Teroristka aneb jak pravdoláskomilové zbraním na šmak přišli.

Featured Image

Chodit na český filmy je nepochybně masochismus, ale v těch kinech skutečně nic není. A když říkám nic, tak nic. Když se vám po delší době podaří vnutit haranty tchyni a jít se ženou do kina, zjistíte po veškeré té organizační činnosti, že jediné, na co reálně můžete jít, je český film.

Přestali jsme chodit do multiplexů, hrozně to tam smrdí popcornem. Asi dvakrát jsem málem poblil tu holku, co kontroluje vstupenky, protože se mi otočil kufr z toho smradu spálený kukuřice. Myslím, že tak nějak to muselo smrdět v Auschwitz, když jely pece na plno. Tak chodíme jen do Kotvy. Vypadá to tam vážně retro, ale mají tam dobrý zvuk a nesmrdí to tam.

Tedy Teroristka.

Zhruba sedmdesátiletá učitelka Marie (Iva Janžurová) by sice měla zobat antidepresiva, co jí předepisuje její dcera doktorka, ale místo toho pravidelně cestuje do zahrádkářské kolonie na soutoku Berounky a Vltavy, kde žije společně s těžce nemocnou kamarádkou (Eva Holubová) na vozíku a s rómskou mladou matkou, která sice nemá peníze, ale zato chová kozu. K úplné sluníčkářské idyle jim tam chybí jen teplý černoch na kole.

V zahrádkářské kolonii se ovšem nežije až tak idylicky, zejména ne o víkendu, kdy se v hospodě místního mafiána Macha lid baví do pozdních nočních hodin v rozporu s vyhláškou o nočním klidu. Takhle nějak začínala hromadná vražda v Uherském Brodě. Tamní neurotický důchodce si tak dlouho stěžoval na ožraly, kteří chodili nacamraní kolem jeho domu a dělali bordel, až jej radnice prohlásila za kverulanta a začala jeho podněty ignorovat, aby mu následně hráblo a hospodu vystřílel. Paní učitelka na tom pomalu začíná být podobně.

Na druhé straně bojové fronty stojí místní mafián Mach (Martin Hoffmann), který píchá starostku (Tatiana Vilhelmová). Mach je typický zprostředkovatel státních služeb, něco jako kníže Pavel z Hluboké. Koncentruje v sobě všechna myslitelná negativa. Nejezdí na kole, ale starým Porsche, které určitě neplní ani Euro 3. Nosí pistoli. Ovšem co je úplně nejhorší, rozhodne se založit domobranu, která jako taktický prvek používá kombinaci palných zbraní a motocyklů. To samozřejmě paní učitelce také vadí.

Jako tečka za první částí filmu, která by se dala nazvat sluníčkářskými moralistními orgiemi, se odehraje turnaj v motobiatlonu, kde mimojiné dochází ke střelbě na nafukovací figuríny znázorňující osoby tmavé pleti na nafukovacích člunech, přičemž paralela s uprchlíky je naprosto zřejmá.

Jediným pozitivem této první části je Gabriela Soukalová ve vedlejší roli. Pokud jste heterosexuální muž a nemáte zásadní vadu zraku, pravděpodobně si skvěle užijete trapnou sexuální scénu mezi mafiánem a starostkou, která připomíná spíše prohlídku na přítomnost klíšťat. Stejně tak nekonečné záběry na Vilhelmové zadek, výstřih a další partie, o kterých realizační team pravděpodobně usoudil, že je všichni hrozně toužíme vidět. Bylo to asi tak vzrušující jako čistit kávovar.

Motocykly, střelba, rušení nočního klidu v Machově hospodě a další věci paní učitelce pochopitelně vadí. Poté, co se jí nepodaří dosáhnout dohody s panem starostou, rozhodne se, že vezme do ruky zbraň. Začne sekyrou a protože se dostaví úspěch, usoudí, že je třeba znásobit damage factor. Zde se nastartuje pomyslná druhá část, která je pojatá jako Den pro Šakala czech edition.

Jelikož situace graduje a paní učitelka nevidí jiné východisko, vyhledá svého žáka, u kterého existuje potenciál, že by mohl vědět něco o zbraních, protože je kriminálník (Pavel Liška). Paní učitelka to řekne jasně, každej krimálník má přece zbraň. Zkontroloval jsem glocka pod mikinou, byl tam a říkal, že paní učitelka kecá. Paní učitelka se učí střílet, zlepšuje si fyzickou kondici a zacházení se zbraněmi, ano, schyluje se k něčemu zásadnímu.

Situace mezitím mírně graduje. Jeden z členů „domobrany“ v důsledku standardního mysliveckého kreténismu zastřelí paní učitelky kamarádky psa („volně pobíhající zvíře“ = nutno zabít) a „někdo“ poštve úřady proti mladé matce. Právě zde se začne projevovat jedna vlastnost celého filmu, totiž že vyměkne a uhne právě v okamžiku, kdy začne o něco jít. Dalo se jistě věnovat více pozornosti tomuto společenskému fenoménu, totiž nejrůznější úřední šikaně na objednávku, blacklistům a whitelstům českých úřednických sviní, ale film tak krásně lehce od toho zatočí pryč, jako mnohokrát potom i předtím.

Po různých peripetiích se tedy paní učitelka zmocní zbraně, jmenovitě zlamovací brokovnice, a vydá se zastřelit Macha, který mezitím hodlá zahrádkářskou kolonii zrušit a postavit tam moderní rezidentní čtvrť.

Mimochodem veřejné projednávání tohoto „projektu“, opět dokonalá přehlídka arogance úřednicko-podnikatelského „průmyslu na veřejný zájem“, včetně remcajících občanů, o kterých už dopředu tak nějak víte, že jim to nebude nic platné. Opět skvělý námět, ze kterého se dalo vytěžit něco hlubšího, ale ne, uděláme vtípek a honem od toho zmizíme.

Poslední pomyslná část filmu připomíná poněkud Pulp Fiction. Odehrává se v Machově vile, kde paní učitelka pána domu (který se právě vyspal s její sousedkou mladou matkou) postřelí do nohy, aby ten následně začal krvácet z ruky. Tato poslední sekce je nejvíce zábavná, především díky vtipným dialogům, a současně dějově nejvíc odbytá. Pan podnikatel Mach k učitelce nejprve drží před hlavní nabité zbraně poměrně rozsáhlou spíč, která je až nechutně pravdivá. Řekne něco v tom smyslu, že státní a veřejná správa je provozována bandou neschopných a hamižných imbecilů, a pokud má alespoň něco alespoň trochu fungovat, musí to z pozadí řídit svině jako on. Ano, přál bych si, aby se v tomto okamžiku v kině rozsvítilo a každý odtud odešel s tím, co právě viděl a slyšel, a aby si domyslel, jak to asi bylo dál, protože jedině tak bylo možné zajistit, aby opět nedošlo k dalšímu úniku od tématu, no a protože se nerozsvítilo…

Ani autor scénáře pravděpodobně nevěděl, jak z toho ven. Nemůže přece nechat paní učitelku Macha zabít. Stejně tak by nebylo přijatelné, aby učitelku zabil on v sebeobraně, nebo aby přijeli policajti a sebrali je oba. Prostě cokoli už bylo v tuhle chvíli špatně. Tak vymyslí něco jako deus ex machina. V důsledku zcela nepravděpodobného scénáře musí Mach nejen přehodnotit svoje plány, ale nějakým nepříliš jasným řízením osudu se ocitne násobně postřelený před učitelky chatou s kanystrem benzínu a v důsledku ještě nejasnějšího řízení osudu ho nešťastnou náhodou podpálí členové jeho vlastní domobrany.

Zábavné to bylo, to ano. Bavili jsme se dobře a každý příznivec suchého humoru bude. To ale ne vždy tak docela stačí. Tenhle film prostě nejel na plnej plyn. Když vynecháme různé vedlejší momenty, jako nepochopitelně a uměle působící westernová hudba, fetišistické záběry na nejrůznější tělesné partie Tatiany Vilhelmové, omyly a chyby a v neposlední řadě typický znak českých filmů, totiž profláknuté herce, hlavně to soustavné odbíhání od podstatných věcí mně rušilo. Pravděpodobně to bylo následkem hledání maxima možného, co ještě cenzura snese, než padnou první slova o nabádání k občanskému nepokoji a podrývání státní a veřejné správy, a proto je nutné neustále škobrtat na tenké lince mezi sociálním dramatem a komedií. Pokud na to budeme koukat jako na komedii, tak to bylo nadprůměrné. Pokud na to budeme nahlížet jako na sociální drama, tak autoři zahodili skvělou šanci.

Nakonec dojde i na cyklistiku a ten konec se mi paradoxně nejvíc líbil.

Vzhledem k časté incidenci zbraní ve filmu (z palných CZ-75B, Jericho 941, brokovnice, nezjištěný revolver, z těch ostatních sekyra, zahradní postřikovač, láhev, kladivo) se nelze ubránit dojmu, že pravdoláskaři právě redefinují svůj vztah ke zbraním. Už nejsou špatné, áno, už jsou dobré i špatné podle toho, jakou myšlenkou je vedena ruka, která je právě drží. To je prima, že jim to došlo.

 


29.04.2019 D-FENS


Související články:


12345 (230x hodnoceno, průměr: 1,30 z 5)
21 052x přečteno
Updatováno: 29.4.2019 — 0:09
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!