O směrnici Evropského parlamentu a rady o autorském právu na jednotném digitálním trhu se, vzhledem k jejím možným dopadům, nepíše v našich končinách tak často, jak by se mi zamlouvalo. Proto jsem překonal svoji obvyklou lenost a rozhodl se o ní napsat sám.
Začátkem srpna byla odpálena mezi střelci, především mezi těmi, kteří se věnují vojenské historii, malá bomba.
Evropská komise ve svých dokumentech plánuje do roku 2050, cituji, „krok za krokem vyřadit nepředvídatelné lidi” ze silničního provozu a nahradit je „autonomní dopravou” v elektromobilech. Oficiálně „driverless”, bezřidičskou, abychom měli úplně jasno. A do té doby alespoň všechna auta připojit na internet, šmírovat rychlost telemetrikou a zasahovat řidičům do jízdy agresivními „asistenty” i proti vůli. Je to zhruba ekvivalent „protizbraňové směrnice”, akorát v oblasti silniční dopravy.
Mnoho politiků a nekritických milovníků EU se neúnavně pokouší nastolit paradigma, že kdokoli je proti EU musí nutně být proruský a proti demokracii. Popřípadě alespoň „pravicový extremista“ plný „hejtu“ proti uprchlíkům.
Částečně chápu zklamání střelecké veřejnosti nad neschválením dodatku ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, ale přesto mi to nedá, abych veřejně nepoložil otázku: Co to tady proboha děláme? Jak je možné, že jsme se nechali zavést až sem?
Úvodem bych řekl asi jenom „nasrat“. Nasrat snahám politiků o odzbrojení občanů. Prostě nasrat a rozmazat. Kdo naposledy bral Evropanům zbraně? Správně, Hitler. A názor nějakého úchylného Hitlerova následovníka, jestli mám právo na sebeobranu, mě vůbec nezajímá.
Mnoho čtenářů D-F na základě výzvy organizace Gunlex nebo i z vlastní iniciativy vstupovalo v minulých týdnech v komunikaci se svými volenými zástupci, a řada z nich mi poskytla informace o tom, kolik poslanců obeslali a s jakým výsledkem. Je to poměrně zajímavé.
Je to už nějaký ten pátek, zhruba rok a půl, kdy Evropská komise dokázala údajně za 5 dní sepsat návrh změn směrnice týkající se volného obchodu se zbraněmi. Každému bylo jasné, že ten návrh už ležel v šuplíku a jen čekal na první záminku. A ta s řáděním několika magorů v Bataclanu přišla. Bohužel – kvalita návrhu na druhou stranu odpovídá tomu, že to někdo hodně nadšený, ale o to méně znalý za těch pět dní fakt napsal.