Všechno to začalo cca před 3 lety tím, že se Favorit dostal na hranici 12 let a bylo jej třeba včas prodat, dokud byl ještě jakž takž pěkný. Tam přišel začátek martyria zvaného shánění jiného auta.
Po různých úletech ve výběru korigovaných mým kámošem mechanikem (za jeho trpělivost a čas mu patří obrovský dík – dokážu si představit, co s člověkem může udělat pětapadesátý telefonát od téže osoby, vždy podle gramatiky: dotaz = Zdar, Tome, [značka] [model], [první přihlášení], [objem][palivo] za [cena], co myslíš?) jsem se v inzerátech setkal s Hondou Civic šesté generace (jedno z mála aut, u nějž je mi sympatický design). Jako první mě samozřejmě zaujala verze s motorem o obsahu 1797 ccm a s výkonem 169 koní.:) Trocha googlování předcházela tomu, že jsem volal tentokrát toto: „Zdar, Tome, Honda Civic, 97, 1.4 benzín za 140 000, co myslíš?“ A snad poprvé se mi dostalo odpovědi, že tohleto vůbec není špatná volba…
Šestá generace Civicu se vyráběla v letech, tuším, 1995 až 2001. Mne zajímaly pětidveřové verze, méně dveří považuju pro své využití za nepraktické a navíc design tří- a čtyřdveřové verze na mě nezabral. U pětidveřových verzí došlo v roce 1997 k faceliftu, změny byly nejpatrnější na přední masce a zadních světlech.
Z nabídky motorů jsem měl vybráno rychle, 1.5i VTEC o výkonu 84 kW měl být ten, se kterým nebude velký problém bezpečně předjíždět a který mě nesežere zaživa. Jenže ouha, Civiců s tímhle motorem bylo poměrně málo a když už byly, byly o dost dražší než např. 1.4i nebo dieselové dvoulitry. Z naftových dvoulitrů jsem měl strach, jsou dílem Roveru, ale po cca 9 měsících volání do bazarů, jejich objíždění, hledání na netu a v novinách jsem už měl krizi a moc nechybělo k tomu, abych i toho dieselovýho koupil. Dnes můžu říct, že se tak naštěstí nestalo. Těch krizí bylo ostatně víc – plánovaných a neuskutečněných výletů do Německa a Rakouska bylo nespočet. Už jsem byl skoro připravený si pro 8 let starýho Civica s motorem 1.5 jet do Barcelony…
V červnu 2006 jsem na AutoScoutu objevil inzerát na Civica 1.8 VTi, rok 98, bombastická cena, podle fotek krásnej, serviska, majitel autosalonu byl vstřícnej. Jediná vada na kráse – byl v Neapoli. Nicméně, Civic byl za dva týdny doma a čekal na přihlášení.
Honda Civic 1.8 VTi – 124 kW při 7600 rpm, točivý moment údajně 166 Nm při 6300 otáčkách/min, hatchback, tmavě modrá metalíza (sluší, ale v černé metalíze vypadá možná ještě líp), v současné době najeto cca 129 000 km, přičemž při koupi to bylo nějakých 76 tisíc. Zrcátka a kliky dveří jsou v barvě vozu (výsada modelů s motory 1.8 VTi a 1.6), interiér je částečně „f kůži“, výbava: servo, ABS, manuální klimatizace, 2x airbag, centrál s dálkovým ovládáním, imobilizér, alarm s hlídáním interiéru, okna a zrcátka ovládaná elektricky, výškově stavitelný volant a sedadlo řidiče, rádio s kazetou :) a šesti reproduktory, originál hliníkové disky, originál zadní křídlo s třetím brzdovým světlem, středový tunel s loketní opěrkou a bůh ví, na co jsem zapomněl.
Abych dostal povinnostem podle Světa motorů: nevím, jak přesně má vypadat volant, který padne dobře do ruky – ten v mém Civicu, také kožený (normální, ne oprasený kůží tak, že má člověk pocit, že drží záchranný kruh), se drží dobře a ve spolupráci s posilovačem tvoří solidní celek – nepřijde mi, že by volant šel zbytečně lehce, ale na druhou stranu nemám problém s ním otáčet jednou dlaní (či jak to správně popsat, takový ten styl, za který mě neustále paní instruktorka v autoškole chtěla fackovat). Světla, blinkry, stěrače a ostřikovače se ovládají páčkami pod volantem, přičemž jejich vzdálenost od volantu mi přijde akorát, nezapínám blinkry nechtěně rukou při otáčení volantem a přitom nemám nejmenší problém si kdykoli zkontrolovat polohu vypínače světel a ujistit se, že zhasnutými světly nedám pánům od Policie důvod se o mě zbytečně zajímat (potkávací světla kontrolku nemají, pouze se rozsvítí podsvícení přístrojové desky). Opačný případ – pokud by někdo chtěl omylem nechat rozsvícená světla, musel by být hluchej jak pařez. Hlásič řve jako prase po první ráně. Páčky i vypínače na nich chodí tak, jak by měly, člověk nemá pocit jako ve Favoritu, že „tak teď už jsem tu páčku ale určitě urval…“. U blinkrů funguje takové to sepnutí v mezipoloze, ze které se páčka vrátí zpátky. Blinkr se při tom zapne na dobu, po kterou páčku přidržíte, takže ne jako např. u novýho Mondea, kdy do mezipolohy páčky vlastně jen ťuknete a blinkr třikrát blikne. Příjemná věc je oranžově svítící kroužek kolem spínačky, osvětlení se zapne na nějakých 30 – 40 sekund po otevření dveří a není třeba spínačku složitě hledat.
Řazení chodí moc pěkně, je přesné a s pákou se dá hýbat dvěma prsty, jako by člověk šoupal šachy. Hlavice řadicí páky je obyčejná, je potažená kůží, tvar těžko popsatelný, každopádně není to žádná obludná koule á la Passat. Ruční brzda v pořádku, zvednout ji nadoraz znamená cca 15 centimetrů (příjemný rozdíl oproti Fabii, ve které jsem musel ručku vytáhnout málem mezi opěradla, aby dělala to, co má). Pedály chodí taky rozumně, s tím, že na zacházení s plynem je hodně o zvyku (furt to chce jet). Vlevo vedle spojky je taková ta příjemnost, kam si dáte levou nohu, když neřadíte. Zrcátka bez problémů, takový úlet jako VW group s tou parodií na zrcátko na pravé straně Honda naštěstí nevede. Profilovaná jsou dobře, mrtvý úhel je minimální až žádný (neřekl bych, že mám buhvíjaké periferní vidění; nedávno jsem si to vyzkoušel, když mě v levým pruhu předjížděl novej Accord, tak čumák jsem mu viděl už periferně a zadek ještě v zrcátku). Abych mohl využít naplno výhod loketní opěrky, musím si snížit sedačku na minimální výšku a docela dost si sklopit opěradlo. To bych ovšem dělal i bez ní a navíc, ví bůh, co já jsem to vlastně za somatotyp. Malá odbočka – když jsem Civica prvně půjčil jednomu kámošovi, který drtivou většinu svých řidičských zkušeností získal ve Felicii, tak po chvilce prohlásil, že mu před tím furt vrtalo hlavou, proč mám furt tu pravou ruku na opěrce. A tehdy na to prý přišel – a nestěžoval si.
Ha, málem jsem zapomněl! Dostatek odkládacích přihrádek! Co je dostatek? Ve dveřích je taková klasická, do které dáte peněženku a noviny, ale 1.5-litrová láhev tam asi za jízdy dlouho nevydrží, jedna schránka cca 15 cm široká je vlevo pod volantem (vozím tam brýle, podle prospektu Hondy je na rukavice) a vpravo, před koleny spolujezdce, je taková ta klasika. Je osvětlená a možná i klimatizovaná, pokud ano, tak jsem to zatím nevyužil. A pak teda jedna pod popelníkem ve středovém tunelu a další v loketní opěrce, tam se toho vejde celkem dost. Dostatek odkládacích přihrádek je stejně akorát dobrej na to, aby se tam hromadil bordel…:-)
Jako vynikající musím ohodnotit sedačky, nejlepším důkazem toho byl moment, kdy jsem ze Civica vystoupil po 16 hodinách cesty z Neapole. A záda byly v pohodě… Je teda pravda, že jsem v něm pořádně neseděl vzadu, ale i tam mi to tvarování přijde dobré. S místem je to tam trochu otázka, já sám bych si za sebou sedl asi jen jakž takž, ale to je tím, jak se jako řidič rozvaluju. Když jsem se vzadu zkoušel posadit co nejvíc do sedačky a narovnat se, hlavou jsem tlačil do střechy – pro představu, bavíme se o výšce cca 185 cm. Řekl bych, že je to daň za nízký auto. Na nastupování a vystupování si stěžoval zatím jen jeden pasažér a ten je majitelem Opelu Zafira, takže u něj to asi chápu. V zadních opěradlech jsou příjemné vychytávky – jakási zapuštěná pouzdra na zámky pásů, navíc nezapnutý středový pás se dá chytnout do plastového úchytu na vršku opěradla. Tématem k polemice může být sklápění sedadel. Opěradlo je sice dělené, ale vzhledem k tomu, že nejdřív je třeba vyklopit sedák, který tvoří jeden celek, a pak se teprve dají zvlášť sklopit opěradla (na úroveň podlahy kufru), to trochu ztrácí na hodnotě.
Kufr je dobře přístupný díky hatchback karoserii, objem mi zatím vždycky stačil. Otvírá se buďto klíčem zvenku nebo páčkou vedle sedadla řidiče zevnitř, což mi vyhovuje. Jsem radši, když má uzenáč menší šanci mi někde při stání na křižovatce otevřít kufr. Bicykl se uvnitř dá bez problému odvézt, když sklopíte sedačky a vytáhnete přední kolo z vidlice. Stejně tak se do kufru v pohodě vejdou 4 pneumatiky s rozměrem 195/55 R15 (mimochodem, pokud jsem to pochopil správně, tak pneumatiky s profilovým číslem 55 už mají chrániče ráfku, dobrá věc, když sem tam ometete rantl), není třeba sklápět sedačky, páté dveře se dají v pohodě zavřít. Jen plato musí ven – další splátka daně za nízký auto. Když už jsme u toho, plato je uchyceno k pátým dveřím už na pohled docela pevnými poutky, což jsem já, který těch plastových poutek ve Favoritu urval za 4 roky víc než deset, uvítal. Věc, kterou obdivují majitelé Fabií (cituji: ”To je jako zavřené, jo?”), je to, jak se dají páté dveře zavírat, puštěné z výšky cca 10 – 20 cm hezky s tichým klapnutím zapadnou. Žádný prásknutí, až zařinčí značka. Těžko říct, jak to bylo při designu zadního křídla, zadní stěrač se kvůli něj nedá odklopit od skla až do té polohy, ve které by sám držel. Chybí sice kousek, ale nejde to, musíte ho přidržet…
Teď se dostávám k tomu nejdůležitějšímu, k důvodu, proč si tohle auto koupit. A to je jízda samotná.
Hondě se povedl podvozek Civica, nevím, jak jsou na tom modely s jinými motory, ale podvozek VTi verze má k dokonalosti velmi blízko. V zatáčkách famózně sedí a nepřijde mi, že by to bylo nějak výrazně na úkor pohodlí. Musím se vždycky pousmát těm „Schumacherům“, kteří sotva že nevyletí ze zatáčky ve snaze držet se nenápadného auta. V porovnání třeba s Octavií 1.6 je Civic v tomhle tak o pět tříd výš.
Co je podle mě ještě lepší, jsou brzdy, na všech kolech pochopitelně kotoučové (vpředu jsou kotouče dost velké, u originál 15” Alu kol se při troše nedbalosti dá docílit toho, že vyvažovací závaží na disku škrtají o třmen.). Skvěle dávkovatelné, čitelné, nevadnou, vyvážené v tom smyslu, že se auto nechce stavět na čumák. Nemám rád takové ty jedovky, kdy se člověk dotkne pedálu a musí se zapřít o volant. V Civicu tohle nehrozí, aspoň moje zkušenosti jsou takové. Navíc nemám pocit, že by jakékoli brzdění zhoršovalo ovladatelnost (zrovna dneska ráno byl test brzd, dvě auta přede mnou borec, co si vzpomněl, že bude odbočovat doleva, tak to zaflekoval, Fabiátor přede mnou taky, já za Fabiátorem a za mnou Octavia II to zastavila nějak podivně zešikma a to její rozjíždění pak vypadalo dost rozpačitě, tak nevím, jestli náhodou nerealizoval finální fázi toho zastavení o rantl chodníku).
Kombinace podvozek, brzdy a solidní pneumatiky (v létě GoodYear F1 GSD-3) je bomba, já osobně jí nemám co vytknout.
A teď to hlavní – motor. Už po nastartování má příjemný zvuk, když se zahřeje, tak o něm při volnoběžných otáčkách nebudete vědět. Příjemně mě překvapila hladina hluku mimo auto, zvenku je slyšet jen velmi tlumené vrnění. Můj dojem z motoru je takový, že rozsah otáček 2500 až 4000 je pro maximálně komfortní jízdu. Od oněch 2500 rpm už motor má víc než 90% točivého momentu k dispozici, pod touto hranicí se motor na čtyřku a pětku sbírá trochu pomaleji. 4000 až cca 5000 otáček, to už motor cítí, že se začíná něco dít a dá najevo, že se mu to líbí, jednak o něco živějším zrychlením a jednak hlubším zvukem, který se mně osobně zamlouvá. No, a někde okolo 5000 otáček přepíná DOHC VTEC vačky a začíná to pravé „Honda svezení“.
Zpřevodování je vzhledem k charakteristice motoru asi ideální, i když už jsem uvažoval nad tím, co by s tímhle autem udělala šestistupňová převodovka. Možná by to bylo už moc, nevím. Když se mi povedlo poprvé vytočit jedničku až tam, kde VTEC přepne na ostré vačky (respektive jsem tam nedal včas dvojku), docela jsem se lekl, jak to se mnou trhlo. Při závodech na světlech nejsou vozy koncernu VW vybavené motorem 1.9 TDi soupeřem, jakkoli si jejich řidiči myslí něco jiného (překvapující je, že nejvíce tůrovaných motorů na světlech a vyzývavých gest přichází z aut typu Fabia 1.2 HTP nebo 1.4, Renault Clio či jeho ošklivější sestra Thalia a Peugeot 206; nápis DOHC VTEC na boku auta jim není dostatečným varováním). Jedinou výjimkou by možná byl Seat Leon se 110 kW Pumpe-Duse hlavně díky tomu, že nejspíš bude lehčí oproti 1220 kilům pohotovostní váhy Civica.
Rozjezd se 2000 otáček je naprosto plynulý, na pětku pak motor točí při tachometrových 90 km/h 3000 otáček, při 150 km/h 5000 otáček. Tohle nemusí každému vyhovovat, mně to ale vyhovuje naprosto. I při těch 5000 otáčkách není motor zase až tak slyšet, aby to obtěžovalo. Navíc jsem snad ještě nepotkal kopec, ve kterém by měl tenhle Civic problém na pětku z 80 km/h zrychlit. Dokladová maximálka je 223 km/h, pokud je to true ground speed, tak by to plus mínus sedělo s tím, že někde kolem 8300 rpm, tudíž cca tachometrových 245 km/h, už zasáhne omezovač. Dostatečná výkonová rezerva Civica je, alespoň pro mě, k nezaplacení, protože bez ní by se některé předjížděcí manévry staly zbytečně adrenalinovými. Takhle mám na 99% vyřešeno. Ty auta, jejichž řidiči zrychlují, když je někdo předjíždí, takovou akceleraci nemají, abych mi ten manévr nějak zkomplikovaly. A vozy, které by na to měly, zase nemají za volantem tenhle typ řidiče.
Už jsem se setkal s dotazy, co benzín. Já tankuju Natural 95 a motor s tím nemá nejmenší problém, stejně tak jako výrobce. 98 je podle mě zbytečná, zkoušel jsem takové ty různé V-Powery, Racingy, Naturaly 98 a zlepšení spotřeby, hlučnosti a výkonu nebyly ani dohromady pozorovatelné tolik, jako vyšší cena. Hlučnost a výkon už probrány byly, takže teď ke spotřebě. V techničáku má Civic kombinovanou spotřebu 8.9 litrů na 100 km. To je podle mých zkušeností trochu úlet, se zimními pneumatikami Pirelli W190 SnowSport s rozměrem 185/55 R15 není nejmenší problém jezdit do 8 litrů, obvykle se mi spotřeba pohybuje od 7.3 do 7.7 litrů na 100 km, přičemž provoz zdaleka nebrzdím, v městském provozu se pohybuju tak ze 40% a sem tam se motor protáhne i k těm 8000 otáčkám. Na letních GoodYear GSD-3 195/55 R15 je to o něco víc, jsou širší a mají relativně měkkou směs (rychlostní index W – předepsaný je minimálně V!), zhruba 7.8 až 8.3 litrů na 100 km. Je pravda, že od té doby, co se do benzínu přidává to biosvinstvo, spotřeba asi trochu stoupla, ale ten rozdíl asi nebude větší než jedno, dvě deci. Mám v plánu otestovat spotřebu při opravdu sportovní jízdě, ale zatím na to stále nedochází (update podle nedávného tankování, spotřeba i na letních 7,3 na sto, ale v tom bylo málo městské jízdy a hodně dálnice).
Když už došlo na to, že Civic musel na dílnu, tak to bylo jednou proto, že mi spěchající pán olízl levý přední blatník a světlo. A teď tam byl na přetěsnění klimatizace, tam se ale zdá, že se v tom vrtali soudruzi v Itálii a nějak to nenaladili. Nechával jsem na doporučení mechanika vyměnit jeden čep na přední nápravě, údajně byl „trochu volnější“, tak aby ta vůle neměla vliv na ostatní. Někde okolo 95000 km se dělaly rozvody. Měnil jsem jednou žárovku v předním světle, dvakrát koncovou, dvouvláknovou, pro světlo a brzdu. Kromě toho dostává Civic pravidelně olej (jakej, to přesně nevím, mechanik se drží toho, co doporučuje výrobce; dolívat ho zatím nikdy nebylo třeba), filtry a geometrii. Jednou jsem dokupoval spojovací čepy, při couvání ve sněhu jsem zlomil jeden z těch, které drží plastový kryt pod motorem. Pokud mě paměť neklame, tak je to úplně vše. Cenově to bylo, pro mě překvapivě, docela v pohodě, přední světlo je k mání za nějaké 2000 až 2500 Kč, u obou sad pneu (4x Pirelli W190 SnowSport, 4x GoodYear GSD-3) byla cena za sadu 8000 Kč plus mínus stokoruna (to bylo dva roky zpátky, teď je to ještě lepší), rozvody byly včetně práce za necelých 8000 Kč (řemen, kladky, vodní pumpa a kdo ví, co ještě). Rozvody mechanik popisoval jako trochu boj, problém byl v tom, že díly, které v katalogu dealerů našel jako odpovídající pro tento motor, ve skutečnosti nepasovaly. Takže pak bral díl po dílu a detailně porovnával to, co kupoval, s tím, co vytáhl z auta.
Někdy si lámu hlavu nad tím, jak velký smysl má policejní kontrola náhradních žárovek a pojistek. Jak švestky ví, že ty žárovky a pojistky, co vezu, patří do Civica? Navíc u Civica mám pocit, že by pánové měli problém už jen najít všechny pojistky, jsou totiž na třech místech. Dvě krabice jsou pod kapotou na pravé straně auta a třetí je pod volantem…
V souvislosti s tím musím zmínit průběh výměny žárovky v předním světle – napoprvé je to docela šichta, pod kapotou je toho nějak moc a přístup ke světlu je pro chirurgy. Nejdřív pomocí dvou šroubováků sundat kontakt ze žárovky (kdo rozebíral auta ze série Monti System, ví), pak musí ven gumový těsnění, následuje pružina držící žárovku v parabole. Vyměnit žárovku, nasadit pružinu, těsnění a kontakt. Ještě že to bylo levý světlo, na pravé straně by to ještě bylo, tuším, obohaceno o chobot sání nebo něco podobného. Na druhou stranu, tenhle proces mám v plánu naučit přítelkyni. Až ji jednou budou švestky prudit, že jí nesvítí světlo, a ona to před nima zvládne vyměnit (pokud jim teda nezavře hubu s tím, že je na cestě do servisu), budou jí odměnou asi zajímavý ksichty.:)
A co tuning? Mám Civica nějak vytuněného? Vy, kteří jste doufali, že jo, budete zklamaní – nic. Vzhledově Civicovi podle mě nic nechybí. Teoreticky by se dalo uvažovat o originál Honda spoilerech pod nárazníky a prahy, ale opět jsou zde moudrá slova mechanikova, která praví, že na naše “silnice” auto až takhle snižovat není úplně nejlepší nápad. Tuzing čili nálepky na víčko nádrže a podobné opičárny nepodporuju (vzpomněl jsem si na borce, který si nálepku na víčko nádrže dal na Oktávku z obou stran. Tehdy jsem opravdu padl na prdel), zadní lampy si zatmaví snad jedině idiot a diodový cirkus, na ten mě taky nikdo neuloví. Úpravy ve stylu “něch to dáva kurrrva riadny zvuk (až do neděle…)” – sorry, taky ne.
Oni vlastně tuning lecčehos udělali už pánové ve fabrice, čímž pozici tunerovu dost komplikují. Těžko říct, jak by si tuningový díl vedl v porovnání s originálem. Já osobně budu nejspíš využívat výsledků práce borců v Hondě, vrtat se jim v tom sám nebudu, neboť jsem přesvědčen, že na tom autě není nic, co bych dokázal udělat lépe než oni.
Závěr? No, nějak takhle, předevčírem prý u nás před barákem, kde Civic parkoval, zastavili nějací borci z nedaleké stavby a ptali se bráchy, jestli je ten Civic jeho, jestli je to VTEC a jestli bych ho neprodal. Když jsem nad tím tak přemýšlel, tak tolik peněz, aby ta nabídka byla pro mě zajímavá, by mi hoši asi nedali…
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)