Představte si, že jste dvanáctiletej sráč a že jste se právě od Pepy z poslední lavice dozvěděli, že uslintanej Ivoš, co ho do školy vozí paní asistentka a co si smí jako jedinej honit péro pod lavicí, nesmí vidět hodinovej ciferník s ručičkama, jinak si rozbije hlavu o zeď. Co uděláte? Empiricky vyzkoušíte, jestli Pepa nekecal.

Může mi, prosím, někdo fundovaně vysvětlit, proč já potřebuji úředníka, abych mohl vzdělávat své děti?

Když slyšíme mluvit nějakého papaláše či učitele na téma školství, tak je to pořád „vypěstovat a podporovat ve studentech kritické myšlení“ a podobně; v praxi je pak celé školství založeno na pravém opaku, tedy uniformitě, potlačení individuality, respektu k autoritě a indoktrinaci těmi správnými (státními i eurounijními) názory (což není žádná náhoda, nýbrž oficiální pokyn z vyšších míst – stačí googlovat hesla „Bílá kniha“ či „Národní program vzdělávání“).

Vlnu nenávistného rozhořčení vyvolala pravdoláskařka Anna Šabatová svým prohlášením, podle kterého by české školy neměly mít právo zakazovat svým studentům nošení pokrývek hlav, neboť tím diskriminují muslimské studentky, pro které jsou tradiční šátky součástí vnějších projevů víry; z nejrůznějších anket a internetových diskusí je patrné, že většina respondentů či diskutérů považuje její rozhodnutí za špatné. Ti, kdo danou situaci komentují, se v podstatě dělí na dva nesmiřitelné tábory: jedni její rozhodnutí ostře odmítají, neboť se domnívají, že muslimové mají zůstat tam, kde jsou, kde si mohou dělat, co chtějí, ale neměli bychom je zvát do Evropy, případně někteří dokonce prohlašují […]

Již mnohokrát jsem ve svých textech vyjádřil nelibost nad tím, že státní školství vymývá mozky našich dětí již od útlého věku a nevyvíjí-li rodič soustavné úsilí v opačném směru, opouští mladý student školu naočkován tím, že demokracie je jediný správný systém vlády (která je sama o sobě bezpodmínečně nutná). V tomto článku bych se rád věnoval jednomu z mnoha případů útoku na volný trh v rámci výuky; a ačkoliv se lze s podobnými setkat relativně často, zvolil jsem jako téma článku tento, neboť jej považuji za obzvláště do očí bijící a navíc poměrně zákeřný. Ještě než začnu dštít oheň a […]