Ford Focus II je dobrej kchár. Sice zvenčí nevypadá nijak slavně, ale líbí se mi filozofie, která jej přivedla na svět.
Focuse se zážehovou 1.6-74kW v základní výbavě jsem přebral s pouhými 165km na tachometru. Protože automobil pronásleduje výborná pověst, neobával jsem se stejné depky jako loni se sráčovitým mondeem. Za celou dobu jeho používání jsem nepřišel na nic, co by mi vysloveně vadilo. Zde je několik postřehů z používání.
Podvozek je vynikající. Věta „ideální kompromis mezi jízdními vlastnostmi a pohodlím“ zní trochu jako klišé, ale u Focusu je to skutečně tak. Fordí podvozek je lepší než podvozek pětkového Golfu. Na dojmu z chování v zatáčkách se podílejí také sedadla s výrazným bočním vedením, kterým se také nedá nic vytknout. Podvozek a jízdní vlastnosti pokládám za hlavní přednost Focuse, myslím, že v tomto ohledu těžko najde ve stejné třídě konkurenci a v zatáčkách silniček třetí třídy způsobí vyrážku hrdým majitelům „manažerských sedanů“.
Zážehová atmosférická 1.6-16V je tak akorát. Narozdíl od 1.6-ky v Leonu, která mě tak otrávila, je fordí Duratec pružný a reaguje hned. V malých otáčkách je motor poměrně tichý, ale přes 3.500 rpm už o sobě dává vědět. 1.6ka je pro běžný provoz OK, ale žádné sportovní výkony se od ní očekávat nedají. Ideální využití potenciálu podvozku by se dalo dosáhnout s motorem 1.8 nebo připravovanou 1.6 Ti-VCT, která je však k mání jen s výbavou Ghia (považuji to za symptomatické i pro jiné oblasti – ano, ekologii chceme, ale hezky si za ní připlať). Spotřeba se pohybuje kolem 7 litrů na 100km. Nejrychleji jsem jel 180km/h, zhruba od 140km/h výše je poměrně citelný hluk pneumatik a aerodynamický hluk. I při vysoké rychlosti zůstává auto stabilní a nenechá se rozhodit vyjetými kolejemi.
V autě je dost místa, narozdíl od Octavie se dá vzadu sedět. Je to asi první automobil této kategorie, kde si „sednu za sebe“, byť s určitými obtížemi. Narozdíl od Focusu I přístrojová deska řidiče tolik neobklopuje, takže uvnitř existuje jistá svoboda pohybu. Z auta je výborně vidět – další výrazné plus proti boleslavskému konkurentovi – a nastává tam jeden paradox. Zvenčí se auto jeví být nízké, ale když sednu dovnitř, mám dojem, že sedím poměrně vysoko. Ergonomie má drobné nedostatky. Například mi překáží jakési plastové pádlo pod volantem s ovládacími prvky audiosystému, do kterého občas bourám rukou. Volant má silný věnec, takže smůlu má ta čtenářka, která si u jednoho testu stěžovala, že jí ty moderní tlusté klobásy špatně padnou do ruky. Volant je stižen určitým haptickým problémem, mám pocit, že je jako celek málo tuhý. Také mě nějak nefascinují vložené tenké stříbrné plastové špršle. Jinak chod všech ovládacích prvků je zcela příkladný. Nebudu zmiňovat, že plasty palubní desky jsou dobře spasované a nevydávají pazvuky, protože to je v dnešní době samozřejmost, ale zmíním, že různé kvazikarbonové (Golf V) nebo švindlchromové buzerantské doplňky (Octavia) v interiéru Focusu nenajdete.
Posilovač řízení je narozdíl od volkswagenů tuhý a na volant je třeba občas vynaložit trochu síly. Díky malým převisům se s autem dobře manévruje. I přes poměrně velký rozvor a rozchod manévruje auto po městě s agilitou typickou pro vozy o kategorii menší. Brzdy za moc nestojí – alespoň ve srovnání s koncernovou produkcí – ale u úplně nového auta z toho ještě nelze vyvozovat závěry.
Pokud jde o design, nastává v případě Focusu jedna zajímavost. Podle mě to auto nevypadá nijak zvlášť dobře nebo výrazně. Některé jeho partie, třeba kvazinárazníčky na předním nárazníku, jsou ošklivé. Není sice hezké, ale také asi nikoho neurazí. Je však osobité a asi si ho nikdo nesplete s nějakým jiným autem. Jeho pozitivem je určitá dávka přitažlivosti už v základní verzi. Třeba taková nová fobije vypadá v základním provedení jako piksla a doplňky v podobě litých kol a výrazného zbarvení představují berličku k tomu, aby auto aspoň nepůsobilo dojmem, že právě vypadlo z prdele. Toho se majitel focusu bát nemusí, tam je adekvátní dávka estetiky přítomna i bez příplatku.
Myslím si, že v případě Focusu zahodili u Forda zmrdí kroj a řekli si, my teď uděláme funkční auto. Docela mi ten přístup imponuje: Tvůrci se evidentně shodli na tom, že než vytvářet auto, které něčím vynikne a na zbytku bude podprůměrné, je účelnější vytvořit auto na principu určité harmonie funkcí. Zrovna nedávno dávali ten díl Simpsonových, kde Homer tvořil v podniku svého nevlastního bratra auto pro lidové vrstvy – vyšlo mu z toho takové ohavné zelené monstrum s chromovanou maskou vpředu a spoilerem vzadu. Tak tudy Ford tentokrát nešel.
V Focusu II nevzniklo auto nadprůměrně prostorné, simply ani clever, krásné nebo sportovní, ale auto, které má od toho všeho trochu a tak nikoho nezklame. Focus postrádá imagetvorné doplňky a trendy nefunkční píčoviny jako blinkry v zrcátkách, které automobilky svým zákazníkům tak rády vnucují. Tato filozofie představuje hlavní konkureční výhodu nad největším tuzemským konkurentem, a to sice Octavií II. Zkušenost mám s obojím a musím říci, že Focus je někde jinde – a to ne po technické stránce, ale po stránce vnímání vztahu auto-člověk.
Ford si ten špás něchává zaplatit, ale nijak drasticky. Popisovaná 1.6-ka ve stupni výbavy Trend stojí 476.000 CZK podle ceníku, vyjednáváním lze cenu stlačit zhruba o 30k. Nejlevnější 1.4 80PS v třídvéřovém provedení přijde na nějakých 410.000 Kč, donedávna probíhala slevová akce. Zajímavost představuje model 1.8FFV spalující benzín, ethanol nebo jejich kombinaci za rovných půl mega.
(19x známkováno, průměr: 2,26 z 5)