Zhodnocení hojně atakovaného vozítka české provenience po roce provozu a porovnání s modelem ze začátku produkce.
Zvolna se blíží čas omlazení výrobního programu nejmenší vyráběné Škodovky, máme tu první facelift, a tak lze očekávat, že do autosalonů míří vychytané vozy zbavené dětských nedostatků. I když o této modelové řadě bylo napsáno víc než dost, rád bych se podělil o zkušenosti z prostého, PR odděleními automobilek neuplaceného lidu.
Poprvé jsem s Fabií přišel do styku někdy před čtyřmi lety, kdy mě tehdy ještě jako zaměstnanci byla přidělena jako služební vůz. Krátká verze, 1.4 v „silnějším“ 50 kW provedení a v základní výbavě. Pro dané účely celkem rozumná volba. Dostala se mi se stavem tachometru cca 10 tis a bouranou zádí. V důsledku fušerské opravy v autorizovaném servisu (myslím že to byl Tukas) nešla sklápět zadní sedadla, což vzhledem k mrňavému kufru znepříjemňovalo občasnou potřebu převozu rozměrnějšího nákladu. Celou dobu jsem s ní jezdil v normálním provozním režimu, všechny provozní kapaliny byly včas vyměněny a udržovány v předepsaných hladinách.
Když měla něco kolem 20 tisíc, začal se projevovat extrémní úbytek výkonu. Servis to vyhodnotil jako nezáruční poškození motoru, oprava přišla firmu na 30 tisíc. Během těch najetých 10 tis zlobilo centrální zamykání, občas se znenadání vypnul posilovač řízení a uvnitř palubovky něco neskutečně vrzalo. S postupem ve firemní hierarchii přešla Fabie do služeb nového kolegy. Sotva se mu na tachometru objevilo zhruba 45 tisících, opakoval se problém s motorem. Opět servis, tentokrát to však ohodnotil „jenom“ na 24 tisíc. Další osud auta už neznám.
Zhruba s těmito dojmy jsem začátkem loňského roku uvažoval o koupi nového přibližovadla. Chtěl jsem něco s rozumně velkým kufrem, slušnou výbavou a pocitem vnitřního prostoru na předních sedadlech. Po zvážení všech možných pro a proti různých automobilek mi jako vítěz interního výběrového řízení vyšla Fabia Combi 16V/55kW v akční verzi Joy. Za necelých 400 tisíc jsem získal líbivý interiér (lepší čalounění, kožený volat, apod.), rádio s CD, ABS+MSR, litá kola, metalízu a nějaké detaily.
Už od prvního usednutí při předávání v autosalonu mi bylo jasné, že se od „mého“ služebního vehiklu hodně změnilo. Kombík se mi jako jediná verze Fabie líbí a jeho 430 litrů zavazadelníku patří mezi návykové. Sedadla jsou přijemná a uvnitř auta se cítím se svými 195 cm mnohem lépe než u mnohé konkurence. Auto mě postupně dostávalo svými detaily, které bych od této třídy spíš nečekal.
Jako geniální věc stále považuji trojité bliknutí, jakmile se jen dotknete příslušného ovladače ukazatele směru jízdy. Zdánlivá malichernost, ale natolik návyková, že auto bez ní bych už nechtěl. Další příjemnou vychytávkou je setření zadního okna jakmile máte puštěné přední stěrače a zařadíte zpátečku. Při nižších venkovních teplotách se na palubním počítači objeví při nastartování příslušné varování, jakmile okolní vzduch dosáhne +4 nebo -5, ozve se za jízdy příjemný zvuk upozorňující na náledí. Podobných věcí jde popsat mnohem více. Výčet bych uzavřel nezávislým otevíráním kufru. Jakmile ho zavřete, auto se opět samo zamkne. Pravda, majitelům drahých zahraničních aut zvláště ta poslední poznámka přijde jako úsměvná.
Motorizace 1.4 16V / 55 kW mě mile potěšila. Auto má plynulý zátah v skoro celém spektru otáček a ochotně zrychluje i ve 150 km/h. Nedají se sice očekávat závodní ambice, nicméně na předjíždění to stačí. Osobně se mi zamlouvá i zvuk motoru, ovšem pouze za předpokladu normální jízdy. Ve 120 km/h o motoru prakticky nevíte. Pravým opakem je 180 km/h, kdy sice ještě nemám pocit první změny geometrie podvozku ani plavby nad silnicí, ale akustický projev je šílený. Aerodynamický hluk i řev agregátu vylučuje úvahu nad další výpravou do této části tachometru. Na víceméně předpisové rychlosti je tento motor ideální.
Stejné je to s cestováním ve více lidech. Asi čtyřikrát jsem absolvoval cca 300 km cestu ve čtyřech lidech s plně naloženým kufrem. V tu chvíli se celkem příjemné auto staví na úroveň vypráskaných hátépéček. Točivý moment zoufale chybí. Tudíž prezentovat Fabii jako rodinné auto mi přijde i v této modifikaci jako perverzní, koupě o 100 tisíc dražšího dieselu pak jako nesmyslná. Sám bych se proto hlasitě přimlouval za návrat kubatury 1.6, stačí sáhnout po koncernové 75 kW.
Nedostatek točivého momentu otráví i při jiných příležitostech. Vyjíždění zasněženého kopce nebo snaha vyšplhat po štěrkové cestě jsou situace, kdy Nm v nižších otáčkách postrádáte. Z osobní zkušenosti: na jedné trochu extrémnější cestě k horské chatě se pak Fabie musela sklonit před lehčí Felicií s 1.6tkou motorem. Ten kopec bych spíš odhrabal než vyjel, zatímco feldu se tam s menšími problémy dostat podařilo.
Během prvního půlroku bylo auto votuněno. Na sloupky karoserie přišly černé kryty, vypadá to s nimi mnohem lépe, z originálního příslušenství pak přibylo výsuvné střešní okno. Pokud budete někdy uvažovat nad podobnou otázkou, za příplatek nad dražší variantu v nabídce nelitujte. Pro rychlé vyvětrání v horkých dnech funguje celkové vysunutí okna velmi dobře. Při vyklopení se pak dá sklon mnohem lépe regulovat než u klasického. Sám za sebe bych si ho koupil zas.
Nicméně nejenom sladké vavříny si Fabia užívá. Přibližně v 17 tisících se začaly z pravé zadní části auta ozývat šílené pazvuky. Nejprve to vypadalo na zadní výsuvné rolo kryjící kufr, to samo o sobě také někdy dává o sobě vědět. Po dlouhých zkoumáních se nakonec z toho vyklubalo pravé zadní sedadlo. Oprava byla po vzoru Přemeta Podlahy, kdy jsem o trochu více vyšrouboval kužel, na který sedadlo doléhá. Sice se o něco hůře sklápí, musíte zatlačit do protisměru aby to šlo vůbec vycvaknout, zvuky však ustaly. Aspoň tedy zatím.
Na podzim začal chrastit pravý přední reproduktor, což bylo samo o sobě hodně nepříjemné a vyvrcholily problémy se zámkem kufru. Rána potřebná k zavření už mi přišla více než malá, a tak jsem využil svého práva na záruční opravu. Natřikrát zavírat kufr mě rozčilovalo. Současně pořádně přidělali kryt nad zadním bočním oknem u kufru (taková malá, asi 3cm široká lišta v barvě karoserie), který byla mizerně přidělaný už z výroby a pružil. Autorizovaný servis závady odstranil do odpoledne dne, kdy bylo auto přistaveno, v rámci záruky.
Krátce k nákladům. První servisní prohlídka absolvovaná v 15 tisících vyšla na necelé 3 tisíce a nebýt fušerského mechanika, nemusel bych do servisu lézt. Takhle zapomněl správně nastavit počítadlo servisních intervalů a nedávno mi auto začalo vyhrožovat s francouzákem na displeji. Opravili to na počkání, bezplatně. Dlouhodobě se průměrná spotřeba podle účtů za benzín/najeté kilometry pohybuje na 6.2 litrech. Zhruba polovina naježděných kilometrů je po městě.
Auto jsem vzal i do školy smyku na kluzné fólii a musím říct, že výsledky mě hodně překvapily v kladném smyslu slova. Kombinace schopného podvozku, ABSky a zimních pneumatik vyšší třídy z ní udělala silného hráče mezi mnohem dražšími vozy, které bylo na fólii vidět. Fabia prakticky nešla utrhnout, hranice, kdy odmítla poslechnout příkazu k prudkému vyhýbacímu manévru se pohybovala někde u 100 km/h.
Pokud mám shrnout své celkové dojmy. Moje Fabie mě spíše dělá radost a plně slouží k účelu, pro který byla pořizována. Tedy jízda většinou ve dvou lidech na kratší vzdálenosti. Kufr je úžasný, pohodlně se mi tam vejde monitor případně server, když ho potřebuji převézt k zákazníkovi, což u D-Fensovi Cordoby nehrozí. Nejdelší vzdálenost jsem s ní absolvoval 800 km, což představovalo na otočku zvládnout cestu z Prahy do Ostravy. Ve větším autě by to sice bylo méně unavující, nicméně pro mé potřeby vyšší třída přinese jen zbytečné náklady, které nenajdou adekvátní využití. Osobně bych ocenil silnější motor, možná i trochu výkonnější. V každém případě Fabia není ideál, jak z ní někteří škodovkáři dělají, stejně tak, jako to není okrajová popelnice. Určitě má co nabídnout, ač v rozumném provedení není nejlevnější.
Chtěl bych případné zastánce názoru, že lepší je tříletá průměrně ojetá zahraniční stodola než nové mini odkázat jinam. Z důvodu sazeb havarijního pojištění, osobních zkušeností a mnoha dalších faktů ojeté větší auto nechci. A jen malá poznámka do pranice. Jakmile máte auto starší šesti let, pojišťovna na vás při havárii kašle a i na povinném ručení uplatňuje amortizaci. Tudíž pětiletý japonec je sice levný, ale to mu vydrží do prvního maléru.
Ač tady všude vychvaluji poměr výkon/cena Fabie a líbí se mi dostupnost servisu (mám jeden za rohem a druhý co by dohodil kamenem), jako potenciální nástupce mě zaujal nový Ford Focus. Má podobnou celkovou délku, ale podvozkově jde ještě mnohem dál, 385 litrů zavazadlového prostoru zní také slibně. Uvidíme, jak si bude stát, za dva roky už by na něj mohl Ford nabízet i nějakou zajímavou nabídku a odstranit nedostatky začátku výroby. Nicméně je to ještě dlouhá doba. Třeba se mezitím stane silným hráčem trhu reinkarnace prototypu Škoda Roomster.
(Zatím nikdo nehlasoval)