Test: Citroën C1

Featured Image

Trabant z roku 1979 nám už v podstatě dosloužil a tak jsme se Zazunkou hledali, který vozidlo bychom pořídili místo něj. Sice nám žádnému už není ani dvacet pět, jak se zpívá v té písničce, no přesto jsme chtěli auto v podstatě jen pro dva s tím, že nějaký ten rok v tom sviště vozit můžeme než bude třeba větší kraksna s více než třemi dveřmi.

Potřebujeme totiž jezdit jen na nákupy a v zimě by nám to mělo v dopravě nahradit motorky na kterých se toho přes zimu nedá najezdit zrovna moc…a jezdit navlečenej jak pumpa v zimě do práce je přece pitomost. Takže taková motorka na zimu…a sem tam na odvoz páru kamarádů na nějakou tu pařbičku 8o)
 
Kamarád, co má Fabii „v tom silnějším tédéíčku“ je ze svého znamenitého stroje vysloveně nadšen a vřele nám ho doporučoval. Já mu ale na tvrdku řekl, že kdybych koupil Fabii, tak bych litoval těch peněz pokaždé, když bych k tomu pařezu šel. Takže Škodivky nebrat. Ale co jiného? Strop jsem určil na 200, maximálně pak 230 000,- Kč s tím, že za auto víc nedám – to radši koupím slušně jetou Feldu a k ní zbrusu nový bike.

Do výběru se dostal Citroën C2 a nový Suzuki Swift 3dv. Jenže…C2ka za cenu mírně převyšující 230 000,- Kč je vybavena motorem 1,1 o výkonu 61k, což je při její suché hmotnosti důvod pochybovat o tom, že se s tím bude dát jezdit za rozumný peníz, i když budu chtít předjet Feldu s vozejkem do kopce nebo nějakej ten HTP zázrak. Suzuki Swift se dělá ve třídveřáku jen v nejvyšší výbavě a v tuctové červené za cenu asi 330 000,- Kč. Pětidveřový Swift s motorem 1,3 je na tom hmotností i výkonem stejně jako zmiňovaná C2. Takže taky diskvalifikace.

No a pak přišlo kolínské TPCA se svejma trojčatama. Napřed jsme o tom vůbec nepřemýšleli, no na jednom výletě jsem se stavili do jihlavského Citroënu a prubnuli zkušební jízdu. V motorkové kombinéze a vysokých botách to byla docela sranda.

Hned po usazení (Zazunka dozadu) do C1 bylo hnedka nápadný, kolik je v tom místa jak vpředu, tak vzadu. Třeba s R. Mégane coupé se to nedá srovnat – a to ani vpředu…i nová Ochcávka pokulhává co se týče místa vzadu. Po rozjezdu s robotickou převodovkou Tiptronic jsem si všiml, že i když je vpředu 4ventilový tříválec s 998ccm, tak Tiptronic jede do kopce na trojku s 2000 ot./min. a docela slušně na ni zrychluje, když se kolona rozvolní.

Takže jsme se rozhodli pro C1. Jelikož já jsem ujetej na žlutou a Zuzka žlutou uvítala jako neokoukanou variantu, tak jsme koupili žlutý, třídveřový C1 s posilovačem řízení a stavitelným volantem jako s příplatkovou výbavou (11 000,- Kč) a benzinovým motorem. Celkově nás autíčko stálo 199 900,- Kč i s příplatkem za posilovač…ona byla v říjnu nějaká slevová akcička, tak jsme do toho šli.
 
Teď k technice:

Jak jsem už psal – má to vstřikový, 4ventilový tříválec VVT-i s 998ccm a výkonem 50kW/68k při 6000 ot./min. a krouťákem 93 Nm při 3600 ot./min. Pohotovostní hm. je 790kg, užitečná pak 370kg vč. řidiče. Přední brzdy mají odvětrávané kotouče, vzadu jsou bubny. V základu to má ABS, EBD (rozdělovač brzdné síly) a pak i jakési CSC (stabilizaci podvozku při brzdění v zatáčce). V sérii jsou taky montovány dva airbagy (mitfárův lze vypnout) a k tomu jsou

dodávány pyrotechnické předpínače bezpečnostních pásů.

Délka karoserie je 3435mm, šířka přes zrcátka pak 1855mm (karoserie má šířku 1630mm). Rozvor činí 2340mm a rozchod kol je 1415mm vpředu a 1405mm vzadu. Výška je 1465mm. Poloměr zatáčení je 4,75m a je to prodáváno (stejně jako dražší C2) jako 4 místný stroj. Náš „holobyt“ naopak nemá: otáčkoměr, centrál na DO, elektrická okna, přední mlhovky, hliníková kola, ozdobné lišty, dělená zadní sedadla…a kufr 8o) Ten má celých 139l využitelného prostoru, který naroste na 712l po sklopení opěradla zadních sedadel.

A včil k jízdním pocitům (rychlosti jsou čistě informativní odečítané z tacho):

Auto je díky své hmotnosti docela živé i když motor je třeba roztočit. Nástup krouťáku lze pozorovat už dlouho předtím, než se do kabiny začne ozývat postupně se zvyšující bručení tříválce. Jednička je krátká a řadit je dobré kolem 35-40km/h, kdy začíná motor vadnout i když trochu by ještě šel. Při normální jízdě řadím při nějakých 30km/h bez nějakého cukání nebo hluku v kabině. Dvojka je vcelku těžký převod, ale i když zařadíte v těch asi 30km/h, tak motorek nijak neprotestuje a sesbírá se i z nízkých otáček. Mou nejoblíbenější rychlostí je „universální“ trojka, kterou lze od 60ky roztáhnout až někam ke 130km/h. Čtverka je pak kratší a dělá jen takový přechod mezi 3kou a 5kou, ale dá se krvavě roztočit až ke 150ti, což doceníte spíš na dálnici, kdy do kopce nechcete ztratit tempo „v pruhu pro osobní auta“ a přejít tak ve 130km/h do pruhu „pro kamiony“. 5ka je pak udržovací rychlost a pokud neztratíte otáčky, nemusí rychlost klesnout pod 140 tachometrovejch, což je pro tenhle motorek docela slušná vizitka.

Spotřeba…když jsem jel svižně (130 -150 tacho) na otočku Brno – Praha a zpět, bál jsem se, že se dočkám spotřeby kolem 10l/100km jako u nového Fiatu Panda 1,2, který ve městě bere kolem 5l. Ale nestalo se tak. Jel jsem to už asi 8x a pokaždé se spotřeba pohybuje kolem 6,1-6,3l/100km. Po městě jezdí kolem 5,6l/100km (spotřeba na první nádrž vyjetou čistě po městě mezi 6 a cca 650 celkově najetými kilometry. Takže na „syrovej“ motor myslím docela dobrý. Jako vcelku zdařilá se jeví i ergonomie. Měřím 176cm a nemám potíž řídit s mírně pokrčenejma rukama a přitom dosáhnout na všechno krom sklápění světel. Vnější zpětná zrcátka jsou bezvadná, slepý úhel je minimální a díky tomu je není potřeba přenastavovat, když řídí o víc než 10cm menší Zuzka.

 Brzdy jsou myslím nadprůměrně účinné i při 10x opakovaném, tvrdém brzdění z nějakých 100km/h. ABS nijak citelně nezasáhlo, EBD se dobře vypořádalo s mokro-suchou vozovkou a udrželo nás v přímém směru a brzdy neochably natolik, abych si všiml propadání brzdového pedálu nebo zpoždění nebo otupení jejich nástupu či reakce.

Podvozek se díky v rozích karoserie uloženým kolům chová podobně jako motokára, tuhé odpružení nenechá auto nijak vyklánět ze zatáčky. Ze všech tří „sourozenců“ je jen C1 obuta do pneumatik s nižším profilem (155/65 R14) Aygo i 107 jsou na třináctipalcových ráfcích. Díky tomu jsou průjezdy zatáčkami jistější a přesněji odhadnutelné.

Interiér je z tvrdých plastů s matnou úpravou. Jeho nectností je, že při oslunění horního a docela rozměrného dílu palubní desky se odráží jeho textura v čelním skle a na intenzitě oslunění záleží, jak moc to omezí rozlišovací schopnost. Chodce, auta i cyklisty vidíte bez potíží, ale třeba jinak snadno čitelnou SPZku na 20m nerozluštíte.

Marketingoví pitomci vyzdvihujou počet odkládacích míst v interiéru (14), ale já osobně postrádám jednu jedinou uzavíratelnou schránku. Jsou tam prostě jen poličky nebo kapsy. Ta nejvýše položená ve středu palubní desky je navíc vysloveně debilní a dá se použít jen když auto jede po dálnici nebo stojí. Každé zrychlení totiž vyloží na zem všechen materiál, protože ze tří stran ohraničená ploška jaksi nemá čtvrtý okraj a je skoro vodorovná. Stojan na pití je pevně vlisován do středového panelu u podlahy a je typizován na papírový kelímek á la McDonalds. Půllitrová PET láhev v něm drží za jízdy zpříma až když jí polovinu vypijete. Světlo v kabině se rozsvítí jen při otevření dveří řidiče a 12V zásuvka pracuje jen při otočení klíčku do první polohy, což jsou dvě docela nepraktické věci. Vysloveně hnusnej je potom střední díl středového panelu, který je z průsvitného plastu barvy plastového kelímku na pivo. Tento je celoplošně podsvícen oranžovou barvou tak, jako celá palubovka. V interiéru se kromě sedadel s textilem nepotkáte – ani ve výplni dveří.

Sedadla jsou hodně jednoduchá a díky pevným opěrkám hlavy působí „jakosportovně“. Boční vedení mají slušné, v tomhle směru se jim nedá nic vytknout. Sedáky vpředu i vzadu jsou svou délkou pro mou průměrnou postavu naprosto vyhovující a ani po 550km za volantem necítím ztuhlá kolena, bolavá záda atp. Jediný nedostatek předních sedadel je v tom, že po sklopení při nastupování dozadu se zpětně vyklopí a zajistí v naprosto nepřirozené poloze (opěradlo vůči sedáku) Proto je třeba po zpětném vyklopení sedadlo od oka nastavit do původní polohy a po usednutí to doladit a to i v posunu k/od volantu. Zadní sedadla jsou u našeho základního provedení nedělená, proto nelze sklápět méně než celé opěradlo. Zadní opěrky hlavy jsou výsuvné a prakticky tvarované, takže pokud tam nikdo nesedí, tak vám zasunuté opěrky nezavazí ve výhledu vzad.

Naopak se mi moc líbí, že auto nemá žádné „blbuvzdorné“ zařízení…a to ani na automatické rozsvěcení světel. No, pravda…chvíli pípá, když hladina v nádrži poklesne pod 3l a pak taky když otevřete dveře a jsou rozsvícena světla (po vypnutí zapalování nezhasínají ani potkávací, takže si můžete dobrovolně vytlouci baterii).  Vše tedy záleží na řidiči a „…tak to ma byt…tak je to spravne.“ 8o)

 Nechci rozhodně tvrdit, že jsem pořídil nejlepší auto na světě! Ale pokud si jeden pamatuje, že nic není zadarmo a automobilka sleduje hlavně svůj zisk, pak jsem myslím za svoje peníze dostanete v C1 nové (a ne žádnej jen oprášenej model) a prakticky dobře vybavené moderní auto bez zbytečných cingrlátek, které umí být užitečné, je neokoukané a docela praktické. Pro dva lidi a do města je to myslím ta správná volba.

____________________________________________________________________________

Poznámka pro duševně choré: Toto auto ani v nejmenším nezvyšuje subjektivní pocit nadřazenosti, nezvyšuje sebevědomí a lepšími se budete cítit pouze v případě, když pohodlně a s rezervou zaparkujete do místa, kam se 5 minut předtím marně snažil nějaký egomaniak narvat své „in style“ SUV.


22.11.2006 Honza ZZR

12345 (5x známkováno, průměr: 1,60 z 5)
405x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:05
D-FENS © 2017