Test: Renault 12 – neznámá a nedoceněná

Featured Image

Jsou autolegendy malé a velké. Co třeba taková, která se vyráběla 30 let ?

Před časem jsem se dostal do situace, kdy moje auto bylo mimo provoz a tak než jsem koupil nové, tak jsem si pro nouzové ježdění půjčil od otce stařičký Renault 12 TL. Dalo by se říci že jsem se na něm kdysi i učil jezdit – a pro lidi, kteří jako já dělali autoškolu na Š120, to bylo nebe a dudy. Je to rok výroby 1972. Takže vlastně veterán. Kdo neví o co jde, tak dle tohoto modelu se vyráběla slavná rumunska Dacia.

Nejdříve trochu technických parametrů :

Auto se začalo vyrábět cca v r. 1969. Je to klasický sedan. Motor objemu 1 289 cm3 s výkonem 60 koní SAE byl upraveným motorem z R 8. Tento čtyřválec byl převrtán (původně 1 108 cm3), a dostal nové vložky válců, táhla, písty a klikový hřídel (pětkrát uložený).Je uložený vpředu podélně. K tomu 4 stupňová převodovka.

Maximální rychlost – tovární nevím, ale tak před 6 lety nebyl problém dosáhnout maximálky přes 140 km/h. Teď to již stav neumožňuje, ale k tomu dále. Spotřeba – není problem dosáhnout 6,5 litru, ale běžně za 7-7,5 litrů. Spotřeba oleje – prakticky žádná – motor je i přes nalétané kilometry ( odhaduji to na 300 tis. ) stále ve skvělé kondici, pěkně táhne, startuje na ťuknutí. A to absolvoval jen jedinou generálku ( cca před 15 lety ). Ostatně s 950 kg těžkým autem nemá mnoho práce…Největší nedostatek vidím v nepřítomnosti pátého rychlostního stupně. Ale to je dané stářím vozu. Je pravda že převodovka je typicky francouzská – „nakvedlat“ tam některé stupně chce trochu cviku.

V motorovém prostoru je spousta místa. Nemusí se demontovat žádné plastové dekly, když chci přístup k některé části motoru. Zajímavá je skleněná lahev na chladící kapalinu….

Brzdy – vpředu kotoučové, vzadu bubnové, bez posilovače. Nicméně brzdily dobře. Nyní je to již horší, ale zastavit se s tím bez problémů dá… Elektrika je prajednoduchá – možná až příliš. Na celé auto je jedna pojistka.

Interiér – vypadá elegantně i po letech. Vpředu jsou pouze 3 ( TŘI ! ) odkládací prostory – přihrádka před spolujezdcem ( již v té době s osvětlením – co ty na to škodovko? ), jakási krabice mezi sedačkami a hlavně – zcela ultimativní police táhnoucí se pod CELOU přístrojovou deskou. Dnešní chlubení se automobilek o 1,5 litrových  PETkách tak dostává úsměvný nádech s porovnáním s tímto… Pro nohy je bohatě místa – rozvor auta ( 2440mm, pro srovnání Oktavia 2512mm ) je dostatečný, takže místo téměř neubírají podběhy a nohy se nemusí tísnit v uzoučkém prostoru. Středový tunel – žádný, pravou nohu mohu poklidně natáhnout třeba až ke spolujezdci a nic mě netlačí zprava do nohy jako třeba u Fabie. Ruční brzda je podivně pod volantem, navíc poruchová. Mezi sedačky je dostala až novější verze.

Sedačky – nejlépe bych je přirovnal ke starým obývákovým křeslům, boční vedení veškeré žádné, ale mě osobně to nijak zvlášť nevadí – spíše naopak. Pro poklidnou jízdu není nic lepšího, člověk se může v sedadle rozvalovat jak chce… Ostatně je to také jedno ze zaklínadel motoristických novinářů – auto které nemá 20 cm rantly sedaček jako „boční vedení“ je prostě fuj. Tak nějak zapomínají že existuje početná skupina lidí, kteří se chtějí v autosedačce uvelebit podle svého…Nyní jsou sedačky pochopitelně prosezené, ale myslím si že v nich mohlo být docela pohodlné cestování. Mezi předníma je sklopná loketní opěrka.

Topení – klasické – chybí viditelné výdechy se sofistikovaným komplikovaným směrováním vzduchu ( mimochodem v Oktavii2 se jeden jediný ofukovač skládá asi z 50 dílů – divíte se pak cenám aut ? ), ale jinak je docela funkční.

Interiér je celkově pohodlný, i utlumení motoru je velmi dobré. Motor je samozřejmně slyšet více než v moderních autech, ale zvuk je utlumen do jakési šustivosti, která neunavuje. Vpředu jsou sice pásy, ale „plandající“, vzadu chybí úplně. Pochopitelně že nyní se projevuje stárnutí a křehnutí plastů, ozývají se nějaké pazvuky ap. Nenajdeme zde ale bambilion fíčur, které se využijí jen pro oblbnutí kupce ( jé mamíí – v tomhle držáčku mi drží moje gumová kačenka, tohle autíčko si koupíme… ), nenajdeme zde to co motorističtí novináři s oblibou nazvývají vysoceoporným a zhovadilým spojením „ měkčené plasty“ , pouze spodní část přístrojovky jest vypolstrována a horní hrana vypěněna.

Vybavení – takové normální – dvourychlostní stěrače, vyhřívání zadního skla, regulace intezity osvětlení přístrojů . U stěračů nejvíce postrádám cyklovač, neb dvoupolohový vypínač je něšťastně na palubní desce a je tedy nutné sundat ruku z volantu. Kontrolky ( nebo nově- odporně „sdělovače“ ) ukazují vytažený sytič, aktivní blikry, zapnuté vyhřívání skla a ostatní standartní věci. Ovládání topení je takové podivné – úplně vlevo na palubce otočný regulátor teploty a uprostřed dvě klasická táhla nad sebou regulující intenzitu – jedno nahoru ( výdech po celé šířce palubky ) a druhé pod nohy.

Chybí kontrolka rezervy – palivoměr prostě klesá a klesá a klesá – až na nulu, bez upozornění. Měřák dobíjení – ne příliš funkční – nevím jestli vada kusu, nebo obecně. Otáčkoměr a výstražky také chybí. Otáčkoměr byl až později u mladších modelů. Jinak kontrolky jsou na přímém světle dost špatně viditelné. Pro kuřáky nezbytný popelník, chytře ukrytý v čalouněném pruhu přístrojové desky. Ta je mimochodem hliníková ( žádná imitace ). Jeden vypínač na sloupku řízení a jeden na přístrojovce jsou zaslepené, takže ještě nějaké funkce asi bylo možné doplnit.

Podvozek je naladěn velmi měkce, veliký boční náklon v zatáčkách je až nepříjemný, ale auto není záludné, chová se předvídatelně. Terénní nerovnosti pěkně odfiltruje, ale při větším „hupu“ se ozvou zadní zástěrky. Vím že majitelé Dacií cpali do pružin tenisáky ( to není vtip ! ). Nevím jestli to fungovalo.

Řízení je přesné, ale bez posilovače je například parkování v porovnání s moderními vozy těžká dřina. Sice volant o velkém průměru to trochu mírní, ale i tak… Vůle v řízení – minimální.

Kufr – obrovské víko, osvětlení, samá chvála – vejde se do něj opravdu hodně. Žádné polstrování, pouze na dně guma. Občas vadí trčící plastový hák protikusu zámku kufru.

Karoserie – dnes pochopitelně shnilá – nejvíc trpí dva podélné nosníky dole. Není to holt pozink.Nicméně tvar je pořád elegantní a snadno poznatelný – v době obludných mejdlovitých ocumlaných blobů bez identity je skvělou změnou. Výhled je výborný, člověk nemá uvnitř pocit jako v tanku… Nicméně vydržela mnohem déle, než rumunská kopie, která se snad rezavá už vyráběla. Vnější zrcátko je umístěné dosti neštasně kdesi vpředu na levém blatníku, vidět v něm mnoho není a navíc jeho seřízení je nejlépe provádět ve dvou.

Nemilá je výměna žárovek – tam se bez nářadí neobejdete ( je nutno vyjmout celý reflektor ), také nestandartní kola na tři šrouby.

Celkově tohle auto je však ještě po 36 letech použitelné – když by se udělala kompletní generálka karoserie a podvozku ( výměna tlumičů, některé čepy a ložiska ) a opravy opotřebených částí interiéru, tak bych neměl problém jej provozovat i nadále. Rozhodně mi přijde pohodlnější než leccos moderního. V současnosti je to auto již na dojetí ( však mu letos končí technická ). Popravdě řečeno – láká mě přeregistrovat jej jako veterána a dát ho pomalu do kupy. Musím zjistit jak je to složité byrokraticky. Pokud to nepůjde, dám RZ do depozitu a rok na tom budu makat ? a uvidí se…

Na jednom webu jsem se o tomhle autě  dočetl zajímavou informaci… :

Renault 12 Gordini, ten se dodával buď s nárazníky, nebo bez nich s motorem o objemu 1 565 cm3, převzatým z R 16 TS. Ve verzi Gordini byl ale vybaven dvěma dvojitými karburátory Weber, atd. Z původních 90 koní se výkon vyšplhal na úctyhodných 125 koní SAE. Výkon byl přenášen na přední nápravu přes pětistupňovou převodovku a o krocení tohoto dravce se staraly čtyři kotoučové brzdy (vpředu ventilované). Komu ani to nestačilo, měl možnost dokoupit si tovární kit motoru (vložky válců, písty, vačkový hřídel, táhla, pružiny ventilů, přímé sání a hlavu válců), čímž se zvýšil výkon až na úctyhodných 160 koní při 7 200 ot/min, (objem motoru se zvýšil na 1 596 cm3).  Mít tento model a s touhle úpravou, tak by ochcávkáři f tdíčku páchali hromadně sebevraždy…

Navíc v Turecku se R12 vyráběla min. do konce tisíciletí…


29.03.2008 QWAS
 

12345 (1x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
233x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:03

Reklama

D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!