Táhněte do háje!

Featured Image


Máme mezi sebou pátou kolonu, která úmyslně przní naše národní symboly a navíc se zdá, že to nikomu nevadí.

Hnutí Greenpeace nemám rád. Jako každý podobný spolek získává stabilitu v prostoru díky třem nohám: ekozmrdům, ekohnoutům a ichtyekologům. Ekozmrdi se snaží vyždímat politickou moc z ochrany životního prostředí se všemi atributy, který tento extrakt obsahuje, jako třeba peníze, pocit nadřazenosti a popularita. Ekohnouti zase přišli na to, že ochrana přírody je praktickou a nepříliš namáhavou alternativou k tomu, čím rozhodně nehodlají pošpinit svoje ručky – totiž k práci. Ichtylové jsou pak ta pravá substance, která dodá hnutí tu správnou Persil green power. Ichtylové tvoří mozkový trust podobných hnutí a dodávají mu know-how kolísavé kvality, které pak proměněno zmrdy v dogma a do omrzení opakované vohnouty tvoří základní pravdu. Takové nefalšovaná jakoby občanská iniciativa typu Greenpeace udělá každému dobře: Ichtylové jsou nadšeni, když mohou zaujmout k něčemu stanovisko, vohnouti se tetelí radostí, že budou taky jednou důležití. Nakonec přijdou zmrdi a vybudují si ekokariéru.

My už pak nevnímáme, že šestnáctiletá aktivistka podlehla kouzlu ochrany přírody včera večer v lese u táboráku, kde s dredovitým ekologem Levákem Bobem kouřila trávu a pak i něco jiného, co se dá vykouřit, aniž by to bylo nutné zapálit. Nyní s cvičí hormony a abusus THC, ještě včera přitom jedla v McDonaldu na nakupovala u Lidla. My vnímáme jen rozrušenou mladou hysterku, která je úplně celá na prášky z toho skleníkového efektu, ozónové díry a DDT v játrech tučnáků. Zdá se nám to být úplně největší problém, když to ta dívenka tak naléhavě říká, prostě někteří z nás to správně nepřeberou a nedojde jim, že jsou to jen tlachy a skutečná rozhodnutí se stávají jinde a jinak a aktivisté samotní jsou pouze nátlakový faktor, používaný některou ze stran v roli nástroje nebo protizávaží vychylujícího misku vah na jednu nebo druhou stranu.

To jsem ale poněkud odbočil. Chtěl jsem vlastně říci, že za činností Greenpeace nevidím nikde žádné výsledky.

Song „Kde domov můj“ vyhrál Eso už kdysi dávno, jako součást hry se zpěvy Fidlovačka. Na rozdíl od současných sračkovitých muzikálů z produkce soudruhů Davida a Janečka prokázalo toto dílko nebývalou životnost, asi proto, že nebylo tak bezmyšlenkovité. Naši předkové, kterým nebyl jejich národ zdaleka tolik u prdele jako jejich potomkům, usoudili, že tato jímavá skladba může být národní hymnou. I stalo se. Když ji občan této země slyší na veřejnosti, uctí nějakým způsobem tento symbol své země – hokejista například smrkáním a pliváním kolem sebe, fotbalista drbáním se v rozkroku, ale většina slušných lidí tu chvíli postojí. Základní princip je jasný – Kde domov můj je národní hymna, nikoli nějaká odrhovačka z Miss Saigon. Hraje se při významných příležitostech a rozhodně tu není od toho, aby si z ní každý šmrxa dělal srandu.

Greenpeace natočilo klip k songu Kde domov můj. Ukazují v něm krásy země české, jako třeba skládky, uschlé stromy, mrtvé ryby, Temelín a špinavou vodu. Těžko říct, co tím vlastně chtěli říct a hlavně k čemu to je dobré zrovna třeba pro vás nebo pro mě. Že je v naší krásné zemi svinčík, netřeba nikomu dvakrát připomínat, to vidí každý na své oči sám.

Domnívám se, že tento klip natočilo ekohnutí jako live demo tristních výsledků své dosavadní činnosti, čímž nepřímo přiznává, že pro ochranu životního prostředí v Čechách učinilo prd. Myslím si, že primárním cílem audiovizuálního dílka nebylo ukázat na zničenou přírodu, ale zesměšnit národní hymnu a ukázat nám, jak jsou ty Čechy hrozné, tedy hezky po soudružsku podrazit nohy našemu národnímu vědomí, které beztak už ryje držkou v zemi.

Divím se, proč aktivisté hnutí Greenpeace vůbec dobrovolně trpí v takto zdevastované zemi. V dnešní době, kdy do řady zemí můžete odcestovat na celé roky a nikomu neříct ani popel. Proč někam neodejdou, když je to tady tak příšerné? Masochisté. Ten neustálý boj za zelenorudé ideály musí být přece únavný. Mohou se přece přesunout třeba na Podkarpatskou Rus, tam je krásně, stromy, voda, čistý vzduch, v létě teplo, v zimě sníh, prostě ráj. Byl bych rád, kdyby si všichni jako jeden muž sbalili do baťůžku semena konopí a svých pět švestek vypěstovaných na ekofarmě a odebrali se někam, kam je srdce táhne a kde by konečně splynuli s přírodou. Emigrace do takových míst by sice s sebou přinesla určitý diskomfort v podobě chybějících stánků konzumu, takže by se najednou aktivista musel uživit metodami typickými pro neandertálce, což nechutně zavání prací, ale mně by se rozhodně ulevilo. Nevím, co hodlají prznit příště, jestli si třeba v zájmu vyššího principu ekologického rozbalí hlavní stan na mé zahradě, a tak bych jim fakt radši viděl paty.

Svět by byl možná krásný, kdyby předákům Greenpeace slova z huby do ruky vejíti ráčila.


05.02.2005 D-FENS

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
247x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:08
D-FENS © 2017