Před necelým rokem jsem od svého chlebodárce dostal možnost vybrat si nový služební vůz. Vzhledem k firemní politice pouze Ford nebo Renault, kdy s daným rozpočtem připadalo v úvahu Mondeo nebo Talisman. Mondeo jsem musel zavrhnout kvůli sedačkám, které jsou i v nejvyšší verzi dimenzované spíše pro Somálce, než pro mých 195cm a 105kg. V autě trávím většinu své pracovní doby, tj. 50.000 km ročně a nepotřebuju na jednání dorazit rozlámaný, nehledě na všechny ostatní pozitiva Fordu.

Koupilo si jí moje dítě a na mne zbyla asi před rokem, protože jeho preference jsou nyní jinde. Nejdřív jsem si říkala, že si jí nechám tak rok, ale nyní, po roce, to bude na věčné časy. V Top Gearu o ní prohlásili, že je to auto, které vám vykouzlí úsměv na tváři – měli na 100% pravdu.

Skoro vždy jsem si myslel, že mít v Čechách auto bez střechy je blbost a zbytečný luxus, vzhledem k našemu klimatu. Jenže jsem minul padesátku věku a poslední roky zjišťoval každé léto, že na našich silnicích nějak přibývá aut s “ukradenou střechou”. Postupně jsem tak svoje myšlení malinko přehodnotil.

Nedávno jsem si uvědomil, že začínám bejt dost starej na to, abych si svoje dětský sny začal plnit. Takže po sérii Škoda 110, Škoda 135 Rapid, Toyota Aygo, Kia Sephia, Volvo V40, Audi A4 a Seat Leon (poslední čtyři firemní) jsem začal pokukovat po žlutém Camaru, které v Americe zrovna představili.