Test: AAA Auto Praha

Featured Image

Tak se to konečně stalo. Podařilo se mi nějakým zázrakem vydělat si na auto – tedy zhruba částku okolo 200.000 kocourkokorun, jak by pravil D-FENS.

Pln euforie ze stavu svého účtu a z krásného počasí jsem začal probírat noviny, časopisy a tak kvůli autoinzerátům. Představoval jsem si něco decentního za adekvátní cenu, aby mi to chvilku vydrželo – no prostě to co chce skoro každej.

Na inzeráty největšího českého bazaru není možné nenarazit – najdete je v každých novinách, časopisech, billboardech, reklamy jsou v televizi a v rádiu. A když má něco moc reklam, je to buď drahé nebo podezřelé. Navíc v „áčkách“ kupoval auto můj známý a to jak dopadl byl mimochodem dost hororový zážitek (auto s jednou (!) brzdovou destičkou apod…) Čili AAA jsem vyřadil z výběru míst, kde koupit auto, hned na začátku. Nakonec jsem vůz koupil na inzerát od jednoho prima pána a jsem s ním spokojen.

Zvědavost mi ale nedala a než jsem si vůz koupil, přece jen jsem se do těch áček zašel podívat – ono na drbech a pověstech sice někdy pravda je, ale znáte to – člověk se prostě musí přesvědčit na vlastní kůži. Takže jsem se jednoho příjemného jarního dne do áček do Prahy vypravil. Po poněkud strastiplné cestě, která se vinou mé neznalosti Prahy prodloužila z předpokládané hodiny na dvě a půl hoďky , jsem konečně dorazil do poněkud zapadlé ulice Dopraváků. Měl jsem docela potíže zaparkovat, bazar je zřejmě děsně oblíbený, auto jsem musel nechat nedaleko blízkého Obi, nebo co to bylo (nějak jsme si nevšiml).

S pochmurným výrazem jsem se zadíval na celkem davy lidí, okukující auta a vyrazil směle v perjod. Bazar se rozkládá na poměrně velké ploše – reklamy „největší bazar ve střední evropě“ asi fakt nelhaly – no nic. Na začátku jsou samozřejmě ta nejhezčí auta – moc hezké drahé BMW tam měli. Hmmmmm…. No nic – to není moje cenová kategorie. Vůz o který jsem ovšem zájem měl (tedy alespoň se na něj podívat) bylo BMW 320i, typ E36 rok výroby 1995, cena 140000,- Kč. Což o to – ta by celkem odpovídala, BMW jsou prostě o 20-30 procent dražší než auta stejného věku.

Auto jsem tedy začal okukovat. Lak celkem dobrý na většině povrchu – ale ejhle – blatník přelakovaný. Na povrch vypadal jakž takž – jenže lak se loupal, prostě fušeřina. Hm. Rychle jsem zkouknul další části. Vypadalo to že to byla ne zrovna mírná bouračka na levý předek vozidla. Světlo bylo zjevně vyměněné a nárazník taky, plech přelakovaný. Lak na haubně vypadal kupodivu slušně, docela by mne zajímalo jak se to stalo.
Nehoda samozřejmě snižuje cenu vozu a za 140k bych takovou fušeřinu nebral ani náhodou. Dlaší vady které jsem vnější ohledáním zjistil – prahy prorezlé, podběhy taky (šáhnul jsem tam a menší kus mi zůstal v ruce…), na prazích a zadním nárazníku byly nějaké stopy po úpravách – mám pocit že to bylo votuzidlo a „doplňky“ z toho někdo sundal. To asi taky svědčí o tom jak s vozem bylo zacházeno.
V té chvíli si mého průzkumu všiml místní poskok a začal se kolem ochomejtat. Typický bazarník – kolem 30 řekl bych, proplešlý, zlaté řetězy a hodinky, přezíravý výraz. Byl jsem náramně zvědavý, jak se zachová a tak jsem se začal vyptávat, jako bych o tom vůbec nic nevěděl… zklamán jsem ovšem nebyl. Následuje zhruba přepis dialogu, který se odehrál. Budiž ukázkou dalšího exempláře druhu, zvaného Zmrd Bazarní.

Já: „ Dobrý den… můžu se zeptat?“

On: „Jo moment….“ Něco kváknul do vysílačky co jí tam všichni nosej (to je technika – když zmrd sám nestačí, zavolá si posily)

On: „Co potřebujete?“

Já: „Chci se zeptat tady na toho bavora… byl bouraný někdy?“ (naprosto ichtylní dotaz – i dítě by poznalo že byl)

Zmrd nezklamal.

On: „Tenhle? Néééé…. To přivezla včéra nějaká ženská. Eště to nemáme v evidenci a předběžná cena je těch 140, ale když si to vezmete rychle tak to ňák uděláme, třeba za 130.“

Na věc jde tedy rychle. Auto bourané a to že s tím jezdila žena – mimochodem netuším proč by to mělo být plus – mu ze zjevných důvodů také nevěřím. Způsob stanovení ceny mi také příjde dost podivný (dávají na prodej auto co není v evidenci?).

Já: „Aha tak to jo – no a moh bych se mrknou dovnitř?“

On: „Jooo jasně. Moment.“

Něco řek do vysílačky a pak jsme ztrávili hezkých pár minut tlacháním o ničem (jooo tyhle bavoráky to sou dobrý auta, držáky – ten motor je nesmrtelnej, díly taky nejsou tak drahý bla bla bla.) Standartní bazarní kecy – motory BMW jsou sice velice odolné ale pár už jsem jich po smrti viděl, zejména zásluhou různých mladých pitomců, co si myslí, že když budou ten motor vytáčet pořád na 5000 otáček, že to vydrží donekonečna.

Nakonec se dostavil poskok č. 2, podal bazarníkovi klíče a někam odpelášil.

Interier vozu působil poměrně udržovaně, vše vypadalo v originálu – i repro poměrně nevýkonné, takže jsem začal mít pocit že to možná ani tuzerovi třeba nepatřilo. U vozů kolem 10 let nemá smysl koukat na tachometr, záleží na jednotlivém stavu vozidla. Cifra 98000 na tachometru mne ale celkem překvapila. Že je stočený nebylo pochyb. No dobře. Následuje motor.

První dojem. Jeeee. Motor byl umytý. Čili alarm č. 1 – nepoznám jestli někde teče/neteče cokoliv. Z tohoto vozu jsem začal mít poměrně mrazení v zádech. Zeptal jsem se bazarníka, jestli ví o nějakých vadách motorických nebo jiných. Odpověděl, cituji: „Né, mechanik na to koukal a řikal že je to dobrá kára.“ Spiklenecky dodal: „Prej se mu moc líbila, že prej taky shání auto a že by si jí vzal.“ To určitě. Zajímalo by mne jestli v bazarech opravdu považují zákazníky za takové pitomce. Motor jsem si zběžně prohlédl a hledal hlavně VIN. Ten byl z celého vozu totiž nejzajímavější. Byl to totiž VIN z modelu E30, motor M20 2.0. Z jakéhosi důvodu jsem se naučil číst VIN kody BMW (na internetu se válí spousta návodů jak je číst). VIN jsem si raději přečetl několikrát abych si byl jistý. Takže auto je nejspíš kradené. Brrrrrr… k vozu jsem si vyžádal TP a nadále předstíral zájem z mé strany. Papíry vypadaly v pořádku, dokonce se špatným VINem (heh co dnes ale nejde že?)…

Tak jsem je požádal o projížďku. Bazarník řekl OK a po vyřizování čehosi po telefonu jsme frčeli. Nejdřív řídil on až na jakousi dlouhou rovnou cestu za supermarketem, vedoucí kamsi na sídliště. Podotýkám že když řídil on vše se zdálo v pořádku.  Pak mne k tomu pustil.
S tímto typem už mám určité zkušenosti a tak jsem zhruba věděl co od toho čekat. Motor lehce zavrčel a… akcelerace kde? Prostě auto mělo akceleraci tak asi polovinu odhadem toho co to mít mělo. Na nic jsem nečekal, po pár metrech zastavil a předal vůz zpět bazarníkovi. Ten se zmohl jen na „jede to v pořádku ne?“ – můj pohled ho přesvědčil že ne, tak mě zavezl zpátky a já nasedl do svého vozu a upaloval pryč.

Obchodní praktiky zmíněného bazaru zde nebudu propírat – font AAA Arial (2.5 a kurzívou) zná asi každý a jejich metody reklamace jsou prý rovněž velice svérázné, nicméně až do této fáze jsem to díkybohu nedotáhl.

Vozem jsem byl natolik znechucen že jsem ani na žádné jiné nekoukal takže – abych byl spravedlivý, možná jsem měl jen smůlu a narazil jsem na jediné auto které bylo – řekněme dost zajímavé. Ovšem fakt že se v proklamovaně seriozním bazaru objevuje auto s přeraženým VINem (a ještě špatně), který je navíc i v papírech (VIN jsem si zapsal do moilu a večer ověřil – opravdu patří nějaké E30) asi o něčem svědčí.


17.4.2005 Scimitar
Pozn. D-FENSe: Jako těžiště tohoto článku jeví se mi vyjádření, že automobil “nebyl v evidenci”. Kdo trochu ví, jak funguje AAA Auto, pak automobil firmou vykoupený a nyní nabízený k prodeji v evidenci z principu býti musí. Může se někdo kompetentně vyjádřit k tomuto jevu? Působí to na mě dojmem, že si frajeři na ploše provozují jakousi soukromou ranařinu, která vystavuje zákazníka neúměrnému riziku. D-F

 
 

12345 (Zatím žádné známkování)
55x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:08
D-FENS © 2015