Aneb dnes se nám do testu dostal Ford Mustang, kchár, kterej vyrobili hustý niggaz z Dýtrojtu pro jiný hustý niggaz.
Nedávno jsem řešil, čím se dopravovat po území dnes již bohužel bývalé Konfederace. Pochopitelně, předem bylo jasné, že potřebuji americké auto, tedy žádnou šimkookou pixlu s motorem vhodným do čerpadla na vodu nebo do sekačky ani žádný evropský überwagen, jichž máme doma dost. To mi tak docela nevyšlo a nějakou dobu jsem jezdil v tříapůllitrové E-klasse, protože americké auto podle mých představ k mání zrovna nebylo, ale nakonec se na mne usmálo štěstí a autopůjčovna mi našla potomka slavné Eleanor z filmu o zlodějích aut Gone in Sixty Seconds s Mikulášem Klecí v hlavní roli (v českých kinech se objevil pod názvem 60 vteřin), 2009 Ford Mustang.
Musím se ovšem také přiznat, že kromě čtyřlitrového Exploreru jsem před tím žádný jiný Ford nikdy neřídil (a nikdy jsem to nepociťoval jako nevýhodu a ani jsem po tom netoužil, prostě produkce automobilky Ford Motor Company, které dal základy pan Henry, mimochodem význačný sponsor NSDAP, se se mnou dokonale míjela) a možná tedy bude můj pohled ovlivněn tím. Když jsem „svého“ Mustanga našel stát v garážích, říkal jsem si něco ve smyslu Vau, vot e kchár, což se po nastoupení, nastartování a ujetí asi dvaceti mil změnilo na Vau, vot e krep. Skutečně, ve srovnání s Mercedesem, ale i s auty, s nimiž běžně jezdím v Čechách, mi to přišlo jako strašná pixla, hluk uvnitř vozu (nikoli od motoru, ale od kol a okolního vzduchu) tak značný, že rádio mělo celkem problém jej přehlušit, za slabého deště jsem dokonce začínal mít pocit, že mám otevřené dveře nebo kufr. Kromě toho, když už jsem u těch pocitů, připadalo mi, že to auto prostě moc nejede, tedy přesněji, že sice jede lépe, než turbochrochtová Octa, ale to je tak vše, určitě jsem neměl pocit, že zrovna tohle auto má těch papírových 205 koní.
Vnitřní vybavení vozu je tak spartánské, že by i Jerry Pournelle měl radost… Autorádio, klimatisace, velmi jednoduchý palubní počítač, tempomat, elektricky ovládaná přední okna (zadní jsou pevná) a také přední sesle částečně v elektrice, to je všechno. Zadní sesle jsou napevno, což v zásadě nevadí, protože na nich beztak lze vozit cestujícího pouze v bočním režimu, neboť do té dvoucentrimetrové mezery mezi přední sedačkou a sedákem té zadní bychom mu jinak mohli nacpat nohy leda lisem. Ovšem kufr je dostatečný i na dva mrtvé negry a to se počítá. Sedačky však nesklopíte, takže propojení prostoru od předních sedaček po víku kufru možné bohužel není. Vpředu je ale místa více než dost. Aerodynamiku má Mustang ještě o něco horší, než náhodně vybraný kávovar nebo kuchyňský robot. Náhon je pochopitelně na zadek, těžký a přece jen ne úplně slabý motor je vpředu, žádné ABS, žádný antiprokluz. Jenom řidič, Mustang a vozovka. To pochopitelně na jednu stranu svádí k powerslide, na druhou je potřeba s tím počítat zejména na kluzkém povrchu, protože nechat Mustanga, aby si v zatáčce zahrabal, není vůbec obtížné… A dostat jej do přetáčivého smyku ostatně také ne. Pozor, Mustang je poměrně těžký a celkem snadno se tak stane, že do přetáčivého smyku neurvete jen zadní nápravu, ale spolu s ní i tu přední… Na druhou stranu, narozdíl od různých jiných amerik se při rychlostech nad 130 km/h nepokouší vzlétnout a zůstává podobně (ne)ovladatelný, jako při jakékoli nižší rychlosti.
I přes úděsnou aerodynamiku (z boku kapota a čelní maska budí dojem otevřené žraločí tlamy), ještě zhoršenou jakýmisi autorotujícími masturbačními hustonástafci na kola, nejezdí Mustang zase až tak draho, můj průměr byl lehce nad 20 MPG, tedy něco pod 12 litrů na 100 kilometrů. To na tříapůllitrový šestiválec není zase tak špatné číslo, zvláště s přihlédnutím k tomu, že většinou jsem s ním jezdil v metropolitních oblastech, kde je semafor zhruba každých dvěstě metrů a intensita provozu poměrně značná… Budíky jsou obecně takové typicky americké, takže vše je pěkně klasicky ručičkové, tachometr cejchovaný v mílích i v kilometrech, otáčkoměr, palivoměr, voltmetr, teplota vody, tlak oleje a to je všechno.
Teď manévrování. Mustang má sice slušný rejd a už jsem se zmínil, že je z něj velmi dobře vidět ven, avšak řidič těžko pozná, kde Mustang začíná a kde končí. Máte-li parkovací návyky z nějakého evropského auta, budete po zaparkování zjišťovat, že před autem máte ještě dva metry nevyužitého místa. Při couvání pak budete mít problém zcela identický. A po couvacích čidlech budete pochopitelně pátrat marně… :-) Samozřejmě, časem se naučíte Mustanga odhadnout, pak je ale při přesednutí do jiného auta velmi vhodné na ty nově získané parkovací návyky zapomenout. A už tradičně k netradičnímu využití vozidla – ano, přes přední nebo zadní kapotu by to šlo, tedy až na ten spoiler, který může tlačit nepříjemně do zad (ale i to někomu může připadat příjemné, že), jinde ovšem těžko…
Nějakou dobu jsem přemýšlel, k čemu je takový Mustang vlastně dobrý. Sportovní auto to určitě není, v technických pasážích vám naseká skoro kdokoli, prostoru taky moc nenabízí, není ani úsporné a už vůbec ne ekologické (naštěstí). Jo vono de vlastně vo tu imidž, woe. Tak tu má. Pravda, jen kdesi mezi Bronxem a Harlemem nebo v Jižní Dakotě (nebo v Evropě), kde negramotní brotha niggaz a jejich bičiz ještě nevědí, že jeho ceníková cena s výše uvedeným vybavením začíná někde na $21k (ano, tříapůllitr za cenu podobně vybavené a vnějšími rozměry o něco menší Fabie Combi — no nedivte se, o jeden pedál to ošidili, dveří je taky málo, jejich horní rám zcela chybí, takže soudruzi z Dýtrojtu ušetřili za železo, dokonce abyste nezničili okénko při zavírání dveří, je vždy při otevřených dveřích stažené o něco níže a teprve po zavření se vytáhne až nahoru – a při otevírání zase naopak…). Pokud chcete, vyblbnete se s ním. Postupně mne začaly napadat další důvody, kupříkladu že fakt, že se do auta nevejde dětská sedačka, nemusí být pro někoho vždy jen nevýhoda a podobně. Vlastně mi ty jeho nevýhody postupně začaly připadat celkem zábavné. Tedy až na ten kravál uvnitř a bez těch kýčovitých hustonástavců na kola. A jednu velkou výhodu přece jen má – umožní té osobě, co sedí za volantem, zjistit, zda je ještě řidič nebo už jen loutka, jejíž schopnosti ovládat vozdilo jsou zcela v rukou elektronikých pomocníků.
(4x známkováno, průměr: 4,00 z 5)