Strávil jsem na cestách po USA trochu času v Lincolnu Town Car. Je to auto na naše poměry poměrně nezvyklé a udělalo mi hodně radosti, tak Vám o něm něco napíšu.
Lincoln, prestižní značka Fordu, vyrábí Town Car od roku 1981. Dnes jde o jednu z posledních pravých amerik, neboli full size sedan. To full size sedí, protože rozměry úspěšně konkuruje menší letadlové lodi. Na délku má pět a půl metru, poháněnou zadní tuhou nápravu, třístupňový automat, osmiválec 4,6 litru, hmotnost … no, odpovídající. Zastaralé a chlastá, říkáte? Nemáte tak úplně pravdu. Vzduchové odpružení, elektromotory ovládaný kufr a nastavení volantu, parkovací asistent, sedadlo řidiče se automaticky přisouvá k volantu po zastrčení klíčku, spotřebu jsem měl za 11. Ale hlavně to auto má CHARISMA.
Když jsem k autu na parkovišti půjčovny poprvé přicházel, málem jsem upadl. Auto stálo zaparkované mezi poctivými americkými SUV (proti nim je BMW X5 trpaslík) a PŘEČUHOVALO JE!!!! Ty rozměry se musí zažít, tady není s čím porovnávat. Například místní mastodont BMW 7 je o půl metru kratší.
První jízda má zvláštní atmosféru. Jste přece jen nervózní, ale jdete do toho. Uložíte se do kožených pohovek, auto si vás přisune k volantu (to asi abyste náhodou neutekli), nahodíte motor (musíte věřit otáčkoměru, nic neslyšíte ani necítíte), pákou pod volantem zvolíte na automatu D, odbrzdíte ruční (pardon, nožní) parkovací brzdu a auto se s pomalým zhoupnutím začne pomalu sunout prostorem. Spíš ale máte pocit, že stojíte a prostor se sune okolo vás. Vpředu vidíte nekonečnou kapotu, všude okolo tušíte metry a tuny železa a jen se bojíte, do čeho se s tou děsnou krávou naboříte. Silnice jsou nějak úzké, ale pomalu se vymotáte nejdřív z půjčovny, pak z letiště, pak z města, a hele, ono to jde! Pomalu si zvykáte a začínáte si to užívat.
Jízda: dá se asi nejlépe přirovnat k plavbě po silnici. O nerovnostech moc nevíte, ty jsou někde pod vámi. Monstrózní rozměry a hmotnost způsobí, že se auto jen plavně pohupuje, jak se přes ně přenáší. Skutečně to nejvíc připomíná loď, k ničemu u nás obvyklému se to nedá přirovnat. Zapnete si tempomat, motor běží skoro pořád na volnoběh a vůbec ho neslyšíte, volant jde zlehka, auto vás oddělí od světa okolo a vy si ukrajujete míle jednu za druhou. Americkému stylu jízdy je to auto ideálně přizpůsobené, prudce nezrychlujete, nebrzdíte, nezatáčíte….upřímně řečeno, ono divočit ani moc nejde. Když chcete ostřeji zatočit, tak se vás auto takovým slušným, ale důrazným stylem zeptá, co jako blbnete? Chvilku mu to vysvětlujete a potom pochopíte. S tímhle autem se prostě nezávodí, s tím se kochá. Koneckonců, i rozměr pneumatik 225/60R17 mluví za vše. (Jen mi není jasné, jak to dělají v New Yorku, kde se jezdí docela ostře a těchhle aut je tam fůra?)
Motor je velký a vlastně o něm nevíte. Takový elektromotor, táhne pořád. Spotřebu jsem už zmiňoval, vešel jsem se v pohodě do 11/100. Kdyby s ním ale chtěl někdo jezdit po evropsku stylem brzda / plyn, asi by se mu nelíbila převodovka. Když prošlápnete plyn, motor začne hučet, ale zas až tak moc se neděje. Auto se sice rozjede docela svižně, ale mohlo by to být rychlejší. Pouhé tři kvalty a hmotnost auta dají i osmiválci zabrat.
Pohodlí je v tom autě neskutečné. To není žádná evropská nebo japonská pixla, nabouchaná technikou po okraj tak, až vás to otravuje. To auto je udělané pro jednoduché, pohodlné ježdění z jednoho místa v USA na druhé. Tuhle úlohu plní na jedničku. Na jeho ovládání nepotřebujete sedm manuálů a osm vysokých škol, nemusíte studovat žádný ídrajf.
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)