního dopoledne. Vše se přihodilo v jednom nejmenovaném městě ve Východních čechách – říkejme mu namátkou třeba Pardubice.
Jsa vlastníkem a zřídkavým provozovatelem jednoho vozidla středně postaršího data výroby, rozhodl jsem se, že právě onoho inkriminováneho dne využiji svého občanského práva k používání pozemních komunikací. Přeloženo do češtiny jsme se s pár kamarády rozhodli trochu popít v sousedním regionu a jelikož benefity sociálního transportu v tomto případě sestávají z úmorného přestupovaní a neméně inspirativního „long term“ zevlovaní po nadražích padla volba na cestu po vlastní ose.
Domníval jsem se, že byvše laureátem STK a emisí, dále pak povinného ručení a dokonce vlastníkem téměř kompletní povinné výbavy, nemělo by mi nic brániti tento záměr obrátit v realitu. Zakročil však všemocný matrix a bylo po žížalkách. Když jsme přišli na místo, kde jsem zaparkoval, nezelo sice prázdnotou, nicméně ohnilý Forman neurčité barvy mi, pokud mě paměť neklame, pane neříká. Už samo zjištění, že někdo ví, co já nevím, mi poněkud hnulo žlučí, ale komentář vedle stojícího soudruha „Ty vole, mi ukradli auto…uplně nový Hyundai!“ mi zavdal další důvod k neutuchajícímu nutkání zarazit prvnímu náhodnému kolemjdoucímu nosní přepážku kamsi k hypofýze. Jsa na vážkách, zda houdiniovské číslo má na svědomí spíše okolo se hojně vykytující forma života skvěle přizpůsobená pro život ve tmě, nebo oblíbený fórek s čištením komunikace, vytočil jsem 158, představil se ženskému hlasu a optal se:
Já: „Kde mám auto“
Policistka: „Eeee –evidentně nečekala otázku přímo k jádru pudla – A jaké auto jste měl?“ – fascinující věc je minulý čas v otázce. Povzbudí.
J: popisuji výrobce, typ, barvu a kde se vozidlo nacházelo.
P: „Tak já se podívám, jestli to neodtáhli.“
J: „Cože? Já parkoval podle předpisů!“
P: „Eeee, no třeba to tam čistili…“
J: rozhlížím se kolem sebe „Tady??? No to snad ne?!“
P: „No, tohle mi neřídíme, to si dělaj Služby města.“
J: „Dobře.“ Ne že bych to nevěděl, ale nebylo by nijak ku prospěchu a ostatně ani fér řvát zrovna na ni. Ostatně se celkem snažila. „Tak se po tom prosím koukněte. A mohla byste mi potom zavolat?“ Nikdy nežádejte policajta, aby vám zavolal. Neudělá to a ještě vás seřve, že to není jeho práce, každýmu volat.
P: „Ano, jistě.“ Čumim – vážně musela být z rovnováhy.
J: „Jak dlouho to bude zhruba trvat, prosím.“
P: „Maximalně deset minut. Zatím nashledanou.“
J: „Díky. SPZtku nechcete?“
P: „Chci, na to jsem zapomněla, děkuji.“
Malé intermezzo:
Na mapce je červeně vyznačeno, kde končí zóna placeného stání. Placené stání (s tak bohulibými věcmi jako prostituce ovšem nemá nic společného) je hodně vyboostěná fejatůra zavedená ve velkoměstě asi před třemi lety. Najednou se zjevily značky a nové pruhy…“stání pro držitele platné parkovací karty vydané DpmP“. Takže jsem si našel místečko mimo zónu, aby mě neprudili.
Toto si probereme poněkud blíže. Pod kryptogramem DpmP se skrývá Dopravní podnik města Pardubic. Tento veřejně prospěšný ústav je ovšem akciová společnost. Po tom kdo je v představenstvu a kdo drží akcie netřeba zevrubně pátrati.
Možná že to má jistou spojitost se zcela důvěrnou informací od jedné osoby pracujíci na vyšším stupni potravního řetězce jisté finanční instituce spravující kupříkladu osobní účty…“Máme problém s nulama. Systém to prostě nebere. Stovky milionů ješte vezme, ale dál už ne.“ Bavíme se o soukromých účtech. Myslím si, že ti pánové, shodou okolností všichni ze zastupitelstva onoho krásného města, by se nad sebou měli zamyslet. Vždyť jsou taky úředníci a vědí, že nesystémové požadavky nutně prodlužují pracovní dobu.
Možná to však nesouvisí úplně. Pak je ovšem možné ptát se po souvislosti mezi železničním koridorem od Prahy až někam k České Třebové, který celý dělala jistá stavební firma sídlící v tomto městě…nebo tím, že veškeré stavební práce ve „veřejném zajmu“ vykonává zase jen a pouze tento dodavatel. Ale to je jiný příběh….
Není také zcela bez zajímavosti, jak si místní honorace dodává na lesku – slouží ji k tomu price list parkovacích poplatků. Jste-li rezident, vyšpulíte 1200 čechokreditů za půl roku stání pod městskou zelení, z níž vás pravidelně pozdraví městská fauna výměškem z kloaky. Když jsem se naposledy zajímal o rezidentské stání v centru Prahy, bylo za 500 na rok…ale Východní čechy nejsou žádnej póvl, takže je potřeba přitlačit.
Ta zábavnější část nastane, když máte tu nebetyčnou drzost a pořídíte si nedej Bože víc, než jedno auto. Pak máte dvě volby: buď vysolíte 4500 za půl roku stání….spravedlivý trest, za to že odmítáte využívat výhod dotované městské dopravy. DpmP vás právě dohnal, takže si rači příště kup lítačku, bobane, a nemachruj. A nebo nahlásíte parkování na někoho jiného, kdo s vámi bydlí. Vtip je v tom, že pak na něj musíte přehlásit i auto a musí mít trvalé bydliště na dané adrese v dané zóně parkování – takže kolečko po úřadech, kdo by se na to nevys… Dobrý, ne…???
Zpět k ději:
Ve zkratce. Auto odtáhly Služby města Pardubic – jistě, akciová společnost, překvapivé, že?
SmP sídlí na druhém konci města, hned vedle Mekky pravověrného geronta Penny Marketu. Pročež nás čekala lahodná pěší tůra právě tímto směrem (jelikož cestovat elekrobusem se společenstvím seniorů mířících na modlitby k jogurtu za 3,40 je dost vyčerpávající zážitek).
V recepci seděla osoba, přeně vyhovující představě o tom, jaký typ osoby na takovém místě může sedět. Po krátké konverzaci na téma „Vraťte mi auto!“ a „Nevrátíme, musíte zaplatit!“ jsem použil oblíbenou formulku „Zavoláme šéfa!“
Tahle formule obvykle startuje postup k rychlému a celkem uspokojivému řešení, často však přímo k výhře na celé čáře – šéf totiž povětšinou nebývá vohnout, se kterým nepohne ani lokomotiva Sergej, ale v horším případě zmrd, kterého lze snadno udolat konvečním arzenálem. Chyba nastala v bodě odhadu nepřítele. Nestojím totiž na recepci soukromého podniku, který má jakýs takýs zájem o zákazníka, ale v doposlední buňky zavohnoutěném „státním“ (ač se maskuje za a.s.) molochu, jekož zákazníkem jsem se stal jaksi nevolky.
Po krátkém vyjednávání s příšerou za sklem ohledně promptní dodávky šéfa dorazilo Cosi. Při pohledu na Cosi jsem krutě zalitoval, že jsem kdy pojal ten naivní nápad pořídit si auto. Cosi mělo asi metr pětašedesát na výšku a na půdorysnu promítalo téměř dokonalou kružnici o průměru dobrý metr padesát. Cosi mělo brýle v husté úpravě „sopl style inkognito“ a bylo taktéž velmi specifického aromatu (asi jako aromapak od Vitany – vůně nevyprchá).
Cosi mi na můj zdvořilý monolog, kterak vozidlo používám zřídka a kterak jsem byl dlouhodobě mimo město odvětilo něco na způsob, že „sme to čistili“.
Já: „Počkat, to ste jako čistili ten Bohem zapomenutej kus asfaltu, ze kterýho vyrůstaj metrový lodyhy???“
Cosi: „Jo.“
J: „A nepřijde vám divný, když už teda připustíme, že to zrovna tam nutně potřebovalo hygienu, že o dvacet metrů dál se zrovna staví hotel a náklaďáky s kolama od hlíny jezděj zrovna tudy parkovat na přilehlou louku…rozbahněnou, přirozeně? A že tam budou ještě dobrej měsíc pendlovat?“
C: „Jooo, to víte, na to je plán.“
J: „Zvláštní, parkuju tam už dva roky a plán si vzpomněl zrovna teď.“
C: „Hmm, to máte tak.“
J: „Tak jinak, je pravda, že v momentě, kdy dáváte na místo přenosnou značku, musí asistovat policie? S kamerou? A natáčet polohu vozidel?“
C: „No, mělo by to tak bejt.“
J: „Skvěle. Krátil jsem se totiž cestu k vám konzultací s právníkem a dobrali jsme se k tomu, že by to tak vážně mělo bejt, jak říkáte.“
C: „S jakym právníkem?“
J: „To je jaksi mimo spektrum této diskuze…ale s právníkem jedné dominantní pražské realitní kanceláře, je-li to pro vás relevantní informace. A prosím buďte ubezpečen, že pokud se vám ještě nepřihodil pokec zrovna s tímto odvětvím právní komory, jste štastný člověk. A pokud se vám tato možnost v budoucnu naskytne, doporučuji odmítnout ji…život se vám bude jevit v mnohem zářivějších barvách.“
C: „To mi jako vyhrožujete?“
J: „Ne, vůbec, ale ptal jste se, tak odpovídám. Nicméně stále tu máme otázku, zda tam ti policajti byli. A taky by tam měli být ještě jednou a to v momentě, kdy přijde na odtah. S kamerou. Byli tam?“
C: „Asi jo, já tam nebyl, tam byl kolega…ten tu teď není.“
J: „To je fuk. Proč jste to odtáhli???“
C: „To byla překážka silničního provozu.“ Trumfové eso – asi, podle intonace.
J: „Aha, takže auto zaparkované v parkovacím pruhu je překážka silničního provozu? Kvůli tomu tam totiž ten pruh je, aby překážel.“
C: „Ten čistič tam nemoh projet, žejo!“
J: „A čistič je předpokladám silniční provoz.“
C: „Jo.“
J: „Aha, tak jinak. Vy odtáhnete auto, které stojí v parkovacím pruhu a evidentně tam už nějaký ten pátek je (uchází mi levé zadní kolo a po měsíci to stojí na ráfku). Když úplně pominu tu videonahrávku, tak vám musí být jasný, že tu něco nehraje. Mimoto (sice už to pár let bude, ale absolvoval jsem semestr volitelného základu práva a občas si žehnám za ten bohulibý aktivní přístup), pokud se nemýlím je auto moje osobní vlastnictví a není tady nikde žádný právní podklad pro to, aby jste s ním manipulovali, není-li překážkou silničního provozu, což v parkovacím pruhu, který jste tam mimo jiné sami namalovali asi těžko může být. Úplně teď abstrahujme od faktu, že scénář je následující – přijede metač, benga a dvě spřátelené odtahovky. Naloží se první dvě auta, která „překážejí“…tím jsme si vydělali nějakou tu zlatku a zbytek ten čistič v klidu objede.“
C: „No my na to máme vyhlášku a podle ní to můžem vodtáhnout….a jak si dovolujete mi tady řikat, jak to děláme. Vy ste tam byl?“
J: „Ne, nebyl, ale už jsem to parkrát viděl. Ostatně vy ste tam taky nebyl, byl tam kolega, co tady nejni….“
C: skočí mi do řeči „Hele, podle tý vyhlášky….bla bla bla“
J: oplatím mu fórek se skákáním do řeči, jelikož je jasné, že domluva nebude, aspoň se v klidu vyzuřím, než vypláznu zelený. „Pane, ta vaše vyhláška je podzákonný opatření a z toho titulu mě vůbec nemusí zajímat, v případě že odporuje nějakému nadřazenému zákonu a to je právě tenhle případ…“ Následovalo vysvětlení, jak bych byl schopen a ochoten se zmiňovanou vyhláškou naložit, pokud by byl tak velice laskav a vytiskl mi ji…a pokud by mi jeho kolegyně za přepážkou ještě jednou půjčila klíče od WC. Následně jsem se zdvořile optal, komu to mám zaplatit – dělalo to 2400,- (litránek za odtah a stovečku za den luxusního parkingu „na větru a dešti“).
Cosi evidentne čulo možnost se vypařit a s maniakálním šklebem na tváři (asi úsměv, nevím, nejsem specialista na fyzické deformace) sebralo veškerou svou drzost a vědomo si vítězství mi podalo ruku. S krajním odporem a po chvíli váhání jsem vykonal, co mi slušnost kázala a doufal, že na mé leklé pravici alespoň ulpělo něco z mé předchoí návštěvy WC.
Vytáhl jsem z kešeně požadovaný obnos, zaplatil a za doprovodu klíčníka (ach ta přezaměstnanost) a suity kamarádů si šel vyzvednout auto. Roztlačili jsme to a vesele se vydali na cestu (hoši z odtahovky utrhli při práci kablík od startéru, jak jsem později zjistil.)
A co z toho plyne? Pokud se někdy dostanete do podobné situace máte zhruba dvě možnosti.
1) Přelézt plot, nastartovat, prorazit závoru a s úsměvem vyfakovat okolo stojící individua – to je ta férovější možnost, ale vymstí se to.
2) Druhá možnost je beze slova zaplatit a odjet. Následně vysmolit pokornou žádost, doporučeně ji poslat místnímu Čemusi a čekat. Jednou měsíčně zasedá plénum vohnoutů, kteří mezi třetím kafem a sedmou strartkou kouknou na video a následně vám přijde doporučený dopis. V něm se dozvíte, že vaší žádosti bylo vyhověno a příslušná částka vám bude poukázána. Mezi dopisem a složenkou je samozřejmě třeba dát si na čas, aby to nedej bože příjemce nemohl zvládnout na poště při jednom a ochudit se tak o mnoho inspirativních zážitků.
Pro tenhle případ přikládám svoji verzi žádosti, která zafungovala…třeba se vám to taky přihodí a ušetříte trochu času a myšlenkové potence.
Přeji hodně úspěchů na kolbišti a pokud se na to někdo cítíte NO MERCY!
Adresát : sídlo místního čehosi and his/her clan
Od: Jméno, trvalé bydliště
Věc : Odtah vozidla + tovární značka, typ, SPZ nebo RZ
Vážená paní, vážený pane,
dne …… mi bylo firmou ……… údajně z důvodů čištení komunikace odtaženo mé osobní vozidlo tovární značky …….. RZ………, které bylo zaparkováno………….místo, odkud bylo auto odtaženo, adresa,popis……….
Předmětný odtah považuji za neoprávněný, protože v době, kdy jsem vozidlo zaparkoval jsem neporušil platnou legislativní úpravu ani místní
dopravní značení. O následném údajném čištění komunikace a předpokládané navazující přechodné úpravě dopravního značení jsem nebyl a ani nemohl
být informován protože v uvedenou dobu jsem dlouhodobě pobýval …..kde, případně za jakým účelem…………………
Z uvedených důvodů žádám o vrácení částky ………Kč které jsem za odtah a následné nucené parkování na odstavném parkingu po dobu ….. dnů uhradil firmě
………………….., předmětnou částku prosím zašlete obratem na účet číslo ………………….. , případně složenkou na …….. (jméno, adresa, kam je třeba peníze poslat. Na účet to nepošlou, jelikož by Franta z pošty neměl byznys, ale za pokus to stálo…….)
S přáním hezkého dne
Jméno, podpis – je dobré nachat si jednu kopii a podávací lístek z pošty.
Přílohy :
– kopie protokolu o odtažení vozidla
– potvrzení případně prokazující vaši neřítomnost
(Zatím nikdo nehlasoval)