Svoboda a stát - zpět na článek

Já bych měl práci pro nějakou tu Jourovou či podobnou píču v Bruseli: Nejméně 25% každé boční plochy rámu bicyklu by mělo obsahovat nápis „jízda na kole může zabíjet“ a z druhé strany např. „jízda na kole může způsobit trvalou invaliditu“, na jiném bicyklu by zase mohlo být „jízda na kole může způsobit impotenci“ a stovky dalších variací, které mají vymyšleny pro krabičky cigaret. Je to podle mne mnohem validnější varování, než na zmíněných cigaretách. Statistiky úmrtí v přímé souvislosti s kouřením cigaret si značně odporují, kdežto jak tak občas sleduji „černou kroniku“, tak statistiky přímých úmrtí, invalidity, zapařených a rozmlácených koulí jsou poměrně věrohodné, příliš si neodporují a ročně se na kole zrakví či zkripluje mnohem více lidí, než umře lidí na rakovinu plic, prokazatelně způsobenou kouřením. Nedávno o tři ulice dál umřel pán v mém věku, co ani v útlém mládí v rámci experimentů, ani nikdy později nevzal cigaretu do huby a umřel na rakovinu plic – byl to téměř celoživotně řadový, později vedoucí projektant v jedné větší stavební firmě.
Navíc jsem si všiml, že některé firmy jako vlastníci luxusnějších značek si zřejmě v Bruseli vymohli pěkné výjimky – jejich krabičky sice „varování“ obsahují, ale mnohem menším fontem a hlavně neobsahují rozplizlé obrázky čehosi, co téměř znemožňuje na větší vzdálenost, než cca metr značku identifikovat.
Tak např. poměrně populární značka Lucky Strike se nechala dokopat až tak daleko, že její produkty v trafice zcela zapadají v záplavě shitu jako Viceroy, ale takový Davidoff, Dunhill, ale i Marlboro a další jsou zcela bez ohavně rozplizlého obrázku – tedy snadno identifikovatelné a pro zákazníka mnohem více přitažlivé, byť velmi drahé. Domnívám se, že zrovna Davidoff a všechny jejich verze patří k tomu nejdražšímu na trhu.
Přiznám se, že právě červené LuckyStrike kouřím a když jsem je uviděl poprvé s tou mazaninou, ke které je nutná velká dávka fantazie/představivosti, aby člověk vůbec poznal oč jde, tak se mi chtělo zvracet.
Kouřím je už nejméně 35 let /předtím od tiráků, nebo Tuzex/ a co tak debatujeme s „kolegy“ kuřáky, tak se většinou sejdeme u vkusného pouzdérka a názoru, že se na obrázky i nápisy klidně mohli vysrat. Neboť lidé, kteří kouřit CHTĚJÍ, neodradí žádné nápisy ani mazaniny, které krabičku zbytečně prodražují.
Nezjistil jsem ani, jaké oprávnění být o sedm korun dražší má „tvrdá“ krabička červených LuckyStrike na rozdíl od „měkkého“ balení týchž cigaret při spolehlivém zjištění, že obsah má stejnou chuť, lítá z něj při hoření stejné množství popela a zhasínají po asi desítce sekund také úplně stejně.
Co pamatuju, tak z amerických cigaret, prodávaných většinou za 20,-Kčs v Tabáku či za pět bonů v Tuzexu při jejich kontinuálním hoření zdaleka nelítalo samovolně tolik popela bokem, jako u současných výrobků – připadá mi to též jako záměr.
Když jsem zapálil dřívější, tuzexovou či 20,-Kčs americkou cigaretu a položil ji do popelníku, tak sice vyhořela celá až k filtru, ale filtr při skutečně dobře funkčním popelníku zůstal buď zamáčknutý ve výřezu, anebo přepadl dovnitř. Ale okolo popelníku nebylo ani smítko popela, který by s sebou unášel kouř.
Současný výrobek zapálíte, položíte do popelníka a než sám zhasne /někdy jo, někdy ne – podle sklonu, značky a vlhkosti/, tak i bez jediného potáhnutí z odložené cigarety je okolo popelníku bordelu tolik, jako ráno u popelnic po odjezdu popelářů…
Že téměř všechno novější stojí za hovno je už dávno známo, je to už asi otřepané a u cigaret to asi platí dvojnásob. Pamatuju jedny jediné Petry, v měkkém balení, s hnědým šikmým pruhem za 9,-Kčs jako velmi chutné cigarety, minimálně se rovnající Spartám, ale spíše lepší. Nějakou dobu jsem je kouřil, fakt mi i vedle amerik chutnaly a ještě jsem ušetřil.
Po tragikomedii 89´a nenápadných, postupných úpravách – hlavně cenových – je ze všech druhů Peter nekouřitelný hnůj. Nebo možná kouřitelný, ale spíš tak prdelí – pro ty, kdož to umí, včetně hulících cirkusových opic, kterým je to jedno.
Se Spartami je to s kvalitou totéž v bleděmodrém. Tuhle jsem si ve fakt nouzové situaci, v malé dědině snad jen s jedinou trafičkou u zastávky a téměř bez jediných lepších cigaret, musel koupit „červené“ Sparty. Domníval jsem se naivně, že z nabízeného laciného sena různých exotických názvů to bude asi to nejmenší zlo.
Takový hnůj jsem v hubě neměl od doby, co se přestaly z Bulharska či odkud dovážet BTčka. Ještě jsem se schválně díval, jestli jsem si nezapálil filtr – ne, opravdu to byl hnůj, chutnající po nějakém smradlavém hořícím plastu.
Možná schválně.
Myslíte, že by to na ty bicykly šlo prosadit? Navíc jsou škody na zdraví z bicyklu proti zfalšovaným statistikám cigaret kdykoli dohledatelná a prokazatelná pravda, stačí projít policejní svodky za rok a je to.