Test: Cordoba po 15.000 km

Featured Image

Moje vozítko značky Seat Cordoba má za sebou sedm měsíců provozu a 15.000 km. Přišel čas vyhodnotit dojmy.

Po technické stránce s autem není žádný problém. Podařilo se mi rozkrýt dvě hlavní příčiny pazvuků. První, skřípání volantu, způsoboval sprej s přípravkem k čištění palubní desky, takže jsem jej přestal používat. Plasty jsou poněkud svérázný materiál a jejich tribologické vlastnosti v kombinaci s mazadly bývají nevyzpytatelné.  Druhý problém, sporadické klepání ve středovém tunelu, jsem zprvu vyřešil zaražením dřívka od nanuka Magnum mezi tunýlek a podlahu. Pokoušel jsem se dřívko vnímat jako tuningový doplněk, součást interiéru fdřevě, ale postupně mi vadilo a tak jsem začal po příčině klepavých zvuků pátrat systematicky. Ukázalo se, že uvnitř tunýlku se volně kutálí jakýsi plastový díl, ve kterém byl identifikována páčka ke stavění zrcátka. Malá a úsměvná montážní chyba potvrzjící moji teorii, že automobilky sice vyvíjejí maximální tlak na kvalitu produktů svých dodavatelů, ale samy mají ve svých procesech bordel.

Až docela nedávno se odstranit duté rány z okolí zadní nápravy – při se při přejezdu velké nerovnosti, na českých silnicích tedy v podstatě každé nerovnosti, ozývaly rány, jako by do auta někdo mlátil PET flaškou. Příčinou jsou kamínky, které nalétají od zadních kol do prostoru mezi nárazníkem a zadní stěnou. Nemohou ven a musejí se vyšťourat, příjemná to práce.

Zůstal problém s aerodynamickým hlukem pravého zrcátka při rychlostech kolem 110 km/h. Zrcátko začne pískat jako meluzína, při 125km/h svist ustane. Díky tomu zažívám při jízdě s vozítkem stejné pocity jako pilioti dvouplošníků s otevřenou kabinou – rychlost stanovuji podle hukotu větru.

Časem vymizel problém s drhnoucí pomocnou kulisou řadící páky – asi se oběhala. Prvně zmiňovaná těžkopádnost motoru se také poněkud zlepšila. Buď řídící jednotka získala už dostatek dat k realizaci dokonalejšího adaptivního způsobu řízení, nebo jsem se s tím naučil jezdit. Nadále platí, že německá 1.4-16V postrádá na rozdíl od obdobných motorů japonských výrazné výkonové maximum, vlažně zabírá skoro v celém spektru myslitelných otáček (1.800 – 5.000), ale deklarovaná sportovní povaha vozu tím zůstala na úrovni nenaplněné vize. Chtěl-li by VW prodávat seaty jako vozy se sportovním duchem, měl programování motorové ECU změnit, ale v těchto dimenzích asi koncern na lidové vozy neuvažuje a dostatečným VW-certifikátem na sportovní auto jsou kulaté budíky, podvozek jak prkno a tvrdé sedačky. Průměrná spotřeba podle příležitostně uschovávaných účtenek od pumpy činí 6.1l/100km.

Upřednostňuji plynulou jízdu někde mezi 100-120 km/h, takže mi svezení s cordobou připadá jako celkem příjemný zážitek. Proháněl jsem vytřásadlo i  po německých dálnicích a příjemným překvapením bylo, že i při rychlostech kolem 160 km/h má ještě chuť předjíždět. Pro razantní jízdu s vytáčením motoru a prudkou akcelerací to není a myslím, že ani nic jiného od čtrnáctistovky nelze čekat. Pozitivně hodnotím hladinu vnitřního hluku – auto je kromě výše popsaného aerodynamického hluku velmi tiché, s octaviemi nelze porovnat.

Když vezmu v úvahu, za jakým účelem byla cordoba koupena, tj. přeprava do a z práce a sem tam jízdy na vzdálenosti do 200km, nezbývá mi než konstatovat, že cíl byl splněn, resp. relace peníze = užitek byla dosažena.

Mírně a bez svolení výrobce jsem cordobu votunil. Na přední masce se objevil stříbrný rámeček ze švindlchromu převzatý z modelu Signo (moc se mi líbil) a místo původních plechových jsem nasadil elektronová kola. Jinak auto funguje v čistě uživatelském módu – dolévám do něj pouze benzín a modrou vodičku do ostřikovačů. Jiná údržba na autě nenastala, a to až do první garanční prohlídky.

Původně jsem hodlal využít služby firmy CB Auto v ČB, dealera Seatu. Mám to nejblíž, takže jsem uchopil telefon a hodlal provedení garanční inspekce dohodnout. Zavolal jsem do servisu Seat, tedy čísla, kterou jsem na internetu našel, a nikdo to nezvedal, dokonce dvakrát. Vytočil jsem tedy servis Škoda a hodlal záležitost domluvit tam. Osoba na druhém konci drátu mi neodpověděla na pozdrav, čímž mi poprvé připomněla přísloví „nikdy nemáš druhou šanci udělat dobrý první dojem“. Na otázku, jak dlouho to bude trvat, mi odpověděla „no za den by se to mělo zvládnout“ a na otázku po ceně mi bylo řečeno „no tak asi tři tisíce by to měly bejt“. Vzhledem k tomu, že rozsah servisní prohlídky je mi vcelku znám – dva časově nejnáročnější úkony jsou výměna oleje v motoru a vyčtení chybových pamětí jednotlivých ECU – musel jsem se dotázat, za jakou protihodnotu servis požaduje tři tisíce korun českých, šestinu to průměrného hrubého platu. Bylo mi řečeno, že „sou f tom tři hodiny práce a matryjál, teda štyri litry voleje a filtr“. Podle mé kalkulace tedy zhruba 3 x 500 Kč = 1.500 Kč + 1.500 Kč olej + filtr. Zajímavé.

Protože mám známého v Rakousku, vlastníka autoservisu a autorizovaného Seat service partnera, zavolal jsem jemu. Docela překvapil. Prohlásil, že akce bude stát 75 EUR s použitím minerálního oleje 15W-40 Repsol nebo asi 100 EUR při použití polosyntetického Castrol TXT, přičemž celá akce bude trvat asi hodinu, naúčtováno mi bude 0,75h práce jednoho technika. Po tu dobu že mu bude potěšením si se mnou vypít kávu a povídat si o tom, proč to v Čechách už jde zase do prdele (v rakouštině: vír khénen zusómen kchófe trinken und tu erklérst mir fýlojcht, vorum ešo vídr zó fršisn lojft ta trýbr baj ojch). Když jsem známého, dále uváděného pod krycím jménem Alfred, nařkl z toho, že si ze mě dělá legraci, odvětil, že absolutně ne a abych si nechal vysvětlit od Seatu CZ, čím odůvodňuje ty tři hodiny práce. Vysvětlit jsem si to nenechal, protože mi to bylo rámcově jasné samo od sebe.

V úvahu připadají následující vysvětlení:

1. V Rakousku se točí zeměkoule třikrát pomaleji než v Čechách, servisní technik má tedy na několik úkonů tedy třikrát více času, než slunko zapadne.

2. Díky mizivé efektivitě práce v Kocourkově a plošným sabotážím vohnoutstva všechno o hodně déle trvá. Protože tuzemský servisní technik musí za jeden den vypít čtyři kafe, hodinu žvýkat oběd a zvládnout dvě fušky, nelze se divit, že mu garanční prohlídka déle trvá. Jen s vypětím všech sil se to „za den dá stihnout“.

3. Došlo k deformaci cen, kdy autosalóny tlačí ceny prodávaných vozů dolu a chybějící profit z prodeje kompenzují neúměrným profitem ze servisu. Za aktivní účasti importéra a centrály Seatu na konspiraci je pak uměle prodloužena normovaná délka trvání servisních úkonů, protože sazbu Kč/hod dále nadsazovat nelze (zákazník se při zakoupení vozu přirozeně dotazuje na ceny servisních úkonů a byl-li by konfrontován s nějakými 1500 Kč/hod, dostal by psotník).

Byl jsem tedy postaven před Sofiinu volbu, zda dát 3.000 Kč tuzemským servisům vědom si zjevných deformit v jejich kalkulaci ceny, nebo nechat vydělat stejnou částku rakouskému podnikateli vědom si deficitu v oblasti mého nacionálního myšlení a tvorby pracovních míst v Kocourkově. Nakonec jsem usoudil, že dezmrdifikace je nadřazena národním zájmům a má-li zmrd chcípnout hlady, může se tak klidně stát na území Koruny české.

Takže jsem se shledal v dílně rakouského servisu. Za zmínku stálo, že jsem celou dobu mohl být na dílně, aniž by mě odtud kdokoli vyháněl zhovadilou zmrdiargumentací o mé bezpečnosti. Zřel jsem technika, který skutečně prošel všechny kontrolní body podle servisního plánu a praktiky spočívající ve vituální výměně oleje otřením olejového filtru hadrem, hit to některých tuzemských servisů, nepřipadaly v úvahu.

Pro zajímavost, účet z rakouského servisu:
 

Servis po 15.000km + nastavení světel  celkem 109,70 EUR
3,5 litru motor. oleje Castrol  49,49 EUR
olejový filtr 30 115 561 AB  6,16 EUR
těsnící kroužek  0,28 EUR
doplnění nádobky ostřikovačů 2,25 EUR
práce (7AW, 10AW=1hodina)  31,64EUR

 

Čili výsledný dojem:

Z auta veskrze pozitivní. Pořád si ještě myslím, že jsem zvolil dobře.

Z fungování firmy SEAT v Čechách a zákaznické podpory negativní.

Závěr tohoto článku budu věnovat pro mě poněkud enervujícímu fungování firmy Seat v Čechách. K zařazení tohoto odstavce mě přivedla vydařená prezentace vozu SEAT Vel Satis Altea, neboli nového Toleda v obchodním domě OBI v ČB kolem vánoc. Mezi regály s hřebíky a petardami stálo zaprášené Toledo, kolem něho se válely pošlapané letáčky českobudějovického prodejce CB Auto a všechno působilo asi stejným umrněným a socialistickým dojmem, jako prezentace vozu Dacia 1310 TX Break v obchodním domě Prior před šestnácti lety. Sebral jsem ze země jeden letáček s otiskem boty, bych zjistil, kolik takové Toledo stojí, ale nic o Toledu explicitně tam nebylo.

Nemyslím si, že by SEAT dělal špatná auta, myslím si, že SEAT dělá auta přesně taková, jaká mu VW dělat dovolí. Pořád si myslím, že Cordoba je lepší než fóbije, Toledo předčí Octavii a Leon že je krásné zastaralé auto, ale Seat neumí tento potenciál na území ČR náležitě využít a auta náležitě prezentovat zákazníkovi. Co přivádí Seatu zákazníky, je jejich vlastní entuziasmus a nadšení „jakoby sportovní“ značkou, atraktivním designem a německou technikou. Vlastní aktivita firmy na teritoriu Kocourkova je sporná. Existují dobří prodejci (např. Pyramida nebo Auto Jarov) a pak katastrofální spolky, které raději nebudu jmenovat a které image značky i nadále kazí. Byl bych rád, kdyby se IVG hluboce zamyslel a vložil do podpory značky Seat více důslednosti a energie (o peníze tady asi nejde), protože řídká prodejní a servisní síť vykazující pokročilou infekci vohnoutismem je pro potenciálního zákazníka jeden z nejvýraznějších negativních signálů a pro mě osobně důvodem, proč pošilhávám po Mazdě 3 jako následníku cordoby.
 


30.1.2005 D-FENS
 

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
304x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:08
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!