V každá větší organizaci (firmě, nemocnici) existují oddělení nebo pracovní úseky, která bych zcela laicky nazval „podpůrná“. Jsou to oddělení, která se nezabývají přímo hlavní činností organizace, ale mají poskytovat servis ostatním oddělením. Klasickým případem podpůrných oddělení jsou personální, účetní, a v posledním desetiletí až dvacetiletí nově vzniklá oddělení IT.
Jak se budu v tomto článku snažit ukázat, právě ona podpůrnost vede v těchto odděleních k zazmrdování, jejich existence je základním kamenem výchovy nových zmrdů.
Vzhledem k tomu, že nejčastěji běžně pracující člověk narazí právě na problém s nefungujícím počítačem, sítí, či programem, přiblížím svojí teorii evoluce a fungování zmrdismu na modelu IT specialistů.
1. Návštěva pracoviště IT odboru. Velmi znervózňující záležitost. Po vstupu do místnosti, zjistíte, že jste pracovníka naprosto nevhodně vyrušili od soustředěné práce na velmi důležitém úkolu, zejména tím, že byl nucen sundat ruce z klávesnice, vyndat si z uší sluchátka a nonšalantně minimalizovat mp3/ogg přehrávač na ploše svého monitoru. Stěny místnosti a pracovní stůl obsahují standartní výzdobu pracoviště typu „kancelář“: jeden papír A4 s nesmrtelným citátem „Nenechám se honit, jsem v práci, ne na útěku..“, dále pak jedna kopie populárního komiksového vydání seriálu „pracovník od pondělí do pátku“, kde kreslený panáček v pondělí žádá, aby byl zabit a v pátek vyskakuje metr do vzduchu, dále A5tkové vydání plakátku „když tě slabě platí, nemůžeš silně pracovat“ a jeden exemplář „Prosím oslovujte mě laskavě .. „. Při hovoru s vámi je pracovník IT odboru nesvůj až nevrlý, neboť nemá zrovna příliš času. Bylo by vhodnější, kdyby byl kontaktován nejlépe e-mailem, pokud je něco urgentní, tak telefonicky. Na dotaz, jakou úsporu času pro něj představuje telefonické řešení problému proti řešení osobnímu, pokud se ze své kanceláře nemusí hnout, odpoví, že je to pro VAŠE pohodlí, že je k dispozici na telefonu a schopný řešit problémy okamžitě.
2. Nefungující síťová aplikace. Zpracování jakýchkoli údajů už bohužel všude funguje v rámci čím dál tím složitějších (a tedy čím dál tím vulnerabilnějších) informačních systémů. Stejně je tomu i v nemocnici. Sedíte na ambulanci, proti vám pacient, kterému se snažíte napsat zprávu. Počítač ale nereaguje tak jak má. Napsaná slova se objevují po 5 vteřinách, ve skocích, překlepy prakticky není možno opravit, protože kurzor se pohne také vždy až po pěti vteřinách. Pacientovi se omluvíte, že to nefunguje, a počítač restartujete. Ztratíte dosavadní napsaný kus, po restartu ale problém zůstává, problém je tedy evidentně na druhé straně kabelu (jde o připojení ke vzdálené ploše a server je evidentně přetížen). Voláte na horkou linku IT odboru. Ozve se mladý muž, evidentně velmi sebevědomý, a radí vám stylem „víte cooo.. stiskněte si tlačítko Start, joooo? pak dejte Vypnout počítač, pak Restartovat.. „. Po upozornění, že během vytváření jedné zprávy není normální 2 krát restartovat počítač a navíc není důvod, aby se choval k lidem kteří mu na „horkou linku“ volají jako k idiotům kteří neumí restartovat počítač dojde k mírnému konfliktu a problém je nevyřešen zapsáním vaší stížnosti někam mezi stížnosti.
3. Nejdůležitější je šéf IT odboru, bez něj by to totiž nešlo. IT odborníci jsou odborně na výši. Ostatní lidé, využívající jejich služby evidentně ne. Projevuje se to častým průpovídkami typu protáhlého „joooo“, „aaaanoo“, „hmmmmmm“ a „kolega nyní řeší důležitější problém, víte?“. IT odbor je chronicky podzásoben personálem. Každý druhý pracovník má kamaráda, který by se odborně do týmu hodil, bohužel zatím nejsou zdroje. Proto jde všechno tak pomalu. Šéf IT odboru navíc chápe problémy a chronickou přepracovanost svých oveček a je připraven je (ale hlavně sebe, co když by pak musel řešit něco, čemu nerozumí) chránit před někdy až nehoráznými požadavky pracovníků ostatních částí organizace (tedy těch částí, vykonávajících její hlavní činnost – v mém případě léčí, diagnostikují atd.). Např. 30 minutový výpadek funkčnosti celého systému klinických informací uprostřed pracovního dne je jistě nepříjemný, nicméně MY asi nechápeme, že k němu prostě jednou dvakrát do měsíce dojít může. Šéf odboru s vámi navíc nerad komunikuje, pokud nejste vedoucí pracovník. Nepovažuje se za šéfa počítačových údržbářů, ale za managera. Když vznesete požadavek na jeho podřízené, stane se asi tohle: požadavek vám po dvou týdnech schválí, do dalších dvou týdnů slíbí provést, po třech týdnech a urgenci se ozvou, že mají bohužel příliš mnoho práce, ale kolega se na to vrhne během příštího týdne. Během příštího týdne se ozve kolega, že to šéf stopnul, a že máte poslat e-mail (podruhé), ve kterém znovu zdůvodníte svůj požadavek a uvedete další detaily, které detaily ale přesně šéf požaduje, to není jasné. Zavoláte tedy šéfovi IT odboru, který je uražen tím, že mluví s někým jiným než se šéfem _něčeho_. Vaše požadavky odmítá s tím, že se máte spojit s jeho podřízeným, nebo že se on spojí s vaším nadřízeným. Po šikovném přesvědčování ale podlehne argumentu, že jako VŠ kvalifikovaný pracovník máte kompetenci na to, rozhodovat o některých věcech bez přímého řízení přednosty kliniky, a hlavně argumentu, že přednosta kliniky ho stejně pošle za vámi (i když víte, že by ho přednosta kliniky nejradši poslal někam úplně jinam). Takže s ním můžete začít sdílet jeho strach ze zákona o nakládání s osobními údaji. Nepřesvědčíte ho tím, že pacienti při příjmu dávají souhlas k jejich zpracování, na klinice i k vědeckému použití za podmínky zachování anonymity v případě publikování, a že pokud existuje na síti sdílený disk, kam mají přístup pouze lékaři, neměl by být problém, že si tam ukládají např. za účelem statistik, sledování pacientů nebo výzkumu data o pacientech, a že je to to samé, jako by si to psali do karty, kterou mají stejně na ambulanci kdykoli k dispozici. Má totiž svojí teorii, a ta říká jasně, že nad všemi daty musí mít kontrolu jen on a IT odbor, veškeré informace musí být CENTRÁLNĚ uložené. Že si lékaři běžně posílají snímky pacientů e-mailem nebo na CD, nálezy a zprávy na papíře a tyto nejsou v „centrálním storu“ je podle něj špatně, protože není kontrola. Že se můžete jako lékař dostat k údajům !svého! pacienta. i když u vás ležel už před rokem, udělat si statistiku úmrtnosti a kontrolovat, jestli vám na oddělení neřádí nějaká popletená sestra s heparinem je také špatně. Už pacienta neošetřujete, a nad tím, jak používáte jeho údaje, není kontrola. Není kontrola. Nakonec z toho vyplyne, že nad tím, jakým způsobem lékaři přistupují k datům svých pacientů, nebude mít v případě splnění vašeho požadavku IT odbor ani jeho šéf kontrolu, to že je hlavní problém. Po upozornění, že pacienti podepisují souhlas se zpracováním osobních údajů i údajů o diagnostice a léčbě (jinak by to ani nešlo dělat), že většina údajů které dostáváme jde stejně mimo centrální „store“ (papírové zprávy, CD se snímky, snímky na filmu) a jediný kdo nad nimi má kontrolu jsou ošetřující lékaři, manager IT odboru prohlašuje, že je to ale porušení zákona. Rozhovor tím končí, argument, že si jako člověk od počítačů nemá co vykládat zákon jak se mu zlíbí jej evidentně uráží, pokládá telefon s tím, že to budeme ještě řešit.
Shrnuto a podtrženo: pracovní podmínky, ve kterých jsou lidé v relativním soukromí, placeni od hodiny, sami s prostředkem nekonečné zábavy dokáže udělat zmrda nejen z ITáků. Rozsáhlejší inovace v oblastech uchovávání a zpracovávání dat provádí dodavatel těchto technologií, takže se k možnosti „někde se zašít“ přičítá práce, ve které nejde prakticky o nic jiného než o hašení důsledků vlastní neschopnosti a lenosti a občasné natažení drátů a nainstalování počítače. To přináší další možnosti pracovního vyžití a důležitého pořvávání „nestíhám, mám moc práce“, když na instalaci 1 počítače přijdou 3 lidé: jeden donese počítač a zapojí ho. Druhy přijde /ještě v den zavolání/, a opraví zapojení po prvním tak, aby se počítač vyskytoval v té části sítě, do které patří. Třetí přijde /druhý den po první instalaci, na zavolání/ a nakonfiguruje počítač tak, aby tiskl na tiskárnu na kterou má, a ne někam do háje. Když se pak k tomu všemu přičte šéf arogantní k pracovníkům ostatních oddělení, který v sobě i ve svých podřízených podporuje pocit nedozírné důležitosti, je výrobna na líné a arogantní zmrdy hotová.
(Zatím nikdo nehlasoval)