Test: Škoda Karoq 1.5 TSI 150 PS

Pomocí srovnávače nabídek jsem našel na pražském letišti jedinou možnost, jak si na svůj víkend v ČR půjčit normální auto, tj. aby to nebyla škodovka, ale ani aby to nebyla velká černá „prémiová“ limuzína. Radostně jsem našel jednu možnost, a to Hondu Civic mk10. Říkal jsem si, že obvyklá poznámka „nebo podobné“ nebude uplatněna, protože tam snad Civica mají, jinak ho nefeedovali do srovnávače. No, a tak jsem dva dny strávil za volantem Škody Karoq.

První pohled byl do techničáku. Auto bylo nové (3000 km najeto) a měl s ním hýbat 1498 cc řadový čtyřválec I4 o 110 kW a 148 PS. Šestistupňový manuál. Auto zvenku nepůsobí úplně blbě, dá se říct že naživo vypadá líp než na fotkách. Tak jedem. Vymotám se na Aviatickou a sešlapuji takový ten pedál tam dole. Auto ale nějak nejede, a tak na to teda tlačím víc, načež cítím prošlápnutí kickdown switche. OK tak možná to omezoval nějaký omezovač, tak teď už to snad pojedeme. Auto nic nedělá, není jasné jestli drží rychlost, nebo nenuceně zpomaluje. Přemýšlím kde se mám otočit, dali mi polámaný auto, to se stane.

A pak to přijde. To byl totiž turbo lag. Auto asi po pěti sekundách od sešlápnutí plynu začne bzučet jako teplý čmelák a po-ma-lu se vydává vpřed. Nakonec dosáhne požadované rychlosti. V systémových požadavcích někdo sice patrně navrhl, aby auto umělo zrychlit, nicméně dostalo to asi prioritu „nice to have“. Auto jede po rovné silnici, ale začíná se nějak podivuhodně houpat. Houpy hou, doprava doleva, dozadu a dopředu. Hledám tlačítko suchozemského režimu, nic. Asi to zahřívá tlumiče. První místo kde mám možnost hodnotit chování auta v zatáčce je kruhový objezd na kterém budu pokračovat rovně. Jedu do něj pro jistotu tempem pana Kloubouka.

Pravá jedna, auto se dramaticky začne naklánět a nakonec naprosto zaklekne na levou stopu. Váže levá jedna, a ta věc se rozkomíhá do nečekaného vlnobití, nějak vibrují bohužel i přední kola. Do pravé jedna a to už jsem fakt rád, že jedu pomalu. Každá předchozí zatáčka v tom kumuluje nestabilitu a nepřenost řízení a vyvolává nefalšovaný pocit strachu o vyjetí z pruhu. Auto se ještě na výjezdu párkrát zavlní, asi abych si to dobře pamatoval. Tak to vypadá, že sofistikované ladění podvozků mk4 sedanů Škody Auto započalo někde při vývoji škody Karoq.

Městský okruh pak umožňujě zhodnotit, jak auto jede rovně. Při 120 km/h nezrychluji, protože auto se komíhá a vykazuje vůli v řízení. Dovedu si představit s tím jet rychleji pouze při jízdě v prostředním pruhu dálnice, kdy pruh vlevo a vpravo bude zezadu dopředu prázdný a nestabilita v táhlé zatáčce nebo při brždění bude, řekněme, prostorově kompenzována. Taky v zatáčce by nebylo od věci mít pořádně širokej pruh. Tak jako Matýzek tady nakonec zatočí, předpokládám že i Karoq se dovlní plus mínus na místo určení, když ho tam doiteruje ESP, když nebude krajnice moc úzká a cestou v sousedních pruzích zlomyslně nebudou překážet žádný další auta.

Monotematická jízda po městském okruhu mi umožňuje okouknout interiér. Auto disponuje obrovským barevným displejem. Manželku prosím o nastavení navigace. Verdikt je takový, že si můžem naladit rádio, připojit fízlovací služby Google, pokud bychom měli telefon s Androidem, pustit z něj nějakou vymazlenou pecičku, můžeme to ovládat hlasově, a spoustu dalších cool fíčur. Ale navigace v této verzi tzv. infotainmentu, co vás má informovat a bavit, není. Za volantem byl pak ještě jeden menší displej. Signalizoval, že páté dveře nejsou zavřené. To není úplně prdel, a tak zastavujeme a ohledáváme problém. Do toho zadního prostoru, co je pomalu větší než zbytek auta, jsme, pravda, před jízdou dali dvě palubní zavazadla. Ty teď skutečně nejsou k nalezení. Následně se ale ukazuje, že tam jsou, jenom působí jako papírová vlaštovka v hangáru, takže se člověk musí do té kolosální černé díry dobře dívat. Tak zavřem kufr a jedem. Páté dveře se v poloze zavřeno trochu kinklají, ale to je asi správně. Nasednout. Displej stále ukazuje otevřené zadní dveře. Tak znovu a pořádně, je to škodovka. Nic. OK, pořádná rána, protože už fakt chci jet. Ani hovno. V zoufalství s tím mrdnu jak smyslů zbavený. Dveře konečně zapadnou bez vůle a auto a výstraha na displeji zhasne…

Auto jsem vracel po dvou dnech. Po dvou dnech jízdy po městě průměrná spotřeba téměř deset litrů na sto. Vzpomněl jsem si na první generaci Subaru Forester, ten žral po městě taky tak, ale uměl zrychlit ihned po sešlápnutí pedálu a průjezd zatáčkou nepřipomínal asistovanou sebevraždu. Taky se v tomto voze, zkonstruovaném na začátku devadesátých let, dalo dva dny sedět, aniž by mě po půl hodině bolela záda a klimatizace uměla v rámci této spotřeby kurevsky chladit, ne jenom tento efekt parodovat a nahlas u toho točit větrákama jako Karoq.

Pozitiva:

z auta je docela dobře vidět, sloupky A a B nejsou tlustší než musejí být
brzdy brzdí
řazení je odporně tuhé, ale převodové stupně dávají smysl. Ještě dlouho po zavedení 50 km/h ve městech jezdila drtivá většina lidí všude na vytočenou trojku nebo podtočenou čtverku, protože padesát byla pro produkty VW-Audi-Gruppe docela zakletá rychlost. V tomhle autě se jede po rovince padesát tak za tři v otáčkovém optimu. Převodovka mi celkově nepřišla nikde krátká ani dlouhá a pohonnou jednotku zachraňuje, kde se jenom dá.

Pro příště: nevíte o nějaké půjčovně aut na Ruzyni, kde mají kromě škodovek, dodávek, omnibusů s třemi řady sedadel a „prémiových“ nesmyslů typu Mercedes S, normální auta?

20.9.2020 Smrtihlav

Související články: