Je to sice už nějaký ten pátek, co jsem s tímhle „prckem“ měl možnost jezdit, přesto se podělím o dojmy spojené s jízdou s ním.
Při té příležitosti doufám, že informace mnou uvedené se zakládají na pravdivé skutečnosti (tj, že si je dobře pamatuju). Přeci jenom jde o fakta stará skoro rok (to jsem s ním jel naposled), tudíž se mohou od současnosti lišit, není vyloučeno, že třeba i v množství větším, než malém. Údaje výrobce nepočítám, ty jsou volně přístupné na webu.
Zvenku
Nuže, k autíčku jsem se dostal cestou poměrně jednoduchou, a to sice tak, že přítelkyně jej jednoho dne přivezla domů jako služební, s povolením jej používat pro soukromé účely. První dojem z něj byl veskrze pozitivní, lhostejno jestli se bavím o exteriéru, nebo interiéru. Jeho kabát není na moc dlouhé popisování (hlavně chlapovi to dělá problém, ženské se o něm vydrží bavit docela dlouho ), je celé takové zakulacené, vyloženě láká k poplácání a přední maskou se přímo směje. Autíčko má tvary přitažlivé hlavně pro jedince něžného pohlaví, ale stávalo se mi poměrně často, že i chlapi se za ním otočili. Zčásti to připisuji také modrému metalickému laku (součást výbavy SX, my měli tmavě modrý, výrobce nabízí i světlý, ale ten se mi tolik nelíbí), který autu vyloženě padnul, jednak to bylo asi také tím, že jich zas až tak moc na našich silnicích vidět není. Nárazníky byly v barvě auta, oklepové lišty černé, kola plechová 14“ s poklicemi, litá kola nabízí výrobce až ve stupni nejvyšším, tj. Exclusive. Celkově působí roztomilým dojmem, což ocení hlavně ženské, chlap už méně a připadá si v něm přinejmenším zvláštně. Auto prostě nemá „koule“.
Zevnitř
Ničeho víc jsem si nevšímal, byl jsem natěšený, až se s ním projedu. Stiskl jsem tlačítko na dálkovém centrálním zamykání, Citrouš na mě zablikal a já se usadil dovnitř, zvědavě se přitom rozhlížeje kolem sebe. Ke standardu výbavy SX patří elektrické ovládání předních oken, výškově stavitelné sedadlo řidiče, stavitelný volant, boční airbagy a nějaké další prkotiny, „náš“ vozík měl navíc ve výbavě příplatkový CD přehrávač a přední mlhovky. Před řidičem trůní malá kaplička, která obsahuje displej digitálního tachometru (je společný i pro palubní počítač) a nad ním analogový otáčkoměr (dost špatně se to popisuje, musí se to vidět) a nějaké ty kontrolky. Na palubní desce nejsou žádná tlačítka, všechna jsou rozeseta po středové konzole, kromě stahování oken, ta se nacházejí vedle řadicí páky. Ovládací prvky světel, mlhovek, ukazatelů směru a houkačky bylo na páčce levé, zatímco stěrače a ostřikovače skel na páčce pravé, ale to je standart. Navíc se tlačítky na levé páčce dalo ladit rádio, nebo obsluhovat palubní počítač. Houkačka, jakož i některé funkce rádia, byla ovládána na volantu.
Musím říct, že ergonomie a výbava celkem solidní, ne tak už ale pojetí a zpracování interiéru. Co mě štvalo bylo především dvoubarevné zpracování palubky, přičemž horní část byla ze šedivého plastu, zbytek byl potom z plastu světlemodrého(!), na omak i občasný poklep kolenem příšerně tvrdého. Světle modré bylo také čalounění výplní dveří a sedadel, celkově to možná pro někoho bylo přitažlivé, nicméně mě se tahle barevná kombinace zrovna dvakrát nezamlouvala. Za jízdy potom uvnitř neustále něco povrzávalo a skřípalo, nejcitelnější to bylo v oblasti levého ramene řidiče, čím to bylo způsobeno nevím.
Protože darovanému koni se na zuby nehledí a taky proto, že jsem byl zvědavý hlavně na to, jak to pojede, nedočkavě jsem nacpal klíček do zapalování a otočil s ním.
Jízda jako taková
Musím říct, že motor (kupodivu jde o čtyřválec) o obsahu 1.1 l dokáže auto rozhýbat celkem slušně. Výrobce udává 44kW (61k), ty ovšem navzdory předpokladu (jsem zvyklý z otcova Favorita, který svých 44kW neodevzdává příliš přesvědčivě) s autíčkem těžkým bezmála tunu docela svižně zahýbou. Svůj podíl na tom má nepochybně do krátka zpřevodovaný pětistupňový manuál, s nímž se dalo jet na pětku bez kuckání i lehce nad padesát. Nevýhodu krátkého zpřevodování jsem pocítil nejvíc na dálnici, kde jde na pětku dost do otáček. Maximální rychlost je podle Citroënu kolem 155 km/h, mě ukázal digitální rychloměr při jízdě po dálnici lehce přes 170, přičemž jsem se mohl současně přesvědčit i o spotřebě, která se v tu dobu pohybovala lehce nad 12 litrů. Noha šla z plynu okamžitě dolů, aby se rychlost následně ustálila na nějakých stotřiceti. Pro puritány a mravokárce dodávám, že jsem se o to pokoušel jenom jednou, sám a spíš ze zvědavosti, jestli to skutečně dokáže. Krmit takového nenažrance bych navíc opravdu nechtěl.
Když už jsem nakousl spotřebu, nemůžu se nezdržet srovnání hodnot udávaných výrobcem a tím, co ukazoval počítač mě. Při pohodové jízdě v mezích povolené rychlosti mi ukazoval ve městě tuším kolem 7 litrů na sto, mimo město zhruba o litr a půl míň. To byl ideální stav, bohužel, dopravní situace je ideální málokdy, takže neustálé popojíždění po městě a nutnost sem tam něco předjet mimo něj + nějaká ta štreka po dálnici se projevila na spotřebě ve městě kolem osmi, mimo město pak reálných šest a půl, dlouhodobý průměr byl kolem 6.8l/100km . Výrobce udává město 7.7, mimo město 4.9 a kombinovaná 5.9, té jsem se nedotkl ANI NÁHODOU! Velkou část ovšem přičítám tomu, že auto sloužilo mimo jiné i jako předváděcí vůz a podle toho s ním lidé zřejmě také jezdili.
Jinak se s autíčkem jezdilo velice příjemně, až na drobné nedostatky, které se dají přehlédnout vzhledem k tomu, že je to v podstatě stylovka. V zatáčkách se trochu víc naklání, což je dáno hlavně vysokým těžištěm , ale zase není to tak katastrofální. Pérování je pohodlné a žehlí většinu nedostatků povrchu, po kterém se momentálně pohybujete. Sedíte poměrně vysoko, díky polohovatelnému volantu a výškově seřiditelné sedačce si najde ideální polohu za volantem 90% řidičů, a z auta je velice slušný výhled, to se ovšem týká pouze pohledu přímo před sebe a do stran. Trošku mi vadilo, že přední sloupky jsou poměrně masivní a do některých zatáček přes ně není vidět, protijedoucí auto tak vidíte až v okamžiku, kdy se ocitne vedle vás. Na křižovatkách to ovšem bylo vždy takřka bez problému – hlavně díky zmiňované dobré viditelnosti do stran. Naproti tomu dozadu není vidět vůbec, malé zadní okno je pro couvání naprosto nevhodné, rohy auta jenom tušíte někde za sebou. Zadní boční okénka trochu pomáhají, přesto je lepší couvat na zrcátka. Pokud nejste zvyklí, nezbývá vám, tak jako mě, než se to naučit.
Celkový dojem
Než udělám tečku za celým článkem, chtěl bych ještě zhruba vyjmenovat, co mě na tom autě těšilo a co ne. Začneme tím horším.
Předně, nedělám si iluze o jeho praktické využitelnosti jinak než ve dvou. Na zadní sedadla se sice dva pasažéři poměrně pohodlně srovnají, tři bych tam ale sedět nenutil. Také zavazadlový prostor je dost malý – vzhledem k tomu, že se poměrně často účastním akce zvané LANparty a potřebuji sebou vozit kompletní počítač, musel můj devatenáctipalcový monitor LG jezdit na zadním sedadle (připoutaný, ovšem!J ), do kufru jsem ho prostě nenacpal, a to ani když jsem vytáhnul zadní plato (abych zvětšil úhel pod kterým ho tam cpu). Musel bych ho tam narvat násilím, a za cenu možného poškození buď auta, nebo monitoru, případně obojího. Prostě na tři tašky s nákupem dobré, ale jinak se tam nevejde nic moc. Také mi docela vadila věc, kterou menší lidé pravděpodobně nezaznamenají, a to je široký a naprosto nevhodně tvarovaný středový panel. Při mé výšce (cca 185cm) se sice dala sedačka seřídit tak, abych pohodlně seděl, dobře viděl ven a ještě zbývalo dost prostoru nad hlavou, ale do panelu jsem neustále mlátil pravým kolenem. Další věc, která mě spolehlivě vytáčela, byl „hlídač rychlosti“. Funguje to tak, že po překročení povolené rychlosti začne vytrvale pípat, což se nedá dlouho poslouchat a tak radši zvolníte. Pak si uvědomíte, že vlastně spěcháte, a hle, pípání je tu zas…. Naštěstí se to dá vypnout, což jsme taky udělali. Jako bezpečností prvek je to dobrá věc, to bezesporu, ale když o tom, stejně jako já při prvním usednutí do auta, NEVÍTE, je to…. mírně řečeno překvapení. Nepotěšila mě ani poněkud gumová převodovka, hlavně dvojka se řadila špatně, byla to vždycky taková malá loterie (je to tam, nebo není?), ale to mohlo být způsobeno předchozím zacházením (měl na tachometru 15.000 vesměs předváděcích kilometrů).
Co mě naopak těšilo a dělalo radost, bylo všechno ostatní. Vzhled, v kontextu s tím, že se líbí ženám, je dobrá věc, já jsem se setkal s veskrze příznivými reakcemi sem tam i od mužů. Snadná a téměř intuitivní ovladatelnost, zvyknete si rychle a autíčko se díky posilovači velice dobře řídí, ve městě se dá točit jedním prstem, na dálnici pak docela ztuhne, což mi jen vyhovovalo, aspoň jsem se nemusel bát, že když kýchnu, přetočíme se kvůli tomu na střechu…. Auto má poměrně malý rejd, a dá se s ním otočit téměř kdekoliv, kvůli malému plastovému „lízátku“ pod předním nárazníkem ale polní cestu nedoporučuji… naopak v zimě je radost to točit přes ruční brzdu, pak se obrací na pětníku. Ne, že bych do každé zatáčky vjížděl s rozevlátým zadkem…..
Další fajn věc je určitě zvuková signalizace docházejícího paliva, zamlouvaly se mi i poměrně pohodlné sedačky a odpružení spíš doměkka. Potěšilo mě i to, že se auto po překročení rychlosti tuším 20 km/h samo zamkne, odemknout se dá kdykoliv tlačítkem na středovém panelu.
Ale abych to definitivně ukončil, výrobce nabízí více motorových variant, přičemž 1.1i patří k té nejslabší z nich. Není to špatná volba, ale pokud si ji někdo kupuje s tím, že ušetří na povinném ručení, bude asi mírně zklamán spotřebou. Osobně bych pravděpodobně zvolil agregát 1.4i, který má o pár kW víc a spotřebu stejnou, ale nejel jsem s ním, a tak nemůžu říct. Citroën C3 s tímto motorem je dobrá volba do města, pokud nejste nervózní řidič, pak i tu pětku využijete a kocháte se okamžitou spotřebou kolem čtyř litrů. Jednoznačně bych si ho neváhal pořídit jako druhé auto do rodiny, z rodiny malých Citroënů totiž vychází poměrem cena/užitná hodnota jako nejlepší volba, C2 je prťavá a za skoro stejný peníz, C1 je ještě prťavější a nabízí málo prostoru za nemalý peníz. To C3 umí nabídnout víc. Jedním slovem BONBÓNEK.
(4x známkováno, průměr: 3,25 z 5)