Před čtyřmi lety jsem jako čerstvý řidič usedl do svého prvního auta – Třídveřové Toyoty RAV4 a dnes, po čtyřech letech a 50 000 km bych si dovolit podělit se s vámi o zkušenosti z jízdy v tomto „skoroteréňáku“.
Nejsem člověk s technickým vzděláním a o auta se až zas tak moc nezajímám, omluvte prosím tímto způsobené nedostatky.
Vzhledem k tomu, že na těchto stránkách už několikrát proběhla debata na téma „co je to SUV a co už, nebo ještě, SUV není“, zdržím se tohoto označení a pouze konstatuji, že RAV znamená „vozidlo pro volný čas“. Mě samotnému slouží jako stroj pro dopravu za A do B, městské přibližovadlo, stěhovací vůz, nákupní taška, auto na horší silnice a jednou i jako dopravní prostředek na dovolenou v cizině. Pochopitelně všeho s mírou, je jasné, že obývací stěna se v tom odvézt nedá.
K samotnému autu – Jedná se o třídveřový model (tedy „krátká“ RAVka) s dvoulitrovým benzínovým motorem. Rok výroby 1995, tudíž má už něco za sebou, nicméně jednu výhodu to skýtá – tehdy se tam ještě nemontovalo ABS. V době zakoupení bylo podle tachometru najeto asi 53 000 km, čemuž by odpovídaly i údaje v servisní knížce. Přede mnou to měla nějaká mladá holka, s autem neprováděla žádné psí kusy, nic na něm nerozbila, amatérskému tuzingu se nevěnovala, takže jsem měl dojem, že usedám do něčeho, co právě sjelo z výrobní linky.
Tato RAVka má zajímavou fíčuru – je to nějaká verze „factory tuzingu“, typ „vánoční stromeček“, tedy auto je ověšené vším možným bazmekem, ovšem ne vždy zcela bezúčelně. Optické protažení blatníků kousky plastu je pouhou estetickou záležitostí, pokud zrovna moc neodstřikuje bahno. Přední traverza, pardon, nárazník je sice odolný, nicméně není u něj dořešený úchyt, takže při silnějším nárazu sám vytvoří díru do chladiče. Ano, zde se jedná o shit. Jiná věc je to pak u ocelových prahů pod dveřmi, které poskytují příjemný schůdek pro nastupování (mě je to na nic, ale když někam vezu dědu, tak se díky tomu do auta pohodlněji dostane). A hodně velkou výhodu skýtají zahnuté ocelové trubky na zadním nárazníku. Bez problémů proniknou 20 cm hluboko do čumáčku oktávky (bohužel testováno) a naprosto to na nich není znát. S touto výbavou se pojí i jedna zajímavost – 2 střešní okna. V létě pro auto bez klimatizace docela fajn.
Motor – Dvoulitrový benzínový čtyřválec s výkonem 95 kW. Nechci, aby to vyznělo jako „má to zátah vocpoda“, ale musím říct, ze motor není potřeba vytáčet ani při hodně naloženém autě a i při nízkých otáčkách využívá velkou část výkonu (teoreticky by nejvyšší výkon měl být někde okolo 6000 RPM, ale křivka výkonu je už od nízkých otáček poměrně placatá, takže na tom příliš nezáleží). Pro praktickou jízdu je nejlepší držet se někde mezi 2000 až 3000 RPM, někdy se do prudkého kopce dostanu i ke 4000, ale víc jsem snad nikdy motor nevytočil. Nebylo potřeba. Olej to téměř nežere (do příští výměny není potřeba dolévat).
Převodovka – manuální, pětistupňová, převodové stupně jsou sice dobré do terénu, ale pro normální provoz… No, prostě když se rozjíždíte, musíte řadit, řadit, řadit. Jednička je zde totiž jaksi navíc, snad místo redukce, velmi příjemná pro rozjíždění do prudkého kopce (s tímto autem jsem nikdy neměl potřebu pro rozjezd do prudkého kopce použít ruční brzdu), na rovině není problém rozjíždět se na dvojku. O nějaké synchronizaci může být řeč až od dvojky nahoru, jedničku za jízdy jen hezky s meziplynem. Na druhou stranu je pravda, že jedničku za jízdy není potřeba řadit. Náhon je stabilní na všechna 4 kola, pro případ, že zapadnete je zde tlačítko uzávěrky diferenciálu. Pokud máte děti, nebo nejste příliš pozorní (rozuměj: „jste takoví blbci, že to omylem zmáčknete a budete s tím jezdit“), nechte si ho zaslepit. Už jsem kvůli tomu viděl jednu ravku v servisu a nebylo to prý zrovna levné.
Interiér – v zájmu toho, aby byla recenze moderně pojatá jsem zkusil zaťukat na palubní desku. Znělo to jako bych klepal na kuchyňskou linku a bolel mě z toho kloub na ukazováčku, takže oznamuji – žádné měkčené plasty, ale poctivá tvrdá umělá hmota. Odkládací prostory – dva + dva držáky na nápoje (docela praktické), odkládací plocha nad (průměrně velkou) přihrádkou spolujezdce je k ničemu, kvůli elegantnímu zaoblení z ní při každé zatáčce vlevo všechno sletí. 1,5 litru pet láhev se bohužel nikam nevejde. Povinná výbava je umístěna v praktických přihrádkách nad zadními koly (vše je v dosahu řidiče, takže vás ani cizokrajní policisté nemůžou buzerovat kvůli tomu, že nemáte vestu po ruce).
Kufr – pokud jedete ve čtyřech, na kufr zapomeňte. Něco se tam sice vleze, ale spíš jen školní brašna, nebo nákup. Problém je v tom, že prostor je sice krásně vysoký a široký, ale mezi sedadly a třetími dveřmi je 35 cm místa a směrem nahoru se to ještě zmenšuje. Při sklopení zadních sedadel a jejich „připlácnutí“ k předním (8 vteřin práce) rázem získáte obrovský prostor. Převážel jsem například jízdní kolo (bez jakékoli montáže), nebo starý peřináč + šuplíky + několik 120 litrových pytlů věcí naráz. Rekord je zřejmě stěhování kamarádčiných věcí z Brna do Prahy (prakticky všechen její majetek). Jeli jsme ve dvou a vezli několik metráků dámských drobností (hlavně oblečení a knihy), přičemž jen základ tvořily 3 kufry o velikosti 120 x 90 x 35 cm. A několik velkých krabic. Jediný rozdíl při jízdě byl ten, že to ve 160km/h líp sedělo na silnici. Otevírání třetích dveří je příjemné, otevírají se do boku a panty dovolují úhel i něco přes 90 stupňů. Rezerva je venku na dveřích, v interiéru nepřekáží.
Upozornění – berte prosím na vědomí, že měřím okolo 180 cm a nejsem nějak tlustý, nikdy jsem nevezl nikoho nad 190 cm, či nad 100 kg živé váhy, na extra velké osoby se tedy dané informace nevztahují.
Jízda – toto je auto, do kterého se nastupuje. Nemusíte si ho, narozdíl třeba od audi A6, obouvat (soukat se do něj jako do spacáku), ale prostě otevřete velké dveře a pohodlně se usadíte. Okolo vás je docela místo. Jezdím posazený stylem „úspěšný manažer, sedadlo co nejvíc sklopené, volant nízko, já v záklonu. I v této poloze jsou jak řadící páka a volant, tak páčky a čudlíky snadno dosažitelné, snad jen pedály by mohly být o něco dál. Pro někoho s hodně dlouhýma nohama by to nebylo nejpříjemnější. Pokud budete sedět tak, jak vás to učili v autoškole, nebude problém ani s pedály. Přístrojová deska je přehledná, obsahuje kromě tachometru a otáčkoměru také ukazatel paliva a teploty chladící kapaliny. Vedle jsou poměrně spolehlivé hodiny, ovládání větráků nabízí všechny možné kombinace, odkud vás to bude ofukovat. Bohužel, není zde klimatizace (zmíněná 2 střešní okna proto skutečně nejsou k zahození).
Motor startuje vždy a všude. Od -20 do +40 stupňů, nikdy mě nezklamal (při horších teplotách jsem ho netestoval). „Podvozek“ neohodnotím, zdá se mi jako docela sportovní, ale to může být jen dojem. Volant a brzdy mají předimenzované posilovače, volant sám je maličký a je v něm zakomponován airbag. V zatáčkách je na autě znát jeho výška, na druhou stranu těžiště není zas tak vysoko, jak by se na první pohled zdálo. Prostě není to nejlepší, ale pro pohodlnou a svižnou jízdu to vyhovuje. Vyšší posaz je výhodou ve městě, kde vidíte dopředu, pokud zrovna v radě před vámi nestojí tranzit, nebo něco velkého. Taky máte šanci, že při havárii se vám cizí auto nacpe pod podvozek, místo toho, aby navštívilo svým chladičem váš obličej, či hrudník. Jízda do kopce je lahůdka – tam, kde si ostatní musí podřazovat a pak jet na hranici červených otáček, řidič ravky jen sešlápne plyn nadoraz a pohodlně předjíždí (plyn jinak stačí při jízdě po rovině jen tak slabounce lechtat). Brzdy jsou fajn, verze (verse, chcete-li) bez ABS brzdí velmi účinně. Kamenem úrazu je rejd. Ten je dost mizerný (horší než u A6, Subaru Legacy, Škody Favorit a Nissanu Navara, což jsou jediná auta, se kterými můžu porovnávat, protože s nimi mám něco najeto.) a při parkování je potřeba s tím počítat. Výhodou je, že auto je krátké, takže se nakonec vejde. Řeknu to takto: „Kam se vejde /stará/ fábka, vejdu se i já“. Zatím to tak vždycky platilo. Do města to tedy není úplně nejvhodnější, ale ani nijak nepraktické.
Spotřeba – je to zajímavé, ale nezáleží na tom, zda jezdím po městě, nebo na okreskách, či jak mám naložené auto (pokud zrovna nevezu přes 2 metráky krámů navíc). Ovlivňuje ji spíše to, jestli je zima, nebo léto a jaké mám pneumatiky. V podstatě se drží mezi 8 – 9 litry, v zimě může stoupnout slabě nad 9. Používám želví power 95 oktanů.
Drobnosti – elektroniky má auto minimum, většina z ní se nachází v rádiu, příjemná je akustická signalizace, když zapomenu zhasnout světla, nebo fakt, ze okna a zrcátka jsou ovladatelná elektricky. Rezerva je zamčená proti ukradení. Malá chyba ve výrobě – když jsou dveře odemčené, je páčka v poloze, kdy je viditelná červená nálepka, když jsou zamčené, červená se schová.
Co to není – není to auto na dálnice. Při rychlostech nad 140 km/h není jízda příjemná a začíná to příliš mnoho žrát. Pokud to nemá nějaký omezovač, což jsem nezkoušel, tipuji, že by se s tím dalo jet přes 200 (140 km/h na pětku je něco ke 4000 otáček za minutu, přičemž červená čísla začínají od 6200 a když jsem jel 165, auto v pohodě akcelerovalo) Ideální ekonomická cestovní rychlost je na dálnici 120 – 130 km/h. Není to ani superteréňák typu defendera, nebo H1, sice jsem potkal člověka, co s tím jezdí po poli a má najeto 250 000 km, ale spíš je to na horší cesty, polňačky, nebo na české silnice roku 2010. Není to auto pro víc, než 4 lidi, pro dva naprosto v pohodě. Jako nástavec na přirození to zřejmě také není nejvhodnější, určitě by se dalo najít něco lepšího.
Co to je – je to skvělé auto pro jednoho, nebo dva lidi, dá se s ním jezdit na nákupy, odveze i objemnější náklad, jako nákupní taška taky není k zahození, protože se nejedná o moc velkou krávu. Fakt, že sedadlo je trochu výš, dává ošklivým ženám a mužům s malým penisem pocit převahy nad ostatními, toto ještě víc umocní převodovka, umožňující rychlý odpich. My ostatní vidíme výhodu hlavně v tom, že vyšší posez = lepší výhled a o něco větší bezpečnost.
Spolehlivost: Za přibližně 50 000 km se vyskytly tyto závady:
– zrezl a povolil jeden z úchytů výfuku, což mělo za následek, že se výfuk trochu kýval. Oprava stála několik stovek a to jen proto, protože sám nemám svářečku.
To je vše. Tímto zdravím majitele francouzských a německých aut.
Sex v autě – zde je nevýhoda v tom, že se těžko hledá vhodná poloha. Přední sedadla, ačkoli jdou sklopit (pro spánek jinak docela vhodné), nemají dostatečnou šířku. Nejlepší je asi posunout je co nejvíc dopředu a samotný akt realizovat na zadních sedadlech tak, ze chlap si sedne v mírném záklonu a slečna si mu sedne do klína, otočená k němu zády. Kdyby seděla proti němu, musela by si odklopit zadní střešní okno a vysunout se z něj, aby se mohla přidržovat střechy, popřípadě se kochat krásami krajiny a křikem plašit lesní zvěř. Jak je vidět, tato poloha je poměrně akrobatická a dívky nad 175 cm zvěte na projížďky jen v létě a vezměte si s sebou deku, kterou pohodlně rozložíte někde na louce.
(2x známkováno, průměr: 1,50 z 5)