Můj hlavní dobrodinec a zaměstnavatel v jedné osobě mi nechtěně poskytl materiál k dalšímu automobilovému nezávislému testu. Tentokrát se bude jednat o dílko významné v tom, že se bude vztahovat na vůz, který se u nás začal prodávat teprve v pátek 16.10.2003.
Jedná se o
Renault Scénic II 1,9 dCi
a byl zapůjčený od centrály naší firmy ve Stuttgartu. Spolu s kolegyní jsme v něm urazili během dvou dnů kolem 1400km na trase z jižních Čech do jižního Slovinska.
Jednalo se o nový Scénic (najeto 5000km) s devatenáctistovkou turbodieselem a systémem vysokotlakého vstřikování common rail. Převodovka byla šestistupňová. K nadstandardní výbavě kromě ABS, ESP a brzdového asistenta dále patřilo rádio s CD a prostorovým zvukem, digitální klimatizace a xenonové světlomety.
Řeknu rovnou, auto ve mně vyvolalo maximální rozpaky. Vůz s podobnou technikou a výbavou by v Čechách stál 800.000 Kč, takže mám zato, že se jedná o vůz poměrně hodnotný. Kdybych si ceny nebyl vědom, řekl bych, že je to zvyjebenej krám.
Relativně nejmenší problém byla jízda samotná. Diesel nebyl žádné žihadlo. Příjemně se jezdilo v rychlostech nad 120km/h, kdy lze řadit šestku. Jinak to byl typický diesel, nepotěšil a nezklamal. Do interiéru se přenášelo typické chrochtání a vibrace, i když v minimální míře, tak přece jen. K předjíždění bylo nutné podřadit. Motor neměl výrazný turbo efekt a šel dobře odzdola. V městském provozu byla jeho těžkopádnost spíše překážkou. Na to, že byl Scénic šestirychlostní, byly všechny převody poměrně dlouhé. Řadící páka nefungovala příliš přesně a měla dlouhý krok. Měl jsem dojem, že míchám povidla a ne řadím. Téměř pravidelně jsem při řazení šestky zařadil čtyřku a místo jedničky trojku. Spotřeba se pohybovala kolem 7l/100km a na jedno natankování to ujede kolem 900km. Jeli jsme maximálně 150km/h, protože na rakouských a slovinských dálnicích se přestupky narozdíl od dálnic českých trestají.
Pochvalu zaslouží podvozek. Díky velkému rozvoru bylo auto neobvykle stabilní a nehopsalo jako koza. Poloměr zatáčení i manévrovatelnost byly lepší než u malého empévéčka. Jak nemám MPV rád, pro tohle jedno bych „opuchlého Mégana“ bral.
Co bylo ale u Méganu hrůza hrůzoucí, byla funkce všelijakých podpůrných systémů. Přístroje jsou uspořádány na konzoli ve středu vozidla a pokud vás zajímá, jak rychle nebo v jakých otáčkách jedete, musíte spustit zrak ze silnice. Na displeji tvořícím palubní desku je chaos a nepřehledno. Funkce elektronické ruční brzdy mne dováděla k šílenství. Vytažením jakéhosi šuplíku po levé ruce se mělo auto zabrzdit, zmáčknutím tlačítka zevnitř tohoto šuplíku pak odbrzdit. Notoricky to nefungovalo. Na CD playeru pořád drnčel panel s imitací eloxovaného hliníku a tak jsem na něm držel prst. Asi v půli cesty jsme omylem zajistili zadní dveře dětskou pojistkou, kterou se už nepovedlo uvolnit. Dobrá pakárna je i ovládání světel. Světla se zapínají otočným koncem levé páčky pod volantem, pohybem levé páčky k sobě se současně tlumí dálková světla. Zákonitě se dříve nebo později stane, že při pokusu o ztlumení nebo zažehnutí dálkových světel otočíte tím koncem a světla si vypnete. Stalo se nám to a není to nic moc. Páčka stěračů i blinkrů by měla být tak o centimetr delší, čímž by se upravil zároveň zdvih páček, který byl příliš krátký. Hrubostí chodu připomínaly ovladače favorita, u kterého také nikdy nevíte, zda se páčka ulomila nebo jen tak cvakla. Stejně tak byl krátký chod pedálů. Funkce brzdového asistenta měla špatnou vazbu na aktuální rychlost jízdy, pokud jste například při couvání ťukli zprudka na brzdu, asistent zafungoval a auto přibil do silnice. A tak dále.
Vůz se startuje zasunutím karty s čipem a současným stiskem brzdy a tlačítka start. Tlačítkem Start paradoxně vůz i vypínáte (že by analogie s Windows? – těch u tohoto auta bylo mnohem více). Karta sama o sobě má velikost vizitky a je v ní integrované dálkové odemykání. Je to velmi samoúčelné a nenapadlo mne, v čem je toto řešení lepší než klasika, nehledě na to, že karta překáží v kapse daleko více než klíč.
Co každého na Scéniku asi zaujme, je design. I tady mám špatnou zprávu. Avantgardní design se odpovídajícím způsobem neodráží na užitných vlastnostech. Nenašel jsem na prostorové řešení scéniku nic, co by stálo za řeč. Místa v kufru i na zadních sedadlech je průměrně. Jediné pozitivní je, že z toho auta bylo dobře vidět. Zadní partie připomíná střeliště na ruských bombardérech z padesátých let, například na Iljušinu Il-28. 
Potíže s tím bazmegem vyvrcholily tím, že se kousek za Novo Mestem, asi 550 km od našeho domova, při cestě domů a v půl páté odpoledne spontánně otevřelo postranní okénko u řidiče, kleslo až dolu a nedalo se vytáhnout zpět nahoru. Auto je v záruce a amatérskou opravu jsme pokládali skutečně za poslední možnost. Stejně tak nebylo možné s autem jet – průjezd přes Alpy, kde bylo v noci kolem -5°C, bychom asi odnesli pořádným nachlazením. Už jsme pomalu začínali hledat hotel, když jsme spatřili v obci Brežice (velká asi jako Říčany u Prahy) servis Renault. Renault je ve Slovinsku nejprodávanějším vozem a dokonce se tamtéž i vyrábí ca 600 vozů Clio denně. Zacházení s námi v servisu Renault se nedalo s tím, co by nás pravděpodobně potkalo v tuzemsku, vůbec porovnat. Ačkoli jsme dorazili patnáct minut před zavírací dobou a ačkoli vůz měl registrační značku města Ludwigsburg (Němci jsou ve Slovinsku asi tak oblíbení, jako v Čechách rusáci), na voze okamžitě začali pracovat dva mechanici. Bohužel nám nedokázali pomoci, protože a) neměli pro tento typ vozu ani jeden díl b) oprava předpokládala výměnu kompletu elektrického stahování oken, a to mechaniky i elektriky. Dodací lhůta 48hod.
Nakonec jsme přilepili okno k rámu izolepou. Na vině byl malý plastový dílek, přenášející sílu z bowdenu servomotorku na dolní okraj skla. Už z letmého pohledu na tento dílek bylo zřejmé, že se zlomit musel a Renault se z jeho zlomeninou bude potýkat ještě mnohokrát, třeba už jen proto, že polypropylén v zimě zkřehne. Měnit kvůli takovému nesmyslu, který jsme zkalkulovali asi na čtyři koruny, celou soustavu elektrického stahování oken, jsme vyhodnotili jako vrchol plýtvání a projev absolutní idiocie.
Zajímavé je i to, že v některých servisech Renault ve Slovinsku se netřeba objednávat s běžnými opravami (olej, destičky, kotouče…) a dělají je bez keců na počkání. Pokud nemohou, zapůjčí náhradní vozidlo. Zajímavé mi to připadá proto, že Renault ČR jistě o tom ví a mohl by klidně to samé zavést v ČR, ale protože se tak ještě nestalo, zvítězila zřejmě mentalita „pro českej xindl je všechno dost dobrý!“. Vůz jsme se druhý den pokusili nechat opravit i Čechách, ale zde se ještě Scénic neservisuje a tuzemský dealer Renaultu provedl opravu okna tím, že pod něj narval značkovou Renault dřevěnou uříznutou násadu od koštěte se slovy, že díly nemá a zatím mít nebude, tak ať si to necháme spravit v Německu. Tím moje sympatie k té automobilce vychladly až do nuly.
Shrnutí:
Ačkoli se Renault snaží zapůsobit neotřelým designem, který sám o sobě vyvolává mnohé otazníky, užitná hodnota takových aut je stejná jako těch, která vypadají takzvaně normálně. Žádný zázrak pod futuristicky zahnutými plechy nečekejte.Výrobce pravděpodobně hodlá provokativním designem demonstrovat změnu myšlení – ve Francii je totiž Renault chápán jako v Čechách Telecom nebo ČEZ, prostě mamutí polostátní podnik. Kéž by Renaultu to novátorství z huby do ruky vejíti ráčilo, pokud jde o čistou techniku. Auto bylo po všech stránkách průměrné a vykazovalo stupidní chyby. Byl jsem rád, když jsem za sebou zavřel ty futuristické izolepou oblepené dveře.
Po zážitku se scénikem jsem se přestal divit, že dvoudveřový velkoprostorový vůz Avantime, což byl jakýsi domrvený Espace, ve vší tichosti skončil. Krach projektu Avantime měl za následek konec automobilní větve společnosti Matra, která jej pro Renault vyráběla. Osobně se domnívám, že Avantime poslala ke dnu nikoli recese automobilní branže, ale design, který mému oku skutečně nelahodí ani omylem. Napiště klidně do diskuse, že jsem chrapoun a nemám estetické cítění, ale Renault 19 i Mégane první a druhé řady jsem pro jejich sexy design obdivoval. Nové renaulty vypadají jako rakve a mám dojem, že si z nás spotřebitelů teplí designéři dělají prdku!
Kdybych si mohl dovolit auto za megakorunu, Mégane Scénic by to rozhodně nebyl.
19.10.2003 D-FENS
(Zatím nikdo nehlasoval)