Test: Škoda Favorit 136

Featured Image

… poslední české auto.

Na mém oblíbeném webu se to recenzemi, testy a články týkajícími se nejrůznějších wágenů, kchárů, auťáků a jiných přibližovadel jen hemží. Objevují se chvály, kritiky, poznámky, komentáře i nostalgické vzpomínky. Prostě rubrika „auta“ patří mezi několik nejfrekventovanějších. A to je podle mého názoru moc dobře. Člověk by totiž měl mít možnost dozvědět se i něco jiného, než co nabízí aktuální četba na motoristické téma – např. který vůz má dostatek odkládacích přihrádek, úložných prostor a dobře tvarovaných klik dveří (nic proti čtenářům SM, taky to občas čtu) nebo která mračínka od Milotecu jsou aktuálně nejvíce cool nebo jak jsou auta nešetrná k životnímu prostředí a mělo by se jezdit jen ekomobily nebo pěškobusem nebo který že to dehtožrout má nejfamóznější „zátah vodspoda“, to všechno jsou údaje, které mě jako člověka zajímajícího se o auta příliš neberou. Proto si rád přečtu každý článek z této rubriky, zvláště pak „žeru“ různé perličky typu „Německý drak“ od pana autora Keymy, nostalgické variace na téma dvoutaktního předchůdce tříhrnkové fóbie z NDR od D-F a mnohé další články. Proto taky píšu tento článek, s nadějí, že si budu moct přečíst spoustu (nebo aspoň několik) zajímavých komentářů a tipů a snad možná i inspiruji někoho k napsání dalšího článku o některé automobilové perličce.

Teď k mému wágenu. Nejprve musím upozornit (s použitím místního „hantecu“), že moje pohybovalo není ani ftuningu ani ftuzingu ani fkorozi ani ftříhrnku ani ftédéíčku a dokonce ani nahlínách ani fmetle. Jedná se totiž o prachsprosté fávo fbarvě posraté šedo-zeleno-neurčité, dle TP modozel. tmavá 1515. Tohle auto bylo na tomto webu popsáno již vícekrát z různých úhlů pohledu, teď bych rád přidal ten svůj.

Přes různé snahy dnešních zazmrdovaných automobilek mají auťáky dané své „já“ svým původem (česky: hnusně oplastovaná „šáde růmstr“ se ani díky honosnému názvu Scout nikdy nestane teréňákem):

Kdo chce „wostrý sportovní žihadlo“, sáhne po produkci japonské nebo italské.
Kdo chce svou řiť v luxusu rozmazlovat, rozhodne se pro některou prémiovou značku německou.
Kdo chce „štyry kola a velkej kufr“, sní o Loganu na leasing.
Kdo chce mít styl, shání americkou klasiku.
Kdo chce komfort, výkon i bezpečí, přemýšlí o automobilech severoevropských.
Kdo chce parní stroj, skočí do JZD pro Zetor nebo do ruslandu pro Moskvič.
Kdo chce „brutální krouťák“, koupí si tédéíčko, hátépéčko nebo dieselovou lokomotivu.

A kdo chce české auto, shání zachovalé přibližovadlo tuzemské výroby r.v. <94.

Nebude mít ani jednu z výše jmenovaných vychytávek (zejména ne první dvě), ale kromě uspokojivého pocitu s ušetřených peněz ho může ovanout duch NĚČEHO, co na nás dýchne při pohledu na oblé křivky Š1000, co cítíme při vůni spáleného benzinu z výfuku Š110R při jízdách Ecce Hommo Šternberk, nebo co nejasně slyšíme při jekotu motoru Š130LR vytočeného na 6000rpm při závodech do vrchu. Poslední odlesk tohoto NĚČEHO se odráží z hranatých tvarů Š Favorit. Toto NĚCO, co  většina lidí považuje za přestárlé, neekologické a nebezpečně zaostalé vraky, vnímáme někteří jinak. Asi jako když vdechneme namodralý kouř z prskajícího motůrku „fichtla“ a vzpomeneme si na naše první jízdy za řídítky „50ccm Harleyů“.

Ale zpět do reality a pěkně po pořádku. Zpočátku jsem z Favoritů ono NĚCO moc necítil, považoval jsem je za hranaté piksly neurčitého zařazení, které už k „českým“ autům jaksi nepatří. Až tvary některých moderních kchárů, připomínající nafouknuté bačkory, „ufounské talíře“ či jiné podivnosti (nemusíme ani hledat fotky z posledního autosalonu, stačí pohled na Ford Ka), mě donutily vytříbit si vkus a fávo poněkud překategorizovat. Některé kousky na tuningových srazech také ukazují, co všechno se z fáčka dá vykouzlit a to také pomohlo změnit můj názor. Můj Šádewágen se mi dostal se mi dostal do rukou 1.9.2007. předtím jsem více než 2 roky jezdil tátovým druhým autem – opotřebovanou Š120L používanou pro pracovní účely a tahání přívěsu, protože jako student bych musel buď krást nebo mít rodiče vysoko v hierarchii nějaké zmrdí firmy, abych mohl mít nějaké tzv. pořádné auto (rozumějme ochcáfku, golfaIV a výš, …). O koupi fáčka jsem nikdy neuvažoval. Až koncem srpna 06 si děda náhle koupil nové auto a favorita přenechal mě. Prarodiče s ním podnikali vždy jen několik výletů ročně – v létě za pěkného počasí. 360 dnů v roce stálo auto v jejich suché garáži. Jedině proto je možné, že na začátku září ukazovalo počítadlo celkově ujetých km číslo jen o něco vyšší než 13 000. Žádná koroze (!!!). Originální lak, škodovácké plecháče, gumy barumky, hranatá přístrojovka – vše původní a až na některé detaily téměř 100% zachovalé. To vše po tehdy 16-ti letech (ne)provozu. Oproti udřené stodváce to byla změna příjemná, favorit měl a má stále svoji hrdost. Musím se přiznat, že moje první myšlenky byly zrádcovské: „Wole fáčko prodáš fandovi za 40 klacků a koupíš Eskorta 1.6 nebo došetříš na ProbeII 2.5, Hondu Prelude 2.2 nebo jinej kchár.“ K tomu nedošlo a zatím asi ani nedojde – auto potřebuji a nechce se mi platit provozní náklady a údržbu zahraničních wágenů a taky nechci dědovým darem jen tak „zhrdnout“. A navíc, ono NĚCO, které na mě probleskuje z hranatých linek fáva vnímám čím dál víc. Najel jsem s ním dosud skoro 6 000 km a přišel jsem mu na chuť. Až ho jednou opravdu prodám, budu dlouho vzpomínat.

Tento hranatý pomník socialistickému automobilismu jistě každý dobře zná a navíc byl již detailně popsán by D-F, takže jen ve zkratce:

Jedná se o model 136L, r.v. 1990, motor 781.136, karbec. Agregát je odspoda líný, ve středních otáčkách trochu ožije, žádná sláva, 46 kW má s více jak tunou práci. Je ale dobře zajetý (díky šetrnosti zpočátku a poté mým „křtem ohněm“) a díky pětikvaltové převodovce lze 100 Nm využít tak, že jezdím docela svižně. 4 hrnky jsou víc jak 3 (to není nic proti W353) a při „akceleraci“ nezůstávají za kchárem černé skvrny na vozovce, jak možno někdy spatřiti u koncernových „turbo-dýzlů-indžekšnů“. Zkrátka jednoduchý, ale poctivý motor. Automatický sytič je třeba pečlivě seřídit, kvůli 9.7 kompresnímu poměru je třeba cit i pro seřizování volnoběhu, pak to nemá chybu.

Komfort a bezpečí veškeré žádné. Nenajdeme ABS, centrál ani okna felektrice, absence posilovače řízení vyžaduje při parkování určitou fyzickou zdatnost, v normálních rychlostech dostáváme ale slušnou zpětnou vazbu. Brzdy mají nástup vlažný, účinek ale dostačující. Zkrátka fáčko nikoho nerozmazluje, neudělá nic za tebe, platí heslo „airbag nepotřebuji, umírám jako chlap“.

Dílenské zpracování poplatné tehdejší mladoboleslavské úrovni, no comment. Přístrojová deska je z tvrdých plastů, ale protože na ní nespím ani nesedím, nevadí mi to.
Ovladatelnost oproti stodvácám o 100% lepší, avšak na sněhu s letními gumami možno očekávat četné hodiny a absolutně nepředvídatelné chování. (Nepodařilo se mi najít způsob, jak mít v takové situaci auto plně pod kontrolou, trochu snad pomáhá přerušované brždění. Pozn.: Reakce jako „Ses posral s fáčkem fletnichgumách na sněhu!“ odmítám – zimní pneu dle zákona povinné nejsou a auto je na ježdění, ne aby stálo v zimě v garáži a člověk jezdil pěškobusem.

Wágen nemá lambda-sondu ani katalyzátor, což ovšem není kvůli špatnému spaní páně Bursíkovu, ale spíše proto, že po Velvet-revolution měli páni inženýři mladoboleslavští vrásky spíše ze čtyřicetiletého zaostání (které dle mého ani přes pomoc velkého taťky VW dosud zcela nedohnali), než z evropských emisních norem. Navíc – surové spaliny 4-válce OHV dávají vzniknout onomu NĚČEMU, co dělí škodovky od současných koncernových výplodů.

Na dálnici jsem svištěl „pouhých“ 135 km/h, víc ale páni zákonodárci nepovolují a navíc i když 150 je zcela jistě dosažitelná papírová rychlost, tolik se s fáčkem přece nejezdí. Optimální vyvážení spotřeby, bezpečné ovladatelnosti, rychlosti a „komfortu cestování“ je někde mezi 110 a 120 km/h.

Provedené opravy/úpravy: seřízení motoru, výměna svíček a nový nástřik dutin, podběhů a ostatních nelakovaných dílů karoserie nějakou ochrannou antikorozní sračkou, která nevím jak se jmenuje.

Tuning ani tuzing na vozidle najít nemožno, objevila se pouze dvě zlepšení: Výměna hranaté hlavice fofrklacku za kulatou a zástavba RDS autorádia Sencor CD/RW/MP3/MMC/SD/USB 4 x 50 W + čtyřech 165 mm reproduktorů, přičemž kvůli zachování původních výplní dveří si přední reproduktory našli místo ve vlastnoručně vyrobeném reproboxu v místě středové konzole.

Jak bývá zvykem – krátká zmínka o sexu v autě: provozováno, pochvalováno, doporučeno vyzkoušet.

Závěrem: favec je auto se svým vlastním „já“, kdo to nechápe, ať si koupí auto v moderním slova smyslu nebo využije ekologičnosti pěškobusu. Veškeré  tipy/nápady/zkušenosti s provozem/opravami/úpravami fáček velmi vítány.


10.05.2007 MM
 
 

12345 (2x hodnoceno, průměr: 1,50 z 5)
339x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:04
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!