Někteří čtenáři si mne možná pamatují skrz recenzi rodinného Favoritu 136L z roku 1988 (pořád ho máme a jezdí) a o něco později recenzí vlastní Felicie. Od té doby uplynulo již hodně času a během něj jsem s Feldou najel bezmála 90 000km. Jako náhradu (ač Felicii mám, jen jsem ji vedle Formanu Solitaire a Favoritu 135LS převedl do režimu „výletní“) jsem opatřil Fiata Pandu 1.2 z roku 2007, čili opět výkonově vůz odpovídající (velikostně dokonce o něco menší).
Je to už skoro tři roky, co jsem pár měsíců nosil po kapsách notně oleštěné klíčky od jednoho dnes už nepříliš často vídaného auta, totiž Mercedesu-Benz W201, řečeného Baby Benz. Až teď jsem se ale konečně dokopal k tomu, že se o zážitky spojené s provozem podělím. Předem upozorňuji, že se jedná o velmi subjektivní článek, mající k nestranné recenzi hodně daleko. Vše popisuji především z pohledu člověka, kterému je jakákoliv stará, sebevíc omlácená plečka milejší, než moderní auto, a kterému polovrak za pár tisíc doslova učaroval.
Reklamní slogan mnichovské automobilky BMW z konce tisíciletí na jejich v té době nový automobil, jsem si vypůjčil, bych vás trochu seznámil z mého pohledu s tímto zajímavým a ve své době dozajista stežejním modelem trojkové řady kódovým označením E46.
Někdo o ní tvrdí, že je sporťák – jiný, že podmotorovaná čuba. Jeden říká, že je sexy – druhý, že leda tak pro teplou frakci. Redakce nejednoho web magazínu o autíčkách si myslí, že je univerzální odpovědí na všechno, tak kde je pravda? Zhruba tam, kde má Miata těžiště. V půlce.
Tak jsem byl také postaven před potřebu nového povozu a jako mnoho z vás přede mnou jsem se také rozhodl oblažit vás postřehy z tohoto procesu. Nejdřív tedy několik poznámek k mému vozovému parku.
Když moje dřívější all-season japonská děvka (Honda Civic generace páté fsedanu, dále jen „pětka“) pozvolna počínala spět do sfér dále nerentabilních, začal jsem se poohlížet po autě, které by posloužilo jako její důstojná náhrada, popřípadě jako temporary car pro případ, že mi hrábne a rozhodl bych se podrobit pětku kompletní renovaci s downtimem většího počtu měsíců.
Po šesti letech (nemůžu říct, že bezproblémového) provozu mi zakukal rodinný Passat fdehtu. Stalo se tak náhle, a bez předchozího varování – snad jen ty horší ranní starty byly jakýmsi vodítkem….ale to v zimě nebývá až tak neobvyklé.
Ten starej krám, opravdu. Článek pravděpodobně nedokáže zaujmout ty, kteří neustále řeší otázku, jestli je horší nový hjundé nebo soused z Boleslavi. Naopak jsem se ho snažil napsat pro připomenutí, jak (ne)příjemné dokáže používání více, než 20 let starého auta být.