Odvrácenou stranou politiky elektromobilů je jejich skutečná zátěž na životní prostředí. Hádky o to, zda je horší ropný vrt nebo lithiový důl nechme stranou a podívejme se na emise „poslední míle“ elektromobilu a jeho provoz ve srovnání s motorem spalovacím.

Tento článek bude pojednávat o současném stavu techniky při nabíjení elektromobilů.

Fantazie. Elektromobily už nejsou odsouzeny k přískokům po městě, už si to můžete laznout klidně přes půl Francie. Alespoň tak to vidí jeden francouzský startup.

„Jezdí ti to dobře?“ zazněla otázka mého zaměstnavatele při zkoumání urvané kliky na dveřích mého X-Trailu. „Jó… 4×4… když potřebuju,… dá se… tady v horách to musí bejt…“ otáčím se zády k jeho MB C300de.

V české a světové politice se nic podstatného neděje, okurková sezóna právě začíná, a medián českého národa brzo zamíří do svého dovolenkového ráje. Co třeba se zamyslet, jak to udělat, aby český (ex)paštikář do Zadaru dojel elektroautem.

Ad Respekt 25. – 31.3.2019: Neblábolit – Proč Česko nemůže dál odmítat rozvoj elektrických aut.

Se sepsáním tohoto textu jsem dlouho váhal, ale nakonec jsem se přemluvil. Lidí, kteří se o elektromobily vážně zajímají, není mnoho a pro některé je to naopak téma vyloženě na pěst. Pokud jste tedy ortodoxní petrolhead a toto téma vám zvedá tlak, tak prosím myslete na své zdraví a článek ignorujte.

Asi před dvěma lety jsem se začal zajímat o elektromobily. Mám rád nové věci a tak jsem pár aut vyzkoušel až jsem u jednoho skončil. Zapomeňme na dojezd aut, ekologickou stopu a i pořizovací cenu auta. Kdo si to chce koupit si to koupí a kdo nechce, nebo na to nemá bude stát vždycky na opačné názorové straně. Lidi si kupují větší nesmysly, lodě, letadla, sněžné hračky a já nevím co ještě. Pro mne je i koupě rekreační chalupy nebo karavanu blbost. Já bych se chtěl podělit o řidičské pocity.