Něco vám povím. Nesnáším auta pro rodinný typy a starý dědky. Dieselový motor, měkký podvozek, řízení bez zpětné vazby, sedačky jako pytle naplněné senem, volant jako ohnutá zahradní hadice a deset praktických přihrádek v interiéru, aby bylo kam odkládat zubní protézu.
Navléknout si manšestráky, přepočítat airbagy, vyrazit do džungle velkoměsta a večer psát do diskusí na netu, že se cítím ohrožený na životě jinými řidiči v rychlejších autech. Fuj a hanba. Raději bych jezdil v natuněným Golfu dvojce než v něčem takovým.
Fenomén aut pro duševně staré se šíří napříč jednotlivými segmenty. Povážlivě mnoho těchto sráčských krámů najdeme i mezi malými hatchbacky, kde bych je vskutku nehledal. Seat Leon naštěstí nic z těchto aut nemá a proto třikrát sláva jemu. Ještě tak dát do toho pořádnej motor!
Začneme něčím pozitivním. Podvozek, řízení a brzdy. Všechny tyto systémy jsou u Leonu sladěny tak perfektně, že v tomto ohledu bude těžko hledat konkurenci. Pokud ano, tak uvnitř koncernu (Audi A3) nebo mezi výrobky téže značky (Seat Ibiza MY09). Pak nebude dlouho dlouho nic a přijde Ford Focus. Leonu napomáhá nízká stavba karosérie a k pocitu stability přispívají také výborné sedačky a robustní karosérie, prostá jakéhokoli kroucení známého z legendárních produktů jako Škoda Favorit a Superb. Dával jsem Leonovi, co se do něj vešlo, neupevněné předměty létaly po interiéru, ani jednou se neprojevil náznak jakýchkoli problémů.
Druhým pozitivem je bezesporu nápaditý design. Walther da Silva míval tehdy ještě lepší časy a v nejlepším navázal na Alfu-Romeo 147. Klika zadních dveří zapuštěná do sloupku, čelní sklo s velkým sklonem, mohutný ponton karosérie a agresívní příď dávají autu charakter, který jinak v produkci VW tak dramaticky schází. Škoda že se některé designové vychytávky neráčily adekvátně funkčně projevit, což platí zejména o stěračích ukrytých v A sloupcích.
Největším zklamáním základní motorizace je pochopitelně a zcela podle očekávání motor. Není tak špatný, jak by se z pohledu na jeho parametry mohlo zdát. Šestnátiventilová mírně podčtvercová čtrnáctistovka o výkonu 63kW/85PS s kroutícím momentem 132Nm je typickou motorizací pro automobily o kategorii níže, kterým propůjčuje průměrnou dynamiku. Pro více jak 1100kg těžký Leon je to málo. Motůrek se snaží, ale je to stejné, jako když sýkorka nese cihlu. Hlavně je to znát při předjíždění a jízdě do kopce. Nevýraznou dynamiku jízdy může osladit snad jen interesantní zvuk pidiagregátu, který byl mně neznámými prostředky – asi tvrdšími silentbloky – naladěn na skutečně originální agresívní sound připomínající táhlé houkání přecházející do hlasitého chrčení. Dokud se řidič nepodívá na rychloměr, může mít pocit, že je to skutečně „auto emoción“.
Možná by mohlo toto auto dobře posloužit řidiči, který je těsně před vybodováním a přesto si chce trochu užít. Teoreticky by také motor mohl vyhovět tomu, který preferuje plynulou jízdu, rozjede se na 80-90km/h a ty udržuje, ale pan Klobouk by si Leona určitě nekoupil a tak je řidič nucen vytáčet motor někam za číslici 4000. Tam následuje další zklamání, protože motor jinak známý svojí točivostí někde kolem 5500 rpm ztrácel ochotu se nechávat dráždit dál. Zásada pro dynamickou jízdu zní – neustále ve střehu. Jakmile otáčkoměr podleze 3,000 rpm, hned to tam chce fouknout nižší kvalt a to nejlépe s meziplynem, aby lowcost sporťák neztratil energii. Ručička otáčkoměru se přitom naběhá jak Ukrajinec na stavbě. Tento způsob jízdy se negativně projevuje na spotřebě paliva, automobilkou udávaný průměr 7,26 l/100km se mi nepodařilo dosáhnout. Při provozu především po dálnici a v noci jsem dosáhl spotřeby lehce pod 10l/100km, přičemž maximální dosažená rychlost byla 172km/h podle navigace, při této rychlosti bylo možné pořád poslouchat rádio a i přes hrozivé vykloubení ručičky otáčkoměru byl zvukový projev vozu relativně kultivovaný. Pro zajímavost, u téhož vozu s motorem 1.4 TSI je spotřeba o třetinu nižší a maximální rychlost o 30 km/h vyšší.
O druhý velice negativní vjem z celého vozu se postaral interiér. Palubní deska a středový tunel jsou dopraseny tak úděsně, že to bere dech. Velký sklon čelního okna si vyžádal skutečně masivní palubní desku. Není na ní nic, co by obrovskou plochu opticky rozbilo, takže výsledek připomíná plastovou bednu z Octavie I. To pořád ještě není nejhorší. Aby si měl spolujezdec kam dát kolena, začíná celá konstrukce z horní plochy sestupovat dolů a před spolujezdcem tvoří jakousi oblinu, která absolutně nekoresponduje se sportovním charakterem vozu, vypadá jako by cestovala časem z osmdesátých let.
Středová část palubní desky je přímo erupcí designérské hlouposti. Na veliké plastové ploše se nacházejí titěrná tlačítka odvládání audiosystému. Na faceliftovaném Leonu z roku 2009 je prý tento nedostatek odstraněn, doufám že v rámci nápravných opatření byl odstraněn i diletant, který to navrhl.
Mimochodem, ten audiosystém stál taky za starou bačkoru.
Palubní deska se vyznačuje originálním pojetím s otáčkoměrem uprostřed, což v případě jedna čtyřky byla roztomilá ironie. Řazení a skoro všechny ovladače fungovaly podle VW standardu, tedy výborně. Výjimku tvořil stojací plynový pedál Hella, který mají všechny VW na platformě PQ35. To je teda krám. Předchozí generace platformy označovaná PQ34 měla plynový pedál visací a s hysterezní silovou charakteristikou. Někdo se opět rozhodl ušetřit. Co nebyl VW standard, byla poměrně velká aerodynamická hlučnost, respektive pazvuky ozývající se z prostoru zadních dveří při rychlostech nad 140km/h. To je opět doména všech vozů Seat, protože se nemontuje druhá guma kolem dveří. Na tu mají nárok jen vozy VW.
Dieselové Seaty Leon nebudu vůbec komentovat. Vznětový motor nemá v tomto sympaticky roštáckém voze vůbec co pohledávat. Tím spíš do Leona nepatří historický hlomozící a neotesaný motor se systémem Pumpe Düse. To je jako namontovat na Ferrari tažné zařízení.
Co je to vůbec za nápad namontovat do vozu tohoto charakteru jedna čtyřku? A když už, proč to není motor 1.4 74kW, který se v malých počtech montoval do Seatu Ibiza a Škody Fabia? Sice nebyl o tolik lepší než základní 1.4, ale uměl se hezky nazlobit. Kdo nechce základní 1.4, může nyní sáhnout po historickém motoru 1,6-8V s blokem EA827 z šedé litiny, který se narodil v roce 1974. O něco povedenější a úspornější kousek 1.6-16V 77kW se ale do Leonu nemontuje, ačkoli se do předchozího Leonu montoval – asi aby nyní Leon nekonkuroval Golfu, a tak zbývá 1.4 TSI (asi nejlepší volba) a 1.8 v kombinaci s vyšším stupněm výbavy. Je to poněkud zvrhlá marketingová politika.
Celkem bych příběh Leonu shrnul do věty „koncernová politika zahubila výborné auto“.
(5x známkováno, průměr: 2,60 z 5)