A máme tu vážení test nejtestovatější. Vozítko v první polovině devadesátých let oblíbené mnoha časopisy vyzdvihované, ale občas i zavrhované. Ano uhodli jste je to Škoda Forman.
Já navíc nejsem testovací jezdec, ale pouze testovací spolujezdec. Je to z jednoho prostého důvodu ( tímto vás tak půlku odradím) je mi pouhopouhých 17 let. Jediné papíry, které mám jsou na hlavu a na záda (jsem skoro chromej). Navíc jsem pro většinu z vás nepřítel číslo 1 (dalších několik odrazených lidí) ANO jsem CYKLISTA a veřejně se k tomu hlásím. Proto jsem nejspíš osoba nejpovolanější k testování nějakého vágenu. :-)
Podle většiny budu zřejmě mladý a blbý což je pravda jenom z části. Jsem skoro dospělý člověk a proto se také tak snažím chovat. Při jízdě na kole se snažím být zodpovědný, protože ani mne na psychice nepřidá když na mne někdo troubí. Po chodnících zásadně nejezdím (nemám to sám rád), jezdím hezky s helmou (přeci si nerozbiju vlastní kokos!), mám osvětlení i odrazky a hlavně se snažím neplést nikomu do cesty. Ono ale jezdit tak abych neohrožoval vás (řidiče) a sebe (cyklistu) je občas docela složité…
No teď jsem si vylil srdce a tak můžeme přistoupit k testu opravdu posledního českého vozu. Stejně mi to nedá , doplním….
…jak jsme k němu časem došli:
Psal se rok 2001 a bylo brzké jaro, náš primární přepravní prostředek letitá Škoda 105L (’86) odešla do věčných automobilových lovišť násilným způsobem. Jen tak si v klidu o půlnoci stála na pražských Vinohradech (na Korunní street), když se odkudsi vynořil P(r)assat s ožralým řidičem a náš milý dopravní prostředek sešrotoval (čelním nárazem). Passat vypadal jako po nárazu do zdi a Škodovka jako kdyby ji převálcovala slušně naložená Tatra.
Autíčko jsme oplakali (přeci jen žilo s námi dlouho) a došli si do pojišťovny (ano ten křáp BYL pojištěný). Úřednice nám dala k podpisu papír a dostali jsme 1500 CZK (slovy jeden tisíc pět set) jako náhradu za zničené vozidlo.
Jenže přišlo léto a my jsme měli problém. Jak se budeme po banánové republice Českoland dopravovat? Rodinnou radou bylo rozhodnuto „chceme auto“. V bance jsme kupodivu měli přebytečných 70 000 a tak bylo rozhodnuto i o cenovém stropu na nákup auta (nechtěli jsme na leasing). Celá rodina jako divá skupovala anonnce, MF Dnes a prohledávala internet, jen aby něco našli. Jenže žádné z aut, které jsme viděli nás neuspokojovalo nijak, natožpak prostorově (jsme celkem vysoká rodina – sestra je nejmenší a má 180 cm).
Nakonec jsme se celí zoufalí dopravili na chatu (samozřejmě autobusem). Přijeli známí byla super zábava, prostě dovolenka jak má být, ale nám stále scházelo auto. S pomocí známého jsme začali objíždět autobazary v okolí, kde nám poprvé padli do oka Formani(y?). Některé byly rezaté, jiné zase absolutně předražené (řekněte dali byste za Formana z roku 1992 80 000 CZK?).Vše skončilo tak, že jsme objevili inzerát na Formana z roku 1993 s najetými 101 tis km. A za pouhých 60 tis CZK.
Vypravili jsme se na místo , které leželo kousek od naší chaty. Majitel byl ochotný starší pán, který nám autíčko vytáhl z garáže. Bylo naleštěné, červené… no prostě krása. Počítadlo nám ale místo 101 tis.km ukázalo 301 tis.km, což jak jsme se dozvěděli způsobilo přejetí příčného prahu (btw dodnes tomu nevěříme). Auto se nám stejně líbilo a tak jsme přikročili k dalšímu bodu, totiž jízdě. První jel majitel. Byl na autíčko milý a vůbec ho nevytáčel a jel stále něco kolem šedesáti. Poté si za volant sedl můj otec. Sednul si zapnul si pás a … šlápl tomu na krk. Motor zabručel, pneumatiky proklouzly a auto se hnalo kupředu. Prostě a jednoduše ho vůbec nešetřil. Tam jsme jeli asi čtvrt hodiny nazpátek kolem pěti minut. Dojeli jsme a otec prohlásil „tak ho berem“. Následně majiteli vytknul na autě nějaké maličkosti čímž srazil cenu na 53 tis. CZK.
O tři dny později jsme už jeli s naším novým autem domů. V Praze řidičům způsobovalo rozpaky asi jen to, že jsme měli nymburskou značku (naštěstí jsme ji brzo vyměnili).
Nyní něco o NĚM:
Náš Forman byl vyroben na konci roku 1992 . Původní majitel byl nějaký Ing. Arch. z Prahy . poté autíčko vystřídalo asi tři majitele a dostalo se do rukou nám.
Byl jsem na našeho „prdítko“ pyšný a tak jsem se s ním chlubil i ve škole. Spolužák mi chtěl ukázat, jak máme nebezpečné auto a na internetu našel fotky absolutně zbořeného červeného Formana. Teď trochu odbočím. Mám takovou zvláštní úchylku, pamatuji si skoro všechny SPZky a vím, že původně mělo naše auto SPZ AEZ 21-35. Na fotce na internetu bylo auto taktéž se značkou AEZ 21-35 ! Zaplavily mě různorodé pocity. Odpoledne jsme tu fotku ukazoval otcovi a ještě večer jsme se šli na auto znova podívat. Ozývalo se „jo tady je trochu jinej lak“ , „a tady je jiný zrcátko“. Abych osvětlil tu nehodu, odehrála se v roce 1996. Stala se ve 120 km/h. Mistr Architekt sejmul levou stranou předku kamion (jedoucí zhruba 80km/h). Auto to neustálo a šlo přes levý bok na střechu (utrhlo to hagusy), ale to nejspíše ještě nestačilo. Lehce se odchýlilo z kurzu a v rychlosti kolem osmdesátky čelně narazilo na svodidla. Auto vypadalo na odpis prostě totální havárie.
Otec řval, hulákal, nadával v různých jazycích ale nakonec se uklidnil. Na druhý den ho odvezl ke kamarádovi do servisu a zeptal s ho „bylo to auto bouraný?“ známej autíčko prohlédl a prohlásil „ne nebylo proč“ otec mu to vysvětlil a on auto prohlédl ještě jednou důkladněji, ale nenašel skoro nic, co by nasvědčovalo těžké havárii. Teď tu bude takový výkřik: „Ježiš stal se zázrak, čeští mechanici jednou opravili auto po totálce tak, že vypadá jako nebouraný“. Laik pozná, že auto je přelakovaný a to je vidět pouze při určitém světle a úhlu.
Jak už jsem psal náš Forman byl vyroben na konci roku 1992 jako zkušební série nového „zlepšeného“ typu (NE opravdu nemyslím Felicii!). Máme dokonce i dokumentaci z továrny o výrobě tohoto kusu, kde chybí jen datum výroby (ono tam je, ale jen jako 11/1992). Auto bylo uvedeno do provozu až v průběhu roku 93. Má červenou barvu a výbavu LX. Jelikož se jedná o unikát a vlastně takovou složeninu má takové prvky jako starou zadní nápravu (je o něco užší), karburátorový motor (s 50kW) a otáčkoměr (byl až ve výbavě GLX).
Motor:
Je to klasická OHV co se montovala už do Škody 1000MB . Má objem 1289 ccm a s karburátorem se z něj získává 50 kW asi při 5000 ot/min. Motor je na své najeté km (153 tis.) ve velmi dobrém stavu. Částečně je to také tím, že mu dopřáváme dobré oleje a občasné seřízení. U motoru našeho auta se vyskytuje taková malá zvláštnost. Nalijete do něj Special 91- netáhne, velká spotřeba, smrdí. Natural 91- to samé jako Special. Natural 95 – to samé jako předchozí dva. Po dlouhých testech a zkoumání jsme přišli na to, že tento motor prostě nejlépe jezdí na směs Specialu a Naturalu 95 (30 : 70). Tato směs je pro něj asi natolik výživná, že dost často ze sebe vytáhne i všechny koně. Při normální jízdě (na směs) si autíčko relativně tiše brouká a sviští jak…no jak ďábel . D-Fens určitě ví jak sviští ďábel ve Favoritu :-) (odpověď pro neznalé-pomalu). Motor má na toto auto velice malý výkon, i když se utěšujeme tím, že naložený Forman v klidu “dá” supermoderní výkřik techniky VW koncernu totiž 1.2 HTP.
Jako tehdy na dálnici. Tento výkřik koncernové techniky v automobilu Škoda Fabia se za nás ve 130 km/h pověsil (poté co jsme ho předjeli). Otec prohodil cosi jako: “nevěš se mi na prdel nejsem tvoje stará” a sešlápl trochu více plyn. Forman měl za chvíli přes čtyři tisíce otáček a jal se zrychlovat. Schválně jsem koukal, co na to Fabiátor. V tu chvíli jsem se musel smát. Pokusil se napodobit “brutální” (minimální) zrychlení Formana, ale nějak se mu to nevedlo (že by protivítr?). Fabiátor byl nahrbený nad volantem a vypadal, že tím zlepšuje aerodynamiku celého vozu. Forman skoro dosáhl hranice svého maxima a s tachometrovými 160 pokračoval dále. Když jsem naposled viděl obličej Fabiátora, měl v něm usazen dost ošklivý výraz (že by mu bylo špatně?).
Prostornost:
Tohle auto je jedním slovem obrovské. Vůbec se nedivím, že si ho vietnamští “obchodníci” kupují. Převeze totiž všechno, opravdu. Jediným limitem, které u něj je je maximální zatížení, které činí směšných 350 kg. Nevím jestli se v něm dá provádět sex (bez vlastní zkušenosti-nikdo mi ho na tuto zábavu nepůjčil), ale v kufru se dá převézt člověk (to je z vlastní zkušenosti a vícekrát)
Malý příklad za všechny. Jeli jsme z pohřbu a jediné dosažitelné auto byl Forman. Nás pozůstalých bylo osm. Sedm lidí se nacpalo dovnitř a na mne zbylo místo akorát v kufru. Vystupovali jsme na náměstí a myslím, že si místní babky měly dlouho o čem povídat. Z malého červeného autíčka se vysoukalo sedm lidí v oblecích a šatech + dalšího v obleku ještě vytáhli z kufru. Podle slov sousedky to prý vypadalo jako když přijel mikrobus…
A je tu závěr.
Pochybuju, že v dnešní době si bude někdo dobrovolně pořizovat vozidlo jako je řada Favorit/Forman. Tedy pokud se nejedná o mladého člověka bez peněz nebo vietnamského obchodníka. Tyto auta dnes plní spíše účel sekundárních či dokonce terciálních dopravních prostředků a osobně řečeno pochybuji, že se někdy stanou kultem jako třeba Trabant. Jsou spíše odsouzeny k zániku a jediné co nám je bude připomínat bude exponát v muzeu (v Mladé Boleslavi) nebo vzpomínání člověka, který s tím autem něco zažil.
Při psaní tohotu dokumentu nebylo násilně rozbito ani jedno auto. Teda tři, ale jedno bylo staré, druhé perfektně opravené a tředí řídil ožralý kre*én…
Test bych nazval „forman pohledem běžného uživatele“. Škoda Favorit / Forman je podle všeho poslední Škodovkou, ve které se sex dal provádět. Kromě toho se jedná o důležitou fíčuru, určitě se aspoň některým z vás stalo, že to na vás s partnerkou po cestě prostě přišlo. Zkoušel jsem to ve favoritu mnohokrát a skutečně to není! problém. Automobil není poznamenaný filozofií, že interiér má řidiče obklopit. Přední sedadla lze odsunout až dozadu a vytvořit dostatek místa v přední části kabiny, nebo je naopak posunout až dopředu a užívat si komfortu zadní sedačky. V tomto případě je nutné nastrkat spony bezpečnostních pásů skrz sedadlo do kufru, jinak nepříjemně tlačí. Spony předních pásů jde snadno sklopit dolů. Střecha vozu je vodorovná, nesklání se kupředu, takže pokud je partnerka nahoře, nemusí prostrkovat hlavu střešním oknem a být vystavena nevlídnému povětří. Sedačky, především verze L, nemají výrazné stranové vedení a tím pádem neznemožňují kontakt mezi řidičem a spolujezdcem. Středová konzole montovaná do vozů ve stupni výbavy GLX a akčních modelů je z měkčeného plastu a odolná proti prošlápnutí. Jediný limit představuje poněkud nešťastně řešený sloupek volantu a volant sám, který je v originálním provedení poměrně velký. Vykládá se proto následující vtip:
Děvče stopuje u silnice. Zastaví naleštěný favorit. Slečna usedne dovnitř a táže se: „Můžu kouřit?“
Řidič odpovídá:
„Když se vám vejde hlava pod volant, tak proč nééé?“
Oproti tomu nedopořučuji provozovat sex na kapotě, jak občas vídáme ve filmech ze zhýralé kapitalistické ciziny, protože plechový výlisek je málo tuhý.
Přeju příjemné zážitky.
(3x známkováno, průměr: 1,33 z 5)